1 A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. 

• Jsem rád, že od šelem přesunujeme pozornost jinam – číst o šelmách je depresivní: kombinace nejasnosti a hrozivosti je únavná.
• Kdyby šlo o film, změnila by se v tuto chvíli hudba z temné na triumfální.
• Na Sijónu stojí Ježíš a ním 144 000 lidí. O koho jde, se budeme dozvídat postupně.
  • Mimochodem: 144 tisíc lidí nezabere mnoho místa. Nějak bych předpokládal, že Ježíš stojí na vrcholku a lidé kolem Něj.
• Nejprve tedy – proč 144 tisíc? Jde o 12 krát 12 000, případně 12 x 12 x 1 000. Dvanáct je izraelských kmenů a dvanáct bylo apoštolů. Tisíc může vyjadřovat „mnoho“. Může tedy jí o symbolické vyjádření kompletního počtu všech opravdu věřících staré i nové smlouvy.
• Že by šlo o nějakou elitní skupinu spasených a číslo bylo myšleno doslova, se mi zdá méně pravděpodobné.
• Dále se o shromážděných dozvídáme, že mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. 
• V souvislosti s označováním na čelech se ale musíme vrátit do sedmé kapitoly, kde jsou jedním andělem zadržováni čtyři andělé připravení škodit – a to do doby, dokud nebudou označeni na čelech otroci našeho Boha. Těch je právě 144 tisíc a to z dvanácti izraelských kmenů (jsou vyjmenovány).
  • Pak je v sedmé kapitole uveden nespočetný mnohonárodnostní zástup stojící před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, volající velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ Dozvídáme se, že jde o mučedníky velkého soužení.
• Zdá se, že v sedmé kapitole se mluví o dvou skupinách lidí – o 144 tisících na čele označených židů a o nespočetném zástupu mučedníků.
• V sedmé kapitole by tedy mohlo jít o zachycení situace, kdy křesťanští zabití mučedníci jsou již v nebi (oslavujíce pod trůnem), zatímco na zemi se chystá série katastrof. Tyto katastrofy mají dopadnout na Izrael, přičemž mesiánští židé (tedy židé věřící v Ježíše jako v Mesiáše) mají před jejich vypuknutím být označeni. Teprve potom dopadá na Izrael série katastrof z rukou andělů, při kterých mnozí zahynuli – označení mesiánští věřící se pak po své smrti v nebi (ve 14. kapitole) setkávají se svým Mesiášem.
• Číslovka 144 tisíc by v tom případě mohla být i reálná, ne symbolická. Mesiánských židů není a nikdy nebylo mnoho.
  • K prohlédnutí celého Izraele (rozpoznání, koho vlastně „probodli“) dojde až později.

2 A uslyšel jsem hlas z nebe jako zvuk mnohých vod a jako zvuk velikého hromu. A hlas, který jsem uslyšel, byl a grain hlas harfeníků, hrajících na své harfy.

• Jde o další výrazný a nepochybně hlasitý hlas. Tento je nejen hlučný a hrozivý jako vodopád nebo hrom, ale také melodický – jde totiž o píseň.

3 Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi živými bytostmi a před staršími. Nikdo se nemohl naučit té písni než těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země. 

• Dozvídáme se, že oněch 144 tisíc vykoupených (možná židů) zpívá píseň.
• Zpívají ji ne na Sijónu, kde byli s Beránkem, ale před trůnem a všemi, kdo se kolem něho vyskytují.
  • Buď se ze Sijónu přemístili do nebe nebo nešlo o Sijón pozemský, ale o Sijón nebeský (pokud něco takového existuje).
• Píseň je nová – v jakém smyslu? Jde o nějaký unikátní chvalozpěv této specifické skupiny věřících.
  • Když lidé sdílejí podobnou životní zkušenost, jejich přemýšlení je podobné. Možná ze srdcí židů, uvěřivších v Ježíše jako Mesiáše, kteří si prošli (a zahynuli) stejným utrpením během katastrof dopadnuvších na Izrael, vytryskl před trůnem unikátní chvalozpěv. Píseň, která věřícím z pohanů není blízká ani pochopitelná.
• Tato píseň je pro ostatní nenaučitelná – možná z důvodů unikátní společné životní zkušenosti, možná ale i prostě proto, že je hebrejsky 😊.
  • Jakým jazykem se vlastně bude mluvit v nebi?

4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, jsou speech, panici. To are ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí a grain prvotiny Bohu a Beránkovi. 

• n.: první sklizeň; 
• Stále hovoříme o oněch 144 tisících vykoupených.
• Horko těžko jsme se doposud dopracovali nějakého alespoň zhruba smysluplného vysvětlení, o koho by mohlo jít – nyní je dalšími informacemi naše myšlenková konstrukce zbořena.
• Dozvídáme se totiž, že oněch 144 tisíc jsou panicové (parthenoi). Proboha, proč panicové?
  • Panicové jsou muži, kteří nikdy neměli pohlavní styk se ženou.
    • Podmnožinou paniců jsou eunuchové, o kterých Ježíš obsáhleji a tajemně hovoří v Mt 19,12 (Jsou totiž eunuchové, kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, chápej.) 
• Panicem člověk může být kvůli svému mládí, kvůli neschopnosti mít pohlavní styk, kvůli nedostatku příležitostí nebo dobrovolně.
• Zdá se, že dobrovolné panictví má v Božích očích zvláštní hodnotu – proč? Je pohlavní styk nějakým způsobem znečišťující nebo v Božích očích špatný?
• Odpověď není jednoduchá:
  • Na jedné straně je jasné, že sex není hříchem: Vynálezcem sexu je Bůh – a ten jej určil jako způsob množení lidstva, prostředek rozkoše a obecenství mezi manželi. Kdo se miluje s manželkou, nehřeší.
  • Na druhé straně je zde napsáno, že se neposkvrnili se ženami – přičemž jde o obecné tvrzení, je tedy míněn jakýkoliv, i legitimní pohlavní styk.
  • 144 tisíc je nějaká „elitní“ skupina mimořádně oddaných a čistých Božích dětí.
  • Kromě tohoto místa i některé další indicie z Bible ukazují, že i legitimní manželský sex některé problematické rysy mít může, a to zvláště v mimořádných vypjatých situacích, kdy je zapotřebí mimořádná svatost:
    • Během svatých válek se měli židovští válečníci zdržet sexu (proto se na to Achímelek ptá Davida 1S 21) (dokonce i masturbace či poluce byly znečišťující a vyřazovala z boje)
    • Izraelci se měli zdržet sexu při posvěcování před setkáním s Hospodinem na Sinaji (Ex 19,15 I řekl lidu: Buďte připraveni za tři dny. Nepřistupujte k ženě).
    • Ježíš hovoří uznale o těch, kdo se sexu zřekli kvůli království nebes (Mt 19,12 a jsou eunuchové, kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes).
    • Snad i to, že kněží si nesměli vzít za ženu vdovu ani rozvedenou by mohlo ukazovat, že byť i legitimní styk zanechává na člověku nějakou „stopu“.
    • Dále toto místo ze Zjevení.
• Summarized: nelze vyloučit, že byť i legitimní pohlavní styk člověka nějakým způsobem lehce „znesvěcuje“, zvláště v obdobích, kdy je zapotřebí svatosti v mimořádné míře.
• Proč by tomu tak mělo být?
• Napadá mě toto vysvětlení: Milostný akt je natolik silným, „nebeským“, až nadpřirozeným zážitkem, že na člověku zanechává stopu. Dochází při něm ke „splynutí“ dvou lidí až do takové míry, že pak účastníci do určité míry ztrácejí schopnost duchovně „splynout“ s Bohem. Vryp, který milostný akt zanechá v duši je hluboký a trvalý a nelze jej pak již dokonale přepsat ničím jiným, dokonce ani vztahem s Bohem.
  • Ve smyslu: Vydal a otevřel jsem se druhému do takové míry, že každé další otevření a splynutí s kýmkoliv již tím bude ovlivněno.
  • Odráží se to pravděpodobně i v přeakcentování sexu v dnešní společnosti, v extrémní „sexualizaci“ naší doby – lidé ztrativší spojení s Bohem, hledají nadpřirozené „nebeské“ zážitky, kde se dá, mj. také v sexu.
• Nelze opominout chápání paniců jako lidí, kteří se rozhodli pro celibát kvůli Bohu a kvůli službě Jemu: aby měli volné ruce pro službu Bohu – jak to i doporučuje Pavel v 1K7. Když člověk neřeší sex ani jiné radosti a starosti manželského života, uvolňuje se mu obrovské volné pole času a energie.
• Panici ale mohou být myšleni také ne-sexuálně, symbolicky – ve smyslu lidí, kteří se odevzdali Bohu ještě v době, kdy byli neposkvrněni nečistotou světa.
  • Je rozdíl, jestli se člověk obrátí v mládí nebo dokonce v „nevinném“ dětství nebo v pokročilém věku, kdy už stihl v životě natropit mnoho zlého. A nejen to – mladý nevinný člověk nestihl zlo nejen vykonat, ale ani příliš poznat.
• Tímto směrem by mohlo ukazovat i pokračování: To are ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ochota následovat Krista je u lidí, kteří se obrátili časně a neměli tak čas „poznat hlubiny satanovy“.
• Ti byli vykoupeni z lidí a grain prvotiny Bohu a Beránkovi by tento koncept mohlo také podporovat: takovíto nekomplikovaní čistí křesťané by mohli být prvotinami spasených.

5V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony.

• Toto pokračování také ukazuje směrem symbolického chápání paniců – asi není důvod, proč by sexuální panicové měli být pravdomluvnější, než ostatní.
  • Snad celibátní kněží by mohli mít prostor žít zbožněji a být pravdomluvnější, než ostatní, ale moc to tak asi nefunguje.
• Spíše opravdu půjde o lidi, kteří se obrátili k Bohu záhy a šli za ním přímočaře a bez odboček.
  • Wurmbrandt např. popisuje případ křesťanské dívky, kterou komunistická policie zatkla těsně před její svatbou (myslím, že dokonce v den její svatby).
  • Velké množství mladých křesťanských mučedníků zemřelo, aniž si stihlo „zadat“ se světem.
• Na závěr si shrňme, co o těch 144 tisících víme:
  • stojí s Beránkem na Siónu
  • mají na svých čelech napsáno jméno Beránka i jméno Otce
  • zpívají před trůnem a kolem něho přítomnými
  • zpívají píseň novou a nenaučitelnou
  • ří se neposkvrnili se ženami, jsou to panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. 5V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony. 

6 Tu jsem uviděl ^[jiného^] anděla, majícího věčné evangelium, jak letí ⁽through the middle of heaven⁾, aby "I have zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu.

• ř. euangelisai (aor. inf.);
• Na zemi zřejmě nastává období zvýšené evangelizace či spíše misie. Možná půjde o závěrečné misijní vzepětí před Kristovým návratem, díky němuž bude mj. dosaženo cíle „kázání evangelia všem národům“ – což, jak víme je jednou z podmínek či spíše znamení iminentního Kristova návratu.
• Je vypíchnuto, že evangelium se dostane ke všem lidským skupinám, ať už je chápeme nebo definujeme jakkoliv.

7 Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu;  pokloňte  se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“

• ř.: říkajícího;
• Vidíme, že opravdu jde o závěrečné misijní a evangelizační vzepětí před Kristovým návratem.
• Jde o závěrečnou poslední výzvu k obrácení, symbolicky o „last call“ před odletem posledního letu do nebe.
  • „Last call“ na letišti znamená poslední výzvu k nástupu do letadla. Označuje okamžik, kdy . personál chystá uzavřít dveře letadla – a pasažéři, kteří se ještě nenacházejí na palubě, musí okamžitě nastoupit, jinak propásnou let.
  • Last call často bývá jmenovitý, např.
    • “Last call for Mr. John Smith on flight BA 256 to London. Please proceed to gate 12 immediately.”
    • „All remaining passengers, please proceed to the gate immediately.”
    • „Final boarding call for Flight … ”
    • “This is your last call. The gate is closing.” apod.
• Anděl vyzývá ty, kdo se ještě neobrátili ke Kristu, aby tak neprodleně učinili. Letadlo už je skoro plné a dveře se brzy zavřou.
• Tedy něco ve smyslu: “Last call for all passengers who have not yet given their lives to Jesus. Please make your way immediately to the nearest church. This is the final boarding.”¹

8 A jiný, druhý anděl . následoval ⁽a volal⁾: „Padl, padl veliký Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“

• ř.: vínem hněvu;
• Andělé jdou v závěsu – za prvním evangelizujícím andělem zvěstujícím „last call“ následuje bezprostředně druhý.
• Jeho zpráva je naprosto odlišná: zvěstuje pád Babylóna.
• Lze z toho usuzovat, že závěrečná žeň před Kristovým návratem bude spojena se zásadní politickou změnou. Co může pád Babylona znamenat?
• Babylonská říše v pravém slovy smyslu už je ze hry – šlo sice o nejmocnější říši všech dob², kterou si Hospodin použil jako „metlu“ na svůj národ, ale kvůli nepředstavitelné aroganci byla Bohem potrestána a nevratně rozmetána, a to bez možnosti znovu-obnovení.
• Nicméně Babylonská říše se stala předobrazem všech světových říší, které se vyznačovaly duchovním smilstvem.
• Jaké by tedy mohly být rysy symbolického Babylona napájejícího všechny národy vášnivým vínem svého smilstva? Viz také ZJ 18, kde se pád Babylona rozebírá podrobněji.
  • Jde o lidské mocnosti stavějící se proti Bohu.
  • Dalo by se říci, že říše babylonského typu kombinují „náboženský lesk s morální zkažeností a mocenské impérium s duchovní prostitucí“; směšují posvátné a světské; „synkretizují“ uctívání Hospodina s uctíváním bohů různých ideologií, duchovna a jiných náboženství.
  • O tři kapitoly dále uvidíme, že Babylon je „žena jedoucí na šelmě“ – tedy náboženský systém je naroubován na politickou moc.
  • Vyznačuje se bohatstvím, přepychem a pompézností a také ekonomickou a kulturní dominancí.
  • Opíjení národů znamená ideologickou intoxikaci např. kultem humanismu, moci, poživačnosti, bohatství či úspěchu.
    • Nelze v této souvislosti nevzpomenout na Holywood, jehož vliv na celou planetu byl (nebo ještě je) nezměrný.
    • Holywood přitom byl pouhou vlajkovou lodí západní civilizace jako takové.
    • It's quite possible that Babylonem v tomto pojetí je Západní, tedy euro-americká civilizace – ta po opuštění svých křesťanských kořenů mnoho z vyjmenovaných rysů splňuje.
• Druhý anděl v tandemu za andělem „globální evangelizace“ avizuje pád civilizace s babylonskými rysy – dost možná pád civilizace dnešního sekulárního Západu nebo jakéhokoliv „odkřesťanštělé“ civilizace .

9 A jiný, třetí anděl je následoval ⁽a volal⁾ mocným hlasem: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, 10 bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; a bude mučen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem. 

• ř. thymos, n.: hněvu;
• ř. orgé;
• Bezprostředně po dovršení globální evangelizace a pádu babylonské civilizace (Západu) následuje třetí anděl s další zásadní zvěstí: Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, bude také pít z vína Božího rozhorlení.
• O cejchu jsme se dozvěděli na konci předchozí kapitoly, kde druhá šelma „působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou ruku nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména“ 
• Zde se velmi expresivně a zřetelně dozvídáme, že přijmout cejch není v pořádku. Více než to, že to Boha velmi hněvá (rozhorluje k hněvu).
• Boží hněv je popsán velmi silnými obrazy: číše hněvu a víno rozhorlení.
  • Obrazy vyvolávají představu nanejvýš rozčileného Boha, který vztekle nalévá hříšníkům do číší hněvu své víno, tedy trestá je.
  • Víno je neředěné: Bůh hněvem vůči těmto lidem nešetří, nýbrž dává jim jej ve vrchovaté míře.
• Co tento hněv obnáší se dozvídáme vzápětí: jde o mučení v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem. 
  • Jde o jedno z nejhorších míst v Písmu – o naprosto nepředstavitelnou kombinaci krutého mučení a jeho pozorování. To vše navíc bez konce.
  • S podobnými místy o věčném trestu pro hříšníky je obtížné se vyrovnávat:
  • Na jedné straně o Boží spravedlnosti, hněvu a připravenosti potrestat veškeré zlo nelze pochybovat.
    • Jakékoliv zlehčování tohoto aspektu Božího charakteru je nebiblické³ a dříve nebo později zhoubné – člověk si začne Boha představovat zkresleně, začne si Jej přizpůsobovat svým „humanistickým“ představám.
  • Na druhé straně se podobné představy vymykají jakýmkoliv mezím představitelné krutosti – bolesti způsobená pálením je jednou z nejhorších vůbec – v běžném životě je člověk proti nejhorším excesům utrpení přece jen chráněn svou křehkostí a smrtelností⁴.
  • A zároveň nám představa Ježíše se zadostiučiněním pozorujícího lidské utrpení nekoresponduje s Jeho obrazem, jak nám jej přinášejí evangelia.
• Vyrovnat se s tímto napětím je obtížné – jakmile člověk začne existenci věčného trestajícího utrpení hříšníků zpochybňovat, dostává se na „tekuté písky“ – dle mého názoru chybuje v úsudku a vzdaluje se poznání Hospodina takového, jaký skutečně je.
• Na druhé straně přijmout bez mrknutí oka představu věčného trestu v ohni jako fakt, je také obtížné.
• O pekle bylo napsáno mnoho knih, – názory pokrývají celé spektrum mezi dvěma extrémy od:
  • Jde o realitu tak, jak je nepsaná např. v tomto verši. Až po:
  • Jde o ryzí symboliku – žádné peklo neexistuje, všichni lidé nakonec dopadnou dobře.
    • Někde v tomto spektru se nachází i teorie o anihilaci hříšníků – tedy, že vědoma existence hříšníků je dříve nebo později ukončena.
• Osobně se domnívám, že ani jeden extrémní názor není pravdivý, tedy: Nejde o čistou symboliku – peklo existuje a nekající hříšníci za své jednání krutě zaplatí. Mám ale naději, že nějaká míra symboliky v popisu jejich utrpení přece jen přítomná je.
• Ježíš peklo popisuje jako „vnější“ temnotu, kde je pláč a skřípění zubů, což (alespoň mi) asociuje spíše muka duševní.
• Jde o místo oddělené od Boha, a to nastálo.
• Představa, že jsem skončil definitivně špatně, a to výhradně vlastní vinou – kvůli tomu, že jsem odmítl skončit dobře, je neuvěřitelně drtivá. Peklo je definitivní ztráta naděje.
  • Tak je totiž spása v křesťanství postavena: Kdo chce, do pekla nemusí, neboť Kristus všem zájemcům zaplatil vstupenku do nebe. Stačí se ji převzít, tedy uvěřit a nechat se pokřtít.
• Osobně je mi blízká⁵ představa pekla od C. S. Lewise z knihy Velký rozvod: jde o nekonečné šedé místo, kde se lidé mají fyzicky neutrálně, kde se ale donekonečna utápějí v hořkosti a obviňování druhých, kteří za jejich stav údajně mohou (Napoleon např. stále dokola vztekle opakuje: Za všechno může Josefína).

11 Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.“ 

• Je zdůrazněna nekonečnost utrpení zavržených a absence jakékoliv úlevy.
  • Jak jsme již řekli, doufejme, že jde o obraz zoufalství nad definitivní ztrátou naděje.
• Je zajímavé, že skončit v ohni a síře si (dle tohoto místa Písma) člověk „nevykoledoval“ odmítnutím Krista, ale klaněním se obrazu šelmy a přijetím cejchu 666.
• Ve skutečnosti jde ale zřejmě o jedno a totéž: Je totiž těžko hledat jiný racionální důvod k odmítnutí klanění obrazu a přijetí cejchu, než příslušnost ke Kristu.
  • Šelma je totiž mocná, poklonit se jí je na první pohled logické a většina lidí to bez problémů udělá. Navíc bez cejchu je člověk naprosto ekonomicky vyřízený.
  • Aby byl člověk takováto rizika a protivenství ochoten podstoupit, musí vědět proč – musí být skutečně silně motivován.

12 Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a ⁽Ježíšovu víru⁾.

• n.: víru v Ježíše; 
• The words „zde je“ znamená něco ve smyslu: Zde se musí projevit … , zde je prostor pro …, toto je situace, kde je nutná (vytrvalost), apod.
• Množinu těch, kdo odmítnou poklonu šelmě i cejch odmítnou, tvoří svatí, což jsou křesťané, kteří odevzdali své životy Bohu a nechali se očistit Kristovou krví.
• To ale není všechno – jsou to zároveň ti, kdo „zachovávají„, tedy kdo svou víru svatost a víru drží v čase; kdo se nezastaví na cestě za Kristem.
• Se zachováváním souvisí také vytrvalost – která ukazuje stejným směrem jako zachovávání: Jedna věc je se pro Krista rozhodnout, druhá je v tomto rozhodnutí vytrvat navzdory času a obtížím.
  • Vytrvalost je aktivnější vlastností, než trpělivost – vytrvalost znamená vytrvat v nastoupeném směru.
• Co mají svatí vytrvale zachovávat? Dvě věci: Boží přikázání a Ježíšovu víru. Víme, že spasení je skrze víru, ale také, že víra bez skutků je mrtvá. Pouze ti, kdo uvěřili a zařídili podle toho své životy jsou těmi, kdo budou mít sílu odmítnout pokušení pocházející od šelem.

13 Tu jsem uslyšel hlas z nebe, který říkal: „Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!“^[„Ano,“^] praví Duch, „ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“ 

• Tentokrát nepromlouvá (čtvrtý) anděl, ale ozývá se z nebe anonymní hlas. Dává Janovi pokyn, co má zapsat.
• Z toho můžeme usuzovat, že Jan si dělá poznámky po celou dobu svého „pobytu“ či zjevení. Dělal si je zřejmě podle svého uvážení – průběžně vidíme, jak se snaží co nejlépe popsat viděnou, pro čtenáře stěží představitelnou realitu.
• Nyní si má zapsat přímo větu či formulaci, která je mu diktována.
• Boží pokyn „napiš“ nebo „zapiš“ je v Písmu poměrně častý – Bůh s písemnými záznamy pracuje často; křesťané jsou lidmi knihy.
• V knize Zjevení dostává Jan pokyn k napsání něčeho několikrát, a to od hlasu, od Syna člověka a od sedícího na trůnu:
  • Nejprve hned na začátku v souvislosti s Zj 1,10-11 V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice,  který říkal: „Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi sborům“ 
  • Od Syna člověka: Zj 1,19 Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich.
  • Pak jsou mu postupně diktovány dopisy sedmi sborům.
  • Na tomto místě přichází diktát od hlasu z nebe.
  • Od hlasu od trůnu (Zj 19,9) A řekl mi: „Napiš: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá Boží slova.“ 
  • Od sedícího na trůnu (Zj 21,5) „Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A  řekl  mi: „⁽Napiš: Tato⁾ slova jsou věrná a pravá.“ 
• Zde a ve Zj 19 jde o blahoslavenství.
• O kom tedy měl Jan zapsat informaci, že je blahoslavený? O mrtvých, kteří od této chvíle umírají v Pánu! Kdo to je? V čem je jejich specifikum?
• Zemřít pro Krista jako mučedník je blahoslavené – to platí obecně a není to nikterak překvapující. Nemusí jít nutně jen o mučedníky, ale o všechny křesťany, kteří svou víru udrželi až do okamžiku své smrti.
• Od této chvíle: Od jaké chvíle? Od chvíle, kdy promluví tento anděl je udržení víry a/nebo mučednictví ještě blahoslavenější, než předtím? V jakém smyslu?
• Jde o speciální zaslíbení pro ty věřící, kteří odmítnou klanění obrazu šelmy nebo nepřijmou cejch šelmy v posledních časech?
  • Situace v době šelem bude tak vyhrocená a nátlak tak velký, že ti, kdo obstojí (nepokloní se a neocejchují) i za cenu vlastní smrti, budou oceněni speciálním způsobem?
  • Je to těžko představitelné – cožpak existuje nebo někdy existovala nějaká situace, kdy by obětování života pro víru v Krista nebylo vyhrocené a nevyžadovalo extrémní víru? Je vůbec možné takovouto víru ještě stupňovat?
• Je možné, že v období šelem bude situace ve společnosti taková, že odmítnout poklonu a cejch bude ještě obtížnější, než dříve.
• Může to souviset např. s postmoderním přístupem k životu („neexistuje objektivní pravda“), s rozmělněním pravdy a zahlcením informacemi díky technologiím.
• Možná bude výzva k poklonění se a k přijetí cejchu vypadat nevinně?
  • Je možno uvažovat např. takto: Když je člověk postaven před volbu: „Zapři Krista nebo budeš zabit“, může být volba přes svou extrémnost snazší, než volba „Přijmi cejch nebo budeš zabit“. Spojit si totiž cejch se zapřením Krista nemusí být prvoplánově jasné.
  • Volba může být postavena např. takto: Zachovej si svou víru v Krista – pouze se pokloň obrazu šelmy a přijmi cejch. Klidně si zůstaň křesťanem, nic dalšího po tobě nechceme. Cejch nic neznamená, jde pouze o registraci, apod.
  • Je možné, že kdo bude schopen odmítnout kompromis i v takto „rozmlžené“ situaci, je hoden zvláštního blahoslavenství?
• Duch dále připomíná ještě dvě zásadní skutečnosti:
  • Opravdový odpočinek od všeho stresu a soužení čeká věřící až „na druhé straně“ (ať  odpočinou od svých prací).
  • Nic z toho, co křesťan na zemi pro Krista vykoná, nebude zapomenuto a nezůstane bez ocenění (jejich skutky jdou s nimi). 

14 A uviděl jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp.

• v NS pouze v tomto oddílu a Mk 4,29;
• Jan má opakovaně problém Ježíše přesně identifikovat. Formulace „podobný Synu člověka“ (tak sám sebe Ježíš běžně nazýval) naznačuje, že postava na bílém oblaku v něčem Janovi Ježíše připomínala, ale něco v Jeho vzhledu Janovi zase bránilo Ježíše s postavou na oblaku rovnou ztotožnit.
• Ježíš na oblaku Jana zaujal dvěma věcmi:
  • zlatou korunou na hlavě: Nejde v zásadě o nic překvapivého – Ježíš je král a králové nosí korunu (zde „stefanos“).
    • Korunovaný Ježíš není ve Zjevení častým motivem – setkáváme se ním ještě ve Zj 19,12 A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý (Boží slovo); spravedlivě soudí a bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů;
    • Ve Zj 6,2 jede na bílém koni jezdec s korunou (stefanos) – zda jde o Krista, není jisté.
  • Syn člověka na oblaku dále má v ruce ostrý srp – vzápětí uvidíme, k čemu. V každém případě je jasné, že muž na oblaku je Pánem nastupující žně.
• O žni Ježíš hovořil vícekráte:
  • J 4,35 „Neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde sklizeň‘? Já vám říkám: Zvedněte oči a hle, pole se již bělejí ke sklizni.“
  • Mt 9, Lk 10 „Žně je sice mnoho, ale dělníků málo; proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky do své žně.“
  • Mt 13 Podobenství o pšenici a plevelu

15 A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina žně a dozrála úroda země.“

• ř.: vyschla;
• Jan již volající anděly přestal počítat – tento je čtvrtý (třetí volal o strašném trestu pro ty, kdo se klanějí šelmě a cejchují).
  • Případně pátý, pokud byl hlas volající „Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!“^[„Ano,“^] praví Duch, „ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“  také patřil andělovi.
• Tento anděl vychází ze svatyně, tedy od samotného trůnu, ze samotné „zasedací místnosti v Bílém domě“, z válečného kabinetu.
• Tento anděl volá svůj pokyn na Syna člověka sedícího na oblaku s korunou a srpem. Ten zřejmě na tento pokyn čekal.
  • Pokud na oblaku sedí Ježíš (což je pravděpodobné), korespondovalo by to s informací, že ani On sám nezná přesný čas svého návratu. (Mt 24,36 O dni pak a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jen Otec).
  • A Otec právě po andělovi vzkázal pokyn, že „už je to tady“ – je možno začít.
• Ježíš se srpem sedící na oblaku signalizuje, že je připraven, že může kdykoliv „vyrazit“. Pro Ježíše nebyl andělův pokyn „bleskem z čistého nebe“ – okolnosti na zemi jasně ukazovaly, že čas Jeho návratu je na spadnutí.
  • Jako když se ráno před odjezdem z domu oblečený posadím před dům na kufr a už jenom čekám, až přijede auto, které mě má vyzvednout.

16 A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata.

• Jan sedícího na oblaku stále nenazývá Ježíšem.
• Srp je symbolem žně – o jakou žeň se jedná? O závěrečnou žeň lidstva: Všichni lidé budou „sklizeni“ a shromážděni.
• Žnecem je Bůh či Kristus. Obilím a koukolem jsou lidé – vše, co na zemi roste, tedy žije.
• Všichni lidé pak budou shromážděni k závěrečnému soudu.
• Všechno šlo zjevně „ráz na ráz“.

17 A další anděl vyšel ze svatyně, která "I have v nebi, a také on měl ostrý srp.

• Andělé se zapojují jeden za druhým. Každý vychází ze svatyně se svým zadaným úkolem.
• Také tento anděl má ostrý srp, stejně jako Syn člověka na oblaku. Proč? Ježíšův srp na žeň nestačí?
  • Jistěže dva kombajny požnou pole rychleji, než jeden.
• Zřejmě jde o to, že při Kristově návratu půjdou věci rychle – a že andělé budou do shromažďování lidí široce zapojeni.
  • Nikdo nebude „na vyzvednutí“ čekat v odlehlé africké vesnici čekat několik dní.

18 A jiný anděl ^[vyšel^] z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály.“ 

• Další anděl vychází ne ze svatyně, ale z oltáře – snad tedy ještě ze „žhavější“ Boží blízkosti.
• Ti, kdo žnou, pouze shromažďují – tříděním požatého materiálu se nezabývají. Dále ale uvidíme, že v našem případě probíhá žeň ještě jinak.
• Anděl disponující ohněm má již schopnost některou část úrody spálit.
• A je vidět, že se už svého úkolu nemůže dočkat.
• Zdá se, že symbolika sklizně je zde následující:
  • Obilí jsou věřící – ti jsou sklizeni nejprve: Nejsou již dále tříděni, o pleveli se zde neuvažuje.
  • Vzápětí jsoutímž srpem sklizeni ostatní lidé – nekající hříšníci, jejichž zlo již přesahuje všechny meze a volá po pomstě.
  • Sklizeň zlých hroznů nemůže proběhnout dokud není připraven anděl s ohněm – dokud nejsou připraveny podmínky pro potrestání a separaci hříšníků.

19 Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu.

• Lis Božího hněvu je hrozivá představa. Lis drtí svůj obsah nekompromisně obrovskou silou. Lis je tvrdý, jeho obsah měkký a poddajný.
• Nahromaděný Boží hněv na nekající zlé lidstvo vytryskne v hrozné závěrečné explozi pomsty.
  • Když čtu o Božích závěrečných trestech, vždy se mi vybaví závěrečná scény a z filmů Quentina Tarantina Nespoutaný Django a Hanební parchanti: Režisér v divákovi v obou filmech systematicky vzbuzuje a živí nenávist k extrémně zlým a arogantním otrokářům a nacistům – aby pak přinesl očistnou „úlevu“ v závěrečném kataklysmatu násilí a krve.
  • Snad není diváka, který by nepocítil spravedlivé zadostiučinění a úlevu, když nacističtí pohlavárové hynou v ohni a křížové palbě nebo když Django postřílí všechny otrokáře a jejich dům pak vyhazuje do povětří.
  • Když na závěr Django odchází ke své krásné nevěstě, která na něho čeká na bílém koni, je to pro mě obraz Krista, který si poté, co se vypořádal se zlem, odvádí svou nevěstu církev do světlé budoucnosti.

20 A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.

• ř.: ušlapán;
•  ř.: toho lisu;
• tj. 298 km;
• Lis je obrazem Božího trestu – ať už bude peklo vypadat jakkoliv, být uvržen do lisu, až je vymačkána krev, je děsivým obrazem.
• Venku za městem je zřejmě jiným popisem prostoru mimo Boží „dosah“, mimo ženichovu svatbu, o obraz nejzazší temnoty, kde pláč a skřípění zubů, jak je zmiňován např.
  • Mt 8,12 avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.
  • Mt 22,13 Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
  • L 13,28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven. venkovní oblasti, vnější temnoty,
  • J 12,31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
  • J 15,6 Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří.
• Každý člověk se potřebuje za každou cenu tomuto hroznému místu mimo město vyhnout – a dostat se do města, tedy do Boží přítomnosti, na Beránkovu svatbu.
• Co proboha znamená nepochopitelně konkrétní obraz o množství krve sahající až po uzdy koní na vzdálenost téměř tří set kilometrů?
  • Jde jistě o obraz – množství krve je nepředstavitelně nesmyslné – objem jezera krve o poloměru 300 km a o hloubce jeden a půl či dva metry ani nemá cenu počítat – tolik krve nekolovalo v žilách všech lidí, co kdy žili na zemi.
  • Proč tedy 300 kilometrů a proč zrovna hloubka – co nám tento obraz má říci?
  • Názory učenců uspokojivé odpovědi nedávají – dá se uvažovat o univerzálnosti Božího soudu ve smyslu, že zasáhne veškerý svět; že začne od území Izraele (tam se dají nalézt podobné vzdálenosti); že bude důkladný, apod.
• Klíčem k pochopení obrazu by mohlo být určení hloubky jezera krve pomocí výšky uzd koní (vždyť by klidně mohlo být napsáno, že hloubka jezera bude třeba tři lokte) – to by mohlo naznačovat, že jezerem krve bude schopen projet jezdec na koni, aniž by se kůň utopil (hlavu a nozdry bude mít nad hladinou). Jezdec bude mít přitom v krvi namočené pouze nohy. Tím jezdcem by mohl být Ježíš, případně s ostatními spasenými.
• Obraz by potom mohl vyjadřovat něco ve smyslu, že spása vyvolených se odehrává na pozadí totálního vypořádání se se zlem.
  • Bez potrestání zla by nebyla možná spása – nedávala by vůbec smysl ani Kristova smrt na kříži (k čemu by byla, kdyby zlo nemělo být potrestáno?).
  • Kristova spása dává smysl pouze na pozadí potrestání hříchu.
  • Kristus ví, co zlo obnáší, a osobně se s ním vypořádá.
  • Kristus během svého pobytu na zemi přišel masivně do kontaktu se zlem (bez toho, aby Jej dokázalo opravdu znečistit).
• Jezero krve je sice obrovské, ale není nekonečné a je (s) Kristem přebroditelné.
• Boží trest nad zlem bude strašný, ale definitivní. Nejde o nekonečný proces – Bůh má řešení: Kristus zlo konfrontoval, nebyl jím pohlcen, ale zlo porazil – „projede zlem“, potrestá zlo a odstraní je z cesty.
  • Boj se zlem byl dlouhý a krvavý, ale díky Kristu se nepotáhne do nekonečna.

.

.

1. „Poslední výzva pro všechny cestující, kteří ještě nevydali svůj život Ježíši. Okamžitě se prosím vydejte do nejbližší církve. Toto je poslední výzva.“ ↩︎
2. Novobabylonská (nebo Chaldejská) říše (626–539 př. n. l.) vznikla po pádu asyrské říše.
   Vrcholu moci dosáhla za Nebúkadnesara II, který dobyl r. 596 př. Kr. Jeruzalém a odvedl Židy do babylonského zajetí. Zanikla 539 př.Kr. po dobytí Peršanem Kýrem II. ↩︎
3. Biblických míst, kde se Bůh představuje jako velmi přísný soudce a nekompromisní vykonavatel trestu, je nezměrné množství – od vyhnání z ráje, přes potopu, historii Izraele, přes obětování vlastního syna až po knihu Zjevení. ↩︎
4. Když je utrpení příliš velké, člověk ztratí vědomí nebo zemře. ↩︎
5. Chápu ale, že může jít pouze o mé zbožné přání a že realita je horší. ↩︎