Úvaha nad knihami Merlina Carotherse na pozadí 1Tes 5,16-18
1 Tes 5,16 Vždycky se radujte.
- Spolu s dalšími dvěma verši (17 Neustále se modlete. 18 Ve všem vzdávejte díky, neboť toto "I have pro vás Boží vůle v Kristu) jde o tři „nesplnitelné“ příkazy. Jak se máme vždycky radovat, když život je takový, jaký je?
- Jak se máme stále modlit, když musíme pracovat a spát?
- A jak máme ve všem vzdávat díky, když tolik věcí v životě je špatných a negativních?
- Platí to stejnou měrou pro životy křesťanů, jako pro životy nevěřících – rozdíl mezi nimi totiž není v množství zažívaných smutných a negativních věcí.
- Na první pohled tento příkaz může připomínat (nebo se zvrhnout) v „kurz pozitivního myšlení“.
- Pozitivní myšlení je moderní, poměrně rozšířená, ale dosti toxická nebo přinejmenším riziková nauka. Pojata rozumně může člověku pomoci nedívat se na svět černě, což je jistě žádoucí. Dovedena do extrémů, vede k bláznivému jednání – když mi zemře partner, dítě bere drogy a přišel jsem o práci, nic pozitivního na tom není. A chovat se jako by bylo, nedává smysl, je to bláznivé.
- Zvlášť se zde chci zmínit o knihách Život v nových dimenzích . Dobrodružství za každou cenu od Carlina Carotherse (obě vyšly v češtině).
- Autor je pastorem s reformovanými kořeny, původně voják a vojenský pastor.
- Na první pohled se jeho doporučení pro získání života v nových dimenzích od pozitivního myšlení neliší.
- Jeho knihy jsou plné desítek příkladů, kdy lidé (často křesťané) byli v hlubokých problémech – a v okamžiku, kdy změnili svůj přístup a za své problémy začali Bohu děkovat (místo, aby jako doposud prosili o jejich vyřešení), došlo k průlomu a Bůh jejich situaci změnil.
- Co si o tom myslet? Jde o jednu z tisíců křesťanských brožurek nabízejících rychlá a snadná (a falešná) řešení složitých problémů? (Ve smyslu hnutí víry: Když budeš správně věřit, budeš až do smrti zdravý a bohatý).
- Nebo jde o něco víc? Proč by vlastně člověk měl děkovat za své problémy a životní katastrofy? Odpověď není elementární.
- Děkování v problémech má totiž mnoho co do činění s nejhlubšími teologickými otázkami, např. s teodiceou (otázka po původu zla).
- Jestliže se mi hroutí život, já (nebo mé děti) se utápím v alkoholu, chudobě nebo jsem nemocný – kdo za to může? Jak to, že se to mohlo stát, když existuje dobrý a všemohoucí Bůh?
- Zvláště u křesťanů je to palčivé – jak se mi tyto hrozné věci mohly stát, když jsem svěřil svůj život do rukou dobrého a zároveň všemohoucího Boha?
- Proč Bůh nezasahuje v můj prospěch, když k Němu naléhavě volám a zasáhnout by nepochybně mohl? Není snad všemohoucí? Je satan nebo zlo ve mně silnější, než On? Nebo Bůh není dobrý?
- Jde nepochybně o tajemství, které nelze plně pojmout, ale „děkování za všech okolností“ by částečnou odpověď na tyto otázky dávat mohlo. Jak to?
- Když totiž poděkujeme Bohu i za špatné věci, „vracíme Jej na trůn“.
- Na jedné straně Jej sice děkováním za zlé věci činíme za zlo zodpovědným – toho se ale Bůh „nebojí“ a nesnaží se ze stvoření zla za každou cenu „vykroutit“ (např. poukazem na lidskou svobodnou vůli – ta ho stejně zodpovědnosti „nezbavuje“: pokud stvořil lidi a další bytosti se svobodnou vůlí, otevřel cestu vzniku zla).
- Na těchto stránkách na otázku teodicei narážíme stále znovu a znovu – a dle mého názoru je nepochybné, že Bůh se ke vzniku zla „hlásí“. Na více místech (hlavně Iz a Jer) to dělá explicitně (např. „Já tvořím světlo i činím tmu, já vyvolávám pokoj i přivádím zlo – já, Hospodin, činím všecko toto.“).
- V tomto kontextu pak vůbec není protismyslné Bohu poděkovat i za zlé věci.
- Jestliže totiž Bohu za zlé věci poděkuji, činím Jej za ně na jedné straně zodpovědným, na druhé straně dávám najevo, že když tyto zlé věci dělal (nebo dopouštěl), věděl, co dělá. Nedělal chybu, situace se Mu nevymykala z rukou.
- Proč ale Bůh v Carothersových knihách nereaguje „normálně“? Slovem „normálně“ myslím reakci v sekvenci: Jsem v problémech – poprosím Boha o pomoc – a On mi pomůže.
- Proč by měl Bůh trvat na sekvenci: Jsem v problémech – modlím se za pomoc – Bůh nereaguje – začnu místo proseb za situaci děkovat – Bůh mi pomůže?
- Autor naznačuje, že je to proto, že Bohu jde o změnu našeho postoje. Dalo by se říci – o zesílení naší víry.
- Jeho (Boží) úvaha je podle Carotherse zřejmě takováto: Když jsem v problémech a prosím Boha za jejich vyřešení, vyjadřují tím do určité míry, že okolnosti nastaly navzdory Jeho vůli. Což je do určité míry pro Boha urážlivé, resp. vyjadřujeme tím svou nevíru v Jeho kontrolu nad vším či v Jeho všemohoucnost a dobrotu.
- Pokud se nemůže stát nic mimo Boží vůli, vyvstává otázka, jaká je na tomto pozadí role lidské (a např. ďáblovy) svobodné vůle.
- Jde o tajemství, které je podle mého názoru nevyřešitelné, resp. lidskou myslí nepojmutelné – platí totiž současně oba, přestože si protiřečící výroky: Bůh je stoprocentně všemohoucí a dobrý a lidé stoprocentně mají svobodnou vůli. Tato dvě prohlášení současně platit nemohou – a přesto v Božím vesmíru současně platí. Bůh to nějak „zvládá“ – pouze my to nedokážeme myšlenkově pojmout.
- V čem tedy dochází ke změně v nás, pokud poděkujeme za problémy? Poté, co ve své mysli poděkováním za problémy „vrátíme Boha na trůn“, jednak vzroste naše víra, jednak vrátíme problém do Božích rukou a tím otevřeme dveře Božímu „oprávnění“ problémy řešit.
- Hlavní pointou všeho je, že zlo najednou dostává smysl – posunulo nás dále, přivedlo blíže k Bohu, k hlubšímu pochopení, jaký Bůh je, posílilo naši víru v Něho, změnilo nás k obrazu Kristovu.
- A nejen to – dějiny se posunuly směrem k Božímu vítězství.
- Podívejme se v tomto smyslu na život apoštola Pavla (který Tesalonické k neustálému děkování vybízí).
- Jak víme, jeho život byl sekvencí těžkých problémů – vypočítává je např. v 2K 11,23.28: pět bičování, trojí bití holí, jedno kamenování, tři ztroskotání, cestování, nebezpečí a pronásledování ze všech stran, námaha, strádání, bdění, hlad, žízeň, zima, nahota, starosti. Co bylo výsledkem této „série katastrof“? Naplnění Malé Asie a části Evropy evangeliem.
- Kdybychom se Pavla na sklonku života zeptali, jestli by chtěl, aby jeho život byl jiný – chtěl by? Domnívám se, že nikoliv. Pavel dobře věděl, že všechno jeho utrpení mělo smysl jak dějinný, tak pro Pavla samého (dnes bychom řekli – pro jeho osobnostní růst).
- Na tomto pozadí se pak odvažuje radit ostatním – za všechno děkujte, protože Bohu se ve vašich životech nic nevymklo z rukou.