Izajáš – kapitola 57

1 Spravedlivý hyne a nikdo ⁽si speech, nebere k srdci.^) (Zbožní lidé^) (jsou bráni pryč,⁾ . přitom není, kdo by rozuměl, že ⁽před příchodem zla⁾ je spravedlivý vzat.

• historicky by se mohlo jednat o dobu krále Menašeho, který ubližoval nevinným a obětoval svého syna;
• n~: se nad tím nezamyslel;
• h.: Muži milosrdenství / oddanosti; n.: věrní; 
• n.: hynou; v h. významový odstín slsa: shromáždit (srv. Oz 4,3 + Dt 32,50  – být připojen k lidu);
• n.: kvůli zlu;
• Prorok pranýřuje zhoubnou praxi v Izraeli – odstraňování či likvidaci spravedlivých lidí. Pokud je u vlády zlý vladař (nebo se vlády chystá ujmout), bude likvidace slušných lidí jeho prvním krokem.
• Je důležité, aby to společnost včas rozpoznala a spravedlivých se zastala – neboť před příchodem  zla je spravedlivý vzat.
• Hodí se sem citát luteránského pastora Martina Niemöllera (1892–1984) vypovídající o situaci při nástupu německého nacismu:

„Když nacisté přišli pro komunisty, mlčel jsem, protože jsem nebyl komunista.
Když přišli pro sociální demokraty, mlčel jsem, protože jsem nebyl sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem, protože jsem nebyl odborář.
Když přišli pro Židy, mlčel jsem, protože jsem nebyl Žid.
Když přišli pro mne, nezbyl už nikdo, kdo by se mne zastal.“

• Tento výrok je nadčasový a velmi důležitý – a platí i pro křesťany. Také křesťané jsou povinni se zastávat nespravedlivě pronásledovaných, a to nejen z „vlastních řad“ – jsou-li nespravedlivě pronásledováni Ujgurové, Svědkové Jehovovi, Jezídé, Drúzové, Alavité, Kurdové nebo kdokoliv jiný, jsme povinni se jich zastávat.

2 Ten, kdo ⁽žije správně,⁾ dojde pokoje, odpočine na svém loži.

• h.: chodí ve své přímosti – tj. přímou cestou;
• tj. hrobě;
• Jde zřejmě o ironii ve smyslu, že všichni přímí budou zabiti.
• Nebo snad může být myšleno ve smyslu: Ať přímé pronásledujete, jak chcete, nedokážete je zničit.

3 Ale vy přistupte sem, synové věštkyně, potomstvo cizoložníka a nevěstky!

• n.: hadačky; n.: hadačky z oblaků;
• dle var. (Pš, LXX, Vul, …); TM: (té, která) smilnila;
• Bůh či prorok volají ke konfrontaci nebo k soudu – koho?
• „Druhou generaci“, potomky – koho?
• Potomky věštkyní, cizoložníků a nevěstek.
• Je běžné, resp. zákonité, že postoje rodičů se projevují na dětech. To, že někdo vybočí z linie, kterou nasál ve své rodině, není nemožné, ale výjimečné určitě.
• Pokud v rodině byl standardem okultismus a nezájem o Hospodina nebo vzpoura vůči Němu, je velmi pravděpodobné, že ani děti nebudou Božími ctiteli. (Výjimky existují a budiž jim čest).¹
  • Již z Tóry víme, že výchova a předávání víry je pro další generaci zásadní.

4 Z koho si děláte legraci, na koho si otvíráte ústa . vyplazujete jazyk? Což nejste vy děti vzpoury .  potomstvo klamu? 

• h.: prodlužujete;
• Jestliže někdo vyrůstá v prostředí okultismu, satanismu, ateismu či smilstva, lze předpokládat, že se bude chovat stejně nebo hůře, než jeho rodiče. Takový potomek bude stejně „proti-božský“, bude věřit stejným lžím (bude dítětem vzpoury .  potomstvem klamu).
• Nebude mít respekt před Bohem, bude vůči Němu arogantní. Křesťanství mu bude k smíchu.
• Případů jsou tisíce – jak v historii, tak v osobních příkladech. Arogantní vzpoury proti Bohu během francouzské nebo bolševické revoluce ovlivnily Francii a Rusko na celá staletí. Okultismem nebo sexuálním hříchem byly zdecimovány celé regiony. Postižených rodin, kde se děti potácejí v hříších svých rodičů, jsou miliony.

5 Vy, kteří se rozpalujete modloslužbou mezi duby, ⁽pod každým zeleným stromem⁾ . pobíjíte děti u potoků ⁽pod skalními převisy?⁾

• n.: zabíjíte;
• [ve skalnatých korytech potoků (vádí)];
• n.: dole ve skalních rozsedlinách;
• Nešlo o žádné maličkosti – o neškodné uctívání bůžků: slovo rozpalujete ukazuje zřejmě sexuálním směrem, k sexuálním orgiím.
  • Sexuální rozvolněnost je v dnešní době extrémní – každý víkend se enormní množství lidí „rozpaluje“, ne sice pod stromy, ale v nejrůznějších zábavních podnicích nebo klubech.
• A obětování (pobíjení dětí) v rámci modlářského uctívání je jedním z nejhorších myslitelných hříchů.
• Něco takového je pro lidi dnešní doby naprosto nepředstavitelné – dokud tedy nezačneme zvažovat, že by do pobíjení dětí mohly být zahrnuty i umělé potraty, případně sexuální zneužívání dětí.
  • Není žádným překrucováním skutečnosti, pokud bychom potraty zhodnotili jako obětování dětí na oltář pohodlí a životní úrovně.

6 Mezi hladkými potočními kameny je tvůj podíl, ano, ty are tvým údělem. Dokonce jsi jim vylévala litou oběť, přinášela přídavnou oběť. Cožpak se z těchto věcí potěším? 

• Hladké potoční oblázky byly zřejmě používány k věštění budoucnosti nebo jiným okultním účelům. Zřejmě z nich dokonce byly vyráběny modly, kterým bylo obětováno.
• Pokud někdo svěřuje odvozuje osud od takovýchto věšteckých praktik, pokud může se mu stát, že jeho budoucnost bude takovýmito nesmyslnými nebo temnými silami také určena.
  • Ve smyslu: Zajímají tě horoskopy? Zahráváš si s magií? (říká Hospodin). Jak je libo – v takovém případě tě nechám, ať o tvé budoucnosti rozhodují horoskopy a modly, kterým obětuješ.
  • Svěřovat svou budoucnost komukoliv jinému nebo hledat pomoc u kohokoliv jiného, než u Hospodina je bláhové a vede ke špatným koncům.
• Dalo by se říci, že jde o prorockou ironii.

7 Na vysokou a vyvýšenou horu jsi umístila své lože. A tam jsi vystoupila obětovat 6 Its rising oběť.

• Následuje ne ojedinělý úsek přirovnávající duchovní nevěru Hospodinu k sexuální nevěře záletné ženy.
• Izraelci obětovali modlám, kde se dalo – na každém vhodném místě, pokud možno dostupném, výrazném a zdaleka viditelném.
  • To není nic neobvyklého – i v dnešní době jsou výrazná krajinná místa zhusta pokryta pohanskými nebo „křesťanskými“ „posvátnými“ body.
• Hospodin to přirovnává k ženě, která spí se svými milenci na každém vhodném paloučku či mezi, které se naskytnou.

8 A za dveře a veřeje jsi umístila své znamení. Ano, opustila jsi mne a vyšla jsi nahoru, rozšířila jsi své lože a ⁽koupila sis od nich přízeň.⁾ Zamilovala sis jejich lože, viděla jsi bearing moc.

• h.: památku / památné znamení; n. (může být odvozeno od h. záchár): (erotický) symbol;
•  h.: odhalila jsi ode mne; n.: odešla jsi ode mne a odhalila ses; $
• [tj. aby bylo místo pro druhého – milence];
• dle var.; TM: spojila ses s některými z nich (tj. z model); $
•  prav. zn. „s nimi ležet“;
•  h.: ruku; [může obrazně zn. „mužství“- tj. zírala jsi na jejich úd];
• Prorok (a Hospodin) je sexuálně velmi explicitní – jde o to, že Izrael, nevěrná Boží manželka se nespokojil s tím, že by se nechal příležitostně svést nějakým milencem – ale sám velmi aktivně milence vyhledával.
• Jako žena, která roztáhne své lehátko na vyvýšeném místě a dává do široka na vědomí: Jsem zde připravená vyspat se s každým, kdo projeví zájem. Preferuji milence zdatné a s velkými penisy².
• Stejně tak Izraelci uctívali každou modlu, která se „mihla kolem“.

9 Putovala jsi ke králi s olejem, připravila sis mnoho vonných mastí, posílala jsi do daleka posly a ponížila ses až do podsvětí. 

• tj. ke své modle; n.: Molekovi;
• n. (homonymum): své výtvory;
• Ve světě to většinou funguje tak, že muži svádějí ženy k nevěře. Izrael jako nevěrná žena klesl tak hluboko, že nejen že milence sám vyhledával, ale všemožně se jim podbízel, uplácel je a sexu se doprošoval.
  • Choval se jako ta nejpolitováníhodnější nejubožejší lidská troska, ochotná jít v kýmkoliv, kdo jen trochu projeví zájem.
  • Pro nevěrný Boží lid nebyla žádná modla dost ubohá, aby si s ní nezadal.

10 Unavila ses množstvím svých cest, they neřekla jsi: ⁽"For speech, zbytečné.⁾ Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla. 

• n.: Zatraceně!; 
• Když člověk hlouběji a hlouběji zabředává do hříchu, unaví jej to – hřích jej přestává bavit; je znechucen sám sebou, tím, jak hluboko klesl.
  • Nesmyslné surfování po internetu nebo přepínání televizních kanálů může člověk bavit chvíli – brzy ale začne být otravné, neuspokojující a ubohé.
  • Podobné je to s každým hříchem – sex, pornografie, masturbace, násilí, hry, Tik Tok, you tube, filmy, zábava, alkohol, drogy vše se po krátké době stane ubohým a nudným.
• Někdy tato ubohost může člověka vzpamatovat – řekne si: Zatraceně! Co to vlastně dělám? Kam jsem to klesl? A začít hledat změnu.
• Někdy se ale člověk ve svém hříchu a ve své ubohosti naopak ještě více posílí: Nalezne život ve své moci, a proto nezeslábne. Zjistí, že svůj hřích opustit nemusí, že může pokračovat bez ohledu na to, co si o něm myslí Bůh nebo ostatní lidé. Utvrdí se a pokračuje v nastoupené cestě.

11 Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala . nevzala sis speech, k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš? 

• Boží dikce je nesmírně podobná dikci zhrzeného manžela. Co vlastně říká?
• Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala?: Nevěrná manželka se při své nevěře neohlížela na manželovu budoucí reakci. Neměla obavy z jeho hněvu a žárlivosti.
• Muže to udivuje, protože sám sebe zná a ví, že jeho reakce na nevěru bude dramatická. Ptá se: Co v tobě vzbuzovalo větší obavy, než to, že já dostanu žárlivý záchvat vzteku?
• Jak to, že ses při nevěře mého budoucího hněvu neobávala? Jak to, že jsi „zatloukala a zatloukala“, přestože jsi musela vědět, že lhaním svou situaci ještě zhoršuješ? (Přiznání a pokání bylo jedinou šancí, jak manželův hněv odvrátit nebo zmírnit).
• Cožpak jsi mě doposud málo poznala? To jsi doposud nezjistila, že jsem manžel sice milující, ale také žárlivý?
• Asi je to tím, že jsem se málo projevoval – byl jsem příliš tolerantní a důvěřivý. Nechával jsem ti příliš dlouho svobodu, nechal jsem si příliš dlouho „kálet na hlavu“.
• Bylo mojí chybou, že jsem již tvé otřesné chování již dříve nekomentoval a netrestal – Mlčel jsem zkrátka příliš dlouho – to je důvod, proč se mě nebojíš.

12 Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti. 

• Ale to nyní končí – tvé chování bude zveřejněno a až vyjde najevo, jak ses chovala, bude to pro tebe katastrofou.
• (Použití slova spravedlnost ve spojitosti se skutky nevěrné ženy je ironií).

13 Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr . sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu.

• Opět se setkáváme s tím, že Bůh (jako zhrzený manžel) ani nemusí svou ženu aktivně trestat – stačí, když ji ponechá nést důsledky jejích rozhodnutí.
• Když Bůh / manžel odtáhne svou ochrannou ruku, okamžitě se pro nevěrnou ženu dostaví katastrofální důsledky: Ukáže se naprosto nevyhnutelně, že všichni její milenci byli naprosto k ničemu.
• Ukáže se, že o ni opravdově nestojí a nikdy nestáli. Ukáže se, že jde o nýmandy, kteří pro svou milenku nechtějí ani nejsou schopni cokoliv udělat.
• Bůh zdůrazňuje, že ve vztahu s Ním je útočiště i šťastný život – ale pouze pro ty, kdo o vztah s Ním opravdu stojí.
• Ti, kdo o „manželství “ s Nejvyšším naopak usilují, zdědí zemi a obsadí Boží svatou horu – budou s Bohem bydlet a budou se mít dobře.

14 A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu! 

• Boží péče o Jeho lid je komplexní – usiluje o to, aby život jeho dětí byl snazší.
• Klestí mu cestu v zásadě hostilním prostředí světa.
• Pokud bychom použili obrat „umetá svému lidu cestu“, dostali bychom se do oblasti negativních konotací. Obecně platí, že „umetání cesty“ pro vlastní potomky musí mít určitou zdravou míru – oba extrémy nejsou zdravé.
  • Když „helikoptérový“ rodič pro své dítě cestu přehnaně „žehlí“, chrání ho před všemi obtížemi, je výsledkem zkažené, rozmazlené či neodolné dítě. Extrémním příkladem může být Siddharta³ nebo třeba David (hraje Jiří Mádl) ve filmu Vejška.
  • Naopak když je rodič na své dítě tvrdý příliš, nechá je čelit podmínkám neadekvátně náročným, podepíše se na jeho vývoji také velmi neblaze.
  • Extrémním příkladem by v tomto případě mohla být „vojenská“ výchova císařského následníka trůnu Rudolfa hrabětem Leopoldem Gondrecourtem – budil prý chlapce již v šesti letech střelbou z pistole nebo poléváním studenou vodou.

15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno "I have Svatý: Bydlím be  vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných. 

• Z verše vystupuje obrovský kontrast mezi Boží velikostí (je Vznešený, Vyvýšený, přebývá ve věčnosti, na vysokém a svatém místě, jmenuje se Svatý) a tím, že tento Bůh je blízko těm, kdo jsou naopak úplně na dně – jsou zdeptaní a ponížení.
• Tento veliký Bůh si dává práci, aby zdeptané a ponížené vnitřně (na duchu) oživoval.

16 Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil. 

• Bůh má větší „výdrž“, než jakýkoliv člověk nebo anděl. Kdybychom chtěli s Bohem soutěžit, kdo déle vydrží „trucovat“, nikdy bychom nevyhráli.
  • Nelze nevzpomenout domácích hádek, kdy spolu manželé nějakou dobu nemluví. Kdyby jedním z takových pohádaných manželů byl Bůh, neměl by problém nemluvit věčně.
  • Vždy jeden z manželů je tím méně „odolným“ (v tomto případě jde o ne-odolnost kladnou a žádoucí), kdo první vyšle usmiřovací signál.
• Bůh naštěstí netouží svou převahu prosazovat a je připraven k usmíření. Dokonce k usmíření jako první napřahuje ruku.
• Pěkně to dokumentuje příběh z knihy Festo Kivengere⁴:

Je snadné způsobit ránu, ale je těžké ji vyléčit. Kdyby Bůh milostivě nezasahoval, byli bychom všichni započteni mezi vrahy. Jednoho dne jsem použil výrazu, který mou milou ženu hluboce ranil. Když jsem chtěl jít do kuchyně, abych ji prosil za odpouštění, tak jsem to nedokázal. Skutečné přiznání, které není povrchní, je těžké a od kazatelů se přirozeně očekává svatost. Je pravda, že čím výš člověk stojí, tím těžší je sestoupit dolů. A kromě toho jsem si říkal, bylo to všecko její vinou. Ona mě provokovala.
A tak se rozhostil chlad, že se mi má žena jevila jako cizinka. Vyrostla mezi námi stěna - ne tak silná, že bychom se nenáviděli, ale dost silná, abychom se nemohli usmívat. Měl jsem čas k sestavení dlouhé listiny jejích vad, ale to mě činilo ještě ubožejším.
Ježíš věděl, že jsem byl osamocený a že Duch byl zarmoucen, začal tedy milostivě působit. Bylo to v neděli ráno, když mi řekl. Prosím, dej mi svůj seznam.
Já jsem namítal: Ale, Pane to všechno ona skutečně udělala. Tak ona jednala.
Ano, já vím, ale pojď sem. Chtěl bych tě osvobodit.
Ano, Pane.
Dobře, podíváme se tedy na listinu tvých hříchů.
Najednou jsem zjistil, že můj seznam byl delší než její, avšak Ježíš očistil mé hříchy svou krví.
A teď jdi do kuchyně, kde je tvá žena nešťastná a promluv s ní.
Ano, Pane, ale ne teď. Nemám čas. Musím jít do kostela a kázat. Lidé na mě čekají.
Dobře, tak se vydej se svými poznámkami, a kaž, ale já zůstanu v kuchyni a tvé ženy.
Teď jsem byl zaskočen, neboť kázat, když On není přítomen, to je strašné. Bible zůstává němou, slova chybí. Jakýpak smysl má takové kázání? Už jsem vlastně vycházel ze dveří, když mě Duch svatý vrátil.
Jdi do kuchyně. Tak jsem šel a řekl jsem ženě: Je mi to líto. Tu hádku jsem zavinil já. Byl jsem kritický a Pána jsem zarmoutil. Odcizilo nás to, Prosím, odpust mi.
Normálně mně Mera odpouští rychle, ale tentokrát to bylo jiné. Domnívala se, že to dělám jen proto, abychom mohli dobře kázat, a tak jen pokrčila rameny.
Pán řekl: Zkus to ještě jednou. Jdi víc do hloubky. Nejsi dostatečně zlomen. Čekáš odpuštění příliš rychle. Jen Ježíš ti odpouští vždy rychle. Druhým lidem se musí dát více času, aby Duch svatý mohl mluvit déle A když pak se odpuštění dostaví, je to zvlášť pěkné.
Když mi nakonec opravdu odpustila, zpívali jsme oslavnou píseň a v kuchyni jsme se objali- patřilo to k jedné z nejkrásnějších chvil života. Když jsem spěchal do kostela, šla se mnou.

Cestou Duch Svatý řekl: Vypravuj o tom lidem v kostele, prosím. Bylo to těžké, ale udělal jsem to a Bůh toho dne otevřel nebesa dokořán. Všelijaká nedorozumění se dávala do pořádku. A toho dne mnozí prožili, co je to dar pokání.
Sám od sebe a ve vlastní síle nemohu být opravdový. Mám z toho strach. Působí mi to rozpaky. Ale když sestoupím k patě kříže a tam se setkám v Ježíšem, Jeho milost přikryje mé hříchy, odpustí mé slabosti a dovolí mě být tím, čím jsem- člověkem, jemuž je odpuštěno.
V ovzduší vzájemného odpuštění a při pohledu na to, co Ježíš pro nás vykonal, Mera i já jsme objevili, že opravdu tvořivá láska se rodí tehdy, když zapomínáme sami na sebe a obětujeme se. Místo, aby člověk využíval toho druhého pro své vlastní potřeby, každý toho druhého doplňuje, činí z něj nebo z ní osobnost s vyšší důstojností. Tak se probouzejí v druhém skryté kvality a máme podíl na lásce Kristově, jenž miluje svou Nevěstu a svou láskou ji přivádí k dokonalosti.

                        

17 Pro jeho ⁽zvrácenou zištnost jsem se⁾ rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem . a hněval jsem se, ale with  šel odvrácen dál cestou svého srdce. 

• var. (LXX): zvrácenost jsem se nakrátko;
• n.: svou tvář; 
• Hospodin vysvětluje důvod svého hněvu a trestu: byla jím zvrácená zištnost, tedy přehnaná či neadekvátní touha po majetku.
• Izraelci se tak chovali – a při své honbě za penězi nehleděli na nic. Nebrali ohledy na lidi kolem sebe, odírali a podváděli. Víme, že neváhali své bratry dokonce zotročovat a chovat se k nim hrozně.
• To byla jedna z hlavních příčin Božího jednání:
  • rozhněval se. Bůh se dokáže zlobit hodně, dokáže se rozzuřit i rozvzteklit
  • v hněvu pak dokáže své děti bít
  • dokáže se ukrýt – přerušit komunikaci, zavřít za sebou dveře, odejít z domu, praštit dveřmi, trucovat.
• Nic z toho ale Jeho lid nevzpamatovalo: bez ohledu na tresty a na dusivé dusno v komunikaci šel nadále svým směrem (cestou zištnosti a svého srdce) a byl odvrácen – o Boha a Jeho názor se tedy nezajímal.

18 Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho. Povedu ho a odplatím mu útěchou. Jeho truchlícím 19 stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho. 

• h. idiom pro chválu;
• Tento verš je vůči předcházejícímu v naprostém rozporu – jaké cesty Hospodin viděl? Cesty zvrácené zištnosti, vzpoury a nezájmu. A jak na ně hodlá reagovat? reaguje? Uzdravením.
• Uzdravení je nutné u nemoci – a zvrácená zištnost, vzpoura proti Hospodinu a nezájem jistě určitým druhem nemoci jsou.
  • Uzdravením jsou tyto dva verše rámovány zepředu i zezadu.
• Jak to Bůh chce udělat? Jak hodlá Nejvyšší uzdravit srdce vzbouřenců a chamtivců? (Nebo ještě hůře ignorantů?)
• Jde o jedno z největších tajemství dotýkajících se samé podstaty spásy (Jak způsobit změnu smýšlení u bytostí se svobodnou vůlí?) V tomto verši vidíme náznaky některých Božích řešení:
  • Povedu ho: Návrat pod Boží vedení po bezcílném bloudění „po kopcích“ je vždy úlevou. Jen bloudící musí o návrat stát.
  • Odplatím mu útěchou: Odplata za hamižnost a vzpouru má být naprosto paradoxní – útěcha. Někdy to jistě může pomoci – když je člověk zoufalý ze své situace a ze sebe sama, je zjištění, že Hospodin je ochoten jej přijmout zpět, úlevné a osvobozující.
  • Jeho truchlícím stvořím ovoce rtů: Co je ovocem rtů? Když to, co člověk říká, přinese něco dobrého. Možná tedy: Dám vašim životům smysl – budete přinášet do světa dobrou zprávu.
  • Pokoj, pokoj dalekému i blízkému: Další uzdravujícím prvkem má být všeobecný pokoj, zahrnující Boží lid ve všech oblastech (geograficky i společensky). Jistě to tak může být – kdo zakusí Boží pokoj, nechce jej za nic vyměnit.

20 Ale ničemové will jako vzedmuté moře, když se nemůže utišit, jehož vody vyvrhují špínu a bláto.

• Ničemní lidé nikdy nevyprodukují nic dobrého – z hloubi jejich neklidu vzejde vždy pouze zlo,

21 Ničemové nemají pokoj, praví můj Bůh.

• Nemají pokoj, pouze neklid a zmatky.
• Srovnání pokojné čisté hladiny krásného jezera a rozbouřeného kalného moře dobře odráží srovnání nitra věřícího a nevěřícího člověka.

.

.

      

1. Sociologické studie ukazují, že zhruba devět z deseti dětí ze špatného sociálního prostředí v něm zůstane i v dospělosti. Podobně ve svém prostředí zůstane devět z deseti dětí z prostředí dobrého. Vymanit se a proniknout výše se podaří jednomu z deseti špatně situovaných; podobně jeden z deseti dobře situovaných propadne níže. ↩︎
2. Není nic neobvyklého, že některé ženské „celebrity“ uznale komentují velikost mužských údů nebo sexuální zdatnost svých milenců. ↩︎
3. Podle buddhistické tradice Siddhártha Gautama (pozdější Buddha) vyrůstal v přepychu a chráněném prostředí paláce svého otce, krále Šuddhódany ze Šákjů. Jeho otec se podle legend snažil, aby se Siddhártha nikdy nesetkal s utrpením, stářím, nemocí ani smrtí – protože mu věštci předpověděli, že pokud spatří lidské strádání, mohl by se vzdát světského života a stát se asketou. Proto byl obklopen jen krásou, mládím a potěšením. ↩︎
4. Festo Kivengere (asi 1919–1988) byl anglikánský biskup z Ugandy, známý jako „Billy Graham Afriky“. Kdysi jsem četl jeho knihu, myslím, že se jmenovala Revoluce srdcí, ale nevím to jistě. ↩︎