Žalm 22

1 Pro vedoucího chval. Podle „Laně za úsvitu“. Davidův žalm.

• LXX, Vul: „O ranním přispění.“ Je zajímavé, jak odlišně někdy Septuaginta překládá – židovští učenci někdy museli mít jiné informace a jiný vhled, než máme my. Nicméně, co znamená „ranní přispění“, netuším.
• Škoda, že píseň Laně za úsvitu neznáme. I když pochybuji, že by nás melodie zaujala. Doba byla zcela jiná a hudba by nám možná připadala nudná.

2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání.

• h.: řvaní;
• h.: Daleko od mé spásy jsou slova mého;
• V v tomto dlouhém žalmu nás (až na závěr) mnoho radosti nečeká – David se nachází v situaci natolik zoufalé, že má pocit, že Bůh jej naprosto definitivně opustil.
• Že naprosto nemá v úmyslu jej zachránit (je daleko od Davidovy spásy).
• Že Nejvyšší vůbec nevěnuje pozornost jeho zoufalému křiku. Aby člověk v zoufalství nahlas křičel, to se musí dít něco opravdu strašného.
• To, že právě tato slova napadla Ježíše na konci Jeho agonie na kříži, činí žalm zvláště významným a mesiánským.

3 Bože můj, volám ve dne — ty neodpovídáš, volám v noci — není pro mě utišení.

• Ani permanentní zoufalá modlitba nevyvolává u Boha žádnou reakci.
• Když se člověk modlí v noci, znamená to, že kvůli zoufalství nemůže spát. Nevyspání pak zhoršuje psychický stav.
• Když je člověk v zoufalé situaci potřebuje alespoň jedno ze dvou věcí:
  • Buď Boží intervenci ve svůj prospěch – aby se nepříznivé okolnosti zlepšily.
  • Nebo, když okolnosti zůstávají stejně nepříznivé, aby Bůh trpícího alespoň ukonejšil.
• Lze ukonejšit trpícího člověka bez toho, aby mu bylo pomoženo či uleveno?
• Pravděpodobně ano – Bůh se člověk může člověka nadpřirozeně dotknout, dát mu pocítit svou přítomnost, svou přízeň. Ujistit jej, že má vše pod kontrolou. Že to, co se děje, je součástí Božího plánu. Okolnosti se sice nezmění, ale duše se uklidní a získá sílu utrpení dále snášet.
• Význam má i to, že se člověk dozví, že jeho utrpení má smysl. Nesmyslné utrpení je horší, než utrpení, které smysl má.

4 Ty jsi svatý, trůníš be chvalách Izraele.

• n.: trůníš, jsi chválou Izraele; [Hospodin má svůj pozemský trůn na Sijónu, nebeský na chvalách…] 
• What does it mean mít trůn na chvalách? Trůn je místem vládnutí, případně přebývání. Panovník si vybírá místo, odkud bude vykonávat svou vladařskou moc. Volí si také své sídelní město a místo k bydlení.
  • Náš prezident bydlí na Hradě v Lumbeho vile nebo na zámku v Lánech. Svůj úřad má někde na Hradě.
  • Vedení EU sídli v Bruselu, americký prezident v Bílém domě, kde má Oválnou pracovnu, britský premiér na Downing streat, atd.
• Kde bydlí a vládne Stvořitel? Tam, kde je vítán a kde jsou mu vytvořeny podmínky.
  • Víme, jak složité „technologické“ požadavky měl Hospodin na „sterilitu“ Svatyně svatých ve Stanu setkávání nebo v Chrámu.
  • V Nové smlouvě je Hospodin ochoten se (svým Duchem) „nastěhovat“ do každého člověka, který uvěří v Krista a udržuje se s elementární čistotě od hříchu.

5 V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. 6 Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

• h.: unikli;
• n.: zklamáni; 
• Dříve to tak „fungovalo“ – Tys, Bože na lidská volání reagoval.
• Kdo doufal – byl vytržen (z problémů), kdo volal, byl rescued a kdo doufal, dočkal se reakce.
• Proč zahanbeni? Protože doufat v něco nebo někoho, co se ukáže jako nesmysl, je zahanbující a trapné.
  • Lidé kolem tebe vědí a vidí, že doufáš, že ti Bůh pomůže. Když se tak nestane, je to ostuda, je to trapné, protože jsi se mýlil, choval ses jako hlupák.
  • Když baalovi proroci doufali, že jejich bůh zareaguje na Karmelu na jejich urputné úsilí, měli jenom ostudu (a Eliáš si je také adekvátně „vychutnal“).
  • Když Češi a Slováci doufali v pomoc Anglie a Francie, byli po Mnichově zklamáni.
• Když jsem byl nemocný s možností brzké smrti, říkal jsem si: A co když umřu a Ježíš tam nebude?
• Víme z Bible a z mnohých svědectví, že Bůh je Bohem na doufání a volání reagujícím. Je tomu tak ale i v mém případě?
• A pokud ano, jak to, že volám tak dlouho bez odezvy?

7 Ale já "I am červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený.

• Dříve a u jiných lidí to tak možná fungovalo – u mě ale nikoliv.
• Já jsem na tom tak bídně, že už snad ani nejsem člověk. Lidé mnou naprosto opovrhují, neberou mě ani trochu vážně.
• Jde samozřejmě o mesiánské kristovské verše – David totiž dokonale vystihl pocity nejen svoje, ale prorocky i pocity křižovaného Mesiáše.
• David měl období krize, kdy jej nikdo nebral vážně.
• Ježíš na kříži se svíjel jako nahý červ¹ – (s člověkem měl na pohled pramálo společného) a všichni to odporem a nechutí sledovali.

8 Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou.

• h.: Doširoka otvírají rty;
• David měl období, kdy byl ostatním pro smích – kontrast mezi tím, že deklaroval svůj výborný vztah s Bohem (a že byl pomazán na Hospodinova krále) a jeho momentální ubohou situací², byl natolik do očí bijící, že z něho lidé měli legraci.
  • Když ubohý bezdomovec vykřikuje, že je přítelem Elona Musku, nikdo ho nebere vážně – pouze se mu pošklebují a potřásají hlavou (ve smyslu: To snad není možné, co to tady ten ubožák předvádí).

9 Spolehni se na Hospodina!⁾ Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!

• h.: Uval se … (srv. Ž 37,5; Př 16,3); LXX, Vul: Složil naději v Hospodina. [Žalmista vícekrát cituje, co mu ničemové říkají (srv. Ž 3,3), případně jak uvažují (srv. Ž 10,11.] 
  • Ž 3,3  Mnozí ⁽o mé duši⁾ říkají: Není pro něj záchrany v Bohu.
  • Ž 10,11 V srdci si říká: Bůh zapomíná,⁽skryl svou tvář,⁾ nikdy nic neuvidí.
• Jde o ironické hlášky Davidových nepřátel.
  • Tento přístup nemusí být nutně špatný – je-li někdo příliš sebevědomý, nafoukaný či suverénní a pak se mu to vymstí, zažívá člověk zadostiučinění, které snad někdy může být i oprávněné nebo morálně ospravedlnitelné.
  • Vzpomínám si na situaci, kdy jsme cestou na Lysou horu potřeboval nabrat vodu z potoka: kameny v potoce byly extrémně kluzké a já jsem po nich neobratně klopýtal. Můj kolega mě pozoroval a znechuceně kroutil hlavou nad mou nešikovností („tančil“ jsem v potoce opravdu komicky). Pak to nevydržel, vzal láhev a šel mi ukázat, jak se to dělá. Vzápětí sám uklouzl a namočil si nohu až po koleno. Bylo pro mě těžké, abych nezakusil pocit zadostiučinění.
• V čem je tedy problém? Vždyť ironické poznámky vůči Davidovy byly pochopitelné: Mluvil o sobě jako o Božím pomazaném králi a teď se nachází v totálních problémech.
• Problém je v tom, že David se neholedbal sám sebou, ale Hospodinem. Kdyby David deklaroval, že je „mistrem světa“, že je nejlepším bojovníkem a králem „ve vesmíru“ a že se mu proto nemůže nic stát, mohla by pak při problémech být určitá škodolibost na místě (nebo alespoň pochopitelná či ospravedlnitelná). Vždyť si o to koledoval.
• To ale David nedělal – nechlubil se sám sebou, ale svým vztahem k Hospodinu.
  • A je otázka, jestli se vůbec chlubil – spíše jen o svém vztahu s Bohem otevřeně hovořil; což může při špatné pochopení jako chlubení být vnímáno.
• Pro nás křesťany není jednoduché nalézt rovnováhu jak máme o svém vztahu k Bohu mluvit: abychom se nechlubili sami sebou, ale zároveň svůj vztah k Bohu nezapírali.
• Řešení je v tom, že se důsledně držíme pravdy – a pravda je, že všechny kvality nese Kristus. Naše vlastní kvality jsou ubohé – my si pouze držíme vztah.
• Útoky na Davida nebyly v pořádku ještě z druhého důvodu: To, že je člověk v problémech, neznamená, že musel něco dělat špatně nebo že je jeho vztah s Nejvyšším nějak narušen.
  • Kdyby Davidovi pošklebovači četli Jóba, věděli by to.
• A třetím důvodem, proč bylo pošklebování Davidových nepřátel špatné, je, že škodolibost je zlá.
  • Kdyby byl vůči nám Bůh škodolibý a nechal nás „vyžrat“ všechny naše hříchy a chyby, jak bychom dopadli?
• Nemohu se v této souvislosti nevzpomenout na vyznavače „hnutí víry“, kteří školí své okolí o nároku na dokonalé zdraví (pokud tedy člověk správně věří). Když pak na ně přijdou nemoci jako na každého druhého, musím bojovat se škodolibostí, což mi jistě neslouží ke cti.
• Na závěr tohoto verše – nezapomínejme, že jde o „Ježíšův“ žalm: Kristus přesně toto prožíval při svém ukřižování – kolemjdoucí (i jeden ze spolutrpících lotrů) nad ním potřásali hlavami a divili se, jak to, že když se deklaroval jako Boží Syn, nyní tak uboze trpí.

10 Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky.

• Žalmista (i Ježíš) jsou zaskočeni kontrastem mezi tím, jak nad sebou doposud viděli jasnou Boží ochrannou ruku a nynější opuštěností.
• Vždyť Bůh je tolikrát ochránil – od zdárného těhotenství, přes porod (u Ježíše ve špatných podmínkách), všechna nebezpečí dětského věku (útěk do Egypta), nebezpečí mládí (Davidovy problémy s predátory dotírajícími na jeho stádo) až po nebezpečí dospělosti (Davidův divoký život vůdce loupežné bandy; Ježíšovy obtíže ve službě, např. hrozba kamenování v Kafarnaum).
• Jak je to možné, že dříve Boží ochrana „fungovala“ tak dobře, a nyní se nelze dovolat pomoci?

11 Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty. 

• h.: lůna; 
• h.: výraz „břicho“ se pro lůno používá často;
• Žalmista (i Ježíš) navíc od dětství na Hospodina neochvějně spoléhali. Věděli, že jsou na Něj zcela odkázáni.
• Znali Jej, měli k Němu vztah.

12 Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není.

• Nyní jde opravdu do tuhého. Nepřátelé se na mě sypou ze všech stran a já jsem zůstal bez ochrany.
• Nikdo z lidí se mne nezastává, jsem v tom úplně sám a bezbranný.
• Proto zoufale potřebuji, abys mi byl po boku.

13 Obklíčilo mě množství býků, I will silní it Bášanu mě obklopili. 

• Množství nepřátel je enormní, jsem jimi obklíčen a jsou v přesile.
• Nemusí jít pouze o nepřátele, ale i o problémy. O situaci, kdy nám problémy či starosti přerůstají přes hlavu.

14 Otvírají na mě tlamu a grain lev, který trhá kořist a řve.

• Nepřátelé jsou agresivní a hluční. Dávají o sobě vědět.
• Problémy jsou naléhavé a stále se připomínají.
  • Může jít o problémy a starosti existenční, zdravotní, vztahové či jakékoliv jiné. Často přicházejí ve skupinách – když máme problémy v práci, často se to projeví ve vztazích či na zdraví, apod.
• Ježíš i David měli v životě chvíle, kdy takovéto situace prožívali fyzicky prvoplánově – byli obklopeni fyzickými nepřáteli, kteří jim ubližovali a usilovali o život.

15 Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. ⁽Mé srdce je jako vosk,⁾ rozpustilo se v mém nitru.

• tj. ztratil jsem odvahu;
• tj. ochablo; 
• Zři působivé obrazy kolapsu tělesné i duševní osobnosti:
• Rozlévám se jak voda: voda v nádobě má tvar; vylitá voda vůbec. Rozlévá se a vsakuje. Je nevratně pryč, nepoužitelná a „zničená“.
• Všechny mé kosti se uvolňují: Kosti drží pevně pohromadě, představa, že by se v těle rozvolnily kosti, je hrozná – z člověka by zůstala jen hromádka bolavého masa.
  • Ježíš měl určitě na kříži vykloubená ramena, na kterých přesto visel – jde o nepředstavitelnou bolest. Podobnou bolet působilo napínání na skřipci.
  • Existuje nemoc osteogenesis imperfecta, vyznačující se zvýšenou lomivostí kostí. Děti postižené těžkými formami jsou „rozdrceny“ hned při porodu, méně závažně postižení lidé žijí do dospělosti trpíce desítkami zlomenin. Zlomeniny vznikají po minimálních podnětech, někdy i spontánně.
• Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru: Vosk je pevný pouze v chladu, v teple měkne a ztrácí tvar i pevnost.
• Všechny tyto obrazy ukazují na extrémní podmínky, kdy dochází ke kolapsu všech složek lidské osobnosti: – ztrátě vůle, odvahy, vnitřní soudržnosti i tělesné síly. Tělo ani psychika nefungují.
• Žalmista (i Ježíš) se přes svou zoufalou situaci modlí – ke ztrátě vztahu s Hospodinem tedy nedošlo.

16 Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí be patro, určils mi místo v prachu smrti.

• h.: mé dásně;
• Hliněný střep je tak suchý a bez života, jak jen lze. Jde o naprostou ztrátu vitality.
• Naprostá dehydratace se projevuje úplnou suchostí sliznic (Ježíš na kříži).
• Vypadá to, že Bůh se tentokrát rozhodl žalmistu nechat zemřít.

17 Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy. 

• Čteno dle Symmacha. LXX a Vul (a dle nich mnohé překl.) čtou „probodli“ (k tomu srv. Iz 53,5 a Za 22,10).
• TM (dle většiny h. rkpp.) čte: „jako lev“; v tom případě by text zřejmě znamenal „jako lev jdou po mých rukou a nohou“ (aby je ohlodal).
• Být obklíčen smečkou agresivních a hladových psů je bezvýchodná situace – přesila je neřešitelná.
• To zažíval ve svém životě David, naplněno vše bylo při Ježíšově ukřižování – od zatčení v Getsemane bylo kolem Ježíše množství agresivních „štěkajících“ nepřátel, čekajících, až si budou moci urvat svůj díl kořisti.
• Být spoután je extrémně nepříjemný zážitek – znamená ztrátu volnosti a naprosté vydání do rukou nepřátel.

18 Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě,

• Na Ježíšově těle nebylo zdravého místa – nebylo nic, co by Jej nebolelo.
• Ježíš se kroutil v bolestech – jeho mučitelé Jej při tom se „zájmem“ a škodolibostí sledovali.
• Je také dost možné, že Kristus visel na kříži nahý.

19 dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv.

• Známé prorocké místo, které se naplnilo na Golgotě, když vojáci nechtěli Ježíšův oděv roztrhat, tak o něj losovali.
• Snad je dobré podotknout, že Římané neměli o existenci tohoto žalmu ani ponětí – že toto proroctví naplnili naprosto necíleně.

20 Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo,⁽pospěš mi na pomoc!⁾

• I v extrémní a beznadějné situaci se žalmista obrací k Bohu – prosí o Jeho přítomnost a pomoc.
• David byl vyslyšen – ze svých krizí se vždy dostal.
• Ježíš byl také vyslyšen, nikoliv ale fyzickou záchranou, ale až vzkříšením. Kalich smrti musel vypít kvůli naší záchraně.

21 Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů!  

• tj. mou drahou duši.
• Mám jen jeden život – a ten je nyní v ohrožení.

22 Zachraň mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů! Tys mi odpověděl.

• LXX, Vul a české překlady mají „jednorožců“. Není jasné, o jaké zvíře šlo. Mohl to být druh velké antilopy nebo divokého skotu;
  • Antilopy moc nebezpečné nebývají. Být obklíčen stádem turů je smrtelně nebezpečné.
• Zdá se, že poslední slovo se do kontextu příliš nehodí. Je podobné slovu „pokora“ a LXX i Vul překládají: „Zachraň …jednorožců mou pokoru“. ($)
  • Zachránit pokoru je zajímavý obrat, moc smysl ale také nedává: Když mi jde o život, většinou mi ztráta pokory nehrozí.

23 Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 

• [z paralely vysvítá, že se zde nejedná o dosl. význam slova, ale význam „druh ve společenství“ (srv. použití v NS – např. Sk 11,29; Sk 15,22 aj.)]
• David slibuje, že pokud v jeho prospěch Bůh zasáhne, nenechá si to pro sebe.
• Bude za záchranu vděčný v srdci i veřejně.
• Bude nadále navštěvovat bohoslužebná shromáždění, ale s ještě větší vděčností v srdci.
• Je důležité, abychom nezapomínali, od koho přijímáme dobra, která nás potkávají.

24 Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho! Třeste se před ním, všechno potomstvo Izraelovo!

• Výzva věřícím, povzbuzení pro ty, kdo patří do Božího lidu, kdo berou Hospodina vážně a s respektem:
• Nezapomínejte Mu být vděční, vzdávat Mu úctu a neopouštějte maximální respekt k Němu.

25 Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, ⁽neskryl před ním svou tvář.⁾ Když k němu volal, vyslyšel ..

• LXX a Vul má poslední větu v 1. os. sg.;
• Nikdy nezapomínejme, že Boží vstřícný přístup vůči nám není nárokový, ani, že neodpovídá našim kvalitám.
• Bůh se na nás naprosto oprávněně mohl vykašlat, nezabývat se námi a na naše modlitby nereagovat.

26 Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění, své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 

• srv. použití složené předložky v Neh 6,16;
• [Lze chápat takto: protože Hospodin vyslyšel žalmistovu prosbu, je Bůh nejen příjemcem, ale také původcem chvály];
• To, že David má o čem povídat na bohoslužebném (nebo jiném) setkání jistě pochází od Boha – kdyby On Davidovi nepomohl, nebylo by co vykládat a a za co být vděčný, resp. dost možná by ani neměl kdo (kdyby byl David mrtvý, nepřátelé by jej dostali).
• Mohlo by se zdát, že žalm zde opouští mesiášovský přesah – Ježíšovu modlitbu na kříži totiž Bůh nevyslyšel a Ježíš na kříži zemřel.
• Je to pravda i není: Bůh na kříži opravdu nezasáhl, později ale ano – Ježíš byl vzkříšen a o Božím zásahu ve svůj prospěch ve shromáždění bratří po vzkříšení vyprávěl.
• Je dost pravděpodobné, že David mluví o slibech daných v nouzi. Nejde o nic neobvyklého, že člověk Bohu v nouzi slíbí, že když ho ze šlamastyky dostane, něčím se nu odvděčí.
  • Mnoho Božích muk a svatých obrázků v krajině jsou stopami takových slibů za bouří či jiných nebezpečí života.
  • Mnoho klášterů a kostelů bylo postaveno z darů těch, kdo se uzdravili na „přímluvu svatých“ nebo Panny Marie.
  • Za morové epidemie ve 13. století , kdy vymřela téměř polovina Evropy, došlo k obrovskému transferu bohatství do rukou církve (úmrtnost mezi kněžími byla větší, než v běžné populaci – mnoho kněží se tenkrát chovalo velmi obětavě).
  • Martin Luther se zaslíbil k řeholnímu životu za hrozné bouře.
    • Údajně to proběhlo takto: V roce 1505 byl Martin Luther na cestě z návštěvy rodičů zpět do Erfurtu, když ho u vesnice Stotternheim zastihla prudká bouře s blesky. Jeden z úderů dopadl velmi blízko něj. Vyděšený Luther zvolal: „Pomoz mi, svatá Anno, a stanu se mnichem!“
      (Hilf, heilige Anna, ich will ein Mönch werden!) Svatá Anna byla tehdy považována za ochránkyni v nebezpečí, zejména při náhlé smrti.
    • Asi za dva týdny Luther svůj slib splnil – vstoupil do augustiniánského kláštera v Erfurtu. Rozhodnutí bylo pro jeho okolí šokující, zvlášť pro otce, který z něj chtěl mít právníka.
• Novozákonní věřící vědí, že přísahat se nemá vůbec a se sliby Bohu je třeba zacházet nesmírně opatrně.

27 Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky. 

• [míněna je asi účast na obětním hodu; protože žalmista přijal Boží pomoc, bude se sdílet s ostatními;
• Pokora je prakticky vždy Hospodinem vyslyšena.
• Hledání Boha je vždy úspěšné.
• Odměnou takovým je věčný život.

28 Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří. 

• [tím není myšleno upamatování se, ale uznání Boha;
  • Může ale nemusí to tak být. Někdy si člověk na Boha opravdu vzpomene až za nějakých mimořádných okolností.
  • Stává se to někdy i křesťanům.
• LXX; Pš: jeho; [taková náhlá změna podmětu je neobvyklá v češtině, ale běžná v StS;
• Takový je cíl a konec dějin. Tak to nakonec se světem dopadne – každý se Bohu pokloní – dobrovolně nebo nedobrovolně.
• Někteří se vzpamatují – přes počáteční ignoranci se na Boha rozpomenou a obrátí se k Němu.
• Podobně končí kniha proroka Izajáše a mnoho dalších míst.

29 Vždyť království náleží Hospodinu, with panuje nad národy.

• Téma tohoto verše rozvíjí celý Ž 47.
• Takový bude konec dějin – Bůh smete odpůrce a ujme se opět vlády nad světem.

30 Všichni, ⁽jimž se be zemi daří,⁾ budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni,  kdo  sestupují . prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová.

• h.: tuční země (zde ovšem v obrazném smyslu: prosperující);
• h.: klesnou na kolena;
• Tj. Bohu se budou klanět všichni – bohatí i chudí, kypící zdravím i ti, kdo jsou na pokraji smrti.

31 Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením.

• h.: símě;
• Tj. bude patřit k pokolením (v h. sg.), které patří Hospodinu / které považuje za své.
• Příslušnost Bohu se bude přenášet z generace na generaci.

32 Přijdou a budou zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí — vždyť men vykonal. 

• Ti, kdo Boha již znají, o Něm budou povídat svým potomkům, tělesným i duchovním.
  • Židé dalším generacím svých dětí.
  • Židé křesťanům – vždyť Mesiáš byl ze židů. Židovský národ přinesl spásu celém světu.
  • Křesťané pohanům – všem, kdo uvěří.

.

1. Bylo to dáno mechanismem ukřižování: Hrůza tohoto mučení spočívala v bojí o každé nadechnutí, kdy se člověk musel bolestivě přitáhnout na probitých rukách nebo vzepřít na probitých nohách. ↩︎
2. Nevíme přesně o které období Davidova života šlo – „psaneckých“ složitých období měl ale celou řadu. ↩︎