1[To the choirmaster. A Psalm of David.]

• Opět není určeno pro žádné „amatéry“ a neumětely.

2 Hospodine, král se raduje ze tvé síly! A jak velice jásá nad tvým vítězstvím!

• n.: … spásou; 
• Král se může považovat za silného a může vítězit. Má-li ale všech pět pohromadě, dobře chápe, že zdrojem jeho síly a jeho úspěchů je Bůh.
  • Pokud to nechápe a zásluhy si přivlastňuje sám, může dostat od Boha lekci jako babylónský král Nabúkadnesar (Da 4)¹.
• David ale tyto věci chápal velmi dobře – a na Boha „nežárlil“. Naopak měl z Boží síly a z Jeho vítezství čistou radost.

3 Dal jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel. Sela. 

• David opakovaně zažíval, že Bůh mu dopřával „nadstandardní“ péči.
• Dával mu nejen to, co bezprostředně potřeboval, ale dával mu mnohem víc – i to, po čem toužil a o co prosil.
• To vůbec není samozřejmé – vždyť kdyby nás Nejvyšší držel „na minimálním kalorickém příjmu“, tedy pouze v základním zaopatření, nebylo by si na co stěžovat.
• David to věděl a byl Bohu primárně za vše velmi vděčný.
• Bůh je ale někdy dobrý až marnotratně – dávám nám ne pouze to, co potřebujeme, ale i to, po čem toužíme.
• Nedává nám pouze vodu, ale někdy i víno. A nedává nám „víno“ po kapkách, ale někdy tak, až kalich přetéká.

Pěkně tento postoj vyjadřuje židovská píseň Dayenu z pesachové hagady (v překladu GPT).. Izraelci v ní vyjadřují vděčnost za "nadstandardní" Boží jednání s nimi:

Dayenu! I to by nám stačilo!
Kdyby nás byl vyvedl jen z Egypta — dayenu!
Kdyby byl jen vykonal soudy nad Egypťany — dayenu!
Kdyby byl jen vykonal soud nad jejich bohy — dayenu!
Kdyby byl jen pobil jejich prvorozené — dayenu!
Kdyby nám byl jen dal jejich majetek — dayenu!
Kdyby nám byl jen roztrhl moře — dayenu!
Kdyby nás byl jen provedl jeho prostředkem po suchu — dayenu!
Kdyby byl jen potopil naše nepřátele — dayenu!
Kdyby byl jen naplnil naše potřeby na poušti — dayenu!
Kdyby nám byl jen dal manu — dayenu!
Kdyby nám byl jen dal Šabat — dayenu!
Kdyby nás byl jen přivedl před horu Sinaj — dayenu!
Kdyby nám byl jen dal Tóru — dayenu!
Kdyby nás byl jen uvedl do země Izraele — dayenu!
Kdyby nám byl jen postavil Chrám — dayenu.

4 Vyšel jsi mu vstříc s ⁽požehnáním dobrých věcí⁾ . na hlavu jsi mu vložil korunu it ryzího zlata.

• h.: požehnáními dobra;
• LXX, Vul: z drahého kamení;
• Král (David) pokračuje ve výčtu Božích dobrých darů.
• Nejen, že je Nejvyšší dává, ale dokonce s nimi vychází vstříc – člověk si pro ně nemusí chodit někam na úřad, „stát na ně frontu“ doprošovat se jich. Nikoliv – Bůh s dobrými dary spěchá za člověkem.

5 Žádal tě the život . dal jsi mu opened, dlouhý život navěky a navždy.

• David se v v některé životní situaci modlil, aby přežil.
• Nejen, že přežil, ale dostalo se mu života dlouhého.
• A nejen dlouhého, ale i věčného.
  • David buď měl povědomí o věčném životě s Bohem (což v té době nebylo vůbec běžné²) nebo hovoří o Božím slibu, že Davidovi potomci budou vládnout věčně (což se naplnilo v Davidovu potomku Ježíši).
• Věděl David o existenci života po smrti? Podle některých míst v žalmech se zdá, že ano:
  • Ž 16,9 Neboť nezanecháš mou duši v šeólu…
  • Ž 17,15 Já ale spatřím tvou tvář v spravedlnosti; až procitnu, budu nasycen tvým zjevem.
  • Ž 49,16 Bůh vykoupí můj život z moci šeólu, neboť mě přijme.
  • Ž 23,6 Dobrota a milosrdenství mě budou jistě provázet po všechny dny mého života. Po dlouhé časy (dá se údajně chápat i jako navěky) se budu vracet do Hospodinova domu.
  • Ž 73,24 (Asafův) Povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy.

6 Díky tvému vítězství "I have jeho sláva velká, oděl jsi jej nádherou a důstojností.

• Pokud se Izrael může něčím pyšnit – svou významností, slávou, krásou nebo odleskem Hospodinovy velikosti, je to pouze díky tomu, že Hospodin za něj bojuje a vyvyšuje jej.

7 Učinil jsi jej navždy požehnáním, oblažuješ jej radostí ze své přítomnosti.

• n.: Připravils pro něj věčná požehnání;
• Krása a významnost Izraele se odvíjí od toho, že Hospodin je v jeho středu.
• Jde o obecný princip – má-li někdo vztah s Bohem, prožívá-li radost a blaho z toho, že má odpuštěné hříchy, věčný život a pevný vztah s Nejvyšším, je to na něm znát. Stává se přitažlivým pro ostatní, kteří tyto věci nemají.
• Stává se pro ostatní směrníkem k Bohu.
• U Izraele navíc platí, že vztah ostatních k Izraeli se promítá do vztahu Hospodina k nim. Bůh řekl Abramovi (Gn 12,3) Požehnám těm, kdo ti žehnají, a kdo ti zlořečí, toho prokleji; v tobě budou požehnány všechny čeledi země.

8 Vždyť král doufá v Hospodina a pro milosrdenství Nejvyššího se nepohne.

• Nyní David mluví o sobě – jeho vlastní naděje v Hospodina byla nepohnutelná. A pokud má král takto pevnou naději v Bohu, projevuje se to na celém jeho národě.

9 Tvá ruka najde všechny tvé nepřátele, tvá pravice najde ty, kdo tě nenávidí. 

• [nyní je prav. osloven král];
• n~: dopadne (tj. a zničí);
• David se obrací k Hospodinu lehce „manipulativně“: Nežádá o zásah proti nepřátelům, ale Bohu jej „podsouvá“ – Ty před zvládneš naše společné nepřátele zničit.

10 Až se objevíš,⁽učiníš je ohnivou pecí.⁾ Hospodin je ve svém hněvu pohltí, pozře je oheň.

• h.: V čas své tváře / svého hněvu;
• n.: naložíš s nimi jako ohnivá pec;
• Nebude pro tebe problém nepřátele „smáznout“ ze země jediným mávnutím ruky.
• Rozzlobený Hospodin je strašným nepřítelem.
• Oheň z nebo v Bibli padl několikrát:
  • na Sodomu, Gomoru a přilehlá města
  • na Áronovy syny Nadaba a Abíhúa
  • dvakrát na Achazjášovy vojáky (2Kr 1)
  • na Jóbovy ovce i služebníky
  • na Izajášovu oběť na Karmelu (1Kt 18)
  • v bitvě na konci tisíciletého království na satana a národy shromážděné proti svatým (Zj 20)

11 Jejich plod vyhladíš ze země a jejich símě ze synů lidských. 

• Trestem je nejen eliminace nepřátel samotných, ale i jejich potomků, dalo by se říci jejich genů: Vymýtím vaše geny z genomu lidstva.
• Nemusí jít přímo o smrt dětí Božích nepřátel, ale o to, že „pouze“ vymřou.
  • Tuto hrozbu dnes nemusíme vnímat tak hrozně – lidem dnes již někdy tak nezáleží na tom, aby zanechali potomky. Někteří se dokonce možnosti mít děti dobrovolně vzdávají.
  • (Natalita na ženu se v naší zemi pohybu kolem 1,3, což je enormně nízké číslo – psáno 2025).
  • Většinově ale touha mít děti zůstává u lidí univerzálně stále velmi silná.

12 ⁽Chystali ti sice zlé⁾ . kuli pikle, nic však nezmohou. 

• h.: Roztahovali na tebe / proti tobě zlo;
• n.: vymýšleli plány;
• Pokud je Bůh nedopustí, nemá nepřátelství vůči Bohu a jeho lidu šanci na úspěch. Sebelepší plány nemohou uspět. Bůh je o několik úrovní dále, než všichni spiklenci světa vč. ďábla jejich velitele.

13 Tětivy jim namíříš do tváře, a tak je přinutíš ukázat záda.

• h.: ramena;
• Je popisována situace, kdy spiklenci najednou zjistí, že ten, na koho se tajně chystali, je připraven – a spiklenci místo okamžiku překvapení najednou stojí tváří tvář napnutému luku.
• Nezbývá pak, než vyklidit pole – protože v přímé konfrontaci spiknutí nemá šanci na úspěch.
• Ďáblovi se když tak daří v temných vodách konspirací, vnášení chaosu a rozbrojů – v přímé otevřené konfrontaci neobstojí.

14 Vyvyš se, Hospodine, ve své moci! Budeme zpívat a opěvovat tvé mocné činy!

• h.: tvou udatnost / sílu;
• Jde o stále se opakující „model“: My potřebujeme Boha vtáhnout do hry (do naší obrany, do našeho boje). Pokud se nám to podaří, máme vítězství jistě. A nám pak pouze zbývá nezapomenout na vděčnost.

.

1. Bůh jej kvůli jeho pýše („Což není veliký Babylon, který jsem vybudoval svou mocí…?“).na určitou dobu ponížil a král „byl vypuzen mezi lidi, jedl trávu jako dobytek a jeho tělo bylo smočeno rosou z nebe“. Měl se naučit, že „Nejvyšší má moc nad královstvím lidí“ ↩︎
2. Všeobecné povědomí tehdy bylo spíše ve smyslu: všichni jdou do říše mrtvých, šeolu –
   existence tam je spíše chladná než vědomě blažená ↩︎