Zjevení – kapitola 21

1 A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není. 

• Při skutečném závěru už jde vše „ráz na ráz“ – likvidace nepřátelských armád, všeobecné vzkříšení a všeobecný soud, eliminace nepřátel.
• Stará země a staré nebe byly dostačující a odpovídající původní komplikované realitě padlého světa. Nyní ale je toto vše již překonáno – a bude zapotřebí věci pojmout jinak, nově.
• Mezi zemí a nebem již zřejmě nebude taková propast, pokud vůbec jaká – vzkříšení proměnění svatí možná budou mít již volnější nebo volný přístup do duchovního světa a andělé k nim.
• Moře je zmíněno zvlášť -jde o méně stabilní, více chaotickou a méně kontrolovanou oblast Země.

2 A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže. 

• Nový Jeruzalém bude „něco“ – vyšperkovaný do posledního detailu, připravený přijmout své obyvatele.
• Jako když si zamilovaný ženich přivádí nevěstu do nového domu, král novopečenou královnu do nového paláce. Vše je nachystané, růže ve vázách, víno v ledu, růžové lístky na posteli.
• Nebo naopak – nastrojená nevěsta se nechává odvést ženichem, který z ní nemůže spustit oči.
• Zeměkoule, vesmír, nebe – to vše je nyní překonáno a nahrazeno.
• Křesťané nemusejí propadat klimatické úzkosti – bezesporu mají lidé být dobrými šetrnými správci svěřené planety. Není to ale věc osudová – osudové je, jaký člověk zaujme vztah ke Kristu.
  • Planeta se ekologicky vzpamatuje již za Tisíciletého království a následně bude Bohem zlikvidována (jistě ekologicky) a nahrazena lepšími obytným prostory.

3 A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi ^[a bude jejich Bohem^].

• Je to neuvěřitelné, ale Stvořitel se na konec dějin chystá se svými svatými žít pohromadě – odstraňuje bariéry, které se po tisíciletí zdály nepřekonatelné.
• Vracíme se do Edenu, kde se Bůh s lidmi běžně setkával (procházel se tam).
• Katastrofa způsobená hříchem je překonána – Boží Beránek na kříži zachránil lidstvo z jeho „maléru“.
• Vzbouřenci jsou eliminováni. (had má rozdrcenou hlavu).
• Ti, kdo „projevili zájem“ (uvěřili) se znovu dostávají do stavu, kdy:
  • s nimi Nejvyšší bude přebývat
  • oni budou jeho lid
  • sám Bůh bude s nimi 
  • sám Hospodin 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. jejich Bohem.
• Rozkol je překonán.

4 A God setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu,, ani křiku ani bolesti již nebude, ^[neboť^]  první věci pominuly.“ 

• Pravděpodobně nejútěšnější a nejnadějnější verš v celé Bibli.
• Protože tohle všechno je běžnou součástí našich životů – pláč, smrt, žal, křik a bolest.
• První plán to nebyl, v Edenu se do pádu nic takového nevyskytovalo.
• Jak to Bůh udělá, že setře každou slzu z lidských očí? Změní okolnosti? Odstraní všechny těžkosti? Budeme se mít stále jen dobře? Nebo těžkosti budou a bude nás uklidňovat vědomí, že Bůh je s námi a stále „po ruce“?
• Jak to dělají rodiče svým dětem, když ty pláčí? Různě – používají všechny zmíněné způsoby podle okolností.
  • když dítě někam spadne, vytáhnou ho
  • když je nemocné, léčí ho
  • když se mu smutno, vezmou ho k sobě
  • když se bojí (štěká na ně pes), uklidní ho a vezmou k sobě na ruce
  • když si chtějí něco vynutit, někdy jim vyhoví, jindy je okřiknou
• A proč vlastně pláčí dospělí? Kvůli smrti, ztrátě, bolesti, samotě, duševní trýzni všeho druhu. A na to všechno bude mít Bůh odpověď. Jakou, to přesně nevíme – ale bude fungovat.
• Mnoho věcí dokáže vyřešit, některé věci ovlivní Jeho svatá a útěšná přítomnost.
• Jsem ale přesvědčen, že Nejvyšší má pro utišování slz „v rukávu ještě další trumfy“, které my zatím neznáme a nedovedeme si představit.
• První věci pominuly: Všechny příčiny lidských slz patřily k „prvním věcem“ – k věcem přítomným na světě od lidského pádu do této chvíle (do představení Nového Jeruzaléma).
• Nyní nastává další fáze, již bez slz. Ta bude již trvalá.
• Bohu se Jeho plán nakonec podařil: Svobodné lidské bytosti se sklonem k hříchu s Ním budou dobrovolně a šťastně žít v dokonalém prostředí.
  • Vše se zkomplikovalo a oddálilo lidským pádem, ale nakonec po četných peripetiích Bůh prosadil svou.
  • A komplikace vnesené hříchem Boží plán „nevykolejily“, pouze odkryly Jeho geniální „hloubku, šířku, výšku a délku.
    • Nebylo tomu tak, že Bůh byl zaskočen a zklamán tím, že Mu nevyšel jeho primární pád s lidmi v Edenu, a musel pak zoufale hledat náhradní řešení. Bůh byl vždycky o mnoho kroků napřed.
    • Když se rozhodl stvořit lidi svobodné, věděl, jak obtížné to bude; věděl, do čeho jde.

5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl mi: „⁽Napiš: Tato⁾ slova jsou věrná a pravá.“ 

• n.: Napiš (to), neboť tato … 
• Bůh posunuje dějiny do další fáze – vše dosavadní bylo prozatímní a musí být nahrazeno novým trvalým.
• Tak to musí být, protože Bůh se tak rozhodl.
  • Jak jsme již psali – osud naší planety je důležitý, ale není tím nejdůležitějším. Až pomine její potřebnost, bude odstraněna. Vidíme, že z hlediska ekologie nebo klimatické úzkosti si není třeba dělat přehnané starosti: Být dobrými hospodáři jistě, přehánět význam ekologie nikoliv. Jsou důležitější věci k řešení – především jaký bude osud lidí.

6 A řekl mi: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života.

• V okamžiku, kdy Bůh něco vyřkne, je to hotovo.
• Hospodin měl lidské dějiny pevně v ruce od začátku do konce. A nyní nastává konec. Nyní nastává ono „omega“.
• Dějiny se překlápějí do další, již věčné fáze.
• Princip dějin by se dal shrnout: Kdo chce, kdo touží, ten může s Bohem trávit blaženou věčnost.
• Pro nás je to zadarmo – ale pouze proto, že celou cenu zaplatil sám Boží Syn.

7 Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.

• Nový Jeruzalém je určen pro ty, kdo žízní – tedy chtějí tam být.
• Je to podmínka nutná (Bůh si k sobě nebude brát lidi proti jejich vůli), ale nikoliv postačující: Kromě žízně / touhy, je třeba ještě zvítězit.
• Nebo, jinak přeloženo, nikoliv jednorázově itvítězit, ale vítězit – tedy projít vítězně průběžně celým životem. Zachovat si svou touhu být s Bohem až do smrti.
• Napít se z pramene vody života znamená nejen nesmrtelnost a věčný pobyt s Bohem, ale také zisk statusu Božího synovství.
  • In other words: obdržení věčně platných adopčních listin.

8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci,  modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“

• n.: ustrašení; 
• n.: nevěrní;
• Tyto extrémně dobré věci jsou přislíbeny žíznivým a vítězným.
• Být vítězný znamená vydržet až do konce – neodpadnout, udržet si vztah s Bohem, neustat s Ním chodit ve světle.
• Následuje (slovem „avšak“ uvedený) osmičlenný seznam těch, kdo toto nedokázali.
• Je poněkud neočekávaný – očekávali bychom, že (např. podle Galatským) tam budou zkrátka nevěřící – vždyť spasení je z víry.
• V seznamu nevěřící sice jsou hned na druhém místě, ale je tam ještě dalších sedm kategorií lidí, kde se o víře nehovoří. Jak je to možné?
• Může jít o nevěřící, kteří takové věci jako modlářství nebo smilnění provádějí „běžně“; pravděpodobnější ale je (a pro křesťany hrozivější), že jde o o věřící zbabělce, smilníky nebo lháře.
• Projděme seznam:
  • za prvé bázliví / ustrašení; : To je nečekané – bázlivost bych mezi fatálními selháními, majícími za důsledek konec v ohnivém jezeře, neočekával.
    • δειλός, ή, όν  [dejlos] zbabělý, bázlivý, vystrašený, ustrašený [3 výskyty]
      • Mt 8,26; Mk 4,40 Proč jste zbabělí, malověrní? Ježíš toto slovo používá vůči svým Dvanácti, když panikařili během bouře na moři.
      • Určitě není bázlivost jako bázlivost: Bojíme se všichni, bát se není hřích.
      • Pravděpodobně jde o bázlivost, která má za následek zapření Krista nebo nějakou jinou formu odpadnutí. (Učedníci na moři byli bázliví – ale výsledkem bylo pouze malověrné vzbuzení Ježíše – žádný fatální důsledek to pro ně nemělo, pouze napomenutí).
      • Dost možná může jít také o bázlivost služebníka s jednu hřivnou: o bázlivé zacházení se svěřenými talenty – hřivnu zakopal, nic ani nezkusil – a následně skončil „venku“, tam, kde je pláč a skřípění zubů (což je asi stejné místo, jako ohnivé jezero).
  • za druhé nevěřící: to, že nevěřící nedopadnou dobře, je „samozřejmé“ – mj. jde o důvod, proč máme evangelium o Ježíši Kristu zvěstovat (jinak by to nedávalo smysl). Dozvědět se zprávu o Bohu a Jeho Synu je dobré a je v tom zachraňující potenciál.
    • ze zajímavé, že nevěřící jsou jednou složkou v seznamu – očekával bych, že seznam bude uspořádán jinak, že nevěřící budou vypíchnuti zvlášť.
    • Nezapomeňme, že informace Janovi stále „diktuje“ „Sedící na trůnu“ – je tedy třeba jim přičítat nejvyšší možnou závažnost.
    • Seznam je zřejmě myšlen nějak takto: K Bohu se nedostanou nevěřící; a z věřících bázliví, modláři, vrahové atd.
    • Vysvětlení by také mohlo být, že ἀπίστοις (apistois) v tomto případě znamenají spíše nevěrní, než nevěřící. Šlo by o jednu položku v seznamu křesťanů, kteří se navzdory své víře chovali špatně nebo si svou víru neudrželi.
  • za třetí: ti, kdo propadli modlářské abominations: modlářské je kurzívou, spíše tedy ti, kdo propadli ohavnosti, přičemž ohavnost není specifikována. Propadnou něčemu, co je Bohu ohavné, je jistě zásadní problém. Co patří mezi Boží ohavnosti, je rozvedeno ve studii Ohavnosti v sekci Biblické studie.
  • za čtvrté vrahové: zabití člověka je zásadní problém od samého počátku stvoření. Život je něco zvláštního, Bohem daného, jde o Jeho speciální vlastnictví, na které je přísně zakázáno sahat.
    • To je vcelku jasné – na seznamu se to ale vyjímá divně. O jakou skupinu jde? O nevěřící vrahy? Ti bez víry stejně „nemají šanci“. Jde tedy o věřící, kteří někoho zavraždili a tím svou víru zahodili?
    • Ani vražda nemusí být definitivní stopkou ve vztahu s Bohem – vrahem byl Mojžíš i David, nepřímo i apoštol Pavel. Vražda následovaná opravdovým pokáním, je odpustitelným hříchem.
    • Zbývají mi tedy, že jde o skupinu křesťanů, kteří někoho zavraždili, nečinili z toho pokání a ztratili na to konto vztah s Bohem. Což je divné – takových lidí moc není.
    • Mohlo by být vysvětlením, že Bůh zde má na mysli vraždu ve smyslu kázání na hoře? Mt 5,21–22
      Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: „Nezabiješ.“ Kdo by zabil, propadne soudu. Já však vám pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu; kdo by řekl svému bratru: ‚Raka!‘, propadne veleradě; a kdo by řekl: ‚Blázne!‘, propadne ohnivému peklu.
    • Nebo, jak Jan psal explicitně ve svém první dopise 3,15: Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvale zůstávající věčný život.
    • To by dávalo smysl, byť je to velmi hrozivé: Křesťané, kteří se nevzdají své nenávisti vůči druhému člověku, nedojdou spásy.
  • za páté smilníci: smilnit je možno sexuálně nebo obrazně ve smyslu nevěry vůči Bohu – zde je myšleno zřejmě sexuálně.
    • Ježíš v kázání na hoře laťku pro ne-smilnění nastavil opět (jako u vraždy (nenávisti) extrémně vysoko.
    • Opět je třeba brát vážně možnost, že věřící, kteří berou sexuální hříchy na lehkou váhu, nebudou přijati.
  • za šesté kouzelníci, tedy ti, kdo používají magii k ovlivňování reality. Jde rovněž pro křesťany o vylučující kritérium.
    • Křesťané mají možnost ovlivňovat skrze „duchovno“ pozemskou realitu – ale výhradně přes Ducha Svatého. Cokoliv jiného je diskvalifikuje pro přijetí Bohem.
  • za sedmé modloslužebníci: chápání opět může být velmi široké – člověk, který má něco na vyšším místě, než Boha, je modloslužebník.
    • Typickými modlami v naší společnosti jsou peníze, práce, postavení, zážitky, sport či fyzická kondice, sex, jídlo.
    • Ale běžně se modlami stávají i věci vyloženě dobré – nesčetněkrát jsem např. viděl, jak se lidem stává modlou rodina, děti nebo zdraví.
  • za osmé všichni lháři: opět poměrně nečekaná položka na seznamu.
    • Všichni víme, že lhát se nemá, ale kdyby Nejvyšší začal důsledně odvrhovat každého, kdo zalže, kdo by obstál? Jak má Hospodin nastavená kritéria? Nespoléháme lehkovážně na Jeho milost tam, kde to není na místě?
    • Vryla se mi do paměti scéna z knihy Corrie Ten Boom Útočiště, kde někdo (myslím, že to bylo nějaké křesťanské dítě) čelil dilematu, zda má zalhat nacistům, kteří hledali Židy ukryté u nich v domě. Nakonec nebyl schopen zalhat a úkryt prozradil – ukrytá rodina byla zatčena a odeslána do koncentračního tábora. Bůh se ale k postoji dítěte přiznal a celé rodině se během transportu podařilo uprchnout.
• Ti všichni mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – mít někde díl znamená, mít tam přidělené místo, obdržet místo jako určenou destinaci. Dostat tam „umístěnku“.
• Zamysleme se znovu: O kom mluví tento seznam? Proč jsou v něm vedle sebe uvedení nevěřící a např. vrazi nebo smilníci a lháři? V zásadě jsou tyto možnosti:
  • Podle mě nejpravděpodobnější je, že tento seznam je určen jako varování pro křesťany: Jestliže podle své víry nebudete žít, jestliže navzdory své víře budete zbabělí, víru opustíte nebo zapřete, budete se věnovat něčemu ohavnému, bude vraždit / nenávidět, smilnit, provádět magii, budete mít někoho přede mnou a nebude mluvit pravdu, vaše víra vám nebude nic platná – skončíte stejně jako nevěřící.
    • Apistois zde znamená nevěrní
  • Další možnosti: Nevěřící jednají špatně – vraždí, smilní, atd. A podle toho skončí (uspořádání seznamu tomu moc neodpovídá).
  • Nevěřící v Krista dopadnou stejně jako odpadlí nebo podle své víry nejednající věřící křesťané.
• What does it mean druhá smrt?
  • První smrt je ta, kterou všichni známe – fyzická smrt našeho těla. Ta je nevyhnutelná a neodvratná pro každého člověka žijícího na této planetě.
  • Co se s člověkem děje po smrti, je předmětem diskuzí.
  • Jde o teorii „mezistavu“ (v šeolu čili hádesu), odkud je každý až na závěr dějin „vytažen“ a postaven před Boží soud
    • Možné je, že zemřelí křesťané jdou k Bohu po smrti přímo, bez pobytu v mezistavu – není to ale jisté.
    • Křesťané, tedy ti, kdo patří Kristu, závěrečný soud (rozhodující o přijetí nebo zavržení) možná obcházejí – neabsolvují jej.
      • Verš, který právě probíráme, ale ukazuje na to, že i věřící by mohli být postaveni před soud a někteří jím neprojít. Byli by to ti, kdo ztatili víru nebo podle ní nežili.
      • Bylo by to zvláště pochopitelné, pokud by kritéria pro věřící byla platná ve znění Ježíšova kázání na hoře (což bezesporu jsou): tedy nenávist by se rovnala vraždě, nečistý pohled smilstvu apod.

9 Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, ženu Beránkovu.“ 

• Nějaký anděl s miskou už s Janem hovořil v 17,1 „I přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek, a promluvil se mnou: Pojď, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou…"
• Nevím, jestli nyní hovoří ze sedmi ten samý nebo jiný. Možná stejný – jako Janův průvodce se osvědčil, možná už k němu Jan získal důvěru a andělovi se mohla role průvodce zalíbit.
• V 17. kapitole Janovi ukazoval soud nad nevěstkou, nyní má Janovi ukázat něco mnohem optimističtějšího.
  • I když, jak jsme říkali: Triumf dobra bez potrestání zla není úplný, určitě je příjemnější ukazovat nevěstu než soud.
• Kdo je Beránek, je nám jasné; nevěstou je církev.

10 V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, 

• n.: duchu; Zda velké nebo malé D, nevíme. NZ řečtina velká a malá písmena nerozlišovala; pokud se vyskytují, jde o moderní interpretaci, nikoliv o překlad vycházející z textu.
  • Pro zajímavost nejstarší řečtina psala jen velkými písmeny, bez mezer a bez interpunkce (např. takto: ΕΝΑΡΧΗΗΝΟΛΟΓΟΣΚΑΙΟΛΟΓΟΣΗΝΠΡΟΣΤΟΝΘΕΟΝ).
• Janova nebeská exkurze zřejmě měla více úrovní: Něco viděl napřímo, něco v d/Duchu.
• Jak takové vidění v duchu nebo Duchu (ἐν πνεύματι) vlastně vypadá? A co viděl Jan ještě v d/Duchu?
  • Pokud by něco prožíváme v duchu, je to pouze v našich představách. Mohu si např. v duchu přeříkávat báseň nebo se v duchu, (tedy potichu, bez hlasitých slov) modlit.
  • Pokud by šlo o v Duchu s velkým D, mohlo by to znamenat, že byl Jan někam přenesen Duchem Svatým.
• Én pneumati byl jan ve Zjevení čtyřikrát:
  • Zj 1,10 V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, 
    • To je začátek celé knihy – mohlo jít o nějaké rámcové vytržení do stavu mimo sebe nebo o vytržení do nebe.
  • Zj 4,2 po výzvě k vystoupení vzhůru následuje Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl.
  • Zj 17,3  Po oslovení andělem s miskou je Janovi ukázán soud nad smilnicí. Ten začíná takto: A odnesl mne v Duchu do pustiny. Tu jsem uviděl ženu, sedící na šelmě šarlatové barvy, plné rouhavých jmen, mající sedm hlav a deset rohů.
  • a zde.
• V další fázi světových dějin – poté, co planeta Země splní svou roli přechodného bydliště lidstva (včetně Tisíciletého království po Kristově návratu) bude Zeměkoule odstraněna a místem přebývání spasených lidí se stane zcela nové místo – město Nový Jeruzalém¹.
  • Lidstvo se tedy nebude vracet do rajské zahrady Edenu. Sekvence míst přebývání lidí je: Eden (ten byl ale také na Zeměkouli)→ Zeměkoule (kromě Edenu) → Město.
  • Jistě půjde o město odlišného typu, než jak města známe my: Bude obrovské a s mnoha obyvateli, ale nepůjde o přelidněnou metropoli jako je Paříž, Buenos Aires nebo Šanghaj (i když čínských křesťanů je hodně 😊).

11 mající Boží slávu. Jeho jas "I have podobný nejvzácnějšímu kameni, "I have jako kámen jaspis, čistý jako křišťál. 

• Následuje popis nebeské megapolis.
• Nejdůležitější asi je, že toto nové město má Boží slávu. Nevíme přesně, o co jde, ale jde o nějaký znak Božího autorství a Jeho přítomnosti.
• Ne naší planetě se také zrcadlí Boží sláva – hlavně v tom, jak je moudře vystavěná, jak krásný a sofistikovaný je vesmír a neživá i živá příroda. Nejde ale o tak přímočarou přítomnosti Boží slávy, jaká bude v novém Božím městě.
• Následuje popis města, který obsahuje řadu konkrétních informací o vzhledu města.
• Město září. Pokud je něco vystavěno z drahokamů, jistě se to leskne.
• Jaspis může mít řadu barev, zde je navíc průzračný jako křišťál, tedy jako sklo.

12 Má velikou a vysokou hradbu, má dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou ^[jmény^] dvanácti kmenů ^[synů^] Izraele. 

• Na co potřebuje toto město hradbu? Na ochranu jistě ne – zřejmě tedy na oddělení od okolí..
• Ani v závěrečné fázi dějin nebude Bůh všude, ale pouze někde. A místo Jeho přítomnosti bude pečlivě oddělené od okolí.
• Dvanáct bran je jistě dostačujících pro vstup libovolného počtu obyvatel.
  • Spasení lidé se ve městě asi neocitnou automaticky, ale vejdou tam.
  • Možná budou v branách turnikety nebo andělé budou kontrolovat „doklady“ přicházejících.² 😊
• Dvanáctka je často používaná číslice – zde odpovídá dvanácti kmenům Izraele.
  • Proč zrovna dvanáct kmenů Izraele? A co spasení ne-židé? Jakými branami budou vcházet oni?
  • Nebo že by se přece jen křesťané ve městě ocitli nějak automaticky a pouze spasení židé tam museli vpochodovat každý svou branou?
  • Nebo jde jen o rozlišovací názvy bez dalšího významu? Ve smyslu: Dáme si sraz u Josefovy brány?
• A co andělé NA branách: Jsou na nich fyzicky přítomni? Sedí na branách („klátí nohama“) a pozorují dění pod sebou? Nebo jde o sochy andělů?
  • Obrovské sochy působí majestátně -jak to známe z Pána prstenů.
• Může jít samozřejmě o symboliku podobně jako u dvanácti apoštolů napsaných na základních kamenech.

13 Tři brány are na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. 

• Město má čtvercový půdorys.
• Vstupů je dosti a ze všech stran. Město není hermeticky uzavřené vůči okolí – brány jsou k tomu, aby se jimi procházelo.
• Chodí lidé pouze dovnitř nebo se obyvatelé za nějakým účelem vydávají i ven?
• My vůbec nevíme, co je venku. Víme, že město je umístěno na hoře – zřejmě tedy na nějaké hoře na planetě Zemi? Mimo město se tedy nachází Země, jak ji známe?

14 A hradba toho města má dvanáct ⁽základních kamenů⁾ a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

• ř.: základů;
• Popis je detailní a opakování čísla dvanáct ukazuje, že vzhled města má symbolický význam.
• Nebo nejde o faktické město, ale o symbolický popis místa přebývání lidí v Boží přítomnosti – je zdůrazněno, že do něho vejdou židé a křesťané a že role církve je zásadní.
• Ve smyslu: Nebýt Beránka, který založil církve, o žádném přebývání Boha s lidmi by nemohlo být ani řeči.

15 Ten, který se mnou mluvil, měl a grain měřidlo zlatou třtinu, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. 

• Mluví anděl s miskou. Z nějakého důvodu je důležité, abychom znali rozměry města – možná proto, abychom se ubránili přehnaně symbolickému chápání, jak jsme o něm psali výše? Symbolické město nepotřebuje mít konkrétní rozměry.
• Anděl měří (jako obvykle) poměrně primitivních mírou – opětovným přikládáním dlouhého rovného měřítka. Běhat kolem města s třtinou a přikládat ji mnohatisíckrát (při délce míry 10 metrů by šlo asi o dva miliony přiložení!) za sebou je pěkně nudná práce i pro anděla (kdyby zvládl deset přiložení za minutu, trvalo by změření města půl roku).
  • Kdyby ale anděl pobíhal se laserovým zeměměřičským nářadím, Jan by nechápal, co dělá.
  • Anděl mohl být obrovský a míra třeba kilometrová nebo stokilometrová – ale stejně to nedává moc smysl.
• Měřítko je zlaté, protože jsme v nebi a tam je všechno mimořádné- co nejkrásnější a co nejdražší.
  • Připomíná mi to vtip, jak si boháč chtěl propašovat do nebe zlaté cihly. Svatý Petr u brány nad tím mávl rukou a pustil ho. Když pak cihly začal boháč v nebi vybalovat, objevil se anděl a říká mu: To je od tebe pěkné, že jsi s sebou přinesl ty dlažební kostky.
• Striktně vzato je zlato pro měřičskou hůl nevhodné, měkké, prohýbá se a je těžké.
• Takže symbolicky – město je mimořádné, obrovské, reálné – a mimořádný musí být i způsob jeho měření.

16 Město je rozloženo do čtverce: jeho délka "I have stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, jeho délka, šířka i výška jsou stejné.

• [tj. 2232 km];
• Spíše tedy rozloženo do krychle. Což je těžko představitelné jakýmkoliv způsobem, otázek je příliš mnoho.
• Koule byla fajn – ale krychle je lepší?

17 Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů podle lidské míry, ⁽which is také mírou andělskou⁾.

• [tj. 66 m]; 
• n.: kterou užil anděl;
• Je-li město krychlové, tak jaképak hradby? Jde o nějaký způsob oddělení a ochrany od světa venku.
• Jan poznamenává, že andělé používají stejné měrné jednotky jako lidé – anděl to ale jistě dělal především z didaktických důvodů, aby pro Jana a další čtenáře byla zachována alespoň nějaká názornost.
• Krychle má být obrovská – třetina poloměru planety 6378 km. Sahala by pětkrát výše než je oběžná dráha ISS. Kosmický prostor začíná arbitrárně ve stu kilometrech.
  • Při takových rozměrech nedává smysl, že by krychle měla stát na hoře – každá hora je proti této krychli zanedbatelná .
• Co to tedy Jan viděl? Asi nějaký model – třeba v měřítku 1 : 220 000?
• Snad můžeme uzavřít, že nové obytné prostředí bude:
  • určené pro spasené židy a křesťany
  • oddělené od okolí
  • s obrovskou kapacitou
  • ne-kulovitého tvaru
  • krásné
  • budou použity pro nás nezvyklé materiály; na cenu se přitom nehledí.

18 Stavivem jeho hradby "I have jaspis a město "I have z čistého zlata, podobné čistému sklu. 

• Hradby budou nějaké poloprůhledné. Barva je nejasná – jaspis může být různý, zlato je zlaté, to vše průhledné?

19 Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.

• Zjednodušeně nějak takto: 🟥 🟦 🔵 🟩 🟥⚪ 🟧 🟢 🟦 🟨 🟩 🟪 🟣
  • Nějakou barevnou zákonitost v tom nevidím, ale jmenované drahokamy mohou mít barvy různé.
  • Jan se v drahokamech nicméně zjevně orientoval dobře.
• Zde jde vyloženě o ozdoby – ne o stavební materiál.
• Dvanáct různých drahokamů měl na sobě i kněžský náprsník. Seznam byl ale trochu odlišný.
  • Podle GPT³ je 6 kamenů v obou seznamech, 5 je pravděpodobně totožných a jeden se vyskytuje pouze ve Zj a jeden pouze v náprsníku.
  • Opět tedy ozdoba hradeb asi nějak souvisí s izraelskými kmeny.
• Nový Jeruzalém bude určitě krásný – je otázka, jestli si nebudeme muset nově nastavit naše normy pro vnímání krásy. Tak, jak vnímáme krásu nyní, asi nebude odpovídat kráse Nového Jeruzaléma.
  • Naše vnímání krásy jistě může být deformované. (I když toto může být právě jeden z Božských rysů, který nám byl dán).
  • Pochybuji ale, že by se výzdoba hradeb Nového Jeruzaléme podobala třeba drahokamové výzdobě Kaple svatého kříže na Karlštejně. Nebo že by šlo o „nádheru“, jak ji známe z barokních kostelů „přeplácaných“ zlatem a ozdobami.
  • Možná Boží pohled na krásu můžeme rozpoznávat spíše ve vzhledu živé a neživé přírody, než z lidských artefaktů?

21 A dvanáct bran, dvanáct perel; každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo. 

• Od drahých kamenů se dostáváme k perlám.
• Jde o další krásnou a nesmírně drahou komoditu. Co je na perlách tak ceněno?
  • jsou přírodní, biologického původu
  • vznikají dlouho
  • jsou velmi vzácné
  • jsou dokonalé
  • cení se na nich lesk, čistota, dokonalost tvaru, velikost⁴, barva. Jde o „zkamenělý čas“, „utrpení proměněné v krásu“⁵, apod.
• Brána z jedné perly je nemyslitelná. Existují údajně mega-perly o hmotnosti desítek kilogramů (z nějakých velkých mušlí), nejde ale o pravé perly.
• Největší šperkařské perly mají kolem dvou centimetrů a stojí miliony.
• Všude zlato, křišťál – dá se shrnout, že materiály a jejich ceny Bohu starost nedělají.
  • Chceš platinovou planetu? Pro Boha nejmenší problém. Opravdový majstrštyk je živá příroda a zvláště pak „management“ lidských bytostí.

22 Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.

• Člověk by očekával, že v Novém Jeruzaléme bude nějaké speciální místo Božího přebývání.
• Tento model koncentrující se Boží přítomnosti byl doposud Bohem používán víceméně univerzálně: planeta … vyvolený národ v zaslíbené zemi … hlavní město Jeruzalém … Chrám … nádvoří … Svatyně … Svatyně svatých … slitovnice.
• V rámci nové smlouvy byly poměry poněkud odlišné: svět … věřící jako chodící chrámy Božího přebývaní (Duch Svatý v nás).
  • Princip je podobný: To, co je profánní (svět, hřích, zlo) je v soustředných kruzích odstraňováno, až v samém jádru Boží přítomnosti není téměř přítomno.
  • Nebo naopak: koncentrovaná svatost, naprostá absence hříchu postupně slábne a je nařeďována světem, zlem a hříchem.
  • Boží svatost a čistota se snadno narušila hříchem, musela se od světa oddělovat, bránit se znečištění.
  • Určitým způsobem jde o analogii boje uspořádanosti s entropií – chceme-li zachovat uspořádanost, snižovat entropii, musíme dodávat systému energii. Chceme-li zachovat svatost, musíme vyvinout úsilí k odstraňování hříchu (např. za použití obětní krve).
• V Novém Jeruzaléme tomu bude jinak: Boží přítomnost tam bude všudypřítomná a přemáhající – znečištění nebude hrozit, protože všichni přítomní budou dokonale očištění Beránkovou krví.
• Vše nesvaté zůstane venku.

23 A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou "I have  Beránek. 

• To se dočítáme také v Iz 60,19 a Zj 21,11 – viz komentáře tam.
• Boží přítomnost bude nepředstavitelně silná.
• Světlo a Boží přítomnost spolu nějakou souvisejí. Tma je nepřítomností světla, ale i nepřítomností Boha.

24 A národy budou chodit ⁽v jeho světle⁾ a králové země do něho přinášejí svou slávu. 

• ř.: skrze jeho (tj. toho města) světlo;
• Nejde již zřejmě o model Tisíciletého království, kde již na zemi je zjevně přítomná Kristova vláda, věci ale ještě do značné míry běží „postaru“, tak, jak je známe: Národy si žijí po svém, králové vládnou, pouze všichni musejí brát ohled na Kristovu vládu.
• Zde půjde spíše o to, že všichni věřící, kteří budou moci do Nového Jeruzaléma vejít, tam přinesou to nejlepší ze sebe. Své osobní životní příběhy víry a statečnosti.
• A všichni přítomní si budou (stejně jako čtyřiadvacet starších na trůnech) naprosto vědomi, že zásluhu na tom, že tam mohou být, má především Kristus sám.
  • Nebýt Něho nikdo by se svými silami do nebe „nedokodrcal“.
  • Proto čtyřiadvacet starších pokládá své koruny před Beránka na trůnu.
• Boží vláda v Novém Jeruzalémě bude jiného charakteru než v Miléniu – trvalá masivní Boží přítomnost všechno změní.

25 Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, a noci tam už It won't.

• Takže, jestli to dobře chápu, budou otevřeny stále.
• Jak je to branami Nového Jeruzaléma, mi není jasné. Co je vně? Vychází jimi někdo také ven? Těžko.
• Brány zřejmě slouží ke vstupu spasených do trvalé Boží přítomnosti – opouštět ji asi nebude důvod.
• Jejich trvalé otevření zřejmě ukazuje, že se nemůže stát, že by nějaký věřící zemřel a brány vstupu do Boží přítomnosti mu byly (byť dočasně) uzavřeny.
• Otázek je více: Nový Jeruzalém byl zřízen až na konci dějin jako konečná destinace pro všechny spasené.
  • Kdy tam vstupují? Po závěrečném všeobecném vzkříšení a soudu.
  • Vypadá to, že tento proces vzkříšení a soudu nějakou dobu zabere a spasení se do Nového Jeruzaléma tedy budou nějakou dobu branami „trousit“.
  • Nelze ale vyloučit (při Božím postavení nad časem je to možné), že Nový Jeruzalém již někde existuje a lidé do něj přicházejí postupně tak, jak postupně umírají (jsou přesunování do budoucnosti).
• Opět vidíme, že Boží přítomnost souvisí se světlem (fakticky nebo symbolicky ve smyslu světlo = absence hříchu, otevřenost): Trvalá Boží přítomnost = trvalé světlo = trvalý den.

26 A přinesou do něho slávu a čest národů.

• Opět: Všichni spasení do Nového Jeruzaléma přinesou ze sebe to nejlepší.
• Každý jedinec, každá rodina každá církev i každý národ – každý, kdo dojde vítězně až do konce, má s sebou slavné okamžiky své víry.
• Mohu se zamýšlet, co bylo slavným okamžikem života mého, mé rodiny, mého sboru, mé církve i mé vlasti.

27 A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

• Hradby a dobře anděly střežené brány Nového Jeruzaléma budou spolehlivě zabraňovat ve vstupu každému, kdo „neobmyl své rouchu v Krvi Beránkově“, nebyl očištěn od svých nečistot, ohavností a lží – kdo nepatří Kristu.

.

1. Místem přebývání odsouzených bude ohnivé jezero, ať už to znamená cokoliv a nachází se kdekoliv. V Novém Jeruzalémě ale není. ↩︎
2. Dnes probíhal na Lysé hoře závod v počtu výběhů na vrchol za 24 hodin. Běžci probíhali přes pás, který vždy zaregistroval jejich čip. ↩︎
3. Dost náročně na ověření – v kamenech se nevyznám, některé jsou ze stejných skupin, aj. nejasnosti. ↩︎
4. nad 15 mm údajně extrémně vzácné ↩︎
5. Perlorodka obaluje cizí těleso v sobě. ↩︎