Žalm 20

1[To the choirmaster. A Psalm of David.] 

• Určeno Davidem (jako obvykle) pro ty nejlepší hudebníky.

2 Let ti Hospodin odpoví v den soužení, kéž I will ⁽poskytne bezpečí⁾ jméno Boha Jákobova.

• [Oslovován je zřejmě král, za kterého se modlí shromážděný lid; je možné, že tento Ž byl užíván jako liturgická modlitba dříve, nežli král táhl do boje (srv. 2Pa 20).] 
• h.: (tě) vyvýší / uvede na vyvýšené, tudíž bezpečné místo; 
• p!; srv. nomen Ž 9,10;
• „Jákob“ je totožné s „Izrael“;
• Další verše se nesou na zvolání „kéž!“ kéž by tomu tak bylo. Autor si to ze srdce přeje.
• Přeje si, aby Hospodin reagoval na modlitby svého lidu v těžkých časech.
• Přeje si, aby příslušnost Izraele k Hospodinu byla zárukou jeho bezpečí. Aby to, že Hospodin je jejich Bohem způsobilo, že si na ně nikdo netroufne.
• Kdyby tomu tak bylo, bylo by to nádherné.

3 Let ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepře ze Sijónu!

• Bylo by skvělé, kdyby Bůh byl ochoten pomoci, když přijdou těžké časy.

4 Let pamatuje be všechny tvé obětní dary, kéž má tvé zápalné oběti za tučné! Sela. 

• [Snad míněny oběti, které král obětoval před bitvou;
• h.: učiní tučnými. [Vzhledem k tomu, že „všechno tučné“ patří Hospodinu, se toto místo většinou chápe ve smyslu: kéž tvé oběti příznivě přijme.]
• Bylo by skvělé, kdyby Nejvyšší tvé úsilí o poslušnost a snahu Jej potěšit přijal jako ryzí.
• Podobně to funguje v každém vztahu – např. manželé nebo přátelé se snaží jeden druhému „zavděčit“, potěšit se navzájem. Není to ale zárukou „úspěchu“ – někdy se můžeme snažit, jak chceme, a partner přesto nereaguje.
• Příčin může být celá řada – na naší i na jeho straně. Nereaguje např., když ví, že tak jednáme utilitárně, ve snaze něčeho dosáhnout, nebo neupřímně.
• My ale vůči Bohu nechceme být neupřímní, ani náš vztah s Ním neudržujeme kvůli zisku.
• Pokud Hospodin sezdá, že nám jde opravdu o Něho, že své oběti nepřinášíme kvůli výhodám, které nám vztah s Ním přináší , máme „vyhráno“: Máme navázán osobní upřímný vztah se Stvořitelem.

5 Let ti dá podle tvého srdce, kéž naplní všechny tvé plány!

• Většinou se nedoporučuje udělat si své plány a pak do nich „pozvat Boha“.
• Jde o poměrně běžný lidský trik: Naplánuju si svou agendu a nechám si ji od Nejvyššího „požehnat“.
  • Případně: Boha mám schovaného v šuplíku pro případy krize, kterou nebudu schopen zvládnout.
• Tak to ale obvykle „nefunguje“ – Hospodin není automat na plnění přání, mocný kamarád stojící v pozadí ani horský záchranář, který příležitostně tahá lidi z bryndy.
• Tento verš by ale tímto směrem ukazovat mohl. Jak je to možné?
• Domnívám se, že když člověk má s Bohem otevřený nezkalený vztah, když žije v módu primární ochoty poslouchat, dochází příležitostně i na tento scénář.
• Jinak řečeno: Vztah člověka s Bohem nefunguje výhradně způsobem: Já se ptám Boha a On mi říká, co mám dělat. Nemám žádné vlastní plány – mé plány mi připravuje Bůh. Nemám žádné vlastní touhy – mým nejvyšším blahem je činit Boží vůli.
• To vše u křesťana v zásadě platí:
  • Pokud se neptáme Boha a neřídíme se Jeho pokyny, havarujeme.
  • Pokud si spřádáme vlastní plány, neohlížejíce se na Boha, plány havarují.
  • Pokud hledáme potěchu a útěchu v čemkoliv jiném, než v Bohu a konání Jeho vůle, budeme zklamání.
• Na druhé straně nejsme stroje ani bezprávní otroci¹, jsme s Nejvyšším „ve vztahu“. A Bůh nemá problém (naopak – dělá mu to radost) s námi spolupracovat, zohledňovat naše názory a příležitostně plnit naše přání.
  • Příkladů takového Božího jednání vůči těm „svým“ je mnoho.
  • I u Božích mužů se skrytá přání srdce mohou týkat žen – a Hospodin příležitostně „neměl problém“ svým služebníkům vyplnit přání týkající se i této oblasti.
    • Abrahám si na stará kolena vzal Ketúru, pravděpodobně po Sářině smrti² v Abrahamových 137 letech. Měl s ní ještě šest synů.
    • Mojžíš si vzal za ženu Kúšijku³ – Bohu to, na rozdíl od Mojžíšova okolí, nevadilo.
    • David si vzal Abígajil jako třetí manželku poté, co Hospodin „odstranil“ jejího zpupného manžela Nábala. Šlo pro Davida o těžký „nadstandard“ – přestože bylo zjevné, že Abígajil se Davidovi líbila (a on jí také), na vztah nemohli při její zadanosti ani pomyslet.
  • Bůh svým dětem plní samozřejmě přání i v jiných oblastech – věřící nejsou stroje, mají své touhy a představy.
    • Sám bych mohl o Bohem splněných „nadstandardních“ přáních vyprávět poměrně dlouho – stejně jako ostatní křesťané, které znám.
    • Bůh nepěstuje svůj vztah s námi v módu: Dám ti jen to nejnutnější k přežití – veškeré své blaho musíš hledat výhradně ve Mně.
    • Jde o tajemný paradox: Pokud se upínáme na svá přání a na své plány, vždy budeme zklamání – pokud ale hledáme Boží království a jeho spravedlnost na prvním místě, je nám mnohé Bohem přidáváno.
• Můžeme si v této souvislosti připomenout krále Šalomouna, kterému Bůh velkoryse nabídl proplacení bianco šeku.

6 Budeme jásat nad tvým vítězstvím a ve jménu svého Boha ⁽vyzdvihneme korouhve.⁾ Let Hospodin vyplní všechny tvé prosby!

• h.: ve tvé spáse; (pro tento významový odstín slova spása / záchrana;
• [někteří čtou (dle Ž 89,16 s vazbou „ve jménu“) odlišně: budeme jásat (což vytváří paralelismus k předchozímu slovesu jako v Iz 49,13)];
• Hospodinovi služebníci logicky mají radost, když se Hospodinovi „jeho dílo daří“.
• Být Hospodinovým služebníkem, „sloužit v Jeho vojsku“ dává životu smysl – člověk je nejen zapojen do smysluplného boje, ale také bojuje po boku dobrých spolubojovníků, zažívá „dobrodružství“, má možnost si „vysloužit ostruhy“ a mnoho dalších benefitů.
• A znovu se ozývá zajímavá modlitba doplňující prosby z předchozího verše (Let ti dá podle tvého srdce, kéž naplní všechny tvé plány) – David přidává modlitbu za splnění všech proseb.
  • Modlí se tedy, aby když se za něco člověk pomodlí, ať je to cokoliv, aby mu to Bůh „automaticky“ vyplnil. Jak jsme již zvažovali, jde ve vztahu k Nejvyššímu o značný „nadstandard“, který ale není nesmyslný ani nesplnitelný – Bůh se tak příležitostně vůči lidem opravdu chová.

7 Nyní vím, že Hospodin zachrání svého pomazaného, all mu odpoví ze svého svatého nebe mocnými spásnými činy své pravice!

• h. pf. chápáno jako prorocké pf.
• n.: mocnými činy své spásné pravice;
• David má hlubší a hlubší jistotu Boží přízně – opakovaně se přesvědčuje, že jeho vztah s Nejvyšším je reálný, že Hospodin jej opravdu přijal jako svého pomazaného, že reaguje na jeho modlitby a pomáhá mu.

8 Jedni doufají ve vozy, druzí zase v koně, my však připomínáme jméno ⁽Hospodina, našeho Boha.⁾

• or: se chlubí …;
• n.: vozbu;
• h.: ve jménu [tj. jako vyjádření důvěry v něj (srv. stejnou vazbu s předl. bét (v) – Joz 23,7; Iz 48,1; Am 6,10)];
• Je přirozené, že lidé na něco v životě spoléhají – většinou na své schopnosti tělesné nebo duševní, na sílu, původ, postavení, konexe nebo bohatství. Každý to má jinak, ale všichni lidé něco takového mají.
• U Davida tomu tak nebylo – jediné, na co spoléhal on, byl Bůh.
  • Vycházelo to Davidovy osobní zkušenosti: Bůh jej vyzdvihl z pozice, ze které by se sám nikdy vypracovat nedokázal a provedl jej situacemi, které by sám nikdy nezvládl.
  • Boží ruka nad Davidem byla naprosto nepřehlédnutelná – David to věděl a bylo to to jediné, o co se v životě opíral.

9 Oni klesali a padli, my jsme povstali a jsme obnovováni.

• Toto slovo se v tomto gram. tvaru vyskytuje pouze zde. Možno chápat: „opět se dáme do pořádku“. 
  • Dát se znovu do pořádku je pěkný obrat.
• Neplatí postmoderní přístup, že každý má svou pravdu a že je všechno jedno – není.
• Není jedno, kdo na co nebo na koho spoléhá: Ti, kdo spoléhají na na cokoliv nebo kohokoliv pozemského (včetně sebe sama), budou zklamání. Neobstojí – klesnou a padnou.
• Ti, kdo spoléhají na Boha, sice budou mít problémy, ale nakonec jimi projdou a zase se vzpamatují.

10 Hospodine, ⁽zachraň nás! Kéž nám Král odpoví⁾ v den, kdy budeme volat. 

• [Míněn je zřejmě Hospodin. Kraličtí překl. toto slovo vztahovali na Krista.]
• n.(dle LXX): zachraň krále! Kéž nám odpoví;
• Přes všechny zkušenosti s Bohem, přes všechnu pevnou víru a jistotu Boží přízně, nastávají situace, kdy nám nezbývá, než zoufale volat o pomoc.
• A Davidovo „kéž“ na úplnou samozřejmou jistotu neukazuje – my lidé totiž nikdy nemáme Boha plně „pod kontrolou“, nikdy nemáme přečteny Jeho cesty ani jistotu, co udělá. Nedohlídáme hloubky Jeho myšlenek a záměrů. Bůh vždy zůstává svrchovaným, zůstává tím, kdo dělá, co sám chce.
• Ať je náš vztah s Nejvyšším sebelepší, vždy nám v rukách zůstává pouhé „kéž“.

.

1. Být Božím otrokem je přitom nejvyšší pocta. ↩︎
2. Ale ne nutně, mohl ji mít ještě za Sářina života jako druhou ženu – i když tehdy ještě lidé žili a byli vitální dlouho (Abraham žil do 175 let), měl tedy na zplození šesti synů s Ketúrou 38 let. ↩︎
3. Možná po Sipořině smrti, možná ale jako druhou manželku. Dost možná šlo o černošku.
   Asi se dá říci, že „není divu“, že Mojžíšovo okolí s tím mohlo mít problém – i v dnešní době, kdyby si sedmdesátiletý senior (odhaduji Mojžíšovu kondici vzhledem i poměru aktivního dožití tehdy a dnes) přivedl domů třicetiletou cizinku, mohla by jeho rodina mít řadu připomínek. ↩︎