Skutky – kapitola 6

1 V těch dnech, kdy přibývalo učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebreům, že při každodenní službě jsou jejich vdovy zanedbávány.

• tj. řecky mluvících Židů; 
• křesťané z palestinského židovstva, kteří mluvili hebrejsky; 
• ř.: přehlíženy; 
• Šlo o obvyklý „provozní problém“. Během překotného růstu církve a jednotlivých sborů nebylo v lidských silách zajistit vše optimálně – nutně muselo docházet k pnutím, nedorozuměním a třenicím. Jinak tomu být nemůže.
• Apoštolové dělali co mohli, nicméně všechno mít pod kontrolou nedokázali.
• Vidíme, že sociální služba tvořila od počátku součást sborového života. Je to logické – je těžko mluvit o „vzletných“ duchovních věcech, když někdo ve sboru nemá co do pusy.
  • Jde o obecný princip – ve sborech se o sebe musíme vzájemně zajímat a starat. Jinak je naše zvěst nevěrohodná – jakýpak věčný život, když se tady nikdo nezajímá o můj život každodenní.
• Helénským vdovám pravděpodobně nikdo křivdit nechtěl, ale jisté to není – možná se místní jeruzalémští židé cítili být vůči těm helénským potřebnějšími. Možná byli helénští židé bohatší. Možná se Hebrejové z nějakého důvodu dívali na Helénisty skrz prsty. Možná byli Helénisté paranoidní a viděli křivdu tam, kde nebyla. Možností jsou tisíce.
  • Vidíme, že rovnost nefungovala dokonale, počáteční „komunismus“ již nepochybně skončil.
• Dost možná pouze vázla vzájemná komunikace. Možná rozdělování sociální pomoci probíhalo živelně – nikdo nenastavil jasná pravidla, nikdo „diakonii“ pevně neřídil a neorganizoval. Možná apoštolové vydali nějaký obecný pokyn a to bylo vše.

2 Proto apoštolové — oněch Dvanáct — svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech. 

• Problém byl apoštoly vyhodnocen jako podstatný a svolali k němu všeobecné shromáždění.
• Řešení měli připraveno a chtěli ho „sněmu“ předložit.
• Za prvé: viděli, že problému s vdovami je třeba se věnovat, je třeba jej řešit a vyřešit.
• Za druhé: viděli, že organizace péče o vdovy (a jistě i další potřebné) bude vyžadovat zapojení více lidí, kteří se mu budou moci plně věnovat.
  • Jde o práci v rozsahu desítek hodin týdně, možná plného úvazku, a to pro více (odhadli to na sedm) lidí.
  • Což jistě vyžaduje řadu příprav: shromáždění prostředků, nakoupení potravin, sehnat prostory kuchyně, zorganizovat výdej, aj.
  • Možná něco jako rozdělování charitativních polévek, jak to známe ze služeb bezdomovcům.
• Diakonskou práci nazývají službou při stolech: zřejmě tedy podpora vdov spočívala v organizaci přípravy a servírování jídla.
• Mezi řečí se dozvídáme, co vlastně apoštolové dělali, co bylo jejich hlavní náplní práce: kázání Božího slova. Většinu svého času věnovali tomu, že ostatním vykládali o svých zkušenostech s Ježíšem a tlumočili Jeho slova.

3 Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných Ducha Svatého a moudrosti, které ustanovíme pro tento úkol; 

• ř.: majících dobré svědectví (tj. pověst); 
• Apoštolové měli jasno, jak chtěli situaci vyřešit – diakony ale vybírat sami nehodlali – udali pouze kritéria výběru a zbytek nechali na zodpovědnosti svolaného shromáždění.
• Jako adekvátní počet odhadli sedm: Můžeme z tohoto údaje zkusit odhadnout velikost církve a rozsah služby?
  • Sedm lidí je schopno zorganizovat přípravu a rozdělování pravidelného jídla ( (za pomocí dobrovolníků) pro stovky potřebných. Na kolik členů sboru připadla jedna vdova se neodvažuji odhadnout (na deset?).
  • Pro zajímavost: Člověk v tísni má skoro tři tisíce zaměstnanců, Diakonie ČCE cca 2 400, Slezská diakonie do tisíce, Armáda spásy 750. Dobrovolníky nepočítaje.
  • Kdybychom se podívali na zaměstnance AS v jednotlivých městech půjde o jednotky až desítky podle velikosti města a rozsahu služeb.
  • Existuje řada malých diakonských organizací s jednotkami zaměstnanců nebo vedené pouze dobrovolníky
• Jeruzalémský sbor byl z našeho pohledu „megasborem“ – takové tisícové a desetitisícové sbory existují v S a J Americe, Africe i Asii. V ČR vůbec, v Evropě prakticky také ne. Takové sbory potřebují desítky zaměstnanců pouze pro svůj provoz.
• Můžeme se ještě zamyslet, jestli zvolení diakoni byli pro svou práci v církvi uvolnění (a tedy placení ze sborových peněz) nebo zda pracovali na dobrovolnické bázi. Obojí je možné.
• Apoštolové zadali kritéria pro výběr – byla tři, resp. čtyři:
  • za prvé osvědčenost: vybraní lidé už museli mít něco za sebou. Museli něco předvést. Museli se již v nějaké práci prokázat jako spolehliví a schopní.
  • za druhé mělo jít o muže. Do role vedoucích byli ustanoveni muži; nicméně ženám se žádné meze ve službě jistě nekladly. Kdo se chtěl zapojit a osvědčit, mohl – vzpomeňme na Tabitu (9. kapitola): ta nesporně byla v Joppe jakousi diakonkou, a to tak význačnou, že místní považovali při její smrti za nutné pokusit se ji zachránit.
  • za třetí plnost Ducha Svatého: nestačilo, aby diakoni byli schopní a osvědčení. Vztah s Bohem a podíl na Jeho nadpřirozeném vedení a moci byly pro službu nezbytné.
    • Když potřebuji něco zařídit, je někdy lépe jednat s kompetentním nevěřícím než neschopným křesťanem. Obecně ale jistě platí, že ideální je kombinace obojího.
  • za čtvrté: plnost moudrosti: kompetence, spolehlivost, schopnost přemýšlet.
• které ustanovíme pro tento úkol: Apoštolové se chystali respektovat výběr shromáždění a vybraným diakonům oficiálně svěřit nad službou autoritu i zodpovědnost.
  • Ustanovení do služby je duchovní záležitost – ustanovuje se před Bohem, ustanovuje vlastně Bůh.

4 my však se oddáme modlitbě a službě slova.“

• Apoštolové opakují a rozšiřují výčet činností, které pro sebe považují za klíčové – čemu se podle nich mají věnovat na plný úvazek a od čeho se nemají nechat rozptylovat jinými (byť legitimními) potřebami.
• Že jde o službu slova jsme již slyšeli, nyní přidávají ještě modlitbu.
• Bez modlitby to zkrátka nejde – nešlo to bez ní dokonce ani apoštolům, kteří s Ježíšem dříve osobně běžně mluvívali. Modlitba znamená udržování vztahu a přísun čerstvých informací od Boha.
• Bez komunikace žádný vztah nemůže fungovat.
  • A jak se říká v armádě: Bez spojení není velení.
• Slovo oddáme může asociovat „konečně se budeme moci v klidu, nerušeně a plně věnovat“. Možná se apoštolové těšili, kdy si konečně budou moci oddechnout od organizačních záležitosti, od hašení běžných každodenních „požárů“ a věnovat se věcem strategickým.

5 To slovo se zalíbilo celému shromáždění, i vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, Filipa,  Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie.

• Apoštolové chtěli sedm, bylo vybráno sedm – bylo to zřejmě „akorát“ potřebě a navíc jde o dokonalé číslo.
• Co o této sedmičce víme? Víme, že kritérium pro zařazení byly osvědčenost a plnost Ducha a moudrosti.
  • 1) Štěpán: má nejdelší a naprosto skvělou charakteristiku – „muž plný víry a Ducha svatého“. Jsou zdůrazněny hlavně jeho duchovní kvality. Velice brzy se „vypracoval“ na mocného evangelistu s nadpřirozenou mocí a posléze na prvního mučedníka (ukamenován). Jeho smrt spustila první velké pronásledování.
    2) Filip (nejde o apoštola Filipa): Rovněž se postupně stal evangelistou, pokřtil etiopského dvořana. Později byl v Cesareji a měl čtyři dcery prorokyně.
  • Prochor, Nikánór, Timón, Parmén(us?): mají řecká jména, byli helénisty (řecky mluvící židé) – byli do řešení problému zaopatření vdov zainteresovani, šlo o „jejich“ vdovy. Pokud měli pocit, že jsou helénské vdovy diskriminovány, měli možnost to dát do pořádku.
  • Mikuláš: charakterizován jako proselyta z Antiochie (pohanský konvertita k judaismu). Antiochie se později stane centrem misie.
• Vidíme, že šlo o pestrou nesourodou skupinu se zastoupením obou stran sporu. Dále již o problému vdov neslyšíme, diakoni tedy problém vyřešili dobře.

6 Postavili je před apoštoly, I will se pomodlili a vložili na ně ruce.

• Každá služba v církvi je duchovní.
• Dělení služeb na duchovní a světské není správné.
• Vedoucí technického týmu, chval nebo kazatel – všichni jsou na stejné lodi a slouží jednomu Bohu a jednomu cíli. Mají být do služby oficiálně ustanoveni a svěřeni Bohu s požehnáním. Má to být spojeno s vložením rukou.

7 Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velký zástup kněží byl poslušný víry.

• Díky moudrému zásahu apoštolů (delegování) došlo k vyřešení dílčího problému růstu – nedošlo ke škodám nebo třeba k rozdělení.
• Růst církve mohl nerušeně pokračovat.
• Zmínka o obrácených kněžích je nečekaná a unikátní. Zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by u židovských autorit mělo evangelium nějakou odezvu.
• Pravděpodobně se obraceli „obyčejní“ řadoví kněží – a to navzdory tomu, že ti výše postavení (ve Veleradě apod.) byli vůči evangeliu velmi nepřátelští.

8 Štěpán, plný milosti a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení.

• Štěpán byl jedním z diakonů, o kterých jsme právě dočetli. Byl vybrán shromážděním jako osvědčený muž plný Ducha ustanoven skrze vkládání rukou apoštolů.
• Brzy se ale ukázalo, že jeho obdarování je širší, než „pouhá“ služba při stolech.
  • Použití slova „pouhá“ je nevhodné – diakonská služba je stejně čestná jako služba „apoštolská“ spojená s Boží mocí. Její viditelnost je ale menší.
• Bůh viděl Štěpánovu zbožnost a ochotu, viděl také, že se osvědčuje v tom, čím je pověřen. Rozhodl se tedy dát Štěpánovi více své moci – a jeho rukama se začaly dít mimořádné zázraky.
• Když se to stalo poprvé, Štěpán musel být zaskočen: Někdo jej požádal o modlitbu, on se pomodlil a — stal se zázrak. Postupem času se Štěpán i ostatní přesvědčovali, že nešlo o výjimku, divy a znamení se po jeho modlitbách opakovaly.
• Tento dar v prvotní církvi neměli všichni – zatím se projevovaly zvláště rukama apoštolů. Ostatní křesťané se jistě také různě modlili, ale větší koncentrace nadpřirozených vyslyšení u nikoho nenastala. (Kdyby to bylo běžné, u Štěpána by to nebylo zdůrazňováno).
• Nyní se Bůh rozhodl tuto moc dát ještě dalším.
  • Po nadpřirozené Boží moci všichni toužíme. V církvi se ale vyskytuje poměrně sporadicky (nikoliv vůbec, ale málo; psáno 2026¹).
• Co můžeme udělat, abychom ji „získali“?
  • Do značné míry jde o Boží svrchované rozhodnutí závislé na „dobách a časech“ (Božím načasování).
  • Nicméně na Štěpánovi vidíme, že část zodpovědnosti je i na naší straně – přinejmenším se musíme snažit být připraveni, aby, kdyby Bůh chtěl začít vylévat svou moc, ať má na koho.
  • Jak to můžeme dělat?
    • Dělat věrně svou službu. Osvědčit se ní.
    • Být plný milosti – z našich srdcí musí překypovat láska k lidem. Náš přístup vůči druhým musí být podobný Božímu přístupu k nám (např. nesmí být zákonický, musí být pokorný apod.).
  • Můžeme pak doufat, že budeme uznání za hodna stát se Božím kanálem pro vylévání Jeho moci.
• Jak uvidíme dále, cena, kterou člověk za nadpřirozenou Boží moc platí, může být značná.

9 Tu povstali někteří ze synagogy zvané Libertinských, Kyrénských a Alexandrijských, z Kilikie a Asie, a hádali se se Štěpánem. 

• n.: Propuštěných (otroků);
• Odpor proti Štěpánovi přišel možná z nečekané strany – nikoliv od Velerady a předních židů, ale z „periferie“ – dnes bychom řekli ze sborů.
• A nikoliv ze sborů tradičních, ale ze sborů (synagog) specifických, ne zcela typických.
  • Ne nadarmo se někdy říká, že je někdo „papežštější než papež“.
• Synagoga Libertinských: mohlo jít o její název, ale spíše šlo o sbor složený z židů propuštěných z otroctví.
  • Ti měli za sebou jistě těžkou životní zkušenost. Co jim na Štěpánovi a na evangeliu tak vadilo, se můžeme jen dohadovat.
• Kyrénští a Alexandrijští jsou geografické skupiny.
  • Vidíme, že synagogy vznikaly (židé se sdružovali) podle země původu, což je logické. V Ostravě také existují korejské (automobilka Hyundai) a ukrajinské sbory. Účastníkům je lépe (a lépe se jim uctívá Bůh) mezi kulturně sobě blízkými lidmi.
  • Kyréna je v severní Africe, dnešní Libyi
  • Alexandrie je v Egyptě (tam byla velká židovská komunita).
• Kilikie = jihovýchod Malé Asie (dnešní Turecko), oblast kolem Tarsu
  Asie římská provincie v západním Turecku, oblast kolem Efezu.
  • Zajímavostí je, že z Tarsu v Kilikii byl Pavel – to by mohlo vysvětlovat, jak se do konfliktu se Štěpánem zapletl a jeho účast na Štěpánově kamenování.

10 Ale nemohli odolat moudrosti a Duchu, v němž mluvil. 

• Štěpánovi oponenti vyvolali zřejmě disputaci – tam ale narazili: Štěpánova argumentace byla kvalitní.
• Doložit, že Ježíš je Mesiášem se mu zřejmě dařilo velmi jasně.

11 Potom tajně navedli muže, kteří říkali: „Slyšeli jsme jej mluvit rouhavé výroky proti Mojžíšovi a proti Bohu.“ 

• Uchýlili se tedy k podpásovým způsobům boje, což je v podobných situacích běžné, nic to ale nemění na tom, že jde o odpudivou záležitost.
  • Křivé svědky si povolávala Velerada i proti Ježíši.
• Štěpán toho jistě řekl hodně a nebylo těžké něco vybrat a překroutit.
• Proti Mojžíšovi a proti Bohu ale Štěpán určitě nic neřekl – pokud tedy za rouhání nepovažujeme tvrzení , že Ježíš z Nazareta byl Jeho Mesiášem.

12 Tak pobouřili lid a starší i učitele Zákona, přišli, násilím . ho chopili a přivedli do velerady. 

• Příprava komplotu chtěla asi čas – pro Štěpána si zřejmě přišli někdy později buď domů nebo někam, kde mluvil.
• Nepřátelé potřebovali „kauzu“ posunout výše – dostat Štěpána před Veleradu, protože pouze ta měla autoritu věci řešit a trestat.

13 A postavili lživé svědky, kteří říkali: „Tento člověk nepřestává pronášet výroky proti ^[tomuto^] svatému místu a proti Zákonu.

• Svědkové si (podobně jako u Ježíše) úplně nevymýšleli, ale vytrhávali výroky z kontextu.

14 Slyšeli jsme ho, jak říkal, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní obyčeje, která nám předal Mojžíš.“ 

• tj.: chrám;
• To říkat Štěpána klidně slyšet mohl: Rozhodně se ale Ježíš nechystal chrám sám nějak napadat.
  • Ostatně nebylo daleko do doby, kdy Chrám bude Římany roku 70 zcela vymazán.
• Mojžíšovy „obyčeje“ Ježíš a Jeho církev opravdu zvolna rozvolňovali – i když v tuto chvíli ještě ne tak očividně jako při pozdějším zrušení povinnosti obřízky.

15 A všichni, kteří seděli ve veleradě, na něho upřeně hleděli a viděli, all jeho tvář "I have jako tvář anděla. 

• Co si pod tím představit? Šlo o nadpřirozený úkaz (zářící tvář jako u Mojžíše nebo Ježíše)? Nebo měl Štěpán pouze nečekaně pokojný a vznešený výraz?

.

1. Možná, až budeme tuto stránku číst za pár let, bude už situace jiná – přijde probuzení a zázraky se stanou běžnějšími ↩︎