1 Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci.
- n.: určil;
- h.: ve vnitřnostech; n.: uvnitř;
- Jonášův příběh by zde velmi dobře mohl skončit – příběh o muži, který odmítl poslechnout Boha, vzbouřil se proti Němu, nedal si říct, odmítl se kát, až jej Bůh nakonec potrestal smrtí.
- Nic neobvyklého. Takových lidí je mnoho.
- Možná ještě obvyklejší by byl Jonášův příběh, kdyby jej Bůh nechal jít – odjel by to Taršíše, usadil se a začal tam nový život.
- Už by nikdy nebyl plně šťastný, ale žil by v klidu. Měl by možná velkou rodinu a úspěšnou kariéru, možná by si našel nějaké „šikovné“ náboženství, které by na něho nekladlo velké nároky.
- Takových lidí je také nezměrné množství.
- Nikdy byl ale .v hloubi srdce nepřestal cítit bolest z dávné vzpomínky na to, jak minul Boží povolání.
- Tak to ale nedopadlo – Hospodin byl v Jonášově případě velmi „úporný“. Rozhodl se dát Jonášovi ještě šanci a také na něj řádně „přitlačit“.
- Ač se to zdá nemožné – i v moři rozbouřeném velikou bouří lze přežít. Bůh to zařídil pomocí velké ryby.
- Úvahy o tom, zda je možno přežít v útrobách velryby, jsou časté a zajímavé: Názory odborníků jsou striktně odmítavé i připouštějící.
- Např. vorvaň je obrovský a velké jsou i jeho žaludeční oddíly – místo na člověka by se tam našlo.
- Snad by prošel i krkem.
- Otázkou je především kyslík (i pokud by tam byla vzduchová bublina, vydýchala by se brzy). Velryby se sice pravidelně nadechují, ale vzduch v žaludku si u toho asi neobměňují. Pravděpodobně to nikdo neví.
- Kyselost prostředí v žaludku kytovců asi nikdo přesně neměřil (jak by to dělal?), ale např. u delfínů je údajně pH žaludku podobně nízké jako u člověka. Jde tedy o agresivní kyselé prostředí – kyselina chlorovodíková je sice v žaludku značně naředěná (kolem 0,5%), ale v součinnosti s trávícími enzymy a teplotou lze předpokládat, že lidská kůže by to nevydržela. A co teprve oči a sliznice.
- I kdyby si kytovci v žaludku obměňovali vzduchovou bublinu a ještě se Bůh postaral o pravidelné vyplachování žaludku kytovce vodou, stále jsme na hranici „žitelného“.
- Žaludek kytovců je vícekomorový (jako třeba u přežvýkavců) – pokud by Jonáš byl v první komoře, byl by masírován peristaltickými stahy, pokud v druhé, byl by vystaven působení kyseliny a enzymů, atd.
- Snad jenom podchlazení by nehrozilo (kytovci jsou teplokrevní).
- Nikde se nedočteme, v jakém stavu se Jonáš o tři dny později ryby dostal – pravděpodobně v extrémně zbědovaném, „jako kus hadru“: celý poleptaný, přidušený, dehydratovaný. Takoví ale trosečníci bývají.
- Velryba např. mohla uvíznout na mělčině a Jonáš z ní vylezl.
- Ninivané být svědky Jonášova „vyplivnutí“ na břeh být nemohli – Ninive neleží u moře.
- Když tedy přemýšlíme o možnosti třídenního přežití ve velrybě z čistě fyzikálního, fyziologického a biologického hlediska, dostáváme se do značných obtíží – na samu hranu možného.
- Můžeme si pomoci představou kombinací nepravděpodobných přirozených prvků: Velryba např. mohla být v poslední tažení, držela se proto na hladině. Jonáš byl uvíznutý někde mezi kosticemi v krku. Velryba u posledních sil doplula Středozemním mořem daleko na východ a tam na pláži zdechla.
- Nebo můžeme přidat nadpřirozené zaopatření: Bůh mu dodával do žaludku vzduch. Bůh Jonáše ve velrybě ochranně hibernoval, apod. donekonečna.
- Nebo mohlo jít o nějakého speciálního llivjátána., tedy prehistorickou mořskou obludu dnes již nežijící – ještě větší, než je dnešní vorvaň (např. Livyatan melvillei nebo Megalodon, pokud existoval – ti zase tak velcí jako vorvaň nebyli).
- Nebo samozřejmě mohlo jít o čistý zázrak – to, co fyziologicky není možné, u Boha možné je.
- Sám Ježíš své vzkříšení z mrtvých přirovnával k Jonášově záchraně (Mt 12,40 Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země).- a Ježíšovo tělo muselo být po třech dnes ve stavu smrti značně rozložené. Pro Boha to ale problém nebyl ani v nejmenším.
- Jonášův pobyt v rybě se někdy přirovnává k Ježíšovu pobytu v hrobě či v šeolu.
- Ať to bylo jakkoliv, tři dny a tři noci je brutálně dlouhý úsek.
- Mimochodem: Ježíš byl v hlubinách smrti jeden den a dvě noci: od pátku 15 hodin do neděle časného rána.
2 Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby
- [srv. Ž 18:6; Ž 81:8; Ž 116:1 – Ž 116:4; Ž 120:1 – tyto modlitby byly součástí uctívání v chrámu a naznačuje to, že je Jonáš znal]
- V bezvědomí tedy určitě nebyl. Alespoň z počátku. Po krátké chvíli v rozbouřeném moři, kdy se musel jistě Jonáš začít topit, se najednou ocitl v nejasném temném prostoru, kde se dalo dýchat.
- Jonáš měl těžko jasnou představu, kde se vlastně nachází – je otázka, jestli rybu vůbec stačil před spolknutím zahlédnout. A v rybě tma musela být absolutní.
3 a řekl: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas.
- h.: břicha;
- Jonáš se ve své extrémní situaci modlil k Hospodinu. K Bohu, s Nímž již jednou skoncoval, s Nímž nechtěl už mít nic společného, od Kterého utíkal.
- Dá se říci, že k modlitbě byl Bohem brutálně dotlačen.
- Jonáš žádnou komunikaci s Hospodinem rozhodně neplánoval, se záchranou určitě nepočítal (snad v koutku srdce – přece jen Hospodina již dost znal): Poté, co zjistil, že se mu nepodařilo před Bohem utéci, se rozhodl ve svém odmítnutí raději zemřít (mohl přece k Hospodinu volat již na lodi během kritické bouře).
- Až extrémně nehostinné podmínky v rybě spojené s nepochopitelnou skutečností toho, že se neutopil, že stále žije, jej přivedly k pokoření se před Bohem.
- A k rezignaci před Bohem – musel si říci: Vidím, Bože, že Ti nelze utéci ani Tě ignorovat.
- A každý člověk chce žít – když se Jonášovi nepodařilo dosáhnout rychlé smrti, chtěl přežít.
- Na okraj: Katastrofální podmínky, ve kterých se Jonáš ocitl, jej později mohly přivést k ochotě jít do Ninive i tím způsobem, že se přestal bát – že si říkal: Nic horšího, než to, co mě potkalo v rybě, už mě potkat nemůže. Co horšího mi můžou Ninivané udělat?
- Jonáš brzy získává jistotu, že Hospodin jeho pokání a volání o pomoc zaregistroval a kladně o něm rozhodl.
- Což je pozoruhodně, ale logické – kdyby Nejvyšší chtěl Jonáše za neposlušnost zlikvidovat, měl k tomu tisíce příležitostí. To, že s ním takto (jakkoliv brutálně) jedná, ukazuje, na ochotu odpustit a dále s Jonáše pracovat.
- Když David v žalmu 23 mluví o procházení údolím stínu šeré smrti, to, co jej potěšuje jsou hůl a berla – tedy nástroje pastýřova ovládání ovcí. Jak je to možné? Protože to, že pastýř na ovci tyto nástroje používá (vynucuje si jimi poslušnost a správné směrování ovcí), jsou známkou vztahu – toho, že ovci stále považuje za svou a že se jí jako takovou zabývá.
- Přesně to zažívá i Jonáš: To, že na něj Hospodin uplatňuje (jakkoliv brutální) metody kázně, Jonáše uklidňuje a ukazuje mu, že jej Hospodin nezavrhl, ale dále s ním pracuje.
- Btw: Jonáš jistě neměl pochyby o tom, že jeho modlitba se k Bohu dostane i z tak „odlehlého“ místa jako je žaludek velryby v hloubce moře. Na planetě neexistuje místo, kde by mobil k Bohu „neměl signál“.
4 Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny.
- Bezesporu.
5 Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán (od tvého zraku.) (Moci tak znovu) hledět na tvůj svatý chrám!
- n~: Myslel;
- n.: tobě z očí / od tebe;
- n.: Kéž bych mohl ještě; n.: Jistě budu nadále;
- Striktně vzato neříká Jonáš pravdu: od Božího zraku nebyl vyhnán, ale vyhnal se sám.
- To je ale jedno – my lidé máme značně selektivní vnímání reality a selektivní paměť. Málokdo je schopen přesně a objektivně popsat i události proběhlé zcela nedávno.
- Všichni sami sobě nadržujeme, např. zamlčujeme nepohodlná fakta.
- Taková je naše přirozenost – a Bůh s tím nějakým způsobem počítá.
- Nicméně to, že by Jonáš nyní dal přednost možnosti vrátit se do Jeruzaléma, o tom není pochyb. Všechno je lepší, než být v rybě.
6 Voda mě obstoupila (až k duši,) obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu.
- n.: obklíčila;
- h.: rákos;
- Sugestivní popis topení se – voda ze všech stran vč. plic a tělesných dutin, navíc člověk omotán vodními rostlinami.
7 Sestoupil jsem k základům hor, (země za mnou navěky zavřela své závory,) ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože.
- n.: závory země se za mnou navěky zavřely; $;
- Byl jsem naprosto na dně (doslova i obrazně), krok od smrti.
- Jonáš nepochybuje (je to naprosto zjevné), že to, že se neutopil, je Boží zásluhou.
- S topením se mám osobní zkušenost – zažil jsem tonutí pod jezem až po ztrátu vědomí. Vytáhli mě až asi po minutě sto metrů po proudu,, kde mě proud nesl obličejem dolů. Když jsem se na břehu probral, také jsem děkoval Bohu (přesněji Ježíši, přestože jsem tehdy ještě křesťanem zdaleka nebyl).
8 Když (ve mně umdlévala má duše,) rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu.
- n.: jsem omdléval;
- Poslední Jonášova myšlenka před ztrátou vědomí patřila Hospodinu.
- A On zareagoval.
9 (Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem,) opouštějí svou věrnost.
- n.: uctívají nicotné modly;
- n.: zanedbávají;
- h.: milosrdenství; n.: oddanost / zdroj svého milosrdenství;
- Nejde o to, že by Jonáš měl potřebu někoho školit o tom, že se věnuje marnostem.
- Spíše reflektuje své předchozí postoje – vždyť právě on dal před krátkou dobou přednost marnosti a nicotnosti (spokojenému životu někde v daleké cizině) a opustil Boží věrnost.
- Pod tlakem se věci ukazují ve své skutečné podobě – to, co vypadalo lákavě a důležitě, je najednou klamem a nicotností.
- Jak lákavě najednou vypadá možnost zase Bohu sloužit, žít s Ním, být pod Jeho ochranou a vedením, dělat, co mi řekne.
- Stačí věci postavit do správné perspektivy – nikdo nám totiž nikdy negarantoval dlouhý prosperující život.
- Někdy si totiž mylně stavíme do protikladu: obtížnou službu Bohu vs. pobyt v luxusním all-inclusive hotelu u moře s krásnu ženou po boku.
- Když potom nastane situace, kdy místo pobytu v krásném hotelu „ryjeme ústy v zemi“ v břiše ryby (třeba v nemocničním pokoji), perspektiva se mění: Ve srovnání s naší současnou situací, je (jakkoliv obtížná) služba Bohu rájem.
10 Ale já ti budu obětovat (za zvuku písně díků;) co jsem slíbil, splním. Záchrana (je v) Hospodinu.
- n.: s písní díků / s hlasitým díkůvzdáním;
- [druhé (1,9) Jonášovo vyznání doslovně uprostřed knihy];
- n.: patří;
- Jonáš dal slib, že pokud mu Hospodin dá vyváznout, udělá, co po něm Hospodin žádá.
- Čelit Ninivanům je proti pobytu v rybě „hračkou“.
- Zdůrazňuje, že si za svým slibem stojí, že na něj nehodlá po zlepšení situace zapomenout.
- Což je poměrně běžné – lidé v ohrožení života často dělají sliby a často pak na ně po záchraně zapomínají.
- To Jonáš rozhodně neměl v úmyslu.
- Takové rozhodnutí je těžké, ale zároveň úlevné –jakkoliv těžké reálie mě ve službě Bohu čekají, budou už pro mě navždycky „hračkou“ a radostí oproti tomu, co zažívám nyní.
- Svým způsobem si po takové limitní zkušenosti lze službu Bohu „užít“ – položit se do Jeho ruky, spolehnout na Jeho moc a sílu.
- Je možno ve službě Bohu spočinout.
- Jonáš si mohl říkat: Když byl Hospodin schopen mě nechat spolknout rybou, bude pro něj snadné ochránit mě proti Ninivanům. A i kdyby ne, horší než tady to v Ninive nebude.
Svůj slib splnil také Martin Luther: V r. 1505 jej přepadla u Stotternheimu bouře. Ve strachu o život zvolal něco jako: „Pomoz mi, svatá Anno, a stanu se mnichem!“ Bouřku přežil a po dvou týdnech (17. července 1505 opravdu vstoupil do kláštera augustiniánských eremitů v Erfurtu. Byla to rána pro jeho otce, který z něho chtěl mít právníka.
11 Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš.
- h.: vyzvrátila;
- Hospodin vzal Jonášova slova vážně a jeho záchranu dotáhl do konce.
- Přikázat rybě a jejímu zažívacímu traktu je pro Boha maličkostí.
- Být „vyblit“ na zem není věru nic atraktivního ani důstojného.