2. Mojžíšova – kapitola 33

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi a vytáhni odsud, ty i lid, který jsi vyvedl z egyptské země, do země, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Tvému potomstvu ji dám. 

• Katastrofa s teletem je za námi – po každém selhání je třeba se zvednout a jít dál.
• Ještě nebylo zdaleka nic ztraceno. Cíl může a má být dosažen. Odvěké smlouvy stále platí.
• Bůh se ve formulaci od lidu opět poněkud „odtahuje“ a „hází“ zodpovědnost za vyvedení z Egypta na Mojžíše.
• Po teleti vcelku pochopitelně zůstala Bohu vůči Izraeli určitá „pachuť“.
  • Když v manželství dojde k nevěře, může se podvedený partner rozhodnout druhému odpustit a jít s ním životem dál. Důvěra a nadšení jsou ale narušeny – a je otázka, zda je možno je plně obnovit. I pokud ano, chce to od zrádce opravdové hluboké pokání (které u Izraelců chybělo) a také čas, někdy hodně času.
• Bůh částečně přistupuje na Mojžíšovu předchozí argumentaci, když říká: Nevzdám to s vámi, ale jsou spíše historické smlouvy, než vy sami.
  • Bůh má emoce dosti podobné lidem (resp. lidé jsou stvořeni s emocemi podobnými Bohu) a zranění z nevěry je zatím příliš živé.
• Bůh říká něco jako: Zůstanu s tebou, i když jsi mě podvedl/a – kvůli slibu, který jsem ti dal/a na radnici. Ale moje láska k tobě dostala značnou ránu. Zůstaneme manželi, budu se o tebe nadále starat – ale nějakou dobu neočekávej nějakou velkou vřelost, nechci tě příliš vidět.
  • Že je Bůh takto zraněný, uvidíme i ve třetím verši, kde odmítne jít uprostřed lidu.

2 Pošlu před tebou anděla a vyženu Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce.

• Cíl zůstává stejný, ochrana a doprovod rovněž.
• Rozdíl zřejmě nastal v tom, že původně měl Hospodin v plánu jít sám uprostřed Izraelců a o nepřátele se postarat osobně. Nyní místo sebe posílá zástupce.
  • Tedy něco ve smyslu: Bude o tebe nadále postaráno – můj sekretář se o vše postará. Já ale budu spát mimo domov.
• To, že země byla Izraelcům přislíbena, bez toho, aby byla volná, je zvláštní.
• Důvodů bylo více:
  • Obyvatelé ji měli po dobu nepřítomnosti majitelů udržovat v obyvatelném civilizovaném stavu, nemělo jít o divočinu zarostlou pralesy. Ex 23,29-30 „Nezaženu je před tebou v jednom roce, aby se země nestala pustinou a nerozmnožila se proti tobě divá zvěř. Postupně je budu před tebou vyhánět, dokud se nerozmnožíš a nedobudeš země.“
  • Čekalo se, než se naplní míra hříchu obyvatel: Gn 15,16 „… čtvrté pokolení se sem vrátí, neboť ještě není dovršena míra nepravosti Emorejců.“
  • A v neposlední řadě šlo pro Izraelce o zkoušku či „trénink“ – museli si Boží sliby přivlastnit částečně i vlastní vírou, aktivitou a vytrvalostí.
• Místních obyvatel bylo mnoho a pocházeli z mnoha národů. A ty byly fatálně zkažené všechny bez výjimky – říká se, že v Kanaánu bylo archeology nalezeno mnoho nálezů obětovaných dětí.
  • Taková zvrhlost je mimořádná i mezi pohanskými národy. Pokud vím, jinak se jí běžně dopouštěly pouze jihoamerické říše Mayů, Aztéků a Inků.

3 Jdi do země oplývající mlékem a medem. Ale já nevytáhnu ve tvém středu, neboť jsi lid tvrdé šíje. Jinak bych s tebou po cestě skoncoval.

• dle LXX: A přivedu tě;
• n.: uprostřed vás; [h. výraz qereb je mnohokrát takto používán jako předložka (stejně jako další antropomorfické předložky); pův. význam je „vnitřnosti“;
• Ty a lid pokračujte v domluveném plánu – domluva o tom, že dojdete do slíbené perfektní země, platí.
• Půjdete ale beze Mě – já jsem již těmito lidmi natolik znechucen, že za sebe nemohu ručit: Kdybych je měl stále kolem sebe, kdybych měl stále poslouchat jejich stížnosti, nespokojenost a přemáhat jejich odpor, je dost možné, že bych se neudržel a zlikvidoval je.
• Bůh již ztratil z pobytu mezi svým národem veškerou radost.
  • Opět nejde pro nás nic nepochopitelného nebo nepředstavitelného – přistěhujeme se do nového prostředí, do nové rodiny. Jsme zváni, dostaneme svůj pokoj podle našich požadavků. Zpočátku to vypadá, že jsme vítáni a že spolužití bude možné. Postupně se ale nová rodina ukáže natolik toxickou, že setrvávání uprostřed ní by přesahovalo meze naší psychické odolnosti. Hrozil by násilný konflikt.
  • Abychom předešli nějaké vztahové katastrofě, raději se odstěhujeme – nezrušíme domluvený společný program, ale ochotni žít společně již nejsme.
• Jde o nesmírně smutný příběh – to, co zpočátku vypadalo jako velká láska, končí odcizením. Rozvodový právník by řekl, že došlo k trvalému a hlubokému rozvratu manželství, který je nenapravitelný.
• Hospodinu se nelze divit – jestliže si Jeho „manželka“ Izrael „vyhodí s kopýtka“ s prvním ubožákem, který jde zrovna kolem, jaký div, že manžel ztratí zájem o společný život? Možná ji z ohledu na manželskou smlouvu nevyžene na ulici, ale radostné společné soužití bude pryč.
• Nade vše jasně vidíme, že Bůh nemá nikterak „klidnou povahu“ – není stoik, flegmatik ani buddhista. Vztahové věci prožívá velmi silně. Pokud Jej někdo systematicky popouzí a provokuje, může se stát, že vybuchne ve zničujícím vzteku a provokatéra mávnutím ruky zničí.
  • Opět nic nepředstavitelného – pokud je manžel ústupné a klidné povahy, může svárlivé, provokující a věčně nespokojené manželce dlouho ustupovat. Když ale přeteče míra jeho trpělivosti, může dojít k hroznému výbuchu.
  • Naopak existuje mnoho příkladů týraných žen, které dlouho mlčky trpěly, pak ale na tyrana vytáhly nůž nebo pistoli.
  • Dokonce i lidské soudy mají v takových příkladech zhusta pochopení.

4 Když lid uslyšel tuto ⁽špatnou zprávu,⁾ truchlili a ⁽nebrali na sebe ozdoby.⁾

• h.: … zlé;
• h.: nepokládali nikdo svou ozdobu na sebe;
• Když na člověka dopadnou důsledky jeho činů, jde pro něj o šok. Situace, kdy někdo léta hřeší na něčí trpělivost a pak je najednou překvapen, nejsou vůbec výjimkou.
  • U jednoho manželského páru jsme byl svědkem toho, že žena po léta svého muže odmítala, ponižovala, urážela či si začínala s jinými. Vše jí dlouho procházelo – manžel všechno pokorně snášel, nadále „fungoval“, o všechno se staral. Pak ale jednoho dne před ženu položil rozvodové papíry. Manželka byla v šoku – najednou měla nést důsledky svého jednání: začít se o sebe starat.
• Život bez Boha nemá žádný smysl. K čemu je mi zaslíbená země, k čemu je mi pohodlný život, k čemu je mi cokoliv? – když Bůh není se mnou?
• Nebrali na sebe ozdoby je vnějším projevem vnitřního smutku. Izraelci byli dlouho „rozverní“ – nastrojení, „načančaní“, ověšení ozdobami a zlatem.
  • Byli jako již zmíněná nevěrná manželka nebo manžel, kteří se nad ránem vrací rozjaření z flámu. V nejlepším oblečení s nejlepšími šperky. Přijdou domů a zjistí,, že byt je prázdný. Najednou jim jejich šperky „zhořknou“ a začnou je znechuceně odkládat.

5 Hospodin totiž řekl Mojžíšovi: Řekni synům Izraele: Jste lid tvrdé šíje. Půjdu-li jediný okamžik ve tvém středu, skoncuji s tebou. Nyní sundej ze sebe své ozdoby, abych poznal, jak mám s tebou naložit. 

• [Jak je typické pro h., i zde je ve v. Ex 33,4 nejdříve vysloveno konstatování a pak přichází vysvětlení, proč se to stalo;
• Je dodatečně vysvětleno, že odložení ozdob nebylo spontánní reakcí lidu, ale reakcí na Mojžíšova slova.
• Mojžíš totiž lid informoval o situaci – že Hospodin nadále odmítá mezi nimi bydlet a že je Hospodin stále plný zlosti.
• Chodit ověšen zlatem krok od zničení je jednak nevhodné, jednak provokující.
  • Když manžel přistihne manželku in flagranti a jen tak tak se ovládne, že ji na místě nezastřelí, nebylo by od ní moudré, kdyby se před ním ostentativně natřásala v náhrdelníkem, ve kterém se nevěry dopustila. Mohlo by se tak poměrně snadno stát, že by ji potkalo to, čemu před chvílí unikla.

6 Tak se synové Izraele od hory Choréb zbavili svých ozdob.

• Dalo by se říci, že v Izraeli se od „epizody“ s teletem, změnila móda – muži i ženy začali být méně vyzývaví.

7 Mojžíš vzal stan a postavil ho venku za táborem, daleko od tábora, a nazval ho stanem setkávání. Každý, kdo hledal Hospodina, vycházel ke stanu setkávání, který byl venku za táborem. 

• Mojžíšův další krok byl zajímavý – zajistil si klidné místo na setkávání s Hospodinem.
• Jak vlastně probíhaly Mojžíšovy rozhovory s Bohem před Sinají?
  • Bůh k Mojžíšovi opakovaně a mnohokráte mluvil, ale nikde nečteme o nějakém zvláštním místě, kde se to dělo. Stan je tedy novum.
  • Jde tedy o novum.
    • Poprvé Hospodin mluvil s Mojžíšem u hořícího keře, což byla vlastně hora Choréb / Sinaj.
    • Pak s ním mluví různě v Egyptě bez toho, že by bylo specifikováno místo.
• Místo bylo mimo tábor a to dosti daleko – co to znamená? Třeba kilometr? Nebo dále?
• Tábor pro několik milionů lidí musel být dost veliký sám o sobě.
  • Srovnejme pro představu s velikostí Prahy s „pouhým milionem obyvatel“ – člověk by musel jít pěšky z centra k okraji města několik hodin – plus nějaká vzdálenost od okraje města ke stanu. Šlo by nejméně o desetikilometrový pochod.
  • Spíše tedy Mojžíš bydlel v táboře někde periferněji, aby ke stanu neměl tak daleko.
• Nešlo ještě o Stan setkávání ve smyslu svatyně, jejíž podrobný návod Mojžíš dostal na Sinaji. Výroba tohoto svatostánku ještě neměla šanci vůbec začít (dočteme se o ní až ve 40. kapitole).
• Šlo tedy o nějaký „obyčejný“ Mojžíšův stan, který použil jako prozatímní místo setkávání.
• Muselo být mimo tábor zřejmě proto, že Hospodin po hříchu s teletem nebyl ochoten se „nastěhovat“ či ani zajít mezi lid.
  • Hřích s teletem na nich stále „visel“, stále Bohu „smrděl“. Až později byl smyt krví obětin.
• Zajímavé je, že tento stan neměl sloužit pouze Mojžíšovi, ale každému, kdo hledal Hospodina.
• Znamená to tedy, že si tam mohl zajít každý, kdo chtěl?
  • Byla by to výrazná změna – přístup k Hospodinu v zásadě doposud neměl „kde kdo“ – lidu bylo v osobním přístupu k Bohu bráněno, na Sinaji pod hrozbou smrti.
  • Spíše tam chodili lidé za Mojžíšem jako prostředníkem chtějíce, aby jejich záležitosti přinesl Hospodinu on. Možná čekali, až jej zastihnou, když bude přicházet.
  • Že by se tam lidé „trousili“ individuálně se jeví nepravděpodobné.
  • Jak uvidíme dále, s Mojžíšem do stanu docházel a hodně času trávil mladý Jozue.

8 I stalo se, když Mojžíš vycházel ke stanu, že všechen lid povstával, zůstali stát každý u vchodu  do  svého stanu a hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu.

• Mojžíšova návštěva stanu nebyla nic samozřejmého. Šlo o významnou událost – lidé to věděli a dávali najevo svým uctivým postojem.

9 A kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a zastavil se u vchodu do stanu; a Hospodin mluvil s Mojžíšem. 10 Když všechen lid viděl oblakový sloup stojící u vchodu do stanu, všechen lid povstal a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. 

• Tím, kdo inicioval setkání, byl zřejmě Mojžíš – ten se zvedl a vypravil ven za tábor ke stanu.
• Bůh reagoval a na místo schůzky se také dostavil v podobě oblakového sloupu.
• Šlo o mimořádně silné veřejné potvrzení Mojžíšovy autority.

11 Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, tak jako mluví člověk se svým přítelem. Pak se vrátil do tábora, ale jeho služebník Jozue, syn Núnův, mládenec, se od stanu nevzdaloval. 

• [tento výraz je nejčastěji používán pro kněze, služebníky Hospodinovy, ale též pro služebníky Mojžíše, Amnóna (2S 13,18, Šalomouna (1Kr 10,5) a Elíšy (2K 6,15p)];
• Mojžíšova setkání s Hospodinem byla naprosto mimořádnou událostí v lidských dějinách – nemáme jiný příklad, kdy by někdo s Hospodinem rozmlouval takovýmto bezprostředním a intimním způsobem.
  • Dokonce ani o Ježíši nic takového nečteme.
  • Vzhledem k tomu, že platí, že žádný člověk nemůže napřímo spatřit Hospodina (zazní to explicitně ve 20. verši dále¹), dává smysl teorie Ashera Intratera, že ve stanu se s Mojžíšem setkával Ježíš.
• Jozue byl mimořádnou osobností – byl Mojžíšovým asistentem, naprosto loajálním a horlivým. Jeho horlivost byla dokonce větší, než u Mojžíše samotného.

12 Mojžíš řekl Hospodinu: Pohleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid, ale nedal jsi mi poznat, koho se mnou pošleš. Také jsi řekl: Znám tě jménem, ano nalezl jsi milost v mých očích. 13 Nuže, jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, dej mi poznat svou cestu, abych tě poznal a abych nalezl milost ve tvých očích a pohleď, že tento národ je tvým lidem. 

• Následuje popis jednoho z rozhovorů, které se ve stanu odehrály.
• Rozhovorů bylo zřejmě více, možná mnoho – tento ale Mojžíš považoval za natolik významný, že jej zaznamenal.
• Mojžíš si začíná ujasňovat dvě věci: Pohleď, ty mi říkáš.
  • Možná by se dalo říci, že začíná smlouvat. Ne ale ve prospěch svůj, ale ve prospěch lidu.
• Na jaká Boží slova se Mojžíš odvolává? Vyveď tento lid: Ano, tohle Hospodin po Mojžíšovi chtěl v prvním verši této kapitoly (Jdi a vytáhni odsud, ty i lid, který jsi vyvedl z egyptské země, do země, o níž jsem přísahal …). poté, co ukončil diskuzi po hříchu s teletem.
• Ale nedal jsi mi poznat, koho se mnou pošleš: Bůh totiž Mojžíšovi řekl, ať s lidem vyrazí, ale také, že On osobně s lidem nepůjde, ale pošle místo sebe anděla. Mojžíš se tedy zřejmě doptává, o jakého anděla půjde, kdo to s nimi vlastně vyrazí na cestu.
• A druhá věc, která Mojžíše zajímá: Sám jsi, Bože, připustil, že mě osobně znáš a máš mě rád. Věřím, že tomu tak je.
• Ale přál bych si, aby z tohoto tvého přijetí vyplynulo (jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích), více, než doposud.
• Jinak řečeno: Jestliže tvrdíš, že mě máš rád, chtěl bych od našeho vztahu více. Chtěl bych dvě věci:
• Za prvé: Chtěl bych poznat svou cestu, abych tě poznal.
  • Jde o zvláštní žádost: Poznat Boží cestu znamená nejspíše porozumět Jeho záměrům, proniknout hlouběji do způsobů, jakými vede svět či alespoň Izrael.
• A za druhé: Chtěl bych, abys pohleděl na tento národ jako na svůj lid.
  • Mojžíš se přimlouvá za národ – nesouhlasí s představou, že Izrael sice pod vedením anděla do zaslíbené země půjde a šťastně tam i dorazí, ale Bůh již s nimi nebude.
  • Jde o podobnou představu, jako kdyby manželé měli děti a ty by se daly na špatnou dráhu. Manžel by řekl své milované manželce: Postarám se o budoucnost našich dětí, zaplatím jim školy i bydlení. Ale na oči ať mi nechodí. vidět ty spratky už nechci. Manželka odpovídá: O tohle nestojím – když říkáš, že mě máš rád, neodvrhuj ani naše děti. Nestojím pro ně o peníze, ale o to, abychom byli zase jedna rodina.
• Mojžíš se znovu projevuje jako velký přímluvce a modlitebník. Nedávno odmítl velkorysou nabídku nového začátku přes sebe a svou rodinu; nyní odmítá formální „ekonomický“ vztah bez lásky.

14 Odpověděl: Moje přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinek.

• Hospodin na Mojžíšovu přímluvu za lid zřejmě hned nepřistupuje – nabízí svou přítomnost, ale pouze Mojžíšovi.
• Nabídka je opět velkorysá – vždyť co chtít víc, než že Bůh půjde se mnou životem, budu s Ním mít vztah a bude o mě postaráno fyzicky i emocionálně?

15 I řekl mu: Jestliže tvá přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj nás odsud.

• Mojžíš na tuto nabídku nepřistupuje, je neústupný … a dává do banku všechno: Buď nám poskytneš to, co požaduji, nebo nic.
• Risk je obrovský – vždyť Hospodin zcela reálně mohl říci: Moje nabídka na přátelství platila výhradně pro tebe – pokud jsi nenasytný a za každou cenu chceš, abych ji rozšířil na všechny, nedostaneš nic. Když nechceš, nech být.
• A Hospodin mohl odejít – Mojžíš by zůstal sám v poušti, bez Boží moci, uprostřed vzpurného nezvládnutelného národa. Dá se předpokládat, že pokud by se nezachránil rychlým útěkem (třeba do Midjánu), dlouho by bez Boží ochrany nepřežil.
• Jde o naprosto mimořádný „kristovský“ případ odvahy. Vždyť podobně postupoval Ježíš – ten také za záchranu lidí nasadil svůj život. Také Kristus řekl Bohu: Jestliže nezachráníš tohle zlé a vzpurné lidské plemeno, raději zemřu.

16 Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že půjdeš s námi, takže budeme odlišeni, já a tvůj lid, od všech národů, které jsou na povrchu země? 

• Mojžíš pokračuje v argumentaci. Říká: Vždyť nic jiného, než Tvoje přítomnost mezi námi, nemá smysl.
• Nejde přece o prosperitu, bezpečí a pohodlný život, ale O VZTAH.
• Mojžíš poukazuje na to nejdůležitější, o co ve vztahu k Bohu jde – pochopil, že vztah je všechno, okolnosti jsou podružné.
• Tuto pravdu není jednoduché odhalit a ne mnoho lidí ji nalézá. Chápal ji Abrahám, Jákob, Josef, David i Jób. Vztah neznamená dokonalost ani bezhříšnost. Vztah nemá nic společného s tím, jak se mi v životě daří.
• Dále má vztah tu vlastnost, je možno si jím být jist.
  • Proto, a pouze proto mohl problematický David trvat na své spravedlnosti. Proto mohl Jób neochvějně odolávat útokům svých přátel – ne proto, že by Jób či David byli dokonalí, ale proto, že si byli jisti svým vztahem k Nejvyššímu.
• Křesťanství není nic jiného, než vztah s Bohem – to, co křesťany odlišuje od ostatních lidí není bezhříšnost ani lepší životy, ale to, že znají Boha, že s Ním mají navázaný vztah. Platí dokonale: Podle čeho se přece pozná, že jsem (já křesťan) nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že půjdeš se mnou, takže budu odlišen od všech národů, které jsou na povrchu země? 

17 Hospodin řekl Mojžíšovi: I to, o čem jsi promluvil, učiním, neboť jsi nalezl milost v mých očích a znám tě jménem.

• Mojžíš Hospodina „ukecal“ i ohledně této věci – Bůh to říká přímo: Vyhovím ti, protože jsme přátelé, protože tě mám rád.
• Tedy ustupuje v tom, že bude putovat uprostřed lidu osobně, nepošle pouze zástupce, jak měl původně v úmyslu.

18 On řekl: Ukaž mi svou slávu!

• n.: Dej mi spatřit;
• Mojžíš „kuje železo, dokud je žhavé“ – vidí, že Bůh je „dobře naladěn“, že má momentálně tendenci vyhovět jeho žádostem, že je mu příznivě nakloněn.
• Vznáší tedy ryze osobní prosbu – ta nesouvisí s okolnostmi, s ničím, co se děje kolem. Mojžíš chce Boha více poznat.
• Hospodin se Mojžíšovi doposud dával poznat zcela mimořádným způsobem – pravděpodobně se s ním na schůzkách osobně setkává sám Boží Syn.
• Mojžíš ale chce více – touží poznat Hospodinovu slávu.
• O co přesně jde, co je Hospodinova sláva, nevíme – Mojžíš nějaký způsobem touží proniknout „za oponu“, chce poznat Boha ne „pouze“ jako (boho)člověka, ale jako Boha Stvořitele, vládce vesmíru.
• Ježíš „mu nestačí“, chce Otce. Chce vidět, jak to chodí v nebi, kde Bůh sedí na trůnu a všechno stvoření mu vzdává slávu.

19 Odpověděl: Nechám projít kolem tebe všechnu svou dobrotu a zavolám před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

• Co na to Bůh? Hospodin neodpovídá ano ani ne. Mojžíšovu žádost nesmetá ze stolu, ale ani jí nevyhovuje plně.
• Nabízí či avizuje dvě věci: Nechám projít kolem tebe všechnu svou dobrotu a zavolám před tebou jméno Hospodin.
  • Projití veškeré Boží dobroty kolem člověka – nevíme, o co jde, ale Boží dobrota je jedním ze základních rysů Jeho povahy. A mít ji veškerou blízko sebe, dívat se na ni, zakoušet ji, nějak ji cítit musí být mimořádné.
  • Boží jméno Mojžíš znal (JHV) a Hospodina akusticky mluvit zřejmě již slyšel (ze Sinaje či z keře – pokud tedy v těchto případech nemluvil anděl). Zde Bůh nabízí kombinaci „vlastnoručního“ vyslovení svého tajemného jména JHV.
    • My jsme zvyklí, že jméno je pouhým označením osoby bez většího významu. Z mnoha míst Bible je ale zjevné, že jméno, zvláště to Boží je něčím více – že do určité míry splývá s osobou samou, s její podstatou, charakterem nebo dokonce přítomností.
    • Hebrejské šem a řecké ónoma jsou více, než pouhým „názvem souboru“ – možná by se dalo říci, že Boží jméno je souborem s příponou .exe. Kliknutím na ikonu souboru Boží jméno.exe je když je Boží jméno vzýváno nebo připomínáno. Následně se „rozbalí“ Boží přítomnost.
      • Existuje i nebezpečí „neoprávněného kliknutí“ – proto varování „Nezneužiješ Boží jméno“.
    • Další odkazy namátkou:
      • Dt 12,5 „Místo, které vyvolí Hospodin, aby tam přebývalo jeho jméno“ – Bůh „nebydlí“ v chrámu fyzicky, ale přítomnost Jeho jména značí, že je tam přítomna jeho přítomnost a sláva
      • Ž 20,8 „Ti spoléhají na vozy, ti na koně, my však připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.“
      • Ž 23,3 „Občerstvuje mou duši, vodí mě po stezkách spravedlnosti pro své jméno.“
      • J 17,6.11-12 „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal… zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal.“
      • Sk 4,12 „Neboť není pod nebem jiného jména, dáno lidem, v němž bychom mohli být spaseni.“
      • Fil 2,9-10 „Bůh ho vyvýšil a dal mu jméno nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíš sklonilo každé koleno…“
• Nevím, jestli nabídka byla tím, co Mojžíš chtěl – možná byl trochu zklamán. Možná doufal, že mu na konto dlouhého a velkého přátelství bude umožněno vidět více.
• Možná na konto Mojžíšova zklamání Bůh dodává: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji, zřejmě ve smyslu: Zjevím ti, co sám uznám za vhodné, v rozsahu, který sám uznám za vhodné; případně – v rozsahu, který je možný (jak uvidíme hned dále).

20 Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu. 

• Bůh dává Mojžíšovi vysvětlení, proč plné splnění jeho žádosti není možné – i když by třeba Bůh „nakrásně“ chtěl.
  • Je to zajímavé, protože tato věta připomíná známý paradox: Může Bůh stvořit balvan, který by sám neuzvedl? Pokud odpovíme ano i pokud odpovíme ne, vyplývá z toho, že Bůh není všemohoucí.
• Bůh se opravdu nemůže někomu zjevit bez toho, aby to dotčený člověk nepřežil? Opravdu nemůže Bůh utlumit sílu své jsoucnosti nebo od ní člověka odstínit? Koneckonců – pokud to „divák“ opravdu není schopen přežít, nemůže Nejvyšší toho člověka pak znovu vzkřísit? Atd. do nekonečna.
• Pravděpodobně nemůže – víme, že Bůh se lidem zjevuje bez výjimky nějak nepřímo nebo zástupně.
• Mojžíšova žádost nějakým způsobem a z ne zcela zřejmých důvodů byla za hranou toho, co Hospodin byl ochoten v dané chvíli udělat.
• Možná již zde vidíme první náznak pozdějšího Božího vtělení – až v Ježíši se Bůh lidem zjevil opravdu naplno tváří v tvář, tedy takový, jaký je. Až v Něm měl s lidmi nejhlubší možné společenství.

21 A Hospodin řekl: Zde je místo u mě; zůstaň stát na skále. 22 I stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny a položím na tebe svou dlaň, dokud nepřejdu.

• Nicméně Bohu nelze „vyčítat“, že by se nesnažil Mojžíšovi vyhovět v nejzazší možné míře – šel Mojžíšovu požadavku naproti maximálně, jak jen to šlo.
• Snad si můžeme (opět) pomoci obrazem jaderného reaktoru: Jestliže Hospodin sídlí v „epicentru“ jaderného reaktoru, je lidská žádost podívat se k Němu „domů“, naivní a zpozdilá., neboť každý lidský návštěvník by byl okamžitě anihilován.
• Bůh nicméně hledá řešení: Uděláme to takto – Postav se tady za tohle baryové sklo, já tě přikryju olověnou zástěnou a tak ke mně nahlédnout můžeš.
• Co si z toho vezmeš, je druhá věc … ale nemůžeš říct, že jsem se nesnažil.

23 Pak sejmu svou dlaň a uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět.

• Zřejmě tedy Bůh hodlá Mojžíšovi ukázat maximum možného.

.

.

1. Dále v Ex 19,21 při zjevení na hoře Sínaj Hospodin varuje Mojžíše: „Sestup dolů a varuj lid, aby se netlačil k Hospodinu, aby ho spatřil; jinak mnozí z nich padnou mrtví.“
   Sd 13,22 rodiče Samsona (Manoach a jeho žena) po setkání s Božím andělem říkají: „Jistě zemřeme, neboť jsme viděli Boha!“
   J 1,18 Boha nikdo nikdy neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.
   1Tim 6,16 …který jediný má nesmrtelnost, bydlí v nepřístupném světle, jehož nikdo z lidí neviděl ani vidět nemůže. ↩︎