1 Volej z plna hrdla, bez zábran; pozdvihni svůj hlas jako beraní roh a oznam mému lidu jejich přestoupení a domu Jákobovu jejich hříchy!
- Pokyn pro proroka je, aby následující informace šířil „hlava nehlava“. Nemá při jejich sdělování brát na nic ohledy.
- Všichni se k nim mají dostat.
- Nepůjde přitom o nic povzbuzujícího ani útěšného, ale o seznam hříchů posluchačů.
2 Den co den se mě dotazují a mají zalíbení . poznání mých cest jako národ, který koná spravedlnost a neopouští právo svého Boha. Doptávají se mě be spravedlivá rozhodnutí, mají zalíbení . Boží blízkosti.
- n.: soudy / právní nařízení;
- Verš zní dobře – Hospodin vidí u svého národa zájem. Izrael řeší otázky týkající se Boha, Božího názoru na to, co je správné. Upřesňuje si poznání Božích cest.
- Baví je přemýšlet nad duchovními věcmi. Boha se nebojí, mají zájem trávit čas v Jeho blízkosti.
- V čem je tedy problém?
3 Proč, and se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a (ty o tom nevíš?) Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky.
- [po pádu Jeruzaléma vzrostl počet postních dnů, které připomínaly události s tím spojené];
- n~: nebereš na to ohled;
- h.: nacházíte; n.: uspokojujete své tužby;
- Svým způsobem problém není – Izraelce některé věci zajímají a Hospodin jim odpovídá.
- Co Izraelce zajímá? Chtějí vědět, proč Bůh nevěnuje pozornost jejich zvýšenému duchovnímu úsilí.
- Mají pocit (oprávněný), že jejich snaha se Bohu přiblížit a pohnout Jej k činům, vyznívá naprázdno.
- Izraelci se ptají, Hospodin odpovídá: Ano, je to tak – vaše posty a „pokořování“ Mě opravdu „neberou“, ignoruji je.
- Chyba není v postech samotných – ty Já beru vždycky vážně, ale ve vašem přístupu k nim.
- Vy posty totiž berete pouze formálně – postíte se tělem, ale vnitřně se zabýváte něčím úplně jiným. A na tohle já neslyším. Formální půst (když se člověk sice zdržuje jídla), ale nedoprovází hladovění odpovídajícím vnitřním postojem, Hospodina nechává lhostejným.
- Když si člověk při postu hledí svého, řeší své záležitosti, jeho hladovění vyznívá doprázdna.
- Někdy je to ještě horší – v rámci hladovění je člověk nervózní a naštvaný a může se chovat ještě hůře než normálně: Může své nepohodlí „dávat vyžrat“ svému okolí.
- Ve sboru jsme měli bratra, který se vcelku pravidelně postíval čtyřicet dnů (byl většinou „na džusech“). Jednou se pár dní po začátku postu hrubě utrhl na svou manželku – vzpomněl si na toto místo; uvědomil si, že to, co dělá, je k ničemu nebo dokonce kontraproduktivní a půst ukončil.
4 Hle, postíte se 21 ke sporům a hádkám a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, má-li být na výšině slyšet váš hlas.
- Situace je dokonce ještě horší – kromě hledění si svých zájmů a utlačování zaměstnanců se postící během postu vyžívají ve sporech a hádkách a dokonce v agresi.
- Což je špatně – takovýto půst Boha opravdu „nebere“.
- Co je vlastně smyslem postu? Aby byl hlas postícího slyšet na výšině, tedy Hospodinem.
- Hlas, který vysíláme na výšinu, je modlitba. A půst je způsobem, jak lze modlitbu fortifikovat (posílit).
- Moje definice postu je: Půst je nástroj, který dal Bůh lidem, aby Mu mohli dát najevo, že jim na něčem opravdu záleží.
- Odlehčeně řečeno: Modlitby se říkají snadno, ale hlad je hlad.
5 Což je toto půst, který si přeji, . den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý?
- h.: vyvolím;
- Jde o řečnickou otázku s předpokládanou odpovědí: Nikoliv, toto není půst, který si přeješ a který je ti milý.
- Bůh dokonce říká: „To, co provozujete, se vůbec postem nedá nazvat. Je to paskvil“.
- „A jaký půst je Mi tedy milý a přeji si ho?“ ptá se Hospodin?
- A odpovídá: „Řeknu vám to naprosto jasně. Potěší mě půst, při kterém“:
- člověk pokořuje svou duši: Duši lze pokořovat. Není to tak, že duše buď pokorná je nebo není.
- Pokud není, je možno ji v tom pomoci. A i pokud duše pokorná je, je možno ji pokořit ještě víc. Pokory není nikdy dost.
- Proč se pokora Bohu líbí? Co je na oceněníhodného?
- Pokora je postoj uvědomění vlastní omezenosti, slabosti a závislosti na Bohu. Nejde o sebepodceňování, ale o schopnost vidět se realisticky.
- Bůh nestojí o to, abychom se podceňovali: Nebere ho, pokud o sobě dvoumetrový svalovec „pokorně“ tvrdí, že neuzvedne ani třísku, nebo když vysokoškolák tvrdí, že neví kolik je dvě plus dvě.
- Problém je v tom, že my lidé máme tendenci vidět sama sebe nerealisticky, tedy přeceňovat se.1 Pokořit se pak znamená „srovnat si hlavu“ a začít se vidět realisticky.
- Svěsit hlavu jako rákos a podestlat si pytlovinu a popel potom jsou původní atributy pokořování. Jde o způsob, jak můžeme své rozhodnutí se pokořit prakticky udělat a dát najevo: změnit postoj těla, nepohodlně spát a nejíst.
- člověk pokořuje svou duši: Duši lze pokořovat. Není to tak, že duše buď pokorná je nebo není.
- Bohu jde o srdce, nikoliv o tělesné postoje. Před chvílí jsme viděli, že člověk může duchovně hladovět a přitom se chovat hnusně.
- Na druhé straně často platí, že duše následuje postoje těla2. A jestliže vyšleme dostatečně silný tělesný signál, že se chceme pokořovat, duše vnější postoj těla následuje změnou postoje vnitřního – pokoří se.
6 Toto je půst, který si přeji: Rozvázat (pouta ničemnosti,) uvolnit řemeny jha a propustit utlačované be svobodu, zpřetrhat každé jho.
- n.: svazky zla; n~: nespravedlivá pouta;
- Bůh pokračuje v popisu toho, co On si představuje pod správným půstem:
- Rozvázat pouta ničemnosti: Jestliže se někdo choval hnusně k druhým a svým chováním je tělesně nebo duševně svazoval, je nutné, aby toho v rámci sebepokořování a postu zanechal.
- Uvolnit řemeny jha: Člověk pod jhem pro tebe pracuje. V Izraeli Izajášovy doby šlo hlavně o vzájemné zotročování mezi židy navzájem. Pokud se někdo zadlužil, dost často pak skončil u svého bližního jako otrok. Což sice formálně bylo podle Zákona, ale Izajášovi současníci tuto praxi přeháněli a dovedli ji do nemilosrdných extrémů.
- Propustit utlačované be svobodu, zpřetrhat každé jho: Izraelci dost pravděpodobně nerespektovali institut milostivého léta a nepropouštěli své bratry dlužníky každý sedmý rok na svobodu.
7 (Když budeš) lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš He domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný,
- h.: Cožpak to neznamená
- tj. prav.: blízkému příbuznému;
- Bůh říká, že nestačí přestat dělat věci špatné, ale je třeba začít dělat věci správné.
- Jinak řečeno: U některých věcí naopak Hospodina štve, že je Jeho lid nedělá, ačkoliv by měl Jsou to:
- lámat hladovému svůj chléb
- ubytovat chudé lidi bez domova
- když uvidíš nahého, zakrýt ho
- Summarized: nebýt lhostejný vůči vlastnímu tělu a krvi.
- V Izajášově době se tyto věci zjevně neděly: někteří Izraelci byli hladoví, zmrzlí a bez domova – a ostatním to bylo jedno. To je v Božích očích naprosto nepřípustné.
- Pokořování „po Božím způsobu“ znamená nejen opuštění věci špatných, ale také aktivně začít dělat věci správné – např. se postarat o potřebné.
- Situace byla o to horší, že Boží lid nebyl ochoten pomáhat si ani navzájem, v rodině, příbuzenstvu a v komunitě – byl lhostejný vůči vlastnímu tělu a krvi.
- To je přitom úplný základ. Jestliže člověk nehne prstem ani pro člena své rodiny, jak může být milosrdný pro širší okruh lidí, které ani nezná? (Např. pro cizince).
8 tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost . (za tebou půjde) Hospodinova sláva.
- n.: tvůj Spravedlivý;
- h. (s opravenou punktací): tvým zadním vojem bude; TM: sebere tě; LXX: zahalí tě;
- Na takový pravý půst spojený s milosrdným postojem vůči druhým Bůh pak jistě zareaguje, a to velmi bouřlivě:
- tvé světlo vytryskne jako rozbřesk: Tma v lidských životech se rozjasní podobně jako se rozední ráno při východu slunce. To, co se dělo předtím (vzájemný útlak a násilí) bylo tmou; milosrdenství a vzájemná laskavost jsou světlem.
- před tebou půjde tvá spravedlnost: Jde o obraz pochodu, kdy hlavní voj pochodujících je zepředu i zezadu doprovázen samotným Bohem. Pochod či cesta jsou obrazem lidských životů
- To, co jde před lidmi, co takové milosrdné postící se Boží ctitele předchází, je jejich spravedlnost. Boží darovaná spravedlnost.
- za tebou půjde Hospodinova sláva: Takovýto milosrdný půst nezůstává utajen – stává se slavným mezi anděly i mezi lidmi. Bůh informaci o něm „rozhlásí“.
- rychle vzejde tvé uzdravení: Násilí a sobectví jsou nemocí – pokud člověk v milosrdném postu hledá Boží tvář, reaguje Bůh uzdravením jeho chorého nitra.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.
- var. (Pš, Tg, srv. Ez 9,9): převracení práva;
- n.: hrození; ($; h.: posílání);
- Bůh zde přidává další dvě věci, které je během Jemu libého postu udělat. K dosavadním osmi (rozvázání pout ničemnosti, uvolnění řemenů a zpřetrhání jha, propuštění utlačovaných, sycení hladového, ubytování bezdomovců, oblečení nahých, odstranění lhostejnosti) jsou přidány další tři:
- odstranění jha ze svého středu: U jha jde spíše o opakování – je zmíněno již potřetí. Jho je nástroj zapřažení člověka do tažení vozu, břemene nebo práce. Jde o nelegitimní využívání jednoho člověka druhým.
- ukazování prstem: jde pomlouvání, ostrakizaci, šikanu či jakékoliv ponižování.
- mluvení zla: Je třeba si dávat pozor, co člověk vypouští z úst.
- K těmto dalším třem Božím požadavkům jsou připojeny další dvě zaslíbení – obě vyjadřující Boží připravenost či ochotu reagovat na lidské volání: zavoláš … Hospodin odpoví; budeš křičet o pomoc … Bůh se ozve.
10 Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. jako poledne.
- var.: Vyliješ-li;
- h.: svou duši; var. (Pš, LXX): svůj chléb;
- h.: strádající / zkrušenou duši;
- Další dva požadavky jsou spíše opakováním o nutnosti sycení hladových a strádajících.
- Výsledkem těchto činů bohulibého půstu jsou další dvě zaslíbení vyjádřená krásnými obrazy:
- v temnotě vyjde tvé světlo: na pozadí všeobecného zla bude tvá dobrota jasně patrná – přinejmenším Nejvyšší o ní bude dobře vědět.
- tvůj soumrak 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. jako poledne: Ani špatná situace kolem tebe tě neovlivní – ty budeš žít v Boží přítomnosti i na pozadí všeobecného zla.
11 A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši . na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat.
- h.: lhát;
- Zaslíbení přibývají další a další. Pravý půst otvírá doširoka Boží štědrost. Bůh slibuje dále:
- ustavičné Boží vedení
- nasycení duše . na vyprahlých místech: Tedy schopnost čerpat štěstí a pokoj od Boha, nezávisle na okolnostech.
- dodávku svěžesti tvým kostem: Jde nejen o zdraví, ale i o celkovou vitalitu, životní energii, regeneraci; o dodávku vláhy a osvěžení do hloubky té nejvnitřnější podstatě člověka.
- budeš jako zavlažovaná zahrada: zahrada, která má zajištěnou závlahu, se má dobře.
- budeš jako nevysychající vodní zdroj: Vodních zdrojů je mnoho – ale těch opravdu trvanlivých a spolehlivých, nezávislých na počasí je podstatně méně.
- Přeneseně – je skvělé, pokud naše schopnost nést Bohu ovoce není závislá na okolnostech našich životů. Pokud jsme schopni žít šťastně a plodně, i když prožíváme „sucho“.
12 (Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují) odvěké trosky, upevníš (základy, které trvaly z generace na generaci.) A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny . obnovuje stezky (k obydlím.)
- var. (LXX, Vul): Budou vybudovány tvé;
- [tj. které zůstaly ze zbořených budov];
- n~: starobylé základy; n.: základy mnoha generací
- h.: , aby se tam dalo bydlet.
- Bůh zaslibuje po půstu další a další věci:
- Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky: Obnovu věcí, které existovaly, ale byly vinou hříchů pobořeny. Tato obnova nastane v budoucnosti, v dalších generacích. Můžeme v této souvislosti vzpomenout např. na slávu, velikost a moc izraelského království za králů Davida a Šalomouna.
- upevníš základy, které trvaly z generace na generaci: V základech vzniku Izraele jako Božího lidu stáli praotcové, jejich víra a poslušnost. Tyto základy nikdy nezanikly, odvěké smlouvy nikdy nebyly zrušeny.
- . nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny . obnovuje stezky k obydlím: Koho tak nazvou? Izraelský národ. Možná proroka Izajáše.
- Člověk zazdívající trhliny je oporou svému okolí: Když vidí slabé místo, nepoukazuje na něj, neskandalizuje ty, kdo se o hradby měli starat, ale snaží se slabé místo opravit, zacelit.
- Trhlin či slabých míst bylo v životě izraelského národa mnoho. Mnoho slabin mají i dnešní církve nebo také životy jednotlivých věřících.
- Blahoslaveni jsou ti, kdo se snaží tato slabá místo vyřešit a ne na ně pouze poukazovat.
- Dalo by se říci, že lidé jsou dvou nebo tří druhů: Ti, kdo problémy vytvářejí, ti, kdo na problémy poukazují a ti, kdo se problémy snaží řešit.
13 Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou . svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova,
- Prorok opouští problematiku bohulibého půstu a obrací se k sobotě.
- Sobota v tomto pojetí znamená více, než jen jeden den bez práce. Vztah k sobotě odráží vnitřní nastavení člověka vůči Bohu, ukazuje, jaký vztah člověk vůči Bohu má, jak mu na vztahu záleží.
- Jinak řečeno: Nejde o legalistické dodržování detailů Zákona, ale o přístup.
- Jaký tedy má být přístup k dodržování soboty, potažmo Božích příkazů?
- odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty: Pokud je něco, čím Boží příkazy zanedbáváš, je třeba to změnit
- odvrátíš svou nohu od konání svých zálib v můj svatý den; budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby : Nestačí nehřešit a věnovat se neutrálním činnostem. Je třeba hledat Boha – nejen v sobotu, ale stále. Každý máme nějaké záliby a není na nich nic špatného. Pouze nám nesmějí nahradit nebo stát v cestě hledání Boha. Miliony lidí na planetě se věnují své agendě – ta je většinou neutrální, málokdo cíleně dělá zlo. Pokud ale soukromá agenda zaujme místo hledání Boha, stává se katastrofou.
- nazveš sobotu rozkošnou . svatý den Hospodinův ctihodným: Požadavky se stupňují: Nestačí přestat hřešit, nestačí nevěnovat se své agendě – je třeba se snažit mít v hledání Boží tváře zalíbení.
- Je to pochopitelné – nikdo nestojí o vztah „se zatnutými zuby“. Manžel ani manželka nestojí o to, aby s ním partner trávil čas (nebo se dokonce miloval) z povinnosti, neradi nebo s nechutí. V manželství není každý den růžový a život je dlouhý – přesto jsme povinni usilovat o to, aby nám čas trávený s partnerem byl rozkošným a ctihodným.
- odvrátíš svou nohu od mluvení planých slov: K sobotě i dobrému vztahu patří i to, že si člověk dává pozor za plané žvanění.
14 potom budeš mít rozkoš v Hospodinu a (nechám tě jezdit na návrších země) . (budu tě krmit dědictvím tvého otce Jákoba, neboť ústa Hospodinova promluvila.
- [:- hojně tě nasytím dobrými věcmi];
- [tj. (jako metonymie) úrodou, která vyroste na Jákobově dědictví – v zaslíbené zemi];
- Pokud člověk udělá všechno pro upřímné hledání vztahu s Bohem (což vyjadřuje např. opravdovým přístupem k sobotě), Bůh opět slibuje mnoho a se vší vážností (neboť ústa Hospodinova promluvila).
- Je to logické – kdo Boha hledá, ten Jej také nalézá. A nalézt Boha je vrcholem štěstí, kterého člověk může v životě dosáhnout – jde o rozkoš v Hospodinu.
- What does it mean jezdit na návrších země? Zřejmě dominovat, být viditelný a v popředí. Opakem je „skrývat se v jeskyních“, plazit se kanály, plížit se při zdi a podobné obrazy.
- A co znamená krmit dědictvím tvého otce Jákoba? Být napojen na sliby a smlouvy předků a čerpat z nich dobré věci. Bůh před léty vyjednal s mými praotci dobré věci pro jejich potomky. A jelikož já mezi jejich potomky patřím, vztahují se tyto dobré věci i na mě.
.
.