Izajáš – kapitola 59

1 Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel,

• h.: obtěžkáno; n.: zacpáno;
• To, že Hospodin nezasahuje ve prospěch svého lidu, není jeho nedoslýchavostí ani neschopností.

2 Nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel. 

• h.: oddělujícími věcmi;
• Důvodem, proč Hospodin zdánlivě neslyší a reálně pak nejedná je hradba – hradba hříchů a zvráceností.
• Bůh zkrátka hříšníky neposlouchá, nevěnuje jim pozornost – skrývá před nimi svou tvář.
  • Mohli bychom říci – vypíná si před hříšníky mobil, nechává se zapírat sekretářkou.
  • Přesněji řečeno – nechává funkční pouze tlačítko nouzového volání s názvem „POKÁNÍ“.

3 Vždyť vaše ruce jsou poskvrněné krví a vaše prsty zvráceností. Vaše rty mluví klam a váš jazyk opakuje zvrácenosti.

• Následuje konkretizace hříchů, které vytvořily bariéru mezi Izraelem a Hospodinem. Je drsný a rozsáhlý.
• Ruce jsou poskvrněné krví: To není nic jiného, než účast na vraždách.
• Prsty jsou poskvrněné zvráceností: Zvrácenost znamená opačný perverzní pohled na dobro a zlo, na to, co je a co není správné a spravedlivé.
  • Známe perverzi čili zvrácenost sexuální, kde lidi vzrušují věci, které jsou ve skutečnosti odpudivé. Zvrácenost se ale může týkat čehokoliv.
• Vaše rty mluví klam: lhaní.
• Váš jazyk opakuje zvrácenosti: neschopnost rozlišit dobro od zla, jejich zaměňování, papouškování zla.
  • V době sociálních sítí poměrně rozšířené i mezi křesťany – ani ti někdy nemají zábrany šířit lži a nesmysly.

4 Nikdo ⁽nevolá po spravedlnosti⁾ a nikdo se nesoudí pravdivě. Spoléhají na marnost a mluví klam,⁽počnou trápení⁾ a zplodí špatnost. 

• n~: nepodává žalobu spravedlivě;
• n.: falešně,
• Hledání spravedlnosti se nevyskytuje – nikdo po ní netouží, nikdo ji nehledá. Nespravedlnost se stala normou.
• Spoléhají na marnost a mluví klam: Na co lidé spoléhají při svém lhaní? Ať je to cokoliv, jejich spoléhání je marné, spoléhají na marnost – na to, že jim jejich lež nějak projde, že ji na ně nikdo nevytáhne, že je nikdo nebude volat k zodpovědnosti. To je ale bláhové a marné. Ve skutečnosti bude každá lež zveřejněna a potrestána.
• Počnou trápení a zplodí špatnost: další zajímavý obraz. Jestliže si člověk začne zahrávat se lží nebo jestliže začne zvažovat, jak někomu ublížit (trápit ho) – výsledkem je nevyhnutelně něco špatného, špatnost.

5 Vyseděli zmijí vejce a spřádají pavoučí vlákna. Kdo z jejich vajec jí, umírá, a když se některé rozmáčkne, vyrazí z něj zmije.

• Jde o zahrávání si se zlem. Zmijí vejce je obraz nějakého zárodku zla. Může pocházet z lidského nitra nebo od zlého. Jde o zlý nápad, který se člověku uchytí v mysli, není odmítnut, ale člověk jej začne v mysli rozvíjet, až jej nakonec dovede k realizaci.
  • Jde o obdobu vlaštovčího hnízda, jak o něm mluvil Luther: Nemůžeme zabránit, aby nám vlaštovky létaly nad hlavou (napadaly nás myšlenky), můžeme ale zabránit, aby si na naší hlavě udělaly hnízdo.
  • Příkladů takových „vajec“ je nezměrné množství – lidské nitro má sklon ke zlu a velkou fantazii.
  • Pro příklady zmijích vajec se můžeme nechat inspirovat po řadě Desaterem:
    • 1. „Bůh je daleko – hmatatelnější je úspěch, peníze a moc. Poohlédnu se jinde, když mi Bůh nedal, co jsem chtěl.“
    • 2. „Co je špatného snažit se nějak si Boha přiblížit? S viditelným symbolem bude má víra silnější“.
    • 3. „Jsou to jen slova bez hlubšího významu“.
    • 4. „Nemám čas odpočívat, nezasloužím si odpočívat“
    • 5. „Kdybych měl lepší rodiče, vážil bych si jich.“
    • 6. Svět by byl lepší, kdyby tenhle člověk nebyl.“
    • 7. „Nikomu tím neublížím, když má nevěra zůstane tajemstvím.“ „Bůh přece ví, že mám city, tak proč je potlačovat?“ „Manželství je jen kus papíru.“ „Láska je důležitější než pravidla.“ „Je to jen porno, nic reálného.“
    • 8. „Oni mají víc než dost, neubude jim, když si trochu vezmu.“ „Zasloužím si to víc než oni.“
      „Je to jen drobnost, nikomu tím neublížím.“
    • 9. „Všichni přece přikrášlují pravdu.“ „Pravda může ublížit, tak ji radši ohnu.“
    • 10. „Proč má on všechno a já nic?“ „Bůh mě opomněl, musím se postarat sám.“ „Když to chci dost silně, určitě si to zasloužím.“
  • Dovolíme-li nějaké podobné myšlence, aby se nám uchytila v mysli, dříve nebo později se z vejce vylíhne smrtelně jedovatý čin.
  • Čin, který zahubí nás a smrtelně zasáhne i naše okolí. (Kdo z jejich vajec jí, umírá, a když se některé rozmáčkne, vyrazí z něj zmije).
  • Obraz rozmáčknutého smrtelně jedovatého vejce jako přechodu zlé myšlenky z mysli do uskutečnění, je názorný: Dokud je myšlenka bezpečně uzavřena ve skořápce mysli, v zásadě se nic neděje¹. V okamžiku, kdy „prorazí navenek“ nastává katastrofa.
• Pavoučí vlákna jsou obrazem zlých myšlenek či plánů, které se stávají lákavými pastmi pro ostatní. Člověk se rád do zhoubných pastí chytá – přitažlivost zla ve všech podobách je pro lidské bytosti enormní.

6 Jejich vlákna se nehodí na oděv a svými výtvory se nepřikryjí. Jejich díla jsou díla špatnosti a v jejich rukou je skutek násilí.

• Tyto zlé plány nejsou ale k ničemu – svým tvůrcům v ničem nepomohou, nepřinesou jim žádný užitek – pouze zlo.

7 ⁽Jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat nevinnou krev.⁾ Jejich úmysly jsou úmysly zlé, na jejich silnicích číhá zkáza a pohroma.

• Hospodin pokračuje ve výčitkách vůči svému lidu – ve výčtu příčin, které způsobily vznik hradby mezi Jím a Jeho lidem; co je příčinou, že nevyslýchá jejich modlitby.
• Lidé přemýšlejí nad zlem, chtějí ubližovat a škodit.

8 Cestu pokoje neznají, právo není na jejich stezkách. Své pěšiny si pokřivili, žádný, kdo po nich kráčí, nezná pokoj. 

• n.: učinili křivolakými / zpřevráceli;
• Boží lid zcela ztratil orientaci – přestalo mu jít o cokoliv dobrého , neusilují o pokoj ani spravedlnost.
• Proto nemají klid v duších – jak by také při takovém uvažování a způsobu života mít mohli!

9 Proto se od nás právo vzdálilo a spravedlnost nás nedostihuje. Čekáme na světlo a hle, temnota, na úsvit a chodíme v hluboké tmě.

• [podobnými výrazy je popisován stav, kdy Asýrie vnikla do Izraele];
• pl. (intenzity); srv. slvs. tvar; n.: jasnou záři; 
• pl. intenzity vyjádřen přívlastkem: hluboké
• Znovu a znovu Bůh lidu vysvětluje příčiny jeho dezorientace a ztráty kontaktu s Nejvyšším.
• Izrael ztratil schopnost odlišovat dobré a zlé a když se snaží zorientovat, Hospodin je nechává bloudit.

10 Jako slepí ohmatáváme stěnu, hmatáme jako bychom neměli oči. V poledne klopýtáme jako za   soumraku, ⁽mezi zdatnými⁾ jsme jako mrtví. 

• naplnění kletby z Dt 28,29: Budeš tápat za poledne jako tápe slepý za tmy, a nebudeš moci najít cestu.
• Dezorientace, naprostá dezorientace.
• Ztráta životaschopnosti – místo vitality a vůle k životu jsou Izraelci jako zombie.

11 Všichni bručíme jako medvědi a stále lkáme jako holubice, čekáme na právo, ale není, na záchranu,  ale je od nás daleko. 

• Proč proroka napadly právě takovéto zvířecí zvuky?
• Bručení nebo mručení medvěda je hluboký hrdelní zvuk – může být spojen z houpavými pohyby trupu a snad asociovat hluboké zoufalství.
  • V medvědích zvucích je údajně těžké se vyznat – tím, že medvěd nemá mimiku, není lehké poznat, co se v něm odehrává, např. zda se chystá zaútočit.
• Holubičí „lkání“ údajně hebr. může znamenat též „naříkání či vzdychání“. Může připomínat sten zoufalého člověka, bezmocný zármutek či tichý pláč člověka, který už nemá sílu křičet.
  • Při své nemoci podobně potichu sípal / lkal i král Chizkijáš: „Jako vlaštovka či jeřáb tak štěbetám, lkám jako holubice“ (Iz 38,14). – Hiskijáš, když je nemocen).
• Může jít o kolísání emocí v nitru zničeného zoufalého člověka, kdy se střídá hněv se zoufalým sípáním.
• Čekáme na právo, ale není, na záchranu,  ale je od nás daleko: Ať bručící nebo lkající, nic se nemění – pomoc nepřichází a zoufalství trvá.

12 Protože našich přestoupení před tebou je mnoho a naše hříchy svědčí proti nám. Naše přestoupení  jsou s námi, i naše provinění, známe

• n.: proti tobě;
• [ve verši jsou použity tři nejobvyklejší h. výrazy pro zlé myšlenky a skutky];
• n.: uznáváme;
• Příčiny tvého hněvu jsou nabíledni a my si je uvědomujeme. Následuje výčet, je výživný:

13 Vzpírání se a lhaní proti Hospodinu, odstoupení od našeho Boha, mluvení o útlaku a vzpouře,  vymýšlení lživých slov a jejich vypouštění ze srdce.

• n.: odpadnutí;
• h.: plození / počínání;
• Inf. ve větě lze přeložit také osobně: Vzpírali jsme se … vymýšleli jsme … a vypouštěli… 
• Vzpírání se: Jde o opak poddajnosti. Každá Boží akce, každý požadavek vyvolává aktivní odpor.
• Lhaní proti Hospodinu: Neupřímnost – vůči Vševědoucímu je zvláště absurdní
• Odstoupení od našeho Boha: Neustálé „napínání provázku“ (obraz pouštěného draka). Pohrávání si se zrušením vztahu.
  • K čemu je manželství, kde jeden z partnerů má stále v kapse rozvodové papíry a při každé příležitosti jimi mává?
• Mluvení o útlaku: Místo toho, aby Izraelci dělali něco normálního, stále se zabývají tím, jak si navzájem co nejúčinněji škodit a ubližovat.
• Mluvení o vzpouře: A také o tom, jak co nejlépe a nejrychleji ze vztahu s Hospodinem uniknout.
• Vymýšlení lživých slov: Jsou lidé, jejichž myšlení je zvrácené – nejsou schopni normálně přímo nezákeřně uvažovat.
• Jejich vypouštění ze srdce: A nejen uvažovat, ale i mluvit – je nekonečně únavné žít pohromadě s někým, kdo neustále lže.

14 Právo je potlačeno a spravedlnost zůstává daleko, ano, na náměstí klopýtá pravda a to, co je  správné, nemůže vejít.

• Takovéto pokřivené postoje nejsou problémem několika jedinců, ale celé společnosti.
• Celá společnost je prolhaná a zlá.

15 Pravdy se nedostává, kdo se odvrací od zla, bývá vykořistěn. Hospodin to vidí a je zlé v jeho očích, že není právo. 

• Situace ve společnosti je tak špatná, že ti, kdo by i měli snahu jít proti proudu, jsou zničeni.
• Hospodin je takovou společností zcela znechucen.
• Najít příklady takto zvrhlé společnosti není vůbec složité – stačí se rozhlédnout po planetě nebo podívat do historie.

16 A viděl, že není nikoho, a užasl, že není přímluvce. Záchranu mu tedy poskytla jeho paže a jeho spravedlnost, ta ho podepřela.

• n.: kdo by se naléhavě přimlouval;
• V takto zoufalé situaci všeobecného odpadnutí a zla by Bůh očekával od lidí nějakou adekvátní reakci – že se najde někdo, kdo pochopí, jak kritická situace je, (tedy že Izraeli od Boha hrozí záhuba) a bude reagovat přímluvou.
• Když Hospodin zjistil, že takto nikdo nereaguje, že se žádný přímluvce nenachází, ujal se záchrany odpadlého a zvlčilého lidu vlastní rukou.
• Jak to udělal?

17 Oděl si spravedlnost jako pancíř a přilba záchrany je na jeho hlavě. Roucho pomsty si vzal jako  oděv a horlivostí se zahalil jako pláštěm.

• Hospodin začal tím, že se na svou záchrannou misi adekvátně oblékl a vystrojil. Jde o symbolické obrazy Božího přístupu ke spáse zpronevěřilého národa.
• Oděl si spravedlnost jako pancíř: Pancíř spravedlnosti známe i z listu Efezským. Pancíř chrání srdce – u člověka je princip fungování takovéhoto pancíře ten, že přijme darovanou spravedlnost vírou a pevně si ji drží: Nenechá si ji zpochybnit dokonce ani vlastními selháními a hříchy.
  • Bůh si takový pancíř jistě oblékat nepotřebuje (je spravedlivý z principu věci) – nějakým způsobem nám nicméně ukazuje, jakým směrem je třeba řešení národního problému hříchu hledat.
• Přilba záchrany je na jeho hlavě: Také přilbu spasení známe z Efezským. Přilba chrání mozek, mysl.
  • Její princip je podobný jako u pancíře spravedlnosti – jsme spaseni vírou a tuto skutečnost si potřebujeme udržet v mysli pevnou.
  • Vidíme tedy, že řešení odpadnutí a hříšnosti Božího národa spočívá v pokání a následné přijetí darované spásy a spravedlnosti.
• Roucho pomsty: U Boha se vždy snoubí sklon k milosrdenství s pevným rozhodnutím trestat zlo. Tyto rysy Boží povahy jdou vždy ruku v ruce. Žádné zlo, žádná křivda ani ublížení nezůstanou nepomstěny.
• Horlivost jako plášť: Bůh veškerou svou agendu – jak pomstu, tak spásu – prosazuje s neutuchající horlivostí.

18 Podle činů odplatí zlobou svým protivníkům, odplatou svým nepřátelům. Ostrovům  odplatí podle toho, co vykonaly.

• var.: potupou / planoucím hněvěm;
• Boží nepřátelé, ti, kdo kříží Jeho plány budou ve vzteku potrestáni a smeteni.
  • Je to logické: představme si, že Hospodin má v plánu někoho zachránit, někomu pomoci – je hrozné být tím, kdo se snaží tuto pomoc torpédovat.
  • Zrovna jsem četl o ženě, prodané do sexuálního otroctví na Kypr. Přestože intenzivně hledala záchranu, nakonec byla zabita. Jistě platí velké běda těm, kdo se na jejím utrpení podíleli.
• Před Boží spravedlností se nelze ukrýt – neexistuje dostatečně vzdálená destinace, kam by Boží ruka nedosáhla.

19 A budou se bát Hospodinova jména na západě a na východě slunce jeho slávy, když přijde ⁽jako vzedmutá řeka, kterou požene⁾ Hospodinův Duch.

• h.: úzká; (jiný kořen: nepřítel);
• n.: nepřítel jako řeka, jehož zažene;
• n.: dech / vítr;
• V den zúčtování bude spravedlnost nastolena „difuzně“ na celé planetě.
• Bůh svou spravedlnost uvede a vykoná náhle a nezadržitelně – srovnání s rychlou povodní je dostatečně názorné: Jednu chvíli se neděje nic a za okamžik je celá oblasti pod vodou unášena dravým proudem.
• Iniciátorem a vykonatelem bude Duch Svatý.

20 A na Sijón přijde vykupitel — k těm, kdo se v Jákobovi odvrátí od přestoupení, je Hospodinův výrok. 

• Existuje možnost záchrany před povodní Hospodinova soudu – je jí pokání (odvrácení od přestoupení) a spolehnutí na poslaného Vykupitele.

21 Co se mne týče, toto je moje smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a moje slova, která jsem vložil do tvých úst, se nevzdálí od úst tvých ani od úst tvého potomstva ani od úst potomstva tvého potomstva, praví Hospodin, od nynějška až navěky.

• [prav. míněn Jeruzalém, resp. jeho obyvatelé, tj. Izraelci budou skutečně Božím lidem;I
• To, co Izajáš hlásal, obsahovalo celý plán Boží záchrany Izraele (potažmo lidstva).
• Vše bylo inspirováno Duchem Svatým a zachováno v Bibli navěky.

.

.

1. Není to úplná pravda – jak víme např. z kázání na hoře, i zlé myšlenky se počítají, nejsou nevinné. ↩︎