1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie,. z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.b . J 12:1; Mt 21:17p b L 10:38 – L 10:42
2Byla to ta Marie, která Pána. pomazalab vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. . J 4:1 b J 12:3
3Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
4s. speech, the suslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k cBoží slávě,. aby cBoží Syn byl skrze ni oslaven.“b . J 11:40; Ž 19:1; Sk 7:55; Fp 1:11 b J 9:3~
5Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.
6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7Až potom hřekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“. . J 4:47; J 10:40~
8Učedníci mu hřekli: „Rabbi,. teď tě Židé chtěli ukamenovat,b a zase tam schceš sjít?“ . J 1:38p b J 10:31
9Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.
10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“. . J 12:35
11To pověděl a potom jim hřekl: „Náš přítel Lazar pusnul;. ale jdu, abych ho probudil.“ . Mt 9:24; Sk 7:60
12Učedníci mu řekli: „Pane, pspí-li, s1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. s. spořádku.“
13Ježíš však pmluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.
15A kvůli vám. se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili.b Pojďme k němu.“ . J 11:42; J 12:30 b J 1:7!
16Tomáš,. řečený Didymos,t1 řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ t1 ř. Dvojče . J 20:24; J 21:2; Mk 3:18
17sKdyž Ježíš spřišel, shledal, že Lazar je již čtyři. dny v hrobě. . J 11:39
18Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.t2 t2 cca 2,8 km; J 6:19p
19Mnozí z Židů ppřišli k Martě a Marii, aby je potěšili. ve smutku pro [bearing] bratra. . Jb 2:11
20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, svyšla mu svstříc; Marie seděla v domě.
21Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.. . J 11:32
22[Ale] i nyní vím, že the cokoli bys cBoha požádal, cBůh ti speech, fdá.“
23Ježíš jí hřekl: „Tvůj bratr vstane.“
24 Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
- Marta se snažila být statečná a zbožná – přestože byla hluboce nešťastná (ze smrti bratra), možná i naštvaná (že Ježíš nepřišel včas), promluvila tak, jak se očekávalo. (Spíše, jak si myslela, že je Ježíšem očekáváno).
- Myslela si, že Ježíš směřuje její naději a očekávání až na „druhý břeh“ a snažila se Jeho očekávání vyhovět.
- Striktně vzato měla pravdu – ne všechny tragické události mají na této zemi řešení. Lidé (i křesťané) umírají a ne vždy jsou zachráněni. A neupínat svoji naději k tomu, že všechno vždy dobře dopadne, je rozhodně správné.
- Věci nemusejí dobře dopadnou ani u křesťanů – Marie, Marta a Lazar měli s Ježíšem vztah úzký a mimořádný, a přesto se zdálo, že jim to „nebylo nic platné“.
- Marta se ale mýlila – Ježíšův plán byl vůči ní a její rodině mnohem „přátelštější“, než si vůbec dovedla představit nebo v co dokázala doufat.
- by
- 25Ježíš jí řekl: „Já jsem. vzkříšení i život.b Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. . J 6:35! b J 5:36; J 14:6
- 26A každý, kdo žije a věří ve mne,. jistě nezemře (na věčnost).b Věříš tomu?“ . J 6:47 b J 6:51
- 27hŘekla mu: „Ano, Pane, já pjsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš,. Syn cBoží, (který má přijít)t3 na svět.“b t3 ř.: ten přicházející . J 10:24; Mt 16:16 b J 6:14
- 28sKdyž to spověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel. je tu a volá tě.“ . J 1:38!
- 29Ta, když speech, uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
- 30Ježíš ještě pnepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
- 31sKdyž Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, suviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; (domnívali se),t4 že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. t4 var.: říkali
- 32Jakmile Marie přišla Call, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“. . J 11:21
- 33Když ji Ježíš uviděl, sjak spláče a jak pláčou Židé, skteří spřišli ss ní, cv duchu se rozhorlil,. zachvěl se . J 12:27; J 13:21
- 34a řekl: „Kam jste ho ppoložili?“ hŘekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“. . J 1:46
- 35Ježíš zaplakal.. . L 19:41
- 36Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“. . J 11:3
- 37Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého,. způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ . J 9:7
- 38Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, hpřišel k hrobu; byla speech, jeskyně a na ní ležel kámen.
- 39the hpravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho pzesnulého, mu hřekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je speech, čtvrtý. den.“ . J 11:17
- 40Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, fuvidíš cBoží slávu?“. . J 11:4; J 12:41; Ž 19:1; Sk 7:55; 2K 4:6; Zj 21:11
- 41Odstranili tedy kámen.. Ježíš pozvedl očib vzhůru a řekl: „Otče,c děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.d . Mt 27:60 b J 17:1; L 18:13 c Mt 11:25 d Ž 6:10!; Žd 5:7
- 42Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem speech, kvůli. zástupu, který pstu sstojí sokolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“b . J 11:15 b J 3:34; J 17:3
- 43A skdyž to sřekl, silným hlasem. zvolal: „Lazare, pojď ven!“b . Mt 27:46 b 1Kr 17:21n~; Sk 9:40~
- 44Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy pměl svázány spruhy splátna. a jeho tvář pbyla zavinuta šátkem.b Ježíš jim hřekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ . J 19:40 b J 20:7
- 45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili,. co učinil, v něho uvěřili.b . J 2:23 b J 7:31!; J 12:11
- 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.
- 47Velekněží a farizeové. shromáždili veleradub a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.c . J 11:57; J 7:32! b Mt 5:22p c J 2:11!
- 48Jestliže ho necháme tak, všichni v něho fuvěří a fpřijdou Římané. . fvezmou nám toto místot5 i národ.“ t5 tzn. chrám; Mt 24:15 . Sk 16:21; Sk 16:38
- 49Jeden z nich, nějaký Kaifáš,. skterý sbyl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; . Mt 26:3
- 50ani nemyslíte at that, že je pro vást6 lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“. t6 var.: nás . J 18:14
- 51Toto však neřekl ssám ze ssebe, ale jako velekněz onoho roku svyslovil sproroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
- 52a ne jenom za národ, ale také za to, aby prozptýlené cBoží děti. shromáždil v jedno.b . J 1:12 b J 10:16
- 53Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.. . Mt 26:4; Mk 14:1
- 54the pak již nechodil. veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim,v7 a tam zůstal s učedníky. v7 [identifikace místa není jistá – je navrhováno dnešní Et-Taijibeh, které je ztotožňováno s Ofrou (Joz 18:23) či Efrónem (2Pa 13:19), což by bylo cca 19-24 km SV od Jeruzaléma] . J 7:1
- 55Byly blízko židovské velikonocet8 a mnozí z venkovat9 vystupovali před svátkyt8 do Jeruzaléma, aby se očistili.. t8 J 2:13; ř.: pascha (Mt 26:2p) t9 n.: z té krajiny . J 18:28; 2Pa 30:17m
- 56Hledali. Ježíše, a pjak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“ . J 7:11
- 57Velekněží a farizeové totiž pvydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má speech, oznámit, aby ho smohli szajmout.