1 Tu přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm misek, a promluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad tou velikou smilnicí, která sedí na mnohých vodách, 

• ř. porné; ‚nevěstka / prostitutka‘;
• Skončili jsme sedmou miskou s třicetikilovými kroupami. Pokání mezi lidmi nepřinesla, naopak – z tohoto hlediska byla rána spíše „kontraproduktivní“. Rána byla nicméně i trestem jako takovým.
• Jeden se sedmi andělů (vředy, moře v krev, řeky v krev, žár, temnota, vyschnutí Eufratu, zemětřesní a kroupy) – není uvedeno který z nich, dostal pokyn Janovi dovysvětlit některé podrobnosti.
• Hovořit s kterýmkoliv z takových ničitelů musí být zvláštní pocit.
  • Tresty samozřejmě jsou Božím rozhodnutím, andělé jsou pouhými vykonavateli – ale i tak.
• Buď Jan nepovažoval přesné označení anděla za důležité, nebo si byli podobné, těžko k rozeznání, nebo byli různí, ale Jan si je nezapamatoval.
• Andělé se po vykonání svého soudu asi někde shromáždili.
• Co tedy bylo obsahem andělova dovysvětlení? Ukázat Janovi soud nad tou velikou smilnicí, která sedí na mnohých vodách.
• Této smilnici bude věnována celá tato a ještě následující kapitola.
• Psalo se o ní již i dříve – první stručná zmínka o jejím pádu je ve 14. kapitole, v.8: „Padl, padl veliký Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
• Dále v předchozí kapitole (Zj 16,19) po mega-zemětřesení sedmé misky: „A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu“.
• Kdo je Velká smilnice? Jak je dále explicitně uvedeno¹, jde o personifikaci Velkého Babylona, – její vlastnosti a další podrobnosti se budeme dozvídat dále.
  • Velké smilnici je ve Zj věnován značný prostor, jde tedy o důležitý prvek.
• Řadí se po bok draka, šelmy a falešného proroka. Připomeňme si:
  • Drak = satan
  • Šelma = protibožský systém (politický, ekonomický nebo technologický)
  • Falešný prorok = nábožensko-propagandistický aparát
  • Kdo je Smilnice/Babylon a co dělá, uvidíme dále.
• Co znamená, že sedí na mnohých vodách? Je to přímo vysvětleno v 15. verši: „Vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky“
• Smilnice tedy nějakým způsobem tyto národy a skupiny ovládá. Proč je použit obraz „sezení“ na vodách?
  • Částečně jistě ve smyslu sedět na trůnu, sedět na někom – tedy vládnout: smilnice národy ovládá, zasedla je.
  • Sednout si na někoho je podobné jako někoho v zápase zalehnout, jen více ponižující. Když ti někdo sedí na hrudníku nebo na hlavě, je to známkou jeho naprosté dominance – a pro tebe jako poraženého je to navíc ponižující (máš na sobě jeho „zadek“).
  • Obraz ale zároveň vyjadřuje (spolu s číší ohavností a nečistot smilstva uvedenou dále) určitou nechutnost – jako by si nevěstka po pohlavním styku „oplachovala genitálie“ ve vodě pramenů pitných vod, které se pak znečištěné tečou k lidem po proudu.
  • Nikdo nechce pít vodu, ve které se někdo umýval, nebo do které je přidávána voda ze záchodu nebo z bidetu.
  • Jde o obraz absolutního nechutného znečištění (faktického i rituálního) zdrojů pitných vod.
• Systém, který žena symbolizuje, tedy má vliv na mnohé (či všechny) národy a to ve smyslu, že je nutí se znečišťovat tím, čím je znečištěná ona.
• Ještě obecně: Je zajímavé, jak často je k popisu nevěry lidí vůči Bohu používán obraz sexuálního „smilnění“ (někdy extrémně explicitně, srv. Ez 16 a 23) – je tomu tak nepochybně proto, že pocity podváděného manžela jsou velmi podobné těm, které při duchovní nevěře lidí prožívá Bůh.
  • Bůh se nám tak snaží přiblížit své pocity – chce, abychom měli představu, jak jej naše nevěry zraňují a „vytáčejí“.
  • Při nevěře manželky prožívá muž citovou bouří: směs zklamání, vzteku, smutku, zrady, ztráty, zoufalství a dalších silných emocí. Jeho emoce oscilují od ochoty odpustit a přijmout nevěrnici zpět až po touhu se pomstít. Bůh v Bibli vyjadřuje celou tuto plejádu svých reakcí.
  • Není tomu tedy tak, že by Nejvyšší každého nevěrníka okamžitě zabil ani tak, že by každou nevěru automaticky odpustil. Jeho reakce jsou, podobně jako reakce podváděného manžela, neurovnané a různorodé: Někdy ženě po pokání odpustí a přijme ji zpět, jindy ji „krvavě dobije“.
  • Cestu k pokání a návratu ale většinou (možná vždy) nechává otevřenu.

2 se kterou smilnili králové země a vínem jejího smilstva se opili obyvatelé země.“

• Smilnění je vždy obrazem nevěry vůči Bohu – když chce totiž Bůh popsat, jak On chápe svůj vztah k nám lidem, často používá obraz manželství – a to proto, že jde o nejlepší pozemský příměr toho, co On vůči lidem prožívá, tedy směs lásky, přátelství a také žárlivosti.
• Manželství je výlučný vztah – manželům není jedno, jestli jejich partner má vztah s někým jiným.
• Duševní i tělesná nevěra (jdou-li od sebe vůbec oddělit) jsou pro vztah zničující.
  • Při milování dochází k maximálnímu vzájemnému otevření partnerů, k odložení všech bariér – a pokud se žena takto dává k dispozici někomu kromě manžela, jde o nechutnost.
• Lidé mají mít výlučný vztah s Hospodinem – pokud si pěstují ještě vztahy k jiným „bohům“, jde o smilnění – tedy flagrantní zradu a nechutné znečištění.
  • Je zajímavé, že ani posuny v morálce (nevěra je poměrně běžná, není většinou odsuzována, natož trestána, existují různé volné formy soužití mužů a žen) příliš nezměnily porozumění tomu, jak zraňující nevěra je.
  • Tisíce a miliony mužů a žen zažívají při nevěře svých partnerů hluboká zranění, bortí se jim životy, jsou nesmírně smutní a/nebo naštvaní.
• Takto smilnili králové země – tedy lidské autority. Tím toto smilnění legitimizují a dávají špatný příklad svým „poddaným“.
  • Tak to jistě funguje – v moci postavení bývají často vším, jen ne kladným vzorem. Často vysílají signály, že „takto je to normální“ a svádějí tak ostatní k nevěrám vůči Bohu: také ti se „opíjí vínem jejího smilstva“
  • Přísloví „Jaký pán, takový kmán“ platí obecně. Vliv v moci postavených na své „poddané“ je větší, než se na první pohled zdá.
  • Pokud si vládci zadávají s falešnými bohy, je pro jejich poddané obtížné zůstat čistými.
• Stejně jako je lákavé, chutné, opojné (a návykové) víno, může takovým být i nelegitimní sex a duchovní modlářství.
  • Různá náboženství a new age nabízí širokou paletu duchovních alternativ, které často působí atraktivně (a u kterých někdy ani nemusí být na první pohled patrné, že jde o vůči Bohu o smilstvo).
  • Jsme ovlivněni Babylonem světa velmi hluboce – takže nám často ani nepřijde, v čem vlastně žijeme.

3 A odnesl mne v Duchu do pustiny. Tu jsem uviděl ženu, sedící na šelmě šarlatové barvy, plné rouhavých jmen, mající sedm hlav a deset rohů. 

• V rámci vysvětlování vzal anděl ničitel Jana na exkurzi. Vidět něco na vlastní oči je někdy nad hodiny mluvení.
• Jan se na exkurzi zřejmě nevypravuje fyzicky, ale v Duchu (nebo duchu). Nějakým způsobem tam přítomen je, tělo ale zřejmě zůstalo na původním místě. Možná pouze vidí, co se na poušti děje.
• Žena smilnice se momentálně nachází v pustině – proč zrovna tam? Symbolika pustiny je obsáhlá (v ČSP přes 300 výskytů slova „pustina“).
  • V prvním plánu je pustina místem bez lidí, vzdáleným od civilizace, místem nebezpečným, nekontrolovaným, obývaným divokou zvěří (případně démony).
  • Příležitostně může být pustina místem, kde lze nalézt útočiště – ve Zj 12 tam například uprchla pronásledovaná (původně těhotná) žena.
  • Pustinou čtyřicet let putoval Boží lid v Exodu, v pustině byl pokoušen Ježíš (a Duch jej pustinou vodil), pustinami bloudili pronásledovaní křesťané (Žd 11) v pustinu se definitivně obrátil Babylon.
• A v této pustině je žena, a šelma. Žena na šelmě sedí.
• O šelmě tušíme, že jde o protibožský politický systém. Žena je smilnicí, tedy je nevěrná Hospodinu a zadává si s falešnými bohy.
• K tomu, aby to mohla nerušeně dělat, tedy využívá aparát existujícího politického systému. Ten jí to bez problémů umožňuje, přímo jí k tomu „dláždí cestu“. Jaký ten systém je? Nejde třeba náhodou o demokracii?
  • To navozuje řadu otázek, především – jaký politický systém je správný? Resp. je problémem politický systém, který umožňuje svobodné smilnění s falešnými náboženstvími? Jinak řečeno: měla by být vláda teokratická, tedy dohlížet na to, aby lidé s cizími bohy nesmilnili.
  • Historie ukazuje, že spíše nikoliv:
    • Tam, kde v minulosti měla církev politickou moc (nebo alespoň byla s mocí politickou provázaná), to žádná sláva nebyla (i když středověk zřejmě nebyl tak špatný, jak se všeobecně traduje).
    • V Rusku, kde je pravoslavná církev „loutkou“ vládnoucí moci, je stav církve i společnosti žalostný.
    • Nemluvě o teokratických muslimských státech.
    • Zdá se, že historie nade vši pochybnost prokázala, že odluka církve od státu je žádoucí a že demokracie je nejlepší formou vlády, kterou lidstvo zatím dokázalo vyprodukovat – je nejlépe zajištěna proti zneužití moci.
    • Na druhé straně má demokracie své limity – dobře se jí daří na společenském pozadí, kde jsou lidé zbožní, mají respekt před Bohem nebo alespoň o Něm povědomí. V prostředí všeobecného opuštění Boha a rozvolnění morálky má demokracie naopak značné problémy.
  • Jakým politickým systémem tedy je šelma? Mohlo by jít o nějakou formu protibožské demokracie, kdy se k moci dostanou lidé, jejichž agenda bude protibožská a protikřesťanská?.
    • Píšu tento text na konci roku 2025, kdy je v USA u moci vláda, která naopak razí agendu nějakým způsobem pro-křesťanskou – a taky to není žádná sláva.
• Snad můžeme shrnout, že celosvětový politický systém, který si šelma osedlá (ten bude podporován drakem / satanem), bude umožňovat či spíše masově podporovat smilnění s protibožskými duchovními směry. Toto bude začínat u vládců a končit u všech ostatních.
• O osedlané šelmě se dozvídáme řadu dalších podrobností:
  • šelma má šarlatovou barvu: tato barva je jedna symbolem moci, bohatství a přepychu, zároveň ale i symbolem krve. Politický systém šelmy bude velkolepý, ale bez potlačování odpůrců se neobejde.
    • Stejnou barvu má oděna i žena o verš dále.
  • šelma je plná rouhavých jmen: rouhání se proti Bohu je v protibožském systému zcela běžné a má mnoho forem.
    • Toho jsme svědky již dnes – mezi lidmi zcela chybí všeobecný respekt k Nejvyššímu. Způsobů, jakým se lidé o Boha otírají a jsou vůči Němu arogantní, je nezměrné množství.
  • šelma má sedm hlav a deset rohů: protibožský systém není jednolitý – jde o celou řadu různě se prolínajících zemí a systémů. Dovysvětlení symbolického významu hlav a rohů se nám od anděla dostane (alespoň částečně) za chvíli.

4 Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami; ve své ruce měla zlatou číši plnou ohavností a nečistot ⁽svého smilstva⁾

• ř.: drahým kamenem;
• var.: smilstva země;
• Žena si co do okázalosti s šelmou nezadala – oblečena je také do královských barev a dává najevo enormní bohatství.
• Využívá systému šelmy k tomu, aby se systematicky věnovala prostituci (ve smyslu nevěry vůči Bohu). Dopouští se v tomto směru všech myslitelných zvráceností.
  • Obraz chce navodit představu manželky, která utíká svému manželovi, aby smilnila s každým, kdo jde zrovna kolem, s každým, kdo projeví zájem. Nestačí jí přitom běžný sex, ale dopouští se nejrůznějších zvráceností.
  • Prakticky jde o to, že lidem poté, co opustili Boha, přestává stačit „běžné“ modlářství, ale ochotně se vrhají se do „kdejakých“ duchovních satanových hlubin.
  • Nevěra fyzická i duchovní jsou „šikmou plochou“ – kdo na ni vstoupí, nemá jistotu, kde se zastaví.
    • Ta fyzická může začít „běžným uklouznutím“ na služební cestě a končit zvrácenými sexuálními orgiemi.
    • Duchovní může začínat „nevinným čtením horoskopů“ a končit satanistickými obřady.
    • Jistě nemusí, ale o šikmou plochu bezesporu jde. Jako příklad lze uvést pornografii: Vždyť kdo z konzumentů pornografie zůstává u „běžného porna“ – většina postupně ve sledovaném obsahu postupně „přitvrzuje“.
• Něco takového je zřejmě vyjádřeno tím, že žena na šelmě měla ve své ruce zlatou číši plnou ohavností a nečistot ⁽svého smilstva⁾.

5 a na svém čele měla napsané ⁽jméno: ‚Tajemství, Babylon⁾, ten veliký, matka smilnic a ohavností země.‘

• n.: tajemné jméno: ‚Babylon, …
• Jak vidno, nemusíme být příliš nešťastní z toho, že všemu okolo šelmy a ženy na ní nerozumíme – vždyť již samo její jméno obsahuje „tajemství“.
• Zrekapitulujme si, co o ženě doposud víme:
  • je smilnicí
  • je oděna purpurem a šarlatem
  • ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami
  • ve své ruce má zlatou číši plnou ohavností a nečistot svého smilstva
• Nejde tedy o žádnou nevýznamnou „chudinku“, ale o ženu významnou a bohatou.
• A jde o ženu zlou a protřelou.
• Nyní se o ní dozvídáme další informace:
  • a na svém čele měla napsané jméno: To je neobvyklé – ať už jde o jméno té ženy nebo o jméno někoho jiného, není běžné, že by lidé měli jména takto viditelně.
    • Již víme, že „plná rouhavých jmen“ je i šarlatová vícehlavá rohatá šelma – zdá se tedy, že ostentativní dávání na odiv své příslušnosti k nějaké protibožské skupině je v tomto prostředí běžné.
      • Tato žena na šelmě ráda „nadává“ Bohu, uráží Jej.
    • Mnoho precedentů z našeho lidského prostředí mě nenapadá – viditelně se k příslušnosti k problematické protibožské skupině hlásí příslušníci některých kriminálních gangů (např. tetováním nebo oblečením, někdy i tetováním obličeje).
    • Příležitostně lze na autech zahlédnout satanistické nálepky.
  • Víme dokonce, co má tato žena na svém čele napsané:
    • Tajemství – věci ohledně identity ženy nebo ohledně Babylona nejsou prvoplánově jasné? Proniknout do symboliky identity ženy na šelmě není snadné. Pochopení, koho žena na šelmě symbolizuje, není dostupné automaticky a snadno všem.
    • Babylon – žena má nějakou souvislost s Babylonem. Babylon byl centrem nejmocnější světové říše, která kdy existovala. Bůh si jej použil jako trestající metlu na svůj lid, ale kvůli krutosti, se kterou Babylon tento trest prováděl, byl navěky zničen.
      • Symbolicky je Babylon předobrazem všech mocných a vůči Bohu arogantních světových systémů.
      • Žena na šelmě se k této říši ostentativně hlásí – vyhlašuje: Ano, babylonské pojetí světa je mi blízké, takto se chci chovat, toto chci napodobovat.
    • Babylon je veliký – nejde o nic bezvýznamného ani okrajového. Ať je Babylonem cokoliv, jde o významnou sílu, o velké město, velkou a mocnou říší nebo systém.
    • Babylon, potažmo žena na šelmě je matkou smilnic a ohavností země, tedy v ní se rodí všechny způsoby odvrácení od Boha, všechny možné zlé věci a zvrácenosti. Tohle je obsahem nápisu na ženině čele – k tomu se tedy žena hrdě hlásí.
• Dále se o ženě budeme dozvídat další podrobnosti. Zamysleme se nyní, co je vlastně symbolickým Babylonem.
  • Historicky mohl být Babylonem každý nepřítel Izraelského státu a Židů (a že jich bylo), namátkou:
    • Egypt, Kenaánci, Pelištejci, Moáb, Amón, Edóm, Aramejci, Asýrie, Babylonie, Peršané, Řekové, Římané, křižáci, středověké pogromy všude v Evropě, v Rusku a na Ukrajině, vypovězení z Anglie, Francie, Španělska, nacisté, Arabové, Palestinci, současný Irán.
  • Sedm pahorků tradičně ukazuje k Římu². Může jít o Řím jako centrum Římské říše, ale i římsko-katolickou církev, která v srdci Říma sídli.
    • V dějinách se římskokatolická církev (možná spíše papežství) vícekráte zaprodala, „smilnila“ se světskou mocí (usilovala o moc za každou cenu) a stala se spíše pronásledovatelkou věřících, než nositelem křesťanství.
    • ŘK preláti se odívají do „purpuru a šarlatu“ a na okázalosti a moci jim nezřídka záleží.
    • Může ale jít i o některý moderní „světský“ systém – např. o nějakou formu globalismu.
    • A svá „špatná období“ měl i sám Jeruzalém – i samotné židovské autority nezřídka usilovaly o moc a zabíjely Boží proroky, Ježíšem z Nazareta počínaje.
• Jestli je někdo matkou smilnic a ohavností, je nejen běžným provozovatelem těchto věcí, ale jejich zdrojem a podněcovatelem.

6 Uviděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji uviděl. 

• ř.: Užasl jsem se velkým úžasem; srv. h. „radovat radostí“ apod. 
• Tato žena nejen, že smilní a uráží Boha, ale zároveň útočí na Boží ctitele – pronásleduje židy a křesťany, s oblibou je týrá a zabíjí.
• To vše si velmi užívá, je to pro ni zábavnou a opojnou činností.
• Tato informace nám při identifikaci ženy může pomoci – stačí se podívat do historie či kolem sebe, kdo s oblibou pronásleduje židy a křesťany.
• Částečný výčet nepřátel Izraele jsem uvedl v předchozím verši.
• Největšími pronásledovateli křesťanů pak jsou totalitní, komunistické, muslimské, případně hinduistické státy³.
  • Místy k určité perzekuci křesťanů může docházet i v demokratických zemích – jde však o mírnější pronásledování a zatím jde spíše o výjimky (o nic systémového).
  • Mnozí očekávají, že se ale situace na Západě bude časem zhoršovat – když tyto řádky píši, se tak ale většinou neděje (konec roku 2025, vláda D. Trumpa v USA).
• Jana krvežíznivé chování ženy šokuje. Když je člověk konfrontován s nekompromisním zlem pro zlo, s krutostí, s mučením a zabíjením pouze pro víru, je otřesen.

7 Anděl mi řekl: „Proč jsi užasl? Já ti řeknu tajemství té ženy a šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů.

• Anděl je naopak Janovým otřesením překvapen – vypadá to, že anděl předpokládá, že pro Jana by krutost ženy až takovým překvapením a šokem být neměla.
• Na to konto se anděl rozhoduje Janovi některé věci ohledně ženy a šelmy dovysvětlit.
  • Možná předpokládá, že hlubší vzhled do situace Janovi jeho zděšení ulehčí.
• S napětím tedy můžeme čekat na alespoň dílčí „prozrazení“ jejich tajemství (tajemství ženy i šelmy).
• Slovo „tajemství“ má žena dokonce napsáno na čele – dá se tedy předpokládat, že když její tajemství někdo prozradí, není jí to příjemné.
  • Někdy platí, že dokud věci zůstávají tajemnými, nevyřečenými a skrytými, jsou hrozivější, než v okamžiku, kdy jsou demaskovány a veřejně pojmenovány.
  • Něco ve smyslu Ef 5,13: Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno, 14 neboť všechno, co je zjevováno, je světlo.
  • Nebo spíše ve znění ČEP:  O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.
• Zejména nepochopitelné jsou na popisu ženy smilnice její mnohočetné hlavy a rohy – právě vysvětlení těchto obrazů se nám dostane.

8 Šelma, kterou jsi viděl, byla a není; má vystoupit z bezedné propasti a jít do záhuby; a ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa ⁽v knize⁾ života, užasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není, a opět přijde. 

• ř.: vystupovat;
• var.: jde;
• ř.: na svitku;
• Dlužno říci, že anděl na začátku svého „vysvětlení“ Janovi ani nám porozumění šelmě a ženě příliš neusnadňuje – spíše věci ještě více komplikuje.
• Byla a není, má vystoupit z bezedné propasti a jít do záhuby: šelma nějakým způsobem zmizela, odezněla, její působení bylo přechodné. Její zmizení bude způsobeno její záhubou, bude někým poražena. Nikoliv ale definitivně, protože se ještě vrátí zpět.
• Vidíme, že nebesko-pozemská válka dobra se zlem neprobíhá rozhodně jednoduše či „lineárně“ Je plná zvratů a peripetií. Osud šelmy se prolíná např. s osudem dvou svědků z 11. kapitoly – ti budou nejprve neodolatelně triumfovat, pak budou šelmou z propasti zabiti, pak budou vzkříšeni.
• „Životní cyklus“ šelmy bude probíhat v v sinusoidě se dvěma vrcholy: plus (vystupuje na zem, vkládá se do bojů), minus (přechodně je eliminována nebo alespoň zraněna), plus (znovu se objevuje), minus (definitivní konec v jezeře).
• Bezedná propast:
  • ve Zj 17,1 šelma nevystupuje z bezedné propasti, ale z moře: Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma.
    • Jde určitě o tutéž šelmu, protože měla také deset rohů a sedm hlav – může tedy být moře totéž, co bezedná propast? Nebo šelma vystupuje opakovaně z různých míst?
  • V 9. kapitole po zatroubení pátého anděla je bezedná propast také otevřena, ale vystupují z ní kobylky / štíři.
• Ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa ⁽v knize⁾ života, užasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není, a opět přijde: „oscilace“ přítomnosti šelmy budou pro svět šokující.
  • Co je bude tak šokovat – její zmizení nebo její návrat? Vypadala neporazitelně a najednou je pryč? Nebo naopak – vypadalo to, že je definitivně odstraněna a je tady zase zpátky?
    • Pokud je šelma neo-marxismem, jak píši dále, je překvapující obojí – to, že se v devadesátých letech zdánlivě nepohnutelný a silný komunismus sesypal jako domeček z karet, bylo nečekané.
    • Stejně tak mě ale překvapilo, v jaký formách a jak intenzivně se nyní vrací.
  • Křesťané životním cyklem šelmy překvapeni nebudou – možná v tom smyslu, že různé satanovy „tanečky“ na zemi je nechávají chladnými. Pozornost ani naděje křesťanů se k tomuto světu existenciálně neupíná. Případně u křesťanů platí, že ďáblovy lsti a úskoky jim nezůstávají neznámy (2K 2,11 abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy).
• Podobné pocity zažívám vždy, když přemýšlím o komunismu: po roce 1989 to vypadalo, že komunismus je definitivně a nezvratně poražen – ideologie se zdála mrtvá, demokracie triumfovala a Sovětský svaz se zhroutil. Nyní, po pětatřiceti letech je všechno jinak: Rusko ničí Ukrajinu a hrozí kde komu, komunismus neochvějně mocensky vládne v Číně, v Severní Koreji a roztahuje se v Jižní Americe.
  • Nejhorší ale je, že komunismus převlékl kabát a v různých formách vítězně táhne také západní civilizací.
  • Podstatou komunismu ve všech podobách je vyvolávání závisti, ukřivděnosti a nenávisti jedněch skupin proti druhým – původně „proletariátu“ vůči buržoazii a rolníků vůči kulakům. Nyní, když toto vymezování ztratilo smysl, jde o vyvolání závisti a nenávisti mezi muži a ženami, rasami, bohatými a chudými, třetím světem a Západem, atd. do nekonečna.
    • Tyto post-komunistické nebo post-marxistické směry vysvětlují společnost pomocí schématu „utlačovaní vs. utlačovatelé“ a systematicky hledají strukturní křivdy⁴ mezi různými skupinami (rasa⁵, pohlaví⁶, sexuální orientace⁷, globalizace, kolonialismus).
    • Neo-komunismus nebo neo-marxismus přenáší konflikt „třídy vs. třídy“ z ekonomiky na sociální identitu.
• Osobně se tedy domnívám, že šelmou je komunismus a post-komunismus (neo-marxismus).
  • V takovém případě by k jednomu z prvních vynoření šelmy z moře (nebo jejímu uvolnění z propasti) došlo během Velké francouzské revoluce. Její moc kulminovala za dob Stalinových a po přechodném zranění / útlumu se nyní v modifikované podobě opět dostává k moci.

9 Zde je třeba mysli, která má moudrost: Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králů: 

• Slovo moudrost ukazuje, že ten, kdo nad těmito obrazy zodpovědně přemýšlí a má „všech pět pohromadě“, by s měl smyslu obrazů týkajících šelmy dobrat.
• Zvláště dostává-li nyní od anděla nápovědu.
• Podobně byla moudrost nutná pro porozumění číslu 666 v 13. kapitole.
  • Já z těchto obrazů příliš „moudrý nejsem“.
• Tato nápověda je sice zdánlivě jasná, ale ve skutečnosti pouze nejasnosti posunuje o jednu úroveň dále: dozvídáme se, že sedm hlav je sedm hor, na nichž žena sedí.
• Žena sedí na šelmě se sedmi hlavami – ty hlavy jsou horami, takže žena sedí na horách. Jde o informaci, která člověka přirozeně napadnou nemůže.
  • Na jakých horách? Jako první se nabízí Řím, město sedmi pahorků, jak diskutujeme na počátku této kapitoly.
  • Jde o fyzické zasazení symbolických obrazů do konkrétní geografické polohy? Žena sedí na šelmě – šelma je politický systém, možná neo-marxismus. Ten má své mocenské centrum někde v „kopcovité oblasti“
    • Moc smysl to nedává: Řím je centrem lecčeho, neo-marxismu ale nikoliv. Když tak je centrem náboženské či politické moci římsko-katolické církve neboli nějaké formy „papeženství“.
    • Existuje mj. velké množství konspiračních teorií tvrdících, že světu vládne nějaká oligarchická skupina provázaná s Vatikánem – že ve skutečnosti mají světovou moc jezuité, maltézští rytíři, triáda Vatikánu s ilumináty a svobodnými zednáři, že Vatikán se snaží nastolit Nový světový řád, ovládá světovou ekonomiku skrze vatikánskou banku a globální finance, aj.
    • Pokud bychom zvažovali nějakou takovouto možnost (tedy že šelmou je „papeženství“), co s ostatními indiciemi? Určité oslabení moci římsko-katolické církve jsme od středověku jistě zaznamenali, ale že by se nyní nějak výrazně dostávala k moci, se nezdá.
      • Ani se mi nezdá, že by něco takového bylo na obzoru – papež je sice stále významnou osobou (zvláště v tradičně katolických zemích jako např. Itálie, Španělsko, Polsko, Filipíny a některé jihoamerická země), jeho světská moc ale spíše upadá.
• Pomůže nám následná zmínka, že existuje sedm králů?
• Mohlo by to znamenat, že politická moc „šelmovského“ politického systému se opírá o sedm států?
• Pokud ano, mohli bychom pak uvažovat jedním z následujících způsobů:
  • Ve kterých státech má velké slovo progresivní levice, kulturní neomarxismus, postmarxistické akademické směr, multikulturalismus, genderové legislativa, progresivismus apod. věci?
    • Mohlo by jít např. o USA (zvláště Kalifornii, New York, americké univerzity), Kanadu, Velkou Británii, Norsko, Nizozemsko (Benelux), Austrálii, Německo – a nebyl by problém nalézt vcelku libovolný počet dalších.
  • Nebo: ve kterých sedmi státech je významný římský katolicismus?
    • Také zde by nebyl nejmenší problém nalézt sedm států, které by šlo považovat za pilíře „papeženství“ (viz výše, namátkou Itálie, Polsko, Španělsko, Portugalsko, Filipíny, Jižní Amerika).
  • Kdyby šelma byla symbolem globálního kapitalismu (globalizované ekonomiky, moci nadnárodních korporací, neoliberalismu, moci globálních elit, finanční oligarchie, globální plutokracie, davoských elit, imperialismu trhu, korporátního imperialismu či kolik termínů ještě existuje), také by bylo snadné najít si sedm a více opěrných států. Namátkou:
    • USA, EU, GB, Čína, Indie, Singapur, J. Korea, Brazílie, Nigerie, atd. dle libosti.
  • Znovu a znovu vycházíme z toho, že šelma je systém. Můře jít i o systém technologický, např. internet, umělou inteligenci, nějaký technologický systém sledování obyvatelstva (čipování, kamery s rozpoznáváním obličejů). finanční bankovní systém, „čárové kódy“, chytré mobilní telefony, chytré „věci“.
    • Také v tomto případě by nebylo těžké nalézt sedm či osm „hlav“ takovéhoto systému.

10 pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat jen nakrátko.

• O těchto sedmi králích / státech / horách se dozvídáme další (nepříliš nápomocné, spíše dále matoucí) informace: pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat jen nakrátko.
• Tato věta nastoluje možnost, že těchto sedm králů nevládne současně, ale postupně, že jde o chronologickou posloupnost. – každý král nastoupí, nějaké dobu vládne a pak ztratí moc = padne.
• Možné je obojí pochopení:
  • Za prvé: v posledních dobách bude šest zemí, o které se bude opírat systém. Pět z nich vládu ztratí, tedy padne, jedna přetrvá a následně jedna další na krátkou dobu nastoupí.
    • Např. něco ve smyslu: Západní Evropa půjde do úpadku, USA přetrvá, nakrátko nastoupí Čína, ….
    • Za druhé chronologicky:
      • Např. španělské, portugalské, britské, ruské, německé impérium postupně padnou ….
      • Nebo nějaký sled římských císařů
      • Nějaký sled římských papežů
      • V neo-marxistickém modelu: Francouzská revoluce, různá další revoluční hnutí až po Říjnovou revoluci v Rusku, atd.
      • V technologickém modelu: ne všechny technologie se udrží – knihtisk či tištěná média ztratí moc, rozhlas a televize ztratí svou moc, …
• Musí zůstat jen nakrátko odkazuje na to, že dějiny neochvějně řídí Bůh – on rozhodne, jak dlouho kdo zůstane u moci. Např. Velkoněmecká říše byla u moci nějakých deset let, pak byla zničena.

11 A šelma, která byla a není, je tím osmým; je z těch sedmi a jde do záhuby.

• Naprosto nečekaná informace – o kom totiž mluvíme? O hlavách šelmy. Víme, že šelma má sedm hlav. Těch sedm hlav je sedm hor. Na nich sedí žena. Ty hory jsou králové.
  • Nějak jsme se tedy snažili „vstřebat“ sekvenci. šelma … jejích sedm hlav … sedm hor … sedm králů.
• Nyní se dozvídáme, že sama šelma je tím osmým – podle mluvnického tvaru zřejmě osmým králem. Pokud bychom v sekvenci postupovali zpětně je sama šelma svou osmou hlavou.
  • Snad tedy věc smyslu, že šelma má sedm pobočných hlav a ještě jednu – svou vlastní, která je pak vlastně hlavou osmou. Ty Jan při prvním pohledu na šelmu nějak nezapočítal – snad ve smyslu: Zvíře mělo dvě nohy (navíc) – čtyři svoje a dvě navíc, celkem šest.
  • Nicméně zde není explicitně řečeno, že šelma je svou osmou hlavou, ale osmým králem.
• Pokud dále rozvíjíme úvahu z předchozích veršů, jde sama šelma osmým královstvím – buď chronologicky nebo najednou.
• Ke každému seznamu výše (papežové, císařové, říše, státy) nebude problém jeden člen přidat.
• Do takovéhoto uvažování nám ale „hází vidle“ hned následující věta: je z těch sedmi. Je tedy osmou hlavou, ale zároveň je jednou ze sedmi hlav. To je protimluv, který nedává smysl.
  • Snad něco ve smyslu – veškerá moc systému šelmy se přilije do jednoho směru. Ten se stane dominantním – jeden stát, jeden politický nebo náboženský systém, jeden technologický směr.
• I ten ale nakonec nedopadne dobře – půjde do záhuby.

12 Těch deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří královskou moc ještě nepřijali, ale pravomoc jako králové ⁽mají přijmout^) (na jednu hodinu⁾ spolu s šelmou. 

• ř.: přijímají;
• n.: v jednu hodinu;
• Jak bylo řečeno, stále je nám velmi, ale velmi zapotřebí moudrosti – dozvídáme se totiž, že těch deset rohů,  je deset králů.
• O králích již bylo hovořeno v sekvenci hlavy – hory – králové. Tam (v devátém verši ale není napsáno, že hlavy / hory rovnají se králové; přesná formulace zní: „A bylo sem králů“.
• Není tedy máme znovu krále, tentokráte deset. Jsou opět součástí šelmy, neboť jsou nasazeni na jejich hlavách (odvětvích politické či technologické či náboženské moci).
  • Většinou jeden král na jedno hlavě, třikrát dva králové na jedné hlavě. Počty by mohly být i jiné – např. mohlo být být šest hlav s jedním rohem a jedna se čtyřmi, apod.
  • Tři králové tedy mohou být univerzálnější a využívat více odvětví protibožského systému.
• Na těchto deseti králích je zajímavé, že svou královskou moc /pravomoc ještě nepřijali – zřejmě tedy ve chvíli dějin, kterou Jan sleduje? Možná je v nich nějaký potenciál (politický, náboženský, duchovní nebo technologický) který se musí teprve rozvinout?
• A až se rozvine, nebude to nadlouho – na jednu hodinu, tedy na nějaké omezené, definované a nepříliš dlouhé období,
• Tuto královskou pravomoc převezmou spolu s šelmou – vše ohledně šelmy se jeví vzájemně provázané. Nikdo nevystupuje a nevládne sám, bez koordinace s ostatními, bez řízení z centra (od ďábla). To uvidíme hned v dalším verši.
• Shrnuto tedy nějak takto: V určité chvíli (pravděpodobně posledních časů dějin) nastoupí (buď současně nebo po sobě) deset podsystémů posilujících systém šelmy.
  • Pokud jde o „technologickou šelmu“, mohlo by deseti králi být technologické vymoženosti posledních časů (internet a jeho odnože, sociální sítě, kamerové sledování, čipy, …).
  • Pokud je šelma ekonomickým systémem, mohly by králové být různé formy globalizace, nadnárodní monopoly, globální firmy, globální kapitál, …
  • Pokud je šelma politickým systémem, mohlo by jít o provázané politické systémy (nebo státy) buď západního liberálního typu nebo naopak o systémy levicově progresivní, nebo o systémy komunisticky nebo muslimsky totalitní

13 Ti ⁽budou mít stejný⁾ úmysl a svou sílu a moc dají šelmě.

• ř.: mají jeden;
• Nikdo ze systému nevystupuje a nevládne sám, bez koordinace s ostatními – všichni jsou řízení z centra (od ďábla).
• Všichni jsou svorni a jsouce koordinováni ďáblem jedné mysli a pracují jedním směrem – chtějí co nejvíce urazit a zničit Boha a jeho „lidy“ (Izrael a církev).
• Nikdo si neuzurpuje moc pro sebe, ale vše dává do služeb ďábla a jeho systému.
  • Můžeme si pomoci obrazem tajné policie (KGB, StB, Gestapo, a co jich všude kde bylo):
    • ty všechny měly mnoho oddělení či úseků se různými agendami a značnou autonomií.
    • každé oddělení pracovalo samostatně, ale bylo koordinováno z ústředí.
    • všichni společně pracovali jedním směrem – udržet a rozšířit moc a zničit nepřátele.
• Domnívám se, že poměry v ďáblově říši poměry v takové StB nebo KGB dost připomínají⁸ (možná více než poměry na Gestapu):
  • jednotliví zaměstnanci a spolupracovníci mají značnou moc
  • mají značné výhody
  • jsou často poměrně schopní
  • prostředí je velmi hierarchické
  • žijí navzájem ve vzájemném strachu, žárlivosti, podrazů a nenávisti. Normální vztahy nejsou možné.
  • jen ještě větší strach z ústředí jim brání, aby se navzájem „nesežrali“
  • tresty za neposlušnost nebo selhání jsou strašné
  • směr, kterým všichni pracují je jasný – likvidace nepřátel, rozšíření moci komunismu. To všichni opravdu chtějí a po tom touží.

14 Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“

• Myslí se zřejmě deset králů, šelma a spol.
• Jak jsme již řekli, agenda šelmy a všech jejích odnoží bude společná a jasná – přemoci a zničit křesťanství.
• Nepodaří se jim to z několika důvodů:
  • Beránek je na to příliš mocný – je mu Bohem dána veškerá moc a autorita.
  • Beránkovi následovníci (křesťané) jsou:
    • povolaní: Ježíš je pozval k následování. Oni pozvání přijali – a tento závazek je silný a trvalý.
    • vyvolení: Vyvolení je tajemstvím – na jedné straně jsou pozváni všichni, na druhé straně si Ježíš své následovníky nevybírá náhodně. Ti, kdo jsou pozváni, prošli předvýběrem. Není pak lehké je odlákat ani zničit. Není to nemožné, ale není to snadné.
    • věrní: Křesťané jsou v následování svého Mistra a v boji s Ním vytrvalí, nenechají se snadno odvrátit ani porazit.

15 Ještě mi řekl: „Vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky.

• Rozebírali jsme v první verši této kapitoly.

16 Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni.

• Jde opět o naprosto nečekanou informaci, o dějový zvrat – o vnitřních rozbrojích v drakově říši jsme zatím neslyšeli. Zatím táhli všechny protibožské síly za jeden provaz.
• Připomeňme si pojmy:
  • Drak = satan
  • Šelma = protibožský systém (např. technologické pozadí)
  • Falešný prorok = nábožensko-propagandistický aparát
  • Smilnice = Babylon. Babylon je obrazem systému, ale v jiném smyslu, než systém šelmy, který je „pozadím“, na kterém se vše odehrává. Může jít o centrum ekonomické, politické nebo náboženské moci.
• Systém šelmy vytváří pozadí, na které Babylon funguje:
  • např. šelma je technologické pozadí (moderní technologie) – Bybylon je skupina států nebo moc, která technologie využívá.
  • nebo šelma je politické prostředí (liberalismus, demokracie nebo naopak totalita) – Babylon je skupina států nebo moc, která toto politické pozadí využívá
  • nebo šelma je ekonomické prostředí (volný kapitalismus, globalizace nebo naopak socialismus) – Babylon je skupina států nebo moc, který toto ekonomické prostředí využívá
  • nebo šelma je duchovní prostředí (např. katolicismus, new age, islám, progresivismus) – Babylon je skupina států nebo moc, která toto duchovní prostředí využívá, např. Vatikán, Saudská Arábie, Irán, centra východních náboženství, dalajláma, americké univerzity, apod.
• Babylon / smilnice je bezbožný světový (mnohonárodnostní) mocenský systém, který spojuje moc, bohatství a duchovní nevěru, svádí národy, pronásleduje Boží lid a snaží se konkurovat Božímu království.
• Je to svět bez Boha, který se tváří jako ráj – nabízí jistoty, bezpečí, blahobyt a smysl – ale stojí na: lži, vykořisťování, násilí a strachu. Jde o opak Nového Jeruzaléma.
• Těch deset rohů i šelma budou nenávidět smilnici: To, co králům i šelmě předtím vyhovovalo, co využívali ve svůj prospěch, se stane nepohodlným.
  • Co to může v praxi znamenat? Např. že státům (vladařům) přestane vyhovovat globalizace a volný obchod, a tak je zruší a „rozcupují na kousky“ – státy se začnou izolovat, např. zavádět cla (psáno 2025, kdy jsou Trumpova cla velkým tématem, stejně jako stoupající izolacionismus USA nebo zhoršování spojenectví USA s EU).
  • Nebo si dovedu představit útok islámu proti rozbředlému duchovnímu světu new-age.
  • Nebo tažení progresivismu proti „systému“ demokracie a svobodě slova.
• To, co předtím vyhovovalo, co bylo pro prosazení vlastní agendy výhodné, se stává přítěží a nepřítelem.
  • Takto mistrně dovedli postupovat nacisté a zvláště komunisté – dokud jim demokracie vyhovovala, využívali ji. Když přestala, zrušili ji.
• A učiní ji zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni: Tažení proti smilnici / Babylonu bude totální a její zničení důkladné a obřadné. Bude zostuzena. Mluvit o ní se stane nepatřičným.
• A každý si z jejích zbytků urve, co se dá.
• Metodu posouvání rámců dobře popisuje Overtonovo okno: postupným posouváním hranic přijatelnosti se změní to, co společnost považuje za normální.
  • Overtonovo okno = rozsah myšlenek, názorů a opatření, které jsou v dané době společensky a politicky přijatelné.
  • Politici obvykle neprosazují to, co je za oknem, ale snaží se okno posunout.
  • 6 stupňů Overtonova okna:
    • Nemyslitelné: tabu, něco „za hranou“, nepřípustné, „o tom se ani nemluví“
    • Radikální: extrém, okrajové akademické debaty, „je to šílené, ale někdo to zkoumá“
    • Přijatelné: změna jazyka, eufemismy, „nemusíme souhlasit, ale pojďme diskutovat“
    • Rozumné: prezentováno jako kompromis, „extrémy stranou, tohle je realistické“
    • Populární: mediální normalizace, „většina lidí si to myslí“
    • Politika / Norma: zákon, instituční pravidlo, opak je nyní považován za nepřijatelný
  • Tak si postupně normální a nemyslitelné vymění místa, dojde k přepólování.
  • Tak se pomalým posunem hranic přijatelnosti změní samotná definice normálnosti — až je odpor proti změně považován za zlo.
• Podobná je tzv. salámová metoda, což je praktická politická taktika, kdy se změny dělí na malé, zdánlivě neškodné kroky. Odpor se tak rozloží v čase. Celek je vidět až zpětně, kdy už je pozdě reagovat.⁹
• Příkladů použití je v historii nesmírně mnoho, zvláště v totalitních režimech.
• Moderním exemplárním příkladem je progresivismus: pracuje se změnou jazyka, apeluje na empatii a morální nátlak, posouvá normy institucionálně (školství, média, právo), moralizuje odpor.
• Další moderní příklady:
  • Změna jazyka: od původního „Jazyk se nesmí regulovat“ přes „Některá slova mohou být zraňující“, „Ve veřejných institucích používejme inkluzivní terminologii.“ až po „nesprávné slovo = disciplinární postih“.
  • Výchova a školství: Od „Hodnoty určují rodiče“ přes „Učme toleranci a diverzitu“, „Děti je třeba chránit před zastaralými názory.“ až po normu, kdy škola formuje identitu dítěte i proti rodičům.
  • Sexualita a identita: Od „Pohlaví je biologický fakt“, přes „Respektujme subjektivní prožívání“, „Zpochybňování identity je násilí“ až po normu, kdy nesouhlas = diskriminace.
  • Manželství a rodina: Od „Manželství = muž + žena“ až po „Tradiční definice = extremismus“. .

17 Neboť Bůh dal do jejich srdcí, aby uskutečnili jeho úmysl, ⁽jednali jednomyslně⁾ a dali šelmě svou ⁽královskou moc⁾, dokud nebudou dokonána Boží slova.

• ř.: učinili jeden úmysl;
• n.: království;
• „Bůh dal něco do srdcí“ je zajímavé samo o sobě. Zda může Bůh ovlivnit myšlení lidí, je složitá otázka. Resp. samozřejmě může, ale dělá to? Bůh přece respektuje lidskou svobodu.
  • Kdyby Bůh libovolně ovlivňoval lidskou mysl, nebyl by s lidmi žádný problém – všichni by byli „hodní“ a spolupracující. Tak tomu ale není.
• Jde zřejmě o situaci, kdy Bůh ponechává lidi jejich myšlenkám a plánům – Bůh totiž obvykle lidské zlo nějakým způsobem tlumí nebo neutralizuje. Nedovoluje lidem, aby realizovali vše, co jim přijde na mysl.
• I v ďáblově říši se zlo se třístí a marginalizuje – v říši zla nenávidí každý každého, každý má své plány a každý touží po zádech druhého postoupit výše a výše. V tomto případě Bůh dopustí, aby se všechny síly zla svorně spojily v útoku na Babylon.
• Hospodin dovolí, aby byl dán průchod všeobecné ďábelské žárlivosti a nenávisti proti bohatému a sebevědomému Babylonu.
  • Případy takovýchto vnitřních rozbrojů v ďáblově říši je mnoho – typický je vzájemný útok dvou ďáblových služebníků Stalina a Hitlera, který skončil totálním zničením fašistického Německa (možná proto, že nacismus byl méně prolhaný, než komunismus – ten se velmi dobře dokáže „převlékat za anděla světla“).
  • Nebo vzájemné čistky v řadách komunistů – nejmasovější v SSSR, ale běžné i v komunistických satelitech včetně ČSSR (Slánský).
• Jako vždy ďábel přes všechnu svou prohnanost skončí vždy pouze jako Boží „užitečný idiot“.¹⁰
  • Ďábel dal průchod své nenávisti a zabil Krista – tím prohrál svůj boj o lidstvo.
  • Ďábel dal průchod své nenávisti a těžce „zatápěl“ Pavlovi – tím způsobil rozšíření evangelia do Evropy.
  • atd. do nekonečna.
• A nevěstka Babylon si ostatně trest a zničení zasloužila – bylo to na Jeho srdci, bylo to Jeho úmyslem.
• Jednali jednomyslně a dali šelmě svou královskou moc – jestli to dobře chápeme, je šelma „systém na pozadí“. Na jeho pozadí (za jeho využití) vládnou králové a Babylon. Nyní se sama šelma ujímá moci „napřímo“.
  • Člověka nemůže nenapadnout: Pokud je šelma internet a technologie, může se šelma nyní ujmout moci přímo skrze umělou inteligenci. Ta vcelku pravděpodobně bude zanedlouho schopna převzít rozhodovací pravomoci. A pokud bude postupovat i robotizace, bude schopna i jednat i ve fyzickém světě.
  • Převzetí moci AI by pravděpodobně rozmetalo dosavadní mocenské a ekonomické vládnoucí struktury.
• Dokud nebudou dokonána Boží slova – znovu a znovu jsme ujišťování, že Bůh má vše neochvějně pod kontrolou: nic se nemůže stát bez Jeho dopuštění. Vše dokonale směřuje k dobrému konci, jak jej On naplánoval.
  • Možná si můžeme pomoci obrazem orchestru, kde se všichni hráči navzájem rvou, mlátí kolem sebe hlava nehlava – a geniální dirigent přesto dokáže z tohoto zmatku vytvořit nádhernou melodii.

18 A ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, které má královskou moc nad králi země.“ 

• Žena, myslí se smilnice, tedy Babylon, tedy vládnoucí systém, který byl právě svými dosavadními podporovateli rozcupován na kousky.
• Je připomenuto, že tento Babylon měl ve světě globální vládnoucí moc, vládl nad jednotlivými vladaři.
  • Člověk se nemůže ubránit tomu, že tyto formulace ukazují směrem jednoho mocenského centra (města), majícího moc nad jednotlivými státy – jak je často obsahem konspiračních teorií: králové sice vládnou, ale Babylon rozhoduje.
  • Nejčastější teorie hovoří jako o vládnoucí elitě: židé, svobodný zednáři, žido-zednáři, ilumináti, Vatikán, jezuité, globální finanční elity či korporace, OSN, EU, WEF (Davos), reptiliáni či jiní mimozemšťané.

.

.

1. v.5: Tajemství, Babylon⁾, ten veliký, matka smilnic a ohavností země.‘ ↩︎
2. Řím se nazývá městem sedmi pahorků. Podle wiki jde o Aventinský pahorek, Cælský pahorek, Kapitolský pahorek, Esquilinský pahorek, Palatinský pahorek, Quirinalský pahorek a Viminalský pahorek. ↩︎
3. Podle Open Doors (jejich každoroční „World Watch List) jde o Severní Koreu, Somálsko, Jemen, Libyi, Súdán, Eritreu, Nigerii, Pakistán, Irán, Afganistán. ↩︎
4. Používají se pojmy jako Intersekcionalita (jde o kombinaci identit; útlak se násobí – např. černá lesba je na „průsečíku“ několika znevýhodnění. Toto vede k vytváření hierarchie obětí: někteří jsou „více utlačovaní“ než jiní.
   Identitární politika, kdy je člověk definován podle identity (rasa, pohlaví, orientace). Každá identita má svůj příběh křivdy, který je nutné politicky řešit. Identita je hlavním zdrojem legitimity.
   Pojem politika ukřivděnosti toto neustálé hledání systémové křivdy zastřešuje. ↩︎
5. Kritická rasová teorie. ↩︎
6. Různé formy feminismu. ↩︎
7. Když už je obtížné nalézat křivdy vůči ženám, jsou vyvolána k životu nová pohlaví, kterým je opět možno křivdit. ↩︎
8. Srv. např. film Pouta, Česko / Slovensko, 2009, 140 min, v hlavní roli Ondřej Malý. ↩︎
9. Srv. Pravda o zkáze Sodomy od Pavla Černého ↩︎
10. Termín připisován Leninovi: označuje západní intelektuály, novináře a sympatizanty, kteří obdivovali komunismus, šířili jeho narativy, aniž by chápali skutečné praktiky režimu (teror, gulagy, represe). ↩︎