Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz

Žalm 25

Vít Šmajstrla

Žalm 25

1 Davidův žalm. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši. 

  • Tento žalm je alfabetický. Celkem je alfabetických žalmů sedm (25; 34; 37; 111; 112; 119; 145); 
    • Příklad česky:
      • A – Až ticho promluví
        B – Budeš naslouchat
        C – Cestám, jež neznáš
    • Může jít i o pomůcku pro paměť.
  • Básníci si někdy schválně ztěžují svou práci, dávají si různá omezení, aby prokázali své básnické mistrovství – kromě alfabetické struktury to mohou být např.:
    • Akrostich, mesostich, telestich – první, rostřední nebo poslední písmena verše tvoří slovo nebo větu
    • Rytmus: jamb, trochej, daktyl, anapest
    • Pevné rýmové vzorce: ABAB, AABB, ABBA (sonet), villanelle, rondel.
    • Básník si zakáže používat konkrétní písmeno nebo naopak používá pouze jednu samohlásku.
    • Palindromická struktura: symetrie textu
    • různé šifry a odkazy
  • Pozvednou duši k Hospodinu znamená obrátit k Bohu svou mysl – začít nad Ním přemýšlet.
  • Přemýšlet nad Boží existenci, nad Jeho názorem, nad Jeho vztahem ke mně, nad Jeho názorem na konkrétní problém.
  • Slovo dobře navozuje naše přirozené vnímání toho, že Bůh je nahoře, my lidé naopak dole. Dole řešíme naše „horizontální“ problémy – pokud pozvedneme svou duši, změníme svůj pohled z horizontálního na vertikální.
    • Jeden „pacientský“ bonmot říká, že někdy nás Bůh ke změně perspektivy1 z horizontální na vertikální přinutí – např. tím, že nás uvrhne na lůžko nějakou nemocí.

2 Bože můj, v tebe doufám, kéž nejsem zahanben, kéž nade mnou moji nepřátelé nejásají.

  • O hanbě a stydění se podrobněji v sekci Biblické studie (studie Stud) – je tam nesčetněkrát uvedeno, že ti, kdo spoléhají na Boha se stydět nebudou, Boží nepřátelé nebo ti, kdo spoléhají na někoho jiného, se stydět budou.
  • David naléhá na Boha: Já na Tebe spoléhám a všichni to vědí – tak prosím, ať jednou nevypadám jako blázen, který věřil chimérám a spoléhal na něco nebo někoho, kdo se ukázal být nesmyslným, neexistujícím, neschopným nebo lhostejným.
  • To by se nepřátelům jistě líbilo a užili by si to.
  • Něco podobného zažíval Ježíš na kříži, kdy se mu židé vyšklíbali: Spolehls na Boha a kde ho teď máš?
    • To ale byla jiná situace – Ježíš si pomoc zavolat mohl, ale nechtěl. A hanba a ponížení bylo součástí prokletí, které na Něm v danou chvíli spočívalo.

 3 Ano, ti, kdo na tebe očekávají, se stydět nemusejí. Budou se stydět ti, kdo bezdůvodně jednají věrolomně. 

  • David hned zároveň sám sebe uklidňuje: To se nemůže stát, tohle Hospodin nedopustí.
  • Stydět se budou ti, kdo se Boha nebojí, nikoliv Jeho ctitelé.

4 Hospodine, dej mi poznat svoje cesty, vyuč mě svým stezkám. 

  • Jde o dvě lehce odlišné prosby:
  • Poznat Boží cesty znamená chápat, co Bůh dělá. Nejen vykonávat rozkazy, ale proniknout do pozadí věcí.
    • Ve smyslu Ježíšova:J 15,15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás však přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
  •  Vyučit se Božím stezkám naproti tomu znamená jasně ukázat, co po mě Bůh chce, co mám dělat, čemu se mám věnovat, jak mám žít. A to nejen ve smyslu jasného sdělení příkazů, ale i ve smyslu vnitřního ztotožnění se – Bůh mi nemusí ukazovat každý krok, protože chápu, jak si mám svou cestu v souladu s Boží vůlí vybírat.

5 (Uváděj mě do své pravdy,) vyučuj mě, vždyť jsi můj Bůh, má spása. Po (celý den) očekávám na tebe. 

  • n.: Veď mě podle své pravdy / Dávej mi kráčet ve věrnosti vůči tobě / po tvé pravé cestě;
  • n~: vzhlížím (k tobě); 
  • Uvádět i vést jsou podobné, i když ne totožné: vést je pasivnější, uvádět obnáší více porozumění toho, kam a proč jdu.
  • Opět jde o pochopení Božích cest, nikoliv o pouhou poslušnost.
  • Je logické, že to po Tobě chci – vždyť jsi mým Bohem. Zachránil jsi mě, přijal jsi mě, díky Tobě žiju.
  • Já svá očekávání neobracím nikam jinam – neočekávám pomoc ani instrukce od nikoho jiného.
  • Jsem v tom vytrvalý – někdy (možná by se řeklo, že často) totiž Nejvyšší nereaguje ihned, rozhodně ne v takových časových úsecích, jak bychom si představovali, přáli či očekávali. Proto musíme očekávat po celý den – tak dlouho, dokud Bůh nezareaguje.

6 Vzpomeň na své slitování, Hospodine, i na své milosrdenství, vždyť je od věčnosti.

  • To, že se Hospodin je ochoten námi zabývat, není samozřejmostí – jde o otázku slitování a milosrdenství.
  • Ty jsou naštěstí jedněmi z Božích nejzákladnějších vlastností. Jsou Jeho nejhlubší přirozeností.

7 Nevzpomínej však na hříchy mého mládí, na má přestoupení. Vzpomeň na mě podle svého milosrdenství, kvůli své dobrotě, Hospodine. 

  • Kdyby na nás Hospodin začal „vytahovat“ staré věci, jsme všichni ztraceni.
  • Naší jedinou nadějí je, že se na nás dívá prizmatem svého milosrdenství, prizmatem toho, že je dobrý, prizmatem svého Syna.

8 Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě.

  • h.: v cestě;
  • Hospodin je dobrý: přemýšlí dobře a o dobru; myslí to s námi dobře.
  • Hospodin je přímý: říká věci nezáludně a na rovinu.
  • Hospodin vyučuje hříšníky cestě: Bůh nemá problém lidem říkat, co by měli dělat, aby jednali správně.

9 Pokorné uvádí do práva, pokorné učí své cestě.

  • Pokud je člověk pokorný, tedy ochotný naslouchat a nechat se poučit a korigovat, dozví se toho od Hospodina hodně.
  • Porozumí Božímu pohledu na právo.
  • A dozví se, co má dělat a jak má žít.

10 Všechny Hospodinovy stezky jsou (milosrdenství a věrnost) pro ty, kdo dbají na jeho smlouvu a jeho svědectví.

  • [tj. způsob, jak H. jedná s člověkem, který je s ním ve smlouvě];
  • [V Ž první z 22 míst, kde se vyskytuje spojení těchto výrazů; (v StS 32× + srv. Mt 23,23);
  • (v J 1,17 jako „milost a pravda“);
  • Pokud si člověk dává pozor, aby jej zajímala Hospodinova vůle zjevená v Písmu, Bůh člověka neopustí (je věrný) a bude na něj pohlížet prismatem milosrdenství.
    • Písmem je myšlen Zákon (jak to Bůh vidí) i ostatní texty (co Bůh dělá, jak jedná = tj. Jeho svědectví).

11 Pro své jméno, Hospodine, mi odpusťb mou vinu; ano,t7 je velká. t7 n.: neboť a Ž 23:3p; Ž 31:4; Ž 79:9; Ž 109:21 b Ex 34:9; Nu 14:19; 1Kr 8:30; 2Pa 7:14; 1J 2:12

  1. Ve stoje se díváme vodorovně, vleže nahoru. ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení