1 Jako oheň zapaluje suché roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno a národy se před tebou budou třást.
- Jsou zmíněny dva fyzikální jevy – zřejmě pro svou nevyhnutelnost. Suché roští se nemůže vlivem ohně nevznítit a voda se nemůže nezahřát.
- Je to uvedeno zřejmě jako srovnání s Boží přítomností či jednáním: Je-li Hospodin alespoň částečně „dekonspirován“, je-li Jeho přítomnost alespoň trochu zjevná, není možné, aby Boží protivníci nezpozorněli, tedy neuvědomili si, s kým mají co do činění.
- Zjevená Boží přítomnost vyvolává nutně respekt.
2 Když jsi konal hrozné věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se před tebou zapotácely.
- tj. hrůzu budící;
- My jsme Tvé jednání a Tvou přítomnost zažili, a víme, jaké to bylo: Tvá přítomnost byla nesmírně silná a Tvé jednání zvláštní,.
3 Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh — kromě tebe — který by (dělal něco pro) toho, kdo na něj očekává.
- n.: Od věčnosti / Nikdy;
- n.: jednal ve prospěch;
- Ty, Hospodine, jsi naprostou výjimkou – kromě Tebe neexistuje v duchovním světě nikdo, kdo by reagoval na to, co se děje na zemi. Koho by zajímali lidé, jejich trápení a očekávání.
4 Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost a (na tvých cestách pamatuje na tebe). Hle, ty ses hněval, že jsme (proti nim) dávno hřešili; a (jak budeme zachráněni?
- n.: si připomíná tebe;
- LXX: na tvé cesty pamatuje; [tzn. zachovává tvá přikázání];
- n.: na nich (tj. cestách);
- h.: věčně / stále;
- v h. zde není otázka; $; (LXX: a bloudili jsme. / a jednali jsme ničemně;
- Hospodin je unikátní i v tom, že Jej zajímá, jak lidé žijí – oceňuje ochotnou poslušnost a zájem o Svůj názor – a naopak hněvá Jej hřích.
- A my jsme dělali spíše to druhé – jak potom můžeme mít šanci před Tebou obstát?
5 Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr.
- tj. spravedlivé činy;
- h.: menstruační šaty;
- Všichni bez výjimky jsme na tom před Tebou zoufale a pokud se snažíme se Ti nějak zavděčit, znamená to jen kupení nechutností.
- Proč tomu tak je? Proč Bůh vnímá u svého lidu snahu o spravedlnost jako hnusnou?
- Vybavují se mi filmy o italské mafii, kde její příslušníci bez skrupulí provozují prostituci, obchod s drogami a vraždy, aby se pak v neděli navlékli do obleků a vypravili do kostela na mši.
- Hluboce se mi v mládí zaryla do mysli scéna z filmu Okupace v sedmadvaceti obrazech, kde jeden z ustašovců, který před nedávnem vraždil partyzány se v kostele úpěnlivě modlí za svou nemocnou manželku.
- Domnívám se, že něco podobného má zde na mysli i Izajáš – Izraelci se k sobě chovali hnusně, např. se navzájem nemilosrdně zotročovali. Pak se „navlékli do sobotního“ a se zbožným výrazem se vydali obětovat do Chrámu. To je přesně ten druh pokrytectví a pánbíčkářství, které Hospodin nesnáší, který je Mu z duše odporný.
- Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr: Další sugestivní obraz – Boží národ v ničem nepřipomíná svěží vitální zelený strom. Díky vlastnímu hříchu a pokrytectví zcela uschl a opadal. A nezůstane z něho nic, stejně jako zmizí beze zbytku spadané listí.
6 Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti.
- dle var; TM: rozplynul;
- n.: viny;
- A mezi Božím národem se nenalézají žádné ostrůvky pozitivní deviace – nikdo, kdo by nešel s proudem, kdo by Bohu opravdově sloužil.
- A nikdo, kdo by upozorňoval na zoufalou situaci a burcoval ostatní ke změně, k obnovení vztahu s Bohem.
- Žádná rybička neplave proti proudu (jak je znázorněno ve znělce seriálu Chosen).
- Prorok dále konstatuje, že situace je tak zoufalá proto, že Bůh svůj lid zanechal sobě samotnému.
- Tento pohled vyžaduje značný duchovní vhled:
- Lidé totiž mají na realitu často pomýlený pohled: Myslí si, že když Bůh od lidí odstoupí a zanechá je jejich svobodné vůli, lidé se začnou svobodně rozhodovat, jestli budou činit dobro nebo zlo (jestli se začnou klonit k Bohu nebo k ďáblu). Někteří se rozhodnou pro dobro, jiní pro zlo.
- Tak tomu ale vůbec není: Ve skutečnosti lidé ponecháni sobě samotným naprosto neochvějně a rychle spějí ke zlu. To, že lidé vůbec jsou někdy schopni se přiklonit k Bohu, je díky tomu, že Bůh na ně působí.
- V okamžiku, kdy Nejvyšší působit přestane, lidé se nezadržitelně propadají do zla.
- Bůh lidi nemusí ani trestat – stačí, když od nich dá „ruce pryč“ – tím se lidé začnou nezadržitelně propadat do temnoty.
- Podrobněji o tom pojednávám ve studii Farao a svobodná vůle v sekci Biblické studie.
7 Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou.
- Ale takto zoufale to nesmí zůstat – nemůžeš přece od nás dát ruce pryč! Vždyť jsi našim Tvůrcem i Otcem i Bohem našeho národa1!
8 Hospodine, nehněvej se tolik a nepřipomínej neustále vinu. Hle, jen pohleď, všichni jsme tvůj lid.
- Toužíme po tom, abys změnil svůj postoj. Aby ses na nás přestal zlobit.
- Abys hodil za hlavu naše hříchy a přestal se jimi zabývat.
9 Tvá svatá města se stala pustinou, Sijón se stal pustinou, Jeruzalém je zcela opuštěný. 10 Náš svatý a slavný dům, kde tě naši otcové chválili, je spálen ohněm a vše, co pro nás bylo vzácné, je v troskách.
- Všechno, co jsme budovali, na čem jsme si zakládali – všechno je zničené.
- Můžeme si představit, jak by vypadal naše zem po zničující válce – rozbořené démy, spálené lesy, zničená krajina. Sám Pražský hrad v troskách.
11 Při tom všem se budeš držet zpátky, Hospodine? Budeš mlčet a budeš nás tolik pokořovat?
- Tohle všechno ti, Bože nevadí? Všechno toto příkoří a hrůzy Tě nechají chladným? Nic z toho Tě nevyprovokuje k akci?
- Nezasáhneš? Necháš, aby se po nás naši nepřátelé vozili a pokořovali nás?
- Viz další verš. ↩︎