Žalm 18

Jde o dlouhý žalm o jednapadesáti verších. Je zhruba pátým nejdelším žalmem.

1 Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. 

• Ž 18 je s obměnami totožný s 2S 22;
• [Označení „Hospodinův otrok David“ lze chápat jako titul Hospodinova královského místodržitele na zemi. . Stejně jsou označeni i Mojžíš, Elijáš, Izajáš či Daniel;
• h.: z dlaně;
• V mnoha žalmech David zoufale volá k Bohu o pomoc. Snaží se Hospodina „rozhýbat“, získat Jeho pozornost a zastání. Davidova situace je často kritická a nepřátelé nesmlouvaví.
• Jedním z nejhorších nepřátel byl král Saul, u něhož bylo nepřátelství o to horší, že bylo iracionální – David mu nikdy neměl v úmyslu zkřivit ani vlásek.
• Nyní je zřejmě Saul po smrti, možná čerstvě (David se např. zrovna dozvěděl o jeho smrti). Nebo možná se David už stal králem místo něho. V každém případě nebezpečí pominula, David zažívá obrovskou úlevu. Dobře si uvědomuje, že za to vděčí Bohu.
• Sám sebe nazývá Božím otrokem, což je nejčestnější titul, který může člověk nosit – vzdát se osobní svobody a delegovat rozhodování na Boha, vrátit Bohu jablko, je to nejlepší, co může člověk v životě udělat.

2 Řekl: ⁽Vroucně tě miluji,⁾ Hospodine, moje sílo.

• Tento výraz se v této podobě (qal) vyskytuje pouze zde (srv. ovšem jiné slovesné tvary – Ž 116,5; Oz 1,7 /slituji/). Je příbuzný slovu lůno (rechem), označujícímu v h. hluboké city;
• tj. zdroj mé síly;
• David překypuje vděčností a láskou; obojí z něj přímo tryská.
• Uvědomuje si, že nebýt Hospodina, dávno by byl po smrti nebo zhroucený, neobstál by ve všech tlacích. Bůh jej ale podepíral, takže vším prošel.

3 Hospodin "I have má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh "I have má skála, v něm hledám útočiště; "I have můj štít a ⁽roh mé záchrany,⁾ můj nedobytný hrad.

• n.: pevnost;
• v h. jiné slovo (skála) než na počátku v., ovšem s neodlišitelným významem.
• [Roh (zřejmě zvířecí) symbolizuje sílu, zdroj obrany i vítězství;
• n~: má zachraňující moc; tj. mocný zachránce;
• David ze sebe v rychlém sledu vysypal sedm slov vyjadřujících místo, kde je možno hledat vysvobození, bezpečí a ochranu: dvakrát skála (vyjádřená různými slovy), tvrz, útočiště, štít, roh záchrany, nedobytný hrad. Všechno tedy místa chráněná před nepřáteli.
• Na skálu je možno vylézt, do hradu, útočiště či tvrze se uchýlit v nebezpečí. Na trubačův povel se zvedne vojsko k boji proti nepřáteli. Dokud je roh je vztyčený a funkční, je vojsko bojeschopné.

4 Volal jsem by Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.

• Byl jsem v nouzi, pronásledován a pod tlakem. Volání k Hospodinu přineslo výsledek. To věru je důvod Boha chválit.

5 Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy. 6 Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.

• 2S 22,5  má příboje místo provazy;
• Patrně jde o jméno démona, používané někdy jako synonymum pro Satana; n.: ničemníka;
• Bylo to se mnou opravdu špatné, přímo kritické – být omotán provazy smrti a podsvětí či chycen do léčky smrti ukazuje situaci, kdy už na člověk smrt sahá, už ho má v moci a on nemá sílu se vymanit, uniknout. Od překročení hranice smrti ho dělí jen malý kousek.
• Když člověk plave ve vodě a zamotá se do provazů či pevných rostlin, jde o velmi nebezpečnou situaci – lana ho stahují dolů a svázané nohy a ruce nemohou plavat.
• Existuje mnoho videí, které zachycují podobné situace: Někdo padá do propasti a zázrakem se zachytí na výstupku nebo keři, auto se řítí na chodník a o vlásek mine chodce; jiný přežije pád z letadla nebo mrakodrapu, u někoho se kulka zarazí o peněženku (nebo Bibli) v kapse. Někdo je na intenzivní péči v kómatu a zotaví se. Takových případů je nezměrné množství – a David zažil něco podobného: Saul jej několikrát už už dopadl, ale David vždy vyklouzl.

7 V tísni jsem volal by Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším. 

• [V té době ještě nebyl postaven chrám v Jeruzalémě. Je míněno místo Hospodinova nebeského přebývání.]
• n.: volání o pomoc; 
• David mnohokrát v žalmech o Boží pozornost usiluje, dovolává se jí. V okamžiku, kdy se člověku podaří dosáhnout toho, že náš křik pronikne k jeho uším, že Bůh naši „kauzu“ zavnímá a začne se jí zabývat (ujme se jí, vezme ji za svou), máme vyhráno. Tohle David právě zažil a vděčně to reflektuje.

8 Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. 

• Davidovi se podařilo svou kauzu protlačit před Boha – Ten se s ní „seznámil“ a velmi Jej rozčílila: Davidovi se děla „donebevolající“ křivda. Byl zákeřně a bez příčiny pronásledován nepřáteli.
• Nejvyšší „praštil do stolu“, zvedl se a začal jednat. Příkazy létaly na všechny strany, jednotky andělů se daly do pohybu až se třásla země.

9 Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí. 

• Můj obraz Boha vztekle udeřícího do stolu se může stát neuctivý, nicméně Davidův obraz Boha jako draka zapalujícího svým dechem uhlí, je ještě „horší“. Nejvyššímu ale tato Davidova naivní, pohádková či dětská představa o Božím hněvu a moci zjevně nevadí.

10 Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.

• [nebesa jsou zde chápána jako stanová houně.
• n.: temné mračno;
• Zřejmě jde o obraz člověka rozhrnujícího závěs. Bůh za oponou či závěsem již dosti dlouho pouze naslouchal – nyní oponu odhrnuje a do věci se vkládá. Jeho vstup „na scénu“ je nanejvýše hrozivý.

11 Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. 

• Pokračuje sled naivních (Bůh jistě nepoužívá anděly k transportu, ani neplachtí jako pták), ale působivých obrazů Boha, který se v moci snáší na zem, aby zasáhl.

12 Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka. 13 Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí. 14 Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas — krupobití a řeřavé uhlí. 

• David Boha popisuje jako skrytého v temnotě, ale obklopeného září a disponujícího atributy moci (kdo je schopen ovládat hromy, krupobití a dštít z nebe oheň, jistě mocný je).

15 Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.

• n~: Vystřelil;
• k bleskům jakožto Božím šípům viz Ž 77,18; 144,6; Abk 3,11;
• [míněni jsou zřejmě nepřátelé; (srv. druhou část v. a kontext použití vazby „přivedl do zmatku“ v odkazovaných místech)];
• Dalším personifikujícím obrazem je Bůh střílející na nepřátele šípy a metající blesky.

16 ⁽Když jsi zahrozil,⁾ Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa — ⁽před dechem tvého hněvivého ducha.⁾

• h.: Od tvé hrozby ; n.(vzhledem ke kontextu jednání s nepřáteli se nabízí pochopení): Před tvým válečným pokřikem
• moře;
• n.: dýchnutím dechu ze tvého chřípí (v. 9); [Připomíná rozdělení Rákosového moře];
• Bůh jako ten, kdo ruky je schopen do hloubky přeorat planetu pouhým fouknutím nebo mávnutím.

17 Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě . vytrhl mě z mocných vod.

• h.: Poslal; [přeloženo dle obv. h. vazby); někteří vykladači mají za to, že Bůh poslal anděly];
• [vody jsou zde symbolem nebezpečí a nepřátelství.]
• Představa Boha, který vztáhne ruku z výšiny, zaloví v kalné vodě a vyloví z ní topícího se člověka, je názorná, plastická a živá.
• A nesmírně povzbudivá: Jistě nejsme sám, kdo na sobě zakusil takovouto mocnu Boží intervenci a záchranu z katastrofálních problémů.

18 Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já. 

• Není nic neobvyklého, že naši nepřátelé jsou silnější, než my. Nebo že naše problémy přesahují naše možnosti. Možná by se dalo spíše říci, že je to pravidlem.
• Týká se to nepřátel pozemských i duchovních – ďábel a jeho suita jsou jistě také mnohem silnější, než my.

19 Postupovali proti mě v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.

• h.: holí (na opírání). V tomto tvaru se slovo vyskytuje pouze zde a // 2S 22,19;
• Všechno bylo špatně, všechno se mi hroutilo. A nepřátelé toho vůči mně využili k postupující ofenzívě.
• Bůh ale byl vedle mne a nedovolil, abych se zhroutil. Mohl jsem se o Něho opřít.

20 Vyvedl mě na prostranno, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil.

• n~: do volnosti; 
• Slovo prostranno v češtině běžně nepoužíváme. Význam hebrejského slova odpovídá volnému širokému nestísněnému prostranství či prostoru. Asi bychom řekli „na volné prostranství“.
• Opakem je stísněnost, tíseň, úzkost, sevření.
• Na otevřeném prostranství má před sebou člověk širokou škálu možností, kam se vydat, co dělat. Ve stísněném prostoru žádnou volbu nemá – musí reagovat na okolnosti, je okolnostmi tísněn a vlečen.
• Jde o podobný stav jako při východu z jeskyně, z vězení, z nemocnice – člověku doposud vlečenému okolnostmi, najednou „leží u nohou“ celý svět.
• Slovo vytrhl navíc ukazuje na násilné vysvobození.
• Prostanno se vyskytuje ještě v:
  • 2S 22,20 „Vyvedl mě na prostranství, vysvobodil mě, neboť si mě oblíbil.“
  • Job 36,16 „Také tebe by jistě vyvedl z tísně do šíře, kde není úzkost,.“
  • Ž 18,20 „Vyvedl mě na prostranství, vysvobodil mě, neboť si mě oblíbil.“
  • Ž 31,9 „Ty jsi postavil mé nohy na prostranství.“
  • Ž 118,5 „Z úzkosti jsem volal Hospodinu, Hospodin mi odpověděl a přivedl mě na prostranství.“
• David nikdy neměl netrpěl pochybnostmi o tom, že si ho Bůh oblíbil – že mu odpouští vyznané hříchy a že ho má rád¹. Jde o jednu z jeho nejpozoruhodnějších vlastností. Nenechal se o tuto jistotu připravit dokonce ani svými katastrofálními selháními.
• Zajímavé a důležité je, že Bůh toto „sebevědomí“ neodsuzoval, ale oceňoval.
• Naučit se držet tuto jistotu patří pro každého křesťana mezi nejdůležitější životní „disciplíny“. Jde o disciplínu těžkou, protože nezapochybovat o Božím odpuštění a vztahu ani na pozadí vlastní hříšnosti a slabosti je téměř nemožné.

21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil.

• Viz i Ž 7,9. Podobně mluví o své spravedlnosti i Samuel (1S 12:3), Chizkijáš (2Kr 20:3) či Job (Jb 27:6). Dále viz 1S 26:23; Ez 18:22;
• h.: navrátí;
• Mluvit takto je na první pohled „nebetyčná drzost“ (zvláště od problematického Davida) – ve skutečnosti ale jde o známku duchovní zralosti, o důkaz opravdového vztahu s Bohem.
• Spravedlnost žádného člověka se totiž nezakládá na bezhříšnosti nebo „slušném životě“, ale na vztahu s Bohem, na chození ve světle a na vyznávání hříchů.
• Věděli to další Boží mužové zmíněni v poznámce ČSP. Zvláště Jób o svou spravedlnost se svými přáteli bojoval „jako lev“.

22 Vždyť jsem dbal be Hospodinovy cesty a neodvrátil jsem . svévolně od svého Boha. 

• n.: nejednal jsem ničemně tím, že bych se odvrátil od svého Boha; 
• David nelže ani nepřehání – na vztahu s Bohem a na plnění Jeho vůle mu vždy opravdu záleželo na prvním místě: Že se mu to ne vždy dařilo, je věc druhá.
• Tak na tom jsme ostatně všichni. Může se nám stát, že jsme vůči některým svým hříchům slepí, že sami sebe obelžeme nebo cokoliv jiného. To ale neznamená, že nám na Bohu přestalo záležet.

23 Všechna jeho nařízení are přede mnou, jeho ustanovení "I am neodložil.

• h.: neodstranil od sebe; 
• David nad Božími věcmi vždy upřímně přemýšlel a snažil se je naplňovat.
• Nikdy se nerozhodl Boha opustit, „vykašlat“ se na Něj.

24 Byl jsem ⁽před ním⁾ bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. 

• h.: s ním; tj. vůči němu;
• Bral jsem Boha vážně. Dával jsem si pozor, abych náš vztah něčím neponičil.

25 Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem.

• A „fungovalo to“ – Bůh můj přístup oceňoval.
• Mou snahu se Mu líbit bral vážně.

26 S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně. 

• h.: mužem (geber); 
• David nastiňuje další princip Božího jednání s lidmi, který by se dal nazvat principem reciprocity.
• Faithful člověk věrně a vytrvale udržuje svůj vztah s Bohem. Když to Bůh vidí, udržuje svůj vztah k člověku i On.
• Jaký je člověk, když je bezúhonný? Význam hebrejského slova je celistvý, úplný, integrální, neporušený, bez vady, bez úhony, nevinný, poctivý či dokonalý.
  • „Bezúhonný“ měl být obětní beránek, byl takový Noe, Abrahám či Jób.
  • Znovu a znovu v Bibli narážíme na zásadní skutečnost: Být bezúhonný neznamená být bez chyby či bez hříchu. To je pro člověka nemožné a Bohu o to ani až tak nejde. Být bezúhonný znamená mít s Bohem opravdový a otevřený vztah, všechno Mu říkat (chodit s Ním ve světle). Člověku s takovýmto postojem pak Bůh přiděluje svou spravedlnost a dívá se na něho jako na dokonalého.
  • Bezhříšnosti dosáhnout nelze, bezúhonnosti v takovémto smyslu slova ale ano.
• Bůh říká: Udržíš-li se ke Mně takovýto bezúhonný vztah, budu stejně pěkný opravdový hluboký nezáludný ne-kritický přátelský vztah mít i já vůči tobě.

27 Čistému . jevíš čistě a se zvráceným ⁽jednáš převráceně.⁾

• Toto slso se v StS vyskytuje ještě v Gn 30,8 (vybojovala), Př 8,8  (pokroucený) a Jb 5,13  (potměšilec) v odlišném slovesném kmeni.
• Princip reciprocity se vztahuje i na oblast čistoty – opět ne ve smyslu neposkvrněnosti hříchem nebo dokonce sexuální čistoty. Ale ve smyslu upřímnosti a nezáludnosti ve vztahu – pokud ty vůči Bohu neděláš žádné „levárny“ nebo podrazy, nemáš skryté motivy ani manipulace, je stejně průzračný i Bůh v jednání vůči tobě.
• Opakem čistoty v tomto smyslu je převrácenost (slovo perverze v českém chápání se sem úplně nehodí, protože bývá zatíženo sexuálním podtextem). Převrácený člověk není schopen normální přímého myšlení ani jednání. Stále ho napadají finty, kličky, podrazy, dvojsmysly, narážky či lži.
• Pokud ale my takto „ne na rovinu“ jednáme s Bohem, bude On stejné metody používat při jednání s námi.
• A v takovém případě se můžeme spolehnout na to, že On člověka vždy spolehlivě „přechytračí“.

28 Vždyť ty zachraňuješ nuzný lid, povýšené oči však snižuješ.

• n.: Ano;
• Tato myšlenka je rovněž rozvedena v Chanině písni v 1S 2;
• Kromě principu reciprocity má Nejvyšší i své další „principy“: Má zvláštní přízeň pro ty, kdo jsou na tom bídně.
• Chce-li se člověk stát objektem Boží speciální přízně, je dobré nebýt na tom příliš dobře.
  • Celým Písmem se táhne jako červená nit, že Bůh má srdce pro nuzné, všelijak hendikepované, nešťastné, soužené. Explicitně je to vyjádřeno v Ježíšových blahoslavenstvích.
• A už vůbec člověk nesmí být povýšený nebo dokonce arogantní. V takovém případě totiž Bůh přepíná z módu „přízeň“ do módu „opozice“.

29 Ty, Hospodine, ⁽rozsvěcíš mou lampu.⁾ Můj Bůh prozařuje mou temnotu.

• n.: Ano, ty;
• n.: udržuješ oheň v mé lampě;
• Bůh je pánem života – každý člověk žije výhradně proto, že Bůh v něm udržuje dech života (srv. vtip o potápěčích v sekci Články“).
• Život v nás lze přirovnat i k hořící lampě – a opět je to Bůh, kdo lampu vytvořil, kdo ji zapálil a kdo dbá na to, aby knot stále hořel a oleje byl vždy dostatek. Někdy v nás život skomírá, plamének sotva hoří, sotva dýcháme, naše životy jsou v ohrožení – v takovém případě je nanejvýš vhodné si připomínat, kdo je dárcem a udržovatelem našich životů.
• Můžeme Nejvyššího prosit i o „rozfoukání“ (nebo povysunutí knotu) v případě, že cítíme, že náš plamének slábne a skomírá.
• Prozařování temnoty je jiný obraz – David cítí, že žije v temnotě, a to buď po stránce okolností (všechno je špatně, všude problémy, nic se nedaří) nebo po stránce duchovní. Duchovní temnota znamená dezorientaci, depresi a ztrátu naděje. Když to této situace „zazáří Bůh“ je to jako světlo baterky záchranářů v temné jeskyni pro ztraceného speleologa.

30 Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď.

• Množství problémů a nepřátel nehraje roli – s Bohem lze zvládnout cokoliv.
• Proběhnout hordou je obrazem válečné vřavy, kde se lidé chaoticky sekají meči nebo po sobě střílí. Proběhnout takovýmto bojištěm znamená vysoké riziko zranění nebo smrti: Sebelepší bojovník není schopen si všechno uhlídat – je závislý na Boží ochraně. V životě je to někdy podobné – výzev a problémů je příliš mnoho na to, aby je člověk byl schopen všechny vykrýt. To jej nevyhnutelně tlačí do Boží náruče.
  • Podobným obrazem je proběhnutí tzv. uličkou – jde o vojenský nebo vězeňský trest, kdy trestaný musí proběhnout dvěma řadami kolegů, kteří jej nevybíravě bijí. Opět lze přežít pouze s ochranou Nejvyššího.

31 Bůh — jeho cesta "I have bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On "I have štítem všem, kdo v něm hledají útočiště. 

• n.: Bůh je ryzí ve své cestě, tj. ve svých způsobech, ve svém jednání;
• Boží cesta i řeč jsou samozřejmě bezúhonnébut also ryzí – Bůh jedná i mluví vždy napřímo, na rovinu, v Jeho jednání ani řeči nejsou žádné příměsi ani háčky.
• Hledat úkryt v nebezpečích a problémech u Hospodina je ta nejrozumnější – protože Hospodin takové žádosti o azyl neodmítá.

32 Vždyť kdo "I have Bohem kromě Hospodina? Kdo "I have skálou, ne-li náš Bůh? 

• Odpověď na tuto Davidovu řečnickou otázku je jednoduchá – NIKDO, naprosto nikdo.
• Hledat nepohnutelný pevný základ kdekoliv jinde je bláhové.

33 Tento Bůh mě odívá silou, with činí mou cestu bezúhonnou.

• Odít někoho silou znamená způsobit, že je silný. Jako kdyby si sílu bylo možno obléci jako oblečení nebo zbroj.
• Když mi někdo dá vojenskou výzbroj a výstroj stanu se jistě silnějším, než jsem byl v kraťasech a sandálech a neozbrojený. Jde ale o více – Bůh nás může opravdu učinit silnějšími, než jsme byli.
• V čem spočívá křesťanova síla? Především v odolnosti jeho víry.
• V odolnosti víry vůči čemu? Proti obtížným okolnostem, ale velmi často především v odolnosti vůči pochybnostem.
• Proti jakým pochybnostem? Může jít o pochybnosti o Boží existenci nebo o Kristu. To zde ale míněno není.
• Velmi často totiž jde o pochybnosti o sobě samých – když se člověk dívá sám na sebe, na svou slabost a na svá selhání, má často pochybnosti, že by ho Bůh opravdu mohl milovat a přijímat. A tyto pochybnosti jsou tím, co křesťana oslabuje především.
• Nejsem-li si jist svou spásou a bezúhonností v Božích očích, nedovolují mi výčitky svědomí mít s Bohem nezkalený vztah a efektivně Mu sloužit.
• Když si ale uvědomím, že tím, kdo činí mou cestu bezúhonnou, je Bůh sám – nikoliv tedy mé skutky nebo má snaha – nesmírně mě to posílí.
• A v tomto byl David přeborníkem přeborníků – navzdory všem svým selháním a slabostem, nikdy nezapochyboval o bezúhonnosti svých cest. Prostě proto, bezúhonnou cestu činí Bůh, nikoliv my.

34 Mé nohy činí jako nohy laně, upevňuje mě na mých výšinách.

• Má-li člověk tento nezkalený vztah s Bohem, jistotu darované spravedlnosti, dává mu to neuvěřitelnou hbitost, mladistvost. Laň je rychlá, svižná, aktivní, má „švih“.
• Věřící člověk je na tom podobně – a to bez ohledu na fyzickou zdatnost nebo mládí. Vztah s Bohem mu dává čerstvost a schopnost reagovat. Není rigidní v názorech ani v jednání.
• Výšinách je dobrou pozicí vůči nepřátelům – člověk má přehled a určité bezpečí před útokem.
• Bůh svým dětem tuto pozici dopřává a upevňuje je na ní.

35 Učí mé ruce boji, takže mé paže napnou bronzový luk. 

• Bůh také dbá na to, aby Jeho lidé byli schopni se o sebe postarat. Nechrání je dokonale od všech tlaků a útoků, ale dává jim schopnost v nich obstát.
• Křesťané nebojují boje fyzické, ale duchovní – i v těch je třeba se umět orientovat a adekvátně reagovat. Umět bojovat je pro křesťany důležitou duchovní disciplínou.
• Střelba z luku je náročným specifickým bojovým odvětvím – je k ní zapotřebí síla a technika zároveň.
• Jde o distanční boj – lučištník nemusí osobně „mávat mečem“, a přesto je jeho dosah velký.
  • Všechny modlitby jsou vlastně „distančním“ bojem.
  • Duchovně pojato může dobře směrovaná modlitba vypůsobit v nepřítelových řadách pěknou paseku.
• Stojí ještě za zmínku, že jde o luk bronzový – jde spíše o metaforu než realitu. Bronz není pružná slitina, takový luk by zřejmě nefungoval a byl by navíc těžký².
• Jde zřejmě o obraz mající vyjádřit extrémní sílu v pažích – něco ve smyslu: Hospodin mi dává takovou sílu, že ohnu i ocelový nosník. Případně jde o kombinaci síly a obratnosti ve smyslu: Ohnu ocelový nosník na milimetr přesně.
• Tedy: Bůh mi dává nadpřirozenou schopnost bojovat.

36 Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje.

• David si pochvaluje, že dostal od Boha štít své spásy – o co jde?
• Tento motiv je u Davida častý a silný – David, ač zdaleka nebyl dokonalý, navázal vztah s Bohem. Vírou od Něj přijal ospravedlnění (Bůh se na něho díval jako na spravedlivého) a toho se pak neústupně držel. Sebevětšími životními komplikacemi, dokonce ani svými vlastními selháními si nedal vzít to, že jeho vztah s Bohem platí.
• Když někdo chtěl zpochybnit jeho jistotu ospravedlnění (spasení), vytáhl David „štít víry“ a útok odrazil: Nikoliv, Bůh mě ospravedlnil a to stále platí. Moje selhání ani nic jiného na tom nemůžou nic změnit. Není to otázka mého „dobrého chování“, ale otázka vztahu.

37 ⁽Zjednals mi prostor,⁾ kotníky se mi nepodvrtnou. 

• h.: rozšířil jsi pode mnou mé kroky;
• O zjednání prostoru se hovoří i v dvacátém verši, kde je použit termín prostanno.
  • Oba výrazy údajně „vycházejí ze stejného kořene רחב (rāchav), který je v hebrejštině velmi bohatý: znamená nejen fyzickou „šíři“, ale i vnitřní volnost, uvolnění, úlevu — tedy protiklad „úzkosti“ (tsar, „těsno, úzké místo, soužení)“.
• Ne-podvrtnutí kotníků je také zajímavé – podvrtnutí kotníku je drobná běžná nehoda provázející chůzi. Může jít o drobnou, byť bolestivou nepříjemnost, ale i o zneschopňující záležitost bránící v další chůzi.
  • Vyvarovat se podvrtnutí vyžaduje opatrnost při našlapování, ale stoprocentní jistotu, že se mu to nestane, nemá člověk nikdy.
  • Navíc čím je těžší terén, tím je pravděpodobnost podvrtnutí větší.
  • Pokud Bůh je schopen a ochoten se postarat, abych vždycky „našlápl správně“, je to povzbuzující.
  • Jde ale jistě symbol vyjadřující: Bůh je ochoten a schopen se starat i o detaily našeho života – ochránit nás před drobnými komplikacemi, které by nám naši cestu za Ním komplikovaly nebo znemožňovaly.

38 Pronásledoval jsem své nepřátele a dostihl jsem je. Nevrátím se, dokud s nimi neskoncuji. 39 Zdeptám je soon, že nebudou moci povstat; padnou mi pod nohy.

• n.: Nenechám toho;
• Z mnoha Davidových žalmů víme, že David byl ve svém životě často v defenzívě – pronásledován, napadán, bylo usilováno o jeho zkázu. Volal pak k Hospodinu o záchranu.
  • Podobně to někdy bývá i životech křesťanů: Jsou pod tlakem světa, fyzicky nebo duchovně ohrožováni.
• Není to ale celá realita – David není stále na útěku a v ohrožení. Nehodlá si také nechat agresivitu nepřátel líbit. Přechází do ofenzívy a nespokojuje se s odražením útoku – hodlá agresivní nepřátele nejen odrazit, ale také porazit až zcela eliminovat.
• A nehodlá přistoupit na kompromis nebo svou ofenzívu ukončit předčasně, hodlá své vítězství dotáhnout do plného konce.

40 Vždyť jsi mě přepásal silou k boji, mé protivníky srazíš pode mne. 

• Jak může být David tak sebevědomý? Jak může pomýšlet tak vysoko?
• Je to proto, že již má s vítězstvími zkušenost – ví, že jsou možná. Už zažil sám sebe, jak se rozhání mečem a sráží protivníky na zem.

41 Vydals mi šíji mých nepřátel; zničím ty, kdo mě nenávidí.

• Vítězství jsou možná, protože Hospodin Davidovi jeho nepřátele vydal.
• Jak takové vydání vlastně probíhá v praxi? Něco se stane v ponebesí, co způsobí, že obrana nepřátel je neúčinná a naopak Davidův boj je účinný. Je to těžko představitelné.
• Jak si představit Boží přízeň nebo naopak Jeho nepřízeň ve válce nebo v boji? Dokážu si představit jakési tajemné jemné zasahování nebo ovlivňování myslí lidí při rozhodováních.
  • Hitler zcela nesmyslně napadl Stalina, přestože oba sloužili stejnému pánu (satanu). Takové zmatení Hitlerovy mysli jistě mohl zapříčinit Bůh – možná stačilo, když Hitlera ponechal jeho aroganci.
  • Ale jak ovlivňuje Bůh boj muže proti muži? Jak při boji se štíty a meči Bůh Davidovi vydá šíji jeho soupeře? Ještě obtížnější je představa, jak Bůh ochrání svého „chráněnce“ v nepřehledné vřavě bitvy nebo v dešti šípů (nebo kulek).
  • Jisté nicméně je, že to Bůh dokáže. V jakkoliv nepřehledné situaci, ani v dešti kulek se nemůže stát, že by někdo zemřel mimo Boží úradek. Jak to Bůh technicky dělá je záhada nebo tajemství.
  • Je možné, aby Bůh odchýlil dráhu vystřelené kulky nebo směřujícího meče?
    • Viděl jsem to v nějakém filmu, kde hrdina měl schopnost zastavit čas a udělat zatím v realitě úpravy, které potřeboval.
    • Nebo Bůh pracuje spíše drobnými zásahy do myslí bojovníků?
• Zničím ty, kdo mě nenávidí ukazuje na obranný boj – někdo Davida nemá rád, proto na něj útočí; David se brání, a to velmi razantně, až do úplného zničení nepřátel.

42 Budou křičet, a zachránce není, volat k Hospodinu, ale neodpoví jim. 

• Boží ochrana od nepřátel odstoupila – pokud u nich kdy jaká byla.
• Dělá-li člověk věci nepřátelské Bohu nebo Jeho dětem, nemůže počítat s Boží ochranou a pomocí.
  • I kdyby se Hitler „nakrásně“ rozhodl modlit za své vítězství, nebyl by vyslyšen, např. kvůli jeho úsilí o zničení židů.
  • Podobně Stalin nemohl počítat s Boží ochranou při své snaze o likvidaci křesťanů.
• Naopak musí počítat s totálním zničením.

43 Rozdrtím je a budou jako prach ve větru, odstraním je jako bláto it ulic. 

• h.: na tváři; zde jakožto idiom pro: před;
• odlišné od 2S 22 [asi díky malé záměně písmene – arîqém namísto adîqém – rozmačkám (což lépe odpovídá paralelismu)];
• Obrazy totální porážky a zkázy agresivních nepřátel – jsou odstraněni jako něco naprosto nežádoucího.
  • Davidova představivost je značně básnická a bujná.

44 Vytrhls mě ze srocení lidu, učinils mě hlavou národů. Bude mi sloužit . lid, který jsem neznal.

• Bůh Davida pozdvihl z průměru a ze zmatků a učinil ho králem.
• A nejen králem Izraele – když se Davidovo království upevnilo, poddaly se mu i některé okolní národy.

45 Hned jak mě uslyší, poslechnou mě. Cizinci mi budou lichotit.

• h.: synové cizinců;
• h.: lhát; 
• Tak to chodí – kolem velkých říší vzniká „lem“ více či méně závislých států, které se snaží udržet si s vladaři říše co nejlepší vztahy.
  • Je tomu tak i v současné době u USA, Číny nebo Ruska. Některé malé státy se snaží mezi velmocemi manévrovat , ale většina se skloní pod vliv mocného souseda.
  • Pokud malý národ řeší podobnou situaci (což řeší vždy), je pro něho jistě lépe být ve vlivové zóně „Davida“, než nějakého šíleného pohanského krutovládce.

46 Cizinci zvadnou a ⁽v děsu vyjdou⁾ ze svých pevností.

• Na odpor nikdo ani nepomyslí.

47 Živ "I have Hospodin! Požehnaná je moje skála! Ať je vyvýšen Bůh, má spása!

• To všechno se děje výhradně Boží zásluhou.

48 Bůh mi dává vykonat pomstu a podrobuje mi národy.

• [Některé překlady rozumí tomuto místu takto: „Bůh vykonává pomstu za to, co mi nepřátelé udělali.“ Nepovažujeme toto pochopení za správné.] 
• Je to Bůh, kdo mi dává takto vítězit.

49 Vysvobozuje mě od mého nepřítele, ano, vyvyšuješ mě nad mé protivníky, zachráníš mě před násilníkem.

• Záchrana a vysvobození s následným vyvýšením – to vše Nejvyšší Davidovi daroval.

50 Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno,

• [toto žalmistovo rozhodnutí je vyjádřeno v dalších 15 Ž;
• Není se co divit – důvodů k chvále a opěvování je mnoho.

51 Který tak ⁽úžasně zachraňuješ⁾ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému,  Davidovi, a jeho potomstvu až navěky! 

• h.: zveličuješ záchrany;
• To, co Bůh pro Davida udělal, opravdu bylo úžasné.
• A bylo to i milosrdné – žádný zvláštní důvod k tomu nebyl.
• A tato Boží přízeň nehodlá skončit Davidovou smrtí – má se vztahovat i na jeho potomky.

.

.

1. Podobný v tom byl Jóbovi, který si svou spravedlnost také nikdy nenechal zpochybnit a Bůh to rovně oceňoval. ↩︎
2. Ani archeologicky nebylo údajně nic takového nalezeno. ↩︎