1 Volej z plna hrdla, bez zábran; pozdvihni svůj hlas jako beraní roh a oznam mému lidu jejich přestoupení a domu Jákobovu jejich hříchy!
- Pokyn pro proroka je, aby následující informace šířil „hlava nehlava“. Nemá při jejich sdělování brát na nic ohledy.
- Všichni se k nim mají dostat.
- Nepůjde přitom o nic povzbuzujícího ani útěšného, ale o seznam hříchů posluchačů.
2 Den co den se mě dotazují a mají zalíbení v poznání mých cest jako národ, který koná spravedlnost a neopouští právo svého Boha. Doptávají se mě na spravedlivá rozhodnutí, mají zalíbení v Boží blízkosti.
- n.: soudy / právní nařízení;
- Verš zní dobře – Hospodin vidí u svého národa zájem. Izrael řeší otázky týkající se Boha, Božího názoru na to, co je správné. Upřesňuje si poznání Božích cest.
- Baví je přemýšlet nad duchovními věcmi. Boha se nebojí, mají zájem trávit čas v Jeho blízkosti.
- V čem je tedy problém?
3 Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a (ty o tom nevíš?) Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky.
- [po pádu Jeruzaléma vzrostl počet postních dnů, které připomínaly události s tím spojené];
- n~: nebereš na to ohled;
- h.: nacházíte; n.: uspokojujete své tužby;
- Svým způsobem problém není – Izraelce některé věci zajímají a Hospodin jim odpovídá.
- Co Izraelce zajímá? Chtějí vědět, proč Bůh nevěnuje pozornost jejich zvýšenému duchovnímu úsilí.
- Mají pocit (oprávněný), že jejich snaha se Bohu přiblížit a pohnout Jej k činům, vyznívá naprázdno.
- Izraelci se ptají, Hospodin odpovídá: Ano, je to tak – vaše posty a „pokořování“ Mě opravdu „neberou“, ignoruji je.
- Chyba není v postech samotných – ty Já beru vždycky vážně, ale ve vašem přístupu k nim.
- Vy posty totiž berete pouze formálně – postíte se tělem, ale vnitřně se zabýváte něčím úplně jiným. A na tohle já neslyším. Formální půst (když se člověk sice zdržuje jídla), ale nedoprovází hladovění odpovídajícím vnitřním postojem, Hospodina nechává lhostejným.
- Když si člověk při postu hledí svého, řeší své záležitosti, jeho hladovění vyznívá doprázdna.
- Někdy je to ještě horší – v rámci hladovění je člověk nervózní a naštvaný a může se chovat ještě hůře než normálně: Může své nepohodlí „dávat vyžrat“ svému okolí.
- Ve sboru jsme měli bratra, který se vcelku pravidelně postíval čtyřicet dnů (byl většinou „na džusech“). Jednou se pár dní po začátku postu hrubě utrhl na svou manželku – vzpomněl si na toto místo; uvědomil si, že to, co dělá, je k ničemu nebo dokonce kontraproduktivní a půst ukončil.
4 Hle, postíte se jen ke sporům a hádkám a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, má-li být na výšině slyšet váš hlas.
- Situace je dokonce ještě horší – kromě hledění si svých zájmů a utlačování zaměstnanců se postící během postu vyžívají ve sporech a hádkách a dokonce v agresi.
- Což je špatně – takovýto půst Boha opravdu „nebere“.
- Co je vlastně smyslem postu? Aby byl hlas postícího slyšet na výšině, tedy Hospodinem.
- Hlas, který vysíláme na výšinu, je modlitba. A půst je způsobem, jak lze modlitbu fortifikovat (posílit).
- Moje definice postu je: Půst je nástroj, který dal Bůh lidem, aby Mu mohli dát najevo, že jim na něčem opravdu záleží.
- Odlehčeně řečeno: Modlitby se říkají snadno, ale hlad je hlad.
5 Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý?
- h.: vyvolím;
- Jde o řečnickou otázku s předpokládanou odpovědí: Nikoliv, toto není půst, který si přeješ a který je ti milý.
- Bůh dokonce říká: „To, co provozujete, se vůbec postem nedá nazvat. Je to paskvil“.
- „A jaký půst je Mi tedy milý a přeji si ho?“ ptá se Hospodin?
- A odpovídá: „Řeknu vám to naprosto jasně. Potěší mě půst, při kterém“:
- člověk pokořuje svou duši: Duši lze pokořovat. Není to tak, že duše buď pokorná je nebo není.
- Pokud není, je možno ji v tom pomoci. A i pokud duše pokorná je, je možno ji pokořit ještě víc. Pokory není nikdy dost.
- Proč se pokora Bohu líbí? Co je na oceněníhodného?
- Pokora je postoj uvědomění vlastní omezenosti, slabosti a závislosti na Bohu. Nejde o sebepodceňování, ale o schopnost vidět se realisticky.
- Bůh nestojí o to, abychom se podceňovali: Nebere ho, pokud o sobě dvoumetrový svalovec „pokorně“ tvrdí, že neuzvedne ani třísku, nebo když vysokoškolák tvrdí, že neví kolik je dvě plus dvě.
- Problém je v tom, že my lidé máme tendenci vidět sama sebe nerealisticky, tedy přeceňovat se.1 Pokořit se pak znamená „srovnat si hlavu“ a začít se vidět realisticky.
- Svěsit hlavu jako rákos a podestlat si pytlovinu a popel potom jsou původní atributy pokořování. Jde o způsob, jak můžeme své rozhodnutí se pokořit prakticky udělat a dát najevo: změnit postoj těla, nepohodlně spát a nejíst.
- člověk pokořuje svou duši: Duši lze pokořovat. Není to tak, že duše buď pokorná je nebo není.
- Bohu jde o srdce, nikoliv o tělesné postoje. Před chvílí jsme viděli, že člověk může duchovně hladovět a přitom se chovat hnusně.
- Na druhé straně často platí, že duše následuje postoje těla2. A jestliže vyšleme dostatečně silný tělesný signál, že se chceme pokořovat, duše vnější postoj těla následuje změnou postoje vnitřního – pokoří se.
6 Toto je půst, který si přeji: Rozvázat (pouta ničemnosti,) uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho.
- n.: svazky zla; n~: nespravedlivá pouta;
- Bůh pokračuje v popisu toho, co On si představuje pod správným půstem:
- Rozvázat pouta ničemnosti: Jestliže se někdo choval hnusně k druhým a svým chováním je tělesně nebo duševně svazoval, je nutné, aby toho v rámci sebepokořování a postu zanechal.
- Uvolnit řemeny jha: Člověk pod jhem pro tebe pracuje. V Izraeli Izajášovy doby šlo hlavně o vzájemné zotročování mezi židy navzájem. Pokud se někdo zadlužil, dost často pak skončil u svého bližního jako otrok. Což sice formálně bylo podle Zákona, ale Izajášovi současníci tuto praxi přeháněli a dovedli ji do nemilosrdných extrémů.
- Propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho: Izraelci dost pravděpodobně nerespektovali institut milostivého léta a nepropouštěli své bratry dlužníky každý sedmý rok na svobodu.
7 (Když budeš) lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný,
- h.: Cožpak to neznamená
- tj. prav.: blízkému příbuznému;
- Bůh říká, že nestačí přestat dělat věci špatné, ale je třeba začít dělat věci správné.
- Jinak řečeno: U některých věcí naopak Hospodina štve, že je Jeho lid nedělá, ačkoliv by měl Jsou to:
- lámat hladovému svůj chléb
- ubytovat chudé lidi bez domova
- když uvidíš nahého, zakrýt ho
- Shrnuto: nebýt lhostejný vůči vlastnímu tělu a krvi.
- V Izajášově době se tyto věci zjevně neděly: někteří Izraelci byli hladoví, zmrzlí a bez domova – a ostatním to bylo jedno. To je v Božích očích naprosto nepřípustné.
- Pokořování „po Božím způsobu“ znamená nejen opuštění věci špatných, ale také aktivně začít dělat věci správné – např. se postarat o potřebné.
- Situace byla o to horší, že Boží lid nebyl ochoten pomáhat si ani navzájem, v rodině, příbuzenstvu a v komunitě – byl lhostejný vůči vlastnímu tělu a krvi.
- To je přitom úplný základ. Jestliže člověk nehne prstem ani pro člena své rodiny, jak může být milosrdný pro širší okruh lidí, které ani nezná? (Např. pro cizince).
8 tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a (za tebou půjde) Hospodinova sláva.
- n.: tvůj Spravedlivý;
- h. (s opravenou punktací): tvým zadním vojem bude; TM: sebere tě; LXX: zahalí tě;
- Na takový pravý půst spojený s milosrdným postojem vůči druhým Bůh pak jistě zareaguje, a to velmi bouřlivě:
- tvé světlo vytryskne jako rozbřesk: Tma v lidských životech se rozjasní podobně jako se rozední ráno při východu slunce. To, co se dělo předtím (vzájemný útlak a násilí) bylo tmou; milosrdenství a vzájemná laskavost jsou světlem.
- před tebou půjde tvá spravedlnost: Jde o obraz pochodu, kdy hlavní voj pochodujících je zepředu i zezadu doprovázen samotným Bohem. Pochod či cesta jsou obrazem lidských životů
- To, co jde před lidmi, co takové milosrdné postící se Boží ctitele předchází, je jejich spravedlnost. Boží darovaná spravedlnost.
- za tebou půjde Hospodinova sláva: Takovýto milosrdný půst nezůstává utajen – stává se slavným mezi anděly i mezi lidmi. Bůh informaci o něm „rozhlásí“.
- rychle vzejde tvé uzdravení: Násilí a sobectví jsou nemocí – pokud člověk v milosrdném postu hledá Boží tvář, reaguje Bůh uzdravením jeho chorého nitra.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.
- var. (Pš, Tg, srv. Ez 9,9): převracení práva;
- n.: hrození; ($; h.: posílání);
- Bůh zde přidává další dvě věci, které je během Jemu libého postu udělat. K dosavadním osmi (rozvázání pout ničemnosti, uvolnění řemenů a zpřetrhání jha, propuštění utlačovaných, sycení hladového, ubytování bezdomovců, oblečení nahých, odstranění lhostejnosti) jsou přidány další tři:
- odstranění jha ze svého středu: U jha jde spíše o opakování – je zmíněno již potřetí. Jho je nástroj zapřažení člověka do tažení vozu, břemene nebo práce. Jde o nelegitimní využívání jednoho člověka druhým.
- ukazování prstem: jde pomlouvání, ostrakizaci, šikanu či jakékoliv ponižování.
- mluvení zla: Je třeba si dávat pozor, co člověk vypouští z úst.
- K těmto dalším třem Božím požadavkům jsou připojeny další dvě zaslíbení – obě vyjadřující Boží připravenost či ochotu reagovat na lidské volání: zavoláš … Hospodin odpoví; budeš křičet o pomoc … Bůh se ozve.
10 Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.
- var.: Vyliješ-li;
- h.: svou duši; var. (Pš, LXX): svůj chléb;
- h.: strádající / zkrušenou duši;
- Další dva požadavky jsou spíše opakováním o nutnosti sycení hladových a strádajících.
- Výsledkem těchto činů bohulibého půstu jsou další dvě zaslíbení vyjádřená krásnými obrazy:
- v temnotě vyjde tvé světlo: na pozadí všeobecného zla bude tvá dobrota jasně patrná – přinejmenším Nejvyšší o ní bude dobře vědět.
- tvůj soumrak bude jako poledne: Ani špatná situace kolem tebe tě neovlivní – ty budeš žít v Boží přítomnosti i na pozadí všeobecného zla.
11 A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat.
- h.: lhát;
- Zaslíbení přibývají další a další. Pravý půst otvírá doširoka Boží štědrost. Bůh slibuje dále:
- ustavičné Boží vedení
- nasycení duše i na vyprahlých místech: Tedy schopnost čerpat štěstí a pokoj od Boha, nezávisle na okolnostech.
- dodávku svěžesti tvým kostem: Jde nejen o zdraví, ale i o celkovou vitalitu, životní energii, regeneraci; o dodávku vláhy a osvěžení do hloubky té nejvnitřnější podstatě člověka.
- budeš jako zavlažovaná zahrada: zahrada, která má zajištěnou závlahu, se má dobře.
- budeš jako nevysychající vodní zdroj: Vodních zdrojů je mnoho – ale těch opravdu trvanlivých a spolehlivých, nezávislých na počasí je podstatně méně.
- Přeneseně – je skvělé, pokud naše schopnost nést Bohu ovoce není závislá na okolnostech našich životů. Pokud jsme schopni žít šťastně a plodně, i když prožíváme „sucho“.
12 (Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují) odvěké trosky, upevníš (základy, které trvaly z generace na generaci.) A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky (k obydlím.)
- var. (LXX, Vul): Budou vybudovány tvé;
- [tj. které zůstaly ze zbořených budov];
- n~: starobylé základy; n.: základy mnoha generací
- h.: , aby se tam dalo bydlet.
- Bůh zaslibuje po půstu další a další věci:
- Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky: Obnovu věcí, které existovaly, ale byly vinou hříchů pobořeny. Tato obnova nastane v budoucnosti, v dalších generacích. Můžeme v této souvislosti vzpomenout např. na slávu, velikost a moc izraelského království za králů Davida a Šalomouna.
- upevníš základy, které trvaly z generace na generaci: V základech vzniku Izraele jako Božího lidu stáli praotcové, jejich víra a poslušnost. Tyto základy nikdy nezanikly, odvěké smlouvy nikdy nebyly zrušeny.
- a nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím: Koho tak nazvou? Izraelský národ. Možná proroka Izajáše.
- Člověk zazdívající trhliny je oporou svému okolí: Když vidí slabé místo, nepoukazuje na něj, neskandalizuje ty, kdo se o hradby měli starat, ale snaží se slabé místo opravit, zacelit.
- Trhlin či slabých míst bylo v životě izraelského národa mnoho. Mnoho slabin mají i dnešní církve nebo také životy jednotlivých věřících.
- Blahoslaveni jsou ti, kdo se snaží tato slabá místo vyřešit a ne na ně pouze poukazovat.
- Dalo by se říci, že lidé jsou dvou nebo tří druhů: Ti, kdo problémy vytvářejí, ti, kdo na problémy poukazují a ti, kdo se problémy snaží řešit.
13 Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova,
- Prorok opouští problematiku bohulibého půstu a obrací se k sobotě.
- Sobota v tomto pojetí znamená více, než jen jeden den bez práce. Vztah k sobotě odráží vnitřní nastavení člověka vůči Bohu, ukazuje, jaký vztah člověk vůči Bohu má, jak mu na vztahu záleží.
- Jinak řečeno: Nejde o legalistické dodržování detailů Zákona, ale o přístup.
- Jaký tedy má být přístup k dodržování soboty, potažmo Božích příkazů?
- odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty: Pokud je něco, čím Boží příkazy zanedbáváš, je třeba to změnit
- odvrátíš svou nohu od konání svých zálib v můj svatý den; budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby : Nestačí nehřešit a věnovat se neutrálním činnostem. Je třeba hledat Boha – nejen v sobotu, ale stále. Každý máme nějaké záliby a není na nich nic špatného. Pouze nám nesmějí nahradit nebo stát v cestě hledání Boha. Miliony lidí na planetě se věnují své agendě – ta je většinou neutrální, málokdo cíleně dělá zlo. Pokud ale soukromá agenda zaujme místo hledání Boha, stává se katastrofou.
- nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným: Požadavky se stupňují: Nestačí přestat hřešit, nestačí nevěnovat se své agendě – je třeba se snažit mít v hledání Boží tváře zalíbení.
- Je to pochopitelné – nikdo nestojí o vztah „se zatnutými zuby“. Manžel ani manželka nestojí o to, aby s ním partner trávil čas (nebo se dokonce miloval) z povinnosti, neradi nebo s nechutí. V manželství není každý den růžový a život je dlouhý – přesto jsme povinni usilovat o to, aby nám čas trávený s partnerem byl rozkošným a ctihodným.
- odvrátíš svou nohu od mluvení planých slov: K sobotě i dobrému vztahu patří i to, že si člověk dává pozor za plané žvanění.
14 potom budeš mít rozkoš v Hospodinu a (nechám tě jezdit na návrších země) a (budu tě krmit dědictvím tvého otce Jákoba, neboť ústa Hospodinova promluvila.
- [:- hojně tě nasytím dobrými věcmi];
- [tj. (jako metonymie) úrodou, která vyroste na Jákobově dědictví – v zaslíbené zemi];
- Pokud člověk udělá všechno pro upřímné hledání vztahu s Bohem (což vyjadřuje např. opravdovým přístupem k sobotě), Bůh opět slibuje mnoho a se vší vážností (neboť ústa Hospodinova promluvila).
- Je to logické – kdo Boha hledá, ten Jej také nalézá. A nalézt Boha je vrcholem štěstí, kterého člověk může v životě dosáhnout – jde o rozkoš v Hospodinu.
- Co znamená jezdit na návrších země? Zřejmě dominovat, být viditelný a v popředí. Opakem je „skrývat se v jeskyních“, plazit se kanály, plížit se při zdi a podobné obrazy.
- A co znamená krmit dědictvím tvého otce Jákoba? Být napojen na sliby a smlouvy předků a čerpat z nich dobré věci. Bůh před léty vyjednal s mými praotci dobré věci pro jejich potomky. A jelikož já mezi jejich potomky patřím, vztahují se tyto dobré věci i na mě.
.
.