Žalm 23

1 Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

• n.: strádat; 
• Jde o nejznámější Davidův žalm. Alespoň v našem prostředí. Těžké říct, jestli je to oprávněné a co vlastně přispělo k jeho popularitě. V každém případě je optimistický, i když se nevyhýbá těžkým věcem.
• Celý je postaven na obrazu pastýře pasoucího své stádo.
• S tím měl David bohatou zkušenost – touto činností strávil drahně let svého života.
• Pěkná a inspirativní je z tohoto hlediska kniha W. Filipa Kellera: Žalm 23 z pohledu pastýře ovcí.
  • Některé autorovy vhledy jsou bez osobní zkušenosti nezjistitelné.
• Postavit Hospodina do role pastýře a sebe do role ovce jeho stáda je jedna ze základních lidských „dovedností¹„.
  • Vyžaduje to pokoru, ale zase ne nějak přehnaně velikou – Hospodin nás přesahuje určitě více, než přesahuje pastýř svou ovci. (I když těžko říct, jak to poměřovat – člověk je jiný živočišný druh než ovce, ale to je Bůh proti člověku také).
• Model (podobenství) ovce – pastýř je v Bibli používán poměrně často. Proč?
  • Protože pastevectví bylo v biblické době naprosto běžným povoláním. Všichni je znali, většina někdy i provozovala². Pastevci byli praotcové Abrahám, Izák a Jákob, také Mojžíš i David.
  • Protože se na něm dá pěkně vysvětlit celá řada detailů vztahu. Jde totiž o vztah, vztah mezi Bohem a lidmi, který má mnoho společných bodů se vztahem pastýře a jeho ovcí.
• Nejprve se zamysleme, jakými zvířaty jsou vlastně ovce – zjistíme, že nejde o nic lichotivého: ovce rozhodně nejsou nějakými premianty mezi zvířaty. Ničím nevynikají, neboť jsou:
  • poměrně hloupé, potřebují stálý dohled
  • bezbranné proti predátorům, potřebují ochranu
  • s tendencí k neposlušnosti
  • se špatnou orientací – tendencí ke zbloudění
  • stádní, mající strach z opuštění
  • neschopné samostatného života – potřebují vedení
  • toužící po bezpečí
• Co pak dělá pastýř? Kombinuje více rolí:
  • zná ovce
  • vede, rozhoduje
  • svou autoritu prosazuje, vynucuje
  • dohlíží
  • pečuje
  • chrání
  • miluje
  • hledá
  • v extrémním případě nasazuje život.
• Je důležité, aby pastýř byl dobrý – srv. Ez 34.
• Vzorem dobrého pastýře byl Ježíš – sám se tak chápal, choval i nazýval.
• Toto všechno můžeme mít na paměti, když čteme: Hospodin je můj pastýř.
• Abych mohl se vší vážností vyslovit tuto větu, potřebuji, aby můj vztah k Bohu byl na poměrně pokročilé úrovni – abych si uvědomoval své „ovčí“ rysy (omezenost poznání, závislosti na Božím vedení a ochraně) a Boží ochotu a schopnost ujmout se role mého pastýře.
  • Jde do značné míry o věc našeho rozhodnutí – stát se Boží ovcí je naší volbou.
• V okamžiku, kdy to člověk udělá – tedy „přihlásí se do Božího stáda“, udělá Boha svým pastýřem – může pak spočinout v klidu a říci sám sobě: nebudu mít nedostatek.
• Jak je to možné? Protože Hospodin je jako pastýř lidí velmi schopný a naprosto spolehlivý: Kdo se mu svěří do stáda, má vyhráno.
• Hospodin totiž stádo nevede pouze kolektivně – tam, kam potřebuje a kam je to pro stádo užitečné, ale každou svou ovci detailně zná a individuálně dbá na jejich potřeby.
• Snad je dobré ještě zmínit, že dobrá výchova a vedení ovcí nerovná se rozmazlování či cpaní trávy do huby.

2 Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k ⁽vodě na místech odpočinku.⁾

• n.: odpočívat; 
• n.: pomalu vede; 
• h. vazbu lze chápat různým způsobem – n.: místům odpočinku u vody / občerstvující vodě;
• Jestliže jsem učinil Hospodina svým pastýřem, má to pro mě celou řadu důsledků:
  • Již víme, že nebudeme mít nedostatek – píce, stravy tělesné i duchovní, vody, péče, zájmu, výchovy, smyslu, vztahů.
• Pro ovci je uléhat na travnatých pastvinách vrcholem blaha – dostatek dobré stravy je na dosah hlavy. Aby se ovce dobře najedla, nemusí ani vstávat.
• Jde i pro nás, pro lidi jistě o obraz fyzického zajištění. A to nejen v rozmezí „základu nutného k přežití“, ale o bohatý dostatek.
  • Nemluvíme tedy o minimální denní dávce suchého chleba a vody nutných k přežití, ale o all-inclusive bohatých švédských stolech.
• Duchovně jde o obraz dostatečné dávky Boží slova nutné pro zdárný duchovní růst.
  • V tomto směru si my, křesťané žijící v ČR opravdu nemůžeme stěžovat na to, že by nás Bůh držel zkrátka nebo dokonce podvyživené: překladů Biblí máme k dispozici jako málokterý národ, kvalitní křesťanské literatury, různých vyučování a dobrých církví je ohromné množství.
  • Pokud je problém, pak jedině proto, že jsme všichni jako ovce tak přežraní, že už se nám ani nechce zvednout hlavu, abychom si trochu trávy ukousli.
  • Kazatelé nám musejí píci cpát do krku – a nám se někdy ani nechce polykat.
• přivádí mě k vodě na místech odpočinku: pastýř se všestranně stará – vede své stádo nejen na bohatou pastvinu, ale stará se i o bohatý zdroj čerstvé vody.
  • Na takovém místě je jistě možno se oddat blaženému odpočinku.
• Symbolicky bývá voda symbolem Svatého Ducha – Bůh o nás pečuje nejen po stránce přísunu duchovní potravy skrze Písmo, ale nešetří ani oživující přítomností svého Ducha.
• Pokud takové ovce jen trochu chce, může se jí dařit opravdu dobře – je zdravá a silná.
• Pokud křesťan jen trochu chce, má při bohatém zabezpečení duchovní stravou i Božím Duchem všechny předpoklady, aby duchovně rostl.

3 Obnovuje mou duši, ⁽pro své jméno⁾ mě vodí po pravých stezkách.

• n~: mě (tak často v poetických knihách h. výraz duše s os. zájmenem); 
• n~: kvůli své pověsti / jak odpovídá jeho pověsti (pro negativní příklad srv. kontext Nu 14:15); Ž 25:11;  Ž 31:4!; Iz 48:9; Iz 43:25 (kvůli sobě); Ez 20:9. Ez 20:14
• Jr 50:7; pro použití h. spravedlnosti srv. Př 2:9 – dobré („dobra“); Ž 4:11 – přímých („přímosti“); Př 8:20 a Gn 24:48; Dt 32:12; Neh 9:12 b Ž 17:5
• Obnovuje mou duši: Naše duše potřebuje obnovovat? Nepochybně. Co to ale obnáší?
  • Sloveso obnovit znamená též vrátit zpět, navrátit, znovu postavit na nohy.
  • Nejde zřejmě o zlepšení nálady či psychické pohody.
  • Jde o Boží pomoc v situaci, kdy se naše duše unaví, vyčerpá, zhroutí (zkolabuje), rozpadne či dezorientuje. To se může stát z mnoha příčin (strach, starosti, tlak, vina, zklamání, nemoc a milion dalších příčin). Bůh se nás dotkne, my se znovu nadechneme, sebereme sílu a znovu vykročíme.
  • Protože duše má mnoho co do činění s dechem, může jít o popis situace, kdy už už přestáváme dýchat, ale Bůh na nás foukne a rozdýchá nás – a my začneme dýchat normálně.
    • Podobně to dělají porodníci, když jim nezačne dýchat novorozenec – fouknou mu do tváře nebo do nosu.
    • Říká se dokonce, že ovce, která se nešťastnou náhodou převrátí na záda, se neumí přetočit zpět a zahyne. Pastýř jim musí přetočit zpět a rozdýchat.
• vodí po pravých stezkách: chození po stezkách je tradičním obrazem lidského života. To, co v životě zažíváme, čemu se věnujeme = stezka našeho života. Je pro nás klíčové, abychom dělali to, co pro nás plánuje Bůh, a nikoliv to, co chceme my.
  • Platí to samozřejmě i pro ovce, zvířata – když chodí po špatných stezkách (vybírají si je samy nebo je vodí špatný pastýř), výsledkem je nedostatek pastvy, nekvalitní strava, úrazy, predátoři aj. nebezpečí.
  • Špatný pastýř je buď nekompetentní (nerozumí ovcím ani své práci) a/nebo mu na ovcích nezáleží.
  • Dobrý pastýř je opakem.
• pro své jméno: Proč se dobrý pastýř tak dobře stará o své ovce?
  • Není to proto, že by ony byly tak úžasné nebo proto, že by si péči zasloužily (ve skutečnosti jsou ovce zvířata „nic moc“, poměrně hloupá a svéhlavá).
  • Pastýř to dělá kvůli sobě – protože takový je a protože chce, aby o něm bylo známo, že jeho stádo je v pořádku.
  • Primárním cílem je, aby se říkalo: Ten pastýř XY, ten se ve své práci opravdu vyzná! Nikoliv tedy: Podívejte se na ty ovce pastýře XY – to jsou kousky, co? To se mu to pase, když se stará o takové výstavní kusy!
  • Není pochyb o tom, že stádu dobrého pastýře se vede dobře – jde ale o důsledek kvalit pastýře a nikoliv ovcí. (Někdy dokonce navzdory kvalitám ovcí).

4 I kdybych šel údolím ⁽nejhlubší tmy,⁾ nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují.

• Tradiční překlad slovy „stínu smrti“ vychází z jiné etymologie slova. Při zkoumání výskytu slova na jiných místech se zjevně ukazuje, že toto chápání h. kořene slova lépe odpovídá spojení s jinými výrazy pro tmu či protikladně pro úsvit; 
• n.: hůl / klacek . [Tento předmět byl symbolem autority i prostým nástrojem obrany, trestání či práce. Používali ho také pastýři při počítání, vedení i ochraně ovcí. H. výraz dobře postihuje ang. pojem „rod“.
• [dřevěná hůl (delší nežli předchozí předmět), která se někdy používala jako opora;
• n~: uklidňují; [hůl je zde asi míněna jako výraz jistoty a bezpečí, které pastýř (Bůh) poskytuje v nebezpečných situacích;
  • Poznámky ČSP disponují množstvím zajímavých odkazů, které jsem zde promazal.
• Mohli bychom snadno nabýt dojmu, že být ovcí dobrého pastýře znamená mít se navždycky a jen dobře – povalovat se místech s nejlepší travou a nemít žádné starosti.
• Ovce by si řekla: Když mám tak schopného a laskavého pastýře, budu mít snadný a příjemný život.
• Člověk by si řekl: Když je mým pastýřem samotný všemohoucí a vševědoucí Bůh, nemůže se mi nic stát, nebudu už nikdy muset nic řešit.
• Ale ouha: jednoho dnes pastýř zamíří do nehostinných temných míst bez trávy a vody. Ovce jsou v šoku. Ovce jsou vyděšené, ovce jsou unavené, ovce jsou hladové.
• Jediné, co jim v takové chvíli zůstává, je pastýřova přítomnost. Důvěra, že ví, co dělá a že situaci zvládne. Že je kritickými místy provede.
• Přesně tak tomu je i u křesťana, když prochází těžkými životními obdobími nebo dokonce čelí smrti – jediné, co nám pak v životě zůstává, je důvěra, že Kristus nám neopustil, že je s námi a že ví, co dělá.

• Můžeme se ptát – proč proboha pastýř tahá svoje stádo na výlety po údolích bez světla, žrádla a vody?
• Důvody mohou být v zásadě tři:
  • Za prvé: Ovce nejsou vším, co pastýř řeší. Pastýř je účasten vyššího příběhu, starat se o stádo není jeho jediným posláním. Má i jiné povinnosti. Ovce jsou pro něho důležité, ale nejsou pro něj vším.
    • jeho stádu může hrozit nebezpečí od predátorů (v kraji se přemnožili vlci, přitáhli medvědi, krajem táhnou rabující vojska).
    • Možná pastýř potřebuje navštívit své rodinu, pomoci příteli, oženit se, prodat vlnu na trhu, navštívit chrám nebo cokoliv jiného. A to vyžaduje přesun, někdy i přes nepříliš hostinná místa.
    • Co tom všem ovce vědí? Mají k tomu co říci? Vůbec nic!
  • Za druhé: Může jít pro ovce o cvičný pochod. Pohodlí ovcí není nejvyšší hodnotou – to by ovce pouze ležely, žraly a tloustly.
    • Pastýř se o své stádo stará komplexně, dbá nejen o dostatek potravy, ale i o jejich dobrý psychický a fyzický stav včetně „morálně-volních vlastností“.
    • Dosáhnout toho, aby ovce byly v dobré kondici, vyžaduje trénink: chůzi, překonávání nepohodlí a námahy, naučit se přemáhat. Jinak by se stádo stalo pouze skupinou líných rozmazlených sobců.
  • Za třetí: V životě obtížná období přicházejí. Sebelepší pastýř nezajistí, že na ovce nikdy nepřijdou problémy, nemoci nebo smrt.
    • Když se něco takového stane (třeba onemocním) nebo mi hrozí smrt, je důležité vědět, že pastýř je i v této situaci se mnou.
• Zajímavé je, co Davida/ovci v těchto obtížných časech (kromě pastýřovy přítomnosti) povzbuzuje (potěšuje): pastýřovo žezlo a hůl.
  • Jde totiž o pastýřovy nástroje k ovládání ovcí – o nástroje moci, autority, nadvlády a prosazování pastýřovy vůle.
  • Co je na nich uklidňujícího? To, že na mě pastýř uplatňuje tyto nástroje, svědčí o tom, že patřím do jeho stáda.
  • Kdybych byl cizí nebo divokou ovcí, pastýř by se o mě nestaral (což by byl nutně můj konec – jak jsme již řekli, ovce bez pastýře nejsou schopné přežít).
  • Jsem-li korigován, někdy i přetáhnut prutem nebo násilím přitažen (zahnutou) berlou je to uklidňující ujištění, že pastýř je blízko a že se o mě zajímá.
  • Svoboda je zdánlivě lákavá – ve skutečnosti je znakem nezájmu a vede do zkázy.

5 Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká.

• Metafora se náhle mění – v prostředí hostitele a hosta];
• h.: přede mnou;
• [olej byl symbolem radosti při slavnostních příležitostech a pomazání obvyklým způsobem, jak uctít hosta na hostině; 
• h.: je nadbytek;
• Temné údolí ale není pro ovce finální destinací – tou je hostina.
• Být pozván na hostinu je samo o sobě fajn – ale hostina před zraky nepřátel má ještě přidanou hodnotu zadostiučinění: Nepřátelé se musejí dívat na to, jak se jejich nenáviděný nepřítel má dobře.
  • Satan a všichni Boží nepřátelé se jednou budou muset dívat na hostinu svatých v nebi; na svatbu beránkovu s církví.
  • Bude to pro ně nesnesitelně bolestivé, protože budou vědět:
    • že tam sami také mohli být, ale nechtěli.
    • že účastníci hostiny jsou „horší“, než ti, kdo zůstali venku
    • a že už to nejde napravit
• Mazání hlavy olejem je, jak je uvedeno v poznámce ČSP, způsobem, jak uctít hosta. A děje se to opět veřejně a ostentativně.
  • Pro křesťany jde opět o obraz slavnostního setkání s Kristem.
  • Při této příležitosti si vždycky vzpomenu na scénu z posledního dílu Pána prstenů, kde všichni pokleknou před Frodem a Samem a vzdají tak hold jejich roli v příběhu vítězství.
• Přetékající kalich je obrazem abundantní marnotratné štědrosti. Zahrnování dobrém a přízní nad míru.
  • Tak svá dobra „přiděluje“ Bůh – ne po kapkách, ne podle zásluh, ne podle potřeb, ale nadbytečně, až přetéká.
  • Stejně přetékají prameny živé vody/Svatého Ducha ze srdcí věřících (J 7,38)

6 Dobrota a milosrdenství mě budou jistě provázet po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet do Hospodinova domu.

• h.: Dobro; srv. příbuzný h. výraz – Ž 25:7; Ž 27:13; Ž 31:20; Neh 9:25; Oz 3:5
• h.: pronásledovat; [výraz postihuje ojedinělým spojením naprostý zvrat okolností – namísto pronásledování nepřáteli ho nyní bude stále „pronásledovat“ blaho (či blahobyt) a Boží laskavost a přízeň]
• LXX, Vul a další čtou TM: wešabtí jako wešibtí – bydlet / přebývat;
• David opouští jakákoliv podobenství a mluví napřímo:
  • Ať mě potká v životě cokoliv, mohu si být jist, že se mnou až do konce bude Boží přízeň (dobrota a milosrdenství), že Hospodin se na mě bude dívat laskavě a vstřícně, jako na svou ovci, na své dítě.
  • A já po celou dobu svého života na Boha nezapomenu.

.

1. V pedagogice je moderní (i když mezi učiteli neoblíbený) pojem „kompetence“. ↩︎
2. Můžeme se zamyslet nad tím, jaká podobenství by David nebo Ježíš používali v dnešní době, kdy by podobenství o pastýři málokdo rozuměl. Částečně se o takové aktualizační parafráze pokouší Alexandr Flek ve své Parabibli. ↩︎