Izajáš – kapitola 65

1 ⁽Dal jsem se poznat⁾ těm, kdo se na mne nevyptávali, dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali. Řekl jsem: Zde jsem, zde jsem, národu, který ⁽nebyl nazván mým jménem.⁾

• n~: Učinil jsem se přístupným;
• n.: po mně nepátrali;
• tj. který mi nepatřil / nebyl můj.: nevzýval mé jméno;
• Jde o Boží povzdech – Nejvyšší je unaven tím, jak se stále vnucuje někomu, kdo o Něho nejeví zájem.
• Bůh se stále a stále uchází o lidskou přízeň, snaží se zaujmout jejich pozornost, pozvat je ke vztahu..
• Lidi to ale nezajímá – nevyptávají se na Boha, nehledají Jej.
• Bůh oslovuje lidi i národy „de novo“ – primárně nikdo z lidí ani z národů „nebyl nazýván Božím jménem“ – to platí až později o těch, kdo na Boží „Zde jsem, zde jsem“ zareagují.
• Bůh je před lidmi skryt, a má k tomu dobré důvody. Nicméně není skryt s cílem, aby Jej lidé nenalezli, ale naopak – chce, aby Jej lidé hledali a nalezli. Dává o Sobě vědět, říká Zde jsem, zde jsem.
• Upozorňuje na sebe, byť je neviditelný, zanechává o sobě indicie.

Když dospěli hrají s dětmi na schovávanou, není jejich cílem se schovat tak, aby je děti nenašly. Naopak - nechávají stopy nebo se skrývají naivním snadno odhalitelným způsobem - schválně např. nechají kus těla někde "čouhat". Čím jsou děti menší, tím je skrývaní dospělých naivnější a snadnější. Při hře na schovávanou totiž nejde o schovávání samotné, ale o radost z nalézání. 

2 Celý den jsem vztahoval ruce k umíněnému lidu, který chodí nedobrou cestou za vlastními úmysly.

• Qu: vzpurnému;
• Není nic zoufalejšího, než když dítě nestojí o vztah s rodiči. Rodiče mohou dělat jakákoliv vstřícná gesta, mohou se „rozkrájet“ a odpovědí jim je pouze nezájem, ignorace či opovržení.
• Je to o to horší, když dítě žije špatným způsobem života. Rodič vidí, že se jeho dítě žene do problémů nebo do záhuby – nemůže s tím ale nic dělat: Na jejich vztažené ruce není žádná reakce. Dítě jde za svými úmysly a nedá si říci.
  • Takových případů je kolem nás nesčetně mnoho – zoufalí rodiče, odstrčení někde v domově důchodců, děti bez zájmu.
  • Rodiče si vykupují jejich návštěvy odevzdáváním důchodů.

3 Ten lid mě ustavičně do očí provokuje ke hněvu: Obětují v zahradách a pálí kadidlo na cihlách,

• prav.: oltáři z cihel;
• Bůh ale není odstrčený senior v domově (nebo zhrzený manžel) – nezájem jeho dětí jej sice zraňuje, ale zároveň provokuje k hněvu.
• A s Božím hněvem si není radno zahrávat. Víme z mnoha míst Bible (včetně Izajášovy knihy), ze Bůh je sice k hněvu pomalý, ale když potom Jeho hněv „bouchne“, jde o těžko zastavitelnou katastrofu.
• Čím Izraelci svého Boha provokovali? Šlo o klasiku- nevěru a modlářství.

4 pobývají v hrobech a nocují na skrytých místech, jedí vepřové maso a v jejich nádobách je vývar z  nečistých věcí.

• (možná k vyvolávání duchů zemřelých;
• Nevíme přesně, o co šlo, ale určitě o nějakou tvrdou formu okultismu či satanismu. Dělat obřady v hrobech a pít u toho vývary z kdovíjakých bylin (psychedelika?) to jistě potěší ďábla, Boha však rpzhodně nikoliv.
  • Mimochodem podobné obřady na „magických“ místech spojené s navozováním změn vědomí (konzumací drog, hudbou, tancem aj.) jsou i v současné době naprosto běžné, téměř „standardem“.

5 Říkají: ⁽Zůstaň, kde jsi,⁾ nepřistupuj ke mně, protože jsem světější než ty! Ti jsou kouřem v mém nose, ohněm plápolajícím po celý den.

• n.: nepřibližuj se; h.: přibliž se k sobě; $ 
• [srv. postoj farizeů;
• Boží lid nestojí o Boží přítomnost – nechce, aby jejich Bůh byl blízko. Boží blízkost je obtěžuje, je jim nepříjemná jako pobyt v zakouřené místnosti.
• Nechtějí žádné korekce, nechtějí nic slyšet. Chtějí sami určovat normy,

6 Hle, je to přede mnou napsáno: Nebudu mlčet, pokud neodplatím. Odplatím jim do klína 

• [odpověď na Iz 64,11 Při tom všem se budeš držet zpátky, Hospodine? Budeš mlčet a budeš nás tolik pokořovat?];
• Nicméně toto jednání Božího lidu nezůstane bez reakce a bez odplaty. Co zasévají, to také sklidí.
• Bůh se o to postará.

7 za provinění vaše stejně jako za provinění vašich otců, kteří pálili oběti na horách a hanobili mě na návrších, praví Hospodin. Plně odměřím jejich odměnu do jejich klína.

• Boží hněv se hromadil po generace – nyní propukne. Současná generace ponese trest i za své předky.
• Ti totiž dělali to samé – byli Hospodinu nevěrní a provokovali Jej, kde mohli.

8 Toto praví Hospodin: Jako když se najde v hroznu víno a řekne se: Nenič ho, protože je v něm požehnání, tak se zachovám kvůli svým otrokům abych to vše nezničil.

• n~: šťáva;
• n~: (nějaký) užitek;
• zde totožní s „ostatkem“;
• Prorok zřejmě mluví o nějakých poničených nekvalitních vysušených seschlých hroznech – jde o dialog mezi dvěma vinaři: Jeden chce hrozny vyhodit, druhý namítá, že nějaká zbytková šťáva se ještě v hroznech dá najít a že by bylo škoda ji z nich nevylisovat.
• Symbolika je jasná – Izrael je v tak morálně bídném stavu, že je skoro zralý k vyhození.
• Hospodin je ale ve svém přístupu podoben šetrnému sadaři z Ježíšova podobenství, který za neplodný fíkovník do poslední chvíle oroduje (Lk 13).

9 Z Jákoba vyvedu símě a z Judy dědice mých hor. Zdědí to moji vyvolení a moji otroci tam budou přebývat. 

• n.: potomka / potomstvo; 
• sg. f. se prav. týká země :- ji;
• Nakonec Hospodin ze svého lidu přece jen nějaký užitek „vyždímá“.
• Nakonec se Mu podaří Izrael umístit tam, kam plánoval, a vyvést z něho Spasitele.
• Bude to sice trvat, bude to až po více generacích, ale nakonec se to podaří.

10 A Šáron bude pastvinou ovcí a údolí Ákór místem odpočinku skotu. To pro můj lid, který mne vyhledává.

• [planina na západě; 
• [na východě u Jericha;] 
• Pokojná prosperující zelená země.

11 Ale vás, kdo Hospodina opouštíte, kdo zapomínáte na moji svatou horu, kteří připravujete stůl pro Štěstí a kteří naléváte míšené víno pro Určení,

• h. Gad; [fénický bůh štěstí];
• h.: naplňujete kalich … 
• h. Mení; [srv. Fortuna; bůh určení / osudu];
• Nevěrné pokojná budoucnost nečeká.
• Zní nám to cize a pro nás neaktuálně – kdyby ale Bůh řekl: Vy, kdo spoléháte na horoskopy a na manifestaci¹, dopadnete špatně (viz dále), musel by následující verš vyděsit opravdu hodně lidí.

12 vás jsem určil pro meč: Vy všichni se skloníte k zabití, protože jsem volal a neodpověděli jste, mluvil jsem a neposlouchali jste. Páchali jste to, co je zlé v mých očích, a vybrali jste si to, v čem nemám zalíbení.

• Protože jste byli neoslovitelní, nezastavitelní v dělání toho, co nesnáším, všichni zemřete.

13 Proto toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji otroci budou jíst, ale vy budete hladovět, hle, moji otroci budou pít, ale vy budete žíznit. Hle, moji otroci se budou radovat, ale vy se budete stydět.

• Žádná budoucí dobra se vás nebudou týkat.
• Budete trpět tělesně i duševně – studem a výčitkami svědomí.

14 Hle, moji otroci budou výskat s radostí v srdci, ale vy budete křičet kvůli bolesti srdce a budete naříkat kvůli zdrcenému duchu. 

• Zdrcenost ducha a bolest srdce nad tím, že jsem propásl příležitost prožít svůj život dobře a smysluplně musí být nesmírná.
• Křičet zoufalou vnitřní bolestí nad prohraným životem je hrozná představa.

15 Svoje jméno zanecháte mým vyvoleným k ⁽proklínání: Ať tě Panovník Hospodin usmrtí!⁾ Ale ⁽své otroky Bůh nazve⁾ jiným jménem.

• [vzpurní Izraelci (jejich „jméno“ / pověst) budou užíváni jako příklad, když bude někdo proklínat;
• n.: proklínání a Panovník Hospodin tě usmrtí. 
• Tito svévolníci se stanou pro vyvolené pořekadlem: Jako je Jidáš již navěky archetypem zrádce nebo Hitler zosobněním zla.
• Tak budou jména těch, kdo opouštějí Hospodina, kdo na Něho zapomínají a kdo spoléhají na něco nebo někoho jiného používána ke zlořečení.

16 Kdokoli si bude v zemi žehnat, bude si žehnat v Bohu pravém, a kdo bude v zemi přísahat, bude přísahat v Bohu pravém; ano, budou zapomenuta dřívější soužení a budou ukryta před mýma očima.

• n.: pravdy / věrném; h.: amen; [v Bohu, který plní sliby];
• n.: při Bohu;
• Jde o kontrast – opustivší Boha se stanou pořekadlem k proklínání.
• Bohu věrní budou mít k žehnání i přísahám k dispozici samotné Boží jméno.

17 Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; dřívější věci nebudou připomínány, ani nepřijdou na mysl. 

• Začnu se svými věrnými znovu, od začátku, na zelené louce – a vše již bude dokonalé, bez negativního působení lidského zla.
• Bude to všechno tak dobré, že na ten původní zkažený svět si nikdo ani nevzpomene – nikdo po něm ani nevzdechne.

18 Jen se veselte a jásejte až navěky nad tím, co tvořím, neboť hle, tvořím Jeruzalém plný plesání a jeho lid samé veselí. 

• V Novém Jeruzalémě to bude tak fajn, že tam budou všichni šťastní a nadšení.

19 Budu jásat nad Jeruzalémem a veselit se ze svého lidu. Nebude už v něm slyšet zvuk pláče ani zvuk úpěnlivého křiku. 

• n.: ve / mezi / se svým …; 
• Já tam budu žít (se svými) lidmi. Budu z nich mít radost a bude mi s nimi dobře.
  • Do Nového Jeruzaléma se totiž všichni dostanou skrze víru v Božího Syna – a budou nadšení z toho, že tam mohli z Boží milosti vstoupit.
• Jde o obdobu posledních kapitol Zjevení – popis poměrů v Novém Jeruzalémě: žádný pláč ani nářek.
  • Alternativně lze uvažovat, že by mohlo jít o popis poměrů v Tisíciletém království.

20 Nebude tam již miminko živé jen několik dnů a stařec, který nenaplní své dny. Neboť mládenec zemře ve věku sta let a ten, ⁽kdo nedosáhne⁾ sta let, bude považován za zlořečeného. 

• tj. nedožije se (vysokého) stáří;
• n.: chlapec; [tzn. chápání časových úseků života bude vzhledem k délce věku předefinováno];
• h.: kdo se mine; zde výraz obvykle překládaný v přeneseném slova smyslu: hřešit, je použit v pův. významu: minout se cíle;
• [srv. délku života v Gn 5 kp.];
• Pravděpodobně se stále nacházíme v popisu Milénia (Tisíciletého království).
• Jak to tam tedy bude dále vypadat?
  • Boží lidé sice budou nadále podléhat smrti – ta ale bude značně oslabena: nebude existovat kojenecká úmrtnost, resp. děti nebudou umírat vůbec.
  • Což bude skvělé – smrt dětí je na tomto světě jednou z nejhorších věcí vůbec.²
• Můžeme využít tohoto verše a zamyslet se nad vývojem délky lidského života od stvoření člověka po Milenium či Nový Jeruzalém.
  • Původní plán: Nesmrtelnost
  • Adam po pádu 930 let
    • pět generací po Adamovi necelých 1 000 let
    • Gn 6,3 Boží omezení na 120 – realizuje se až mnohem později, zhruba od Mojžíše
  • Noe 950 let
    • generace po potopě: 600, 438, 433, 464 – tedy kolem 500 let, tedy zkrácení na polovinu
  • Peleg 239 – zkrácení na polovinu
    • generace po Pelegovi: 239, 230, 148, 205
  • Abraham 175
  • Izák 180
  • Jákob 147
  • Josef 110
  • Mojžíš 120
  • 70, u silných 80 let = normál dle žalmu 90 (autorem je paradoxně Mojžíš, který sám žil do sto dvaceti)
  • středověk 30 – jde ale o průměr ovlivněný kojeneckou úmrtností
  • dnes kolem 80 (sice dnes roste průměrný věk dožití, ale doba „života ve zdraví“ roste méně)
  • Milénium 100+
  • Nové nebe a země díky stromu života neomezeně
• Obrat mládenec zemře ve věku sta let zřejmě zdůrazňuje, že lidé budou až do vysokého věku vitální.
• Kdo nedosáhne sta let, bude považován za zlořečeného zřejmě říká, že sto let bude standardem, kterého nedosáhne jen málokdo (i dnes platí, že občas někdo zemře např. do dvaceti let, jde ale o výjimky).
• Bude považován za zlořečeného ukazuje spojení mezi dlouhověkostí a Božím požehnáním. V dnešní době taková přímá úměra neplatí nebo alespoň ne prvoplánově: i požehnaní lidé žijí krátce a svévolníci mohou žít dlouho.

21 Vystavějí domy a budou v nich bydlet, vysadí vinice a budou jíst jejich ovoce. 

• Není nic více frustrujícího, než když se člověk namáhá nadarmo.
• Opak je prokletím:  Dt 28,30 Zasnoubíš se s ženou, a někdo jiný s ⁽ní bude⁾ spát. Postavíš dům, a nebudeš v něm sídlit. Vysadíš vinici, a nebudeš ji užívat.
• Blaze těm, které toto nepotká.

22 Nebudou stavět, aby bydlel jiný, nebudou vysazovat, aby jedl jiný. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu, a moji vyvolení sami spotřebují, co svýma rukama vytvoří. 23 Nebudou se namáhat  zbytečně a nebudou rodit pro ohrožení, protože jsou símě požehnaných Hospodinových, ⁽a jejich potomci s nimi.⁾

• Stejný princip – ovoce svého úsilí si sklidí každý sám (a jeho potomci).
• Dny stromu jsou dlouhé a stabilní – takové budou i životy Božích dětí a jejich dětí (símě Hospodinových požehnaných).
• Nebudou rodit pro ohrožení: Přivádět na svět děti v nejisté době, např. ve válce je nesmírně stresující.
  • Někteří lidé se i v dnešní době (2025) také zdráhají přivádět na svět děti, protože se jim svět zdá být příliš nejistý. Žijeme přitom ve velmi komfortní době.

24 Dříve nežli zavolají, já odpovím; ještě budou mluvit, a já je vyslyším.

• Bůh bude stále „k dispozici“, stále v pohotovosti, stále na příjmu, stále „stand by“ připraven pomoci.
• Ne že by nyní nebyl, ale přece jen Bůh nereaguje vždy ihned a zcela zřetelně – v Mileniu to bude ještě markantnější a viditelnější.

25 Vlk a jehně se budou pást spolu, lev bude požírat píci jako skot a hadu bude pokrmem prach. Nebudou páchat zlo a nebudou škodit na celé mé svaté hoře, praví Hospodin. 

• Pravděpodobně jsme stále v Tisíciletém království – v tomto období přinejmenším někde na planetě budou oblasti, kde bude zrušena masožravost a vzájemné zabíjení zvířat mezi sebou.
• Milenium bude rozhodně zajímavé období.

.

1. Moderní duchovní směr, kdy člověk „vysílá záměr do vesmíru“ a realita na něj odpovídá („Přitahuji hojnost.“
   „Vesmír mi dává to, co potřebuji.“) ↩︎
2. Dělat dětského lékaře, nedejbože dětského onkologa je pro mě noční můrou. U dospělých se člověk s nemocemi a smrtí srovnává sice obtížně, ale výrazně lépe, než u dětí. ↩︎