2. Moses - chapter 32

1 Když lid viděl, že Mojžíš ⁽otálí sestoupit⁾ z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: Vstaň . udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť the tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo.

• n.: dlouho nesestupuje;
• [Mnohokrát (cca 83×) v StS pobídka k bohulibému rozhodnému jednání; pouze zde, 1Kr 14,2; 1Kr 21,7.15; SS 13,15 ke zlému];
• h. pl. může označovat boha i bohy; jako na jiných místech č. pl. je brán podle určujícího slovesa v pl.;
• Víme, že Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní.
• Je třeba uznat, že šlo pro čekající o dlouhý časový úsek. Musíme vzít v úvahu, že nikdo, ani Mojžíš s tak dlouhou nepřítomností nepočítal.
• Kdyby tušil, jak se jeho pobyt na hoře protáhne, jistě vy Árona a ostatní varoval. Všichni ale téměř jistě počítali s nepřítomností krátkou, možná několikadenní.
• Šlo o Mojžíšův již asi šestý pobyt na Sinaji a první takto dlouhý. Precedens tedy Izraelité měli pouze částečný.
• Odchod probíhal takto (Ex 24): Hospodin řekl Mojžíšovi: Vystup ke mně na horu a zůstaň tam; dám ti kamenné desky, zákon a příkaz, které jsem napsal k jejich poučení. Potom vstal Mojžíš i jeho služebník Jozue a Mojžíš vystoupil na Boží horu. Starším však řekl: Zůstaňte zde, dokud se k vám nevrátíme. Áron a Chúr jsou zde s vámi; kdo by měl nějakou záležitost, přistoupí k nim. Mojžíš vystoupil na horu a horu zakryl oblak. Na hoře Sínaj spočívala Hospodinova sláva a po šest dní ji zakrýval oblak. Sedmého dne Hospodin zavolal na Mojžíše z oblaku. Hospodinova sláva vypadala před očima synů Izraele jako stravující oheň na vrcholu hory. Mojžíš vešel do oblaku a vystoupil na horu. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
• Mojžíš ale začal stoupat, brzy zmizel v oblaku a „slehla se po něm zem“. Hora nadále dýmila a otřásala se, plynul den za dnem a nic se nedělo.
• Jít zjistit, jak na tom Mojžíš je, se nikdo (oprávněně) neodvážil – zaplatil by za to životem.
• Áron věděl stejně málo jako ostatní. Musel být také nesmírně nervózní – vždyť bez Mojžíše by byl úplně „nahraný“. Áron sám by vedení nebyl schopen.
• Čekali týden, dva, tři čtyři, pět. Vydrželi v nejistotě trpělivě čekat pět týdnů a pět dnů – což se mi vůbec nezdá jako „špatný výkon“.
• Bůh jim jejich čekání nijak neulehčoval – nepromluvil z hory, neposlal dolů žádný vzkaz, neposlal Mojžíše dolů na pár dnů, aby lid uklidnil.
• Nicméně je jasné, že Hospodin očekával, že Áron a lid čekání zvládnou.
• Na druhé straně – co tak hrozného po nich Hospodin chtěl? Měli zkrátka čekat. Měli co jíst a pít, nic jim nehrozilo.
• Možná nedostatek činnosti mohl naopak jejich netrpělivosti nahrávat – nicnedělání přináší „roupy“.
• Zajímavá je otázka, jestli, kdyby vydrželi ještě jeden den, Mojžíš by už byl poslán dolů. Jestli jeho návrat byl předčasný a vyprovokovaný – a nebýt vzpoury, ještě by Mojžíš nahoře nějaký ten týden pobyl.
• Lidé se shromáždil se proti Áronovi: Muselo jít o hrozivou situaci, ne o přátelské popovídání. Lid na Árona tlačil, ten musel mít strach ze vzpoury nebo lynčování.
• Co po Áronovi chtěli? Vstaň . udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Proboha proč? Proč zrovna tohle?
• Pro lidi je asi obecně těžké věřit Bohu, kterého nemají možnost vidět. Izraelci měli všechny Hospodinovy zázraky související s odchodem z Egypta v živé paměti. Nic z toho nebylo možno zpochybnit. Svým způsobem ale nevěděli, kdo toto všechno pro ně dělal. Bůh zůstával ve skrytosti – nanejvýš se občas projevil nějakým mimořádným úkazem.
• Vypadá to, že lid chtěl pokračovat v cestě do zaslíbené země, ale bez viditelného boha, který by „šel“ s nimi, si netroufali.
• Šlo také jistě i o silný vliv okolních národů, z nichž každý nějakého svého boha měl.
• O Mojžíšovi lid hovoří značně odtažitě, nijak přehnaně pozitivně: Vždyť the tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo. Lze mezi řádky vyčítat výtku: Vytáhl nás z Egypta do pouště a teď nás tady nechal na pospas. Musíme si nějak poradit sami.
• Jde o opakovaný model jednání – vždy, když není cesta snadná, Izraelci se začínají poohlížet po životě v Egyptě. Život tam nebyl snadný, byl ale přehledný a srozumitelný.
• Jde o obecný problém, se kterým se občas setkávají všichni křesťané – když začne být křesťanství těžké, začnou pošilhávat po starém životě. Jisté ale je, že tento přístup Boha opravdu zlobí.

2 Áron jim odpověděl: Strhněte zlaté kroužky, které are na uších vašich žen, vašich synů a vašich dcer a přineste mi speech,. 

• n~: náušnice;
• Áron zřejmě hraje o čas a kličkuje – možná předpokládal, že vznesený požadavek lid odradí.
• Jedna věc je chtít zlatou modlu, druhá věc je, když si ji musím zaplatit ze svého.
• Zlatá náušnice nebo nosní kroužek má i v dnešní době mnohatisícovou hodnotu. Pokud otec vysbíral všechny šperky od manželky a svých pěti až deseti dětí, přišel o desítky tisíc „korun“.
• Rodina zůstala bez ozdob. Na druhé straně nešlo o nějaké ožebračení – náušnice a nosní kroužky jsou pouhou „nadstavbou“, ozdobami.
• Zdá se, že móda náušnic a nosních kroužků byla v Izraeli masově rozšířená a to včetně chlapců.
• Áronův požadavek ale lid nezastavil – za to, aby měli svého boha, byli připraveni přinést nemalé oběti.

3 Všechen lid strhl zlaté kroužky, které měli na uších, a přinesli speech, Áronovi.

• Pokud tedy Áron doufal, že nadšení lidu pro nového „boha“ ochladne, mýlil se.
• Nyní už mohl odmítnout jen těžko.
• Chytračení někdy může zafungovat, někdy ale vůbec.
• Áron měl hned na počátku říci: Váš požadavek je nesmyslný a hříšný, nic vám dělat nebudu.
• Samozřejmě by hodně riskoval – mohl mít oprávněné obavy z násilí.
• I kdyby Áron mezitím sebral odvahu, nyní už bylo odmítnutí o mnoho těžší – když před ním ležely hromady přineseného zlata. Už jenom rozebrat si své náušnice zpět, bylo neřešitelné.

Platí zásada - když se chceš přiznat ke Kristu udělej to hned. 
Wilhelm Bush, pastor mládeže vyznávající církve v Německu v dobách fašismu připravoval své svěřence před nástupem do Wehrmachtu takto: Bibli na pokoji vytáhni hned první večer. Budeš čelit posměchu, ale ostatní si na tvé křesťanství brzy zvyknou. Když budeš svůj křesťanský "coming out" odkládat, když Bibli nevytáhneš hned první večer, nevytáhneš ji ani druhý ani žádný další.

• Kolik zlata mu mohli přinést? Mužů bylo asi šest set tisíc, zhruba stejně tolik žen a k tomu mnoho dětí – dohromady klidně ke dvěma až třem milionům Izraelců.
  • Pokud by každá žena a dítě měli jeden kroužek, řekněme o váze dvou gramů, dostáváme se k nižším jednotkám milionů gramů zlata, tedy tun.
  • To na sochu stačí více než bohatě. V zásadě mohl stačit i pouze jeden kroužek na rodinu.

• Možná byl Áron ochotou lidu k oběti překvapen. Pokud chtěl získat čas nebo doufal, že lid postupně „vychladne“, mýlil se.
• Když se u něho za několik hodin či dnů znovu objevili mluvčí lidu, nesoucí metráky vysbíraného zlata, byl možná zaskočen.
• Jak jsme již psali – nyní vycouvat už bylo skoro nemožné.

4 Vzal speech, od nich, odlil to do formy a udělal slité tele. Nato all řekli: Izraeli, toto are tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země.

• n.(dle jiného kořene): zformoval;
• Odlít zlaté těle je poměrně složitý technologický proces.
  • Předpokládejme, že Áron udělal sochu dutou – pokud by odléval sochu plnou, bylo by to technicky snadnější, ale i při malých rozměrech by byla těžká (zlato je 1,7 krát hustší, než olovo a skoro třikrát hustší, než litina).
  • U výrobě duté sochy jde o mnohastupňový proces: sochař vyrobí sochu; na tu je třeba připravit formu; ta se vylije vrstvou vosku; voskový model s jádrem se postupně obalí žáruvzdornou hmotou; zahřátím se nechá odtéci vosk; zůstane keramická skořepina s dutinou tvaru sochy; do té se nalije zlato; po vyhladnutí se povrch očistí, obrousí a leští.
• Áron prací na teleti téměř jistě zadal odborníkům. I tak výroba musela trvat několik dnů.
• Nejjednodušší a nejkratší by byla výroba plné (nikoliv duté) sochy o velikosti asi půl metru – i ta by pak vážila ke dvěma metrákům.
• Ať byl výsledek jakýkoliv, zástupci lidu sochu přijali a obratem ji „představili lidu“.
• Proč používají plurál? Udělal Áron telecích sošek více?
• Nicméně představení lidu bylo naprosto absurdní: Izraeli, toto are tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země¹. Jak takový nesmysl mohl někoho napadnout? A jak to, že taková hloupost nikoho nezarazila?
• Jak to mysleli? Jako že toto tele bylo zodpovědné za deset egyptských ran, rozdělení moře, oblakový sloup a ostatní zázraky? Jako že Mojžíš na otřásající se, kouřící a hořící hoře s tímto teletem komunikoval?
  • Možná předáci mysleli něco ve smyslu: Tohle je symbolické zobrazení mocného Hospodina – k tomu se budeme nyní, po Mojžíšově zmizení, zástupně obracet
• Je fakt, že Hospodina Izraelci nikdy neviděli – vždy se jim dával poznat pouze nepřímo skrze mimořádné jevy. Pokud měli o Hospodinu nějakou představu, tak pouze zcela obecnou a nepřímou – znali Jeho jméno, věděli, že je mocný, přísný, ale vůči nim vstřícný.
  • Nicméně stejně na tom jsou od Adamova pádu všichni lidé bez výjimky – Boha známe pouze nepřímo či „z doslechu“.
  • Změnu do situace přinesla Boží inkarnace v Ježíši – od té doby máme o Bohu představu konkrétnější (Kdo vidí mne, vidí Otce).
• Takto zřejmě nikdo z předáků ani z lidu neuvažoval – Izraelci zkrátka chtěli něco viditelného, uchopitelného, něco, na co by si mohli sáhnout. Toužili po „maskotovi“, který by je provázel na jejich cestě do zaslíbené země.
  • Zřejmě v tom chtěli následovat okolní národy, které takové viditelné bohy měly.
• Můžeme se ještě zeptat: Proboha, proč zrovna tele?
  • Mohlo jít o reminiscenci na Egypt, kde byla posvátná zvířata uctívána běžně: kromě koček nebo škorpiónů také bůh Apis, býk ze Sakkáry, uctívaný jako symbol plodnosti, síly a životní síly.
  • Čím je tele charakteristické? Co může tele symbolizovat? Vitalitu, divokost, nezkrotnost, je v něm potenciál pro to, že vyroste silný a dominantní býk (tele je ale také hloupé, „blbé“, svéhlavé, mladicky nerozvážné, nezkušené a závislé).
  • Komentáře údajně usuzují, že myšlenka na tele vzešla od doprovázejících ne-Izraelitů.
• Snad ještě poznámku, že Áron nechtěl odvádět lid od Hospodina, tedy zavádět nové bohy, ale chtěl lidu vizualizovat Hospodina.

5 Když speech, Áron viděl, postavil před ním oltář. Pak Áron zvolal: Zítra 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. Hospodinův svátek.

• Áron reaguje na situaci – opět velmi nevhodně, ale opět pod značným tlakem.
• Áron pro zlatou sošku staví oltář, čímž její uctívání „oficializuje“.
• Na oltáři měly probíhat oběti podle pravidel, která Izraelci zatím znali – je jasné, že obětováno mělo být teleti.
• Mělo zlaté tele nějakým způsobem symbolizovat Hospodina, jestli s Ním mělo mít nějakou vazbu nebo spojitost? Pravděpodobně ano – což ale není žádnou „polehčující okolností“.
• Pokud se pokusíme „vcítit“ do Hospodinova vnímání věci, jde o značnou urážku.
  • Jde o obdobu uctívání manželčiny fotografie (či spíše neumělé kresby či hliněné sošky) místo manželky samotné. Kupovat květiny pro sošku je samozřejmě absurdní a urážlivé.
• Áron po postavení oltáře využívá všeobecné pozornosti a jedná vyloženě populisticky – slibuje na příští den festival.
  • Populistický přístup vládců k „lidu“ se dodnes nezměnil. Píšu toto před podzimními volbami 2025, kdy se strany v kampaních předhánějí ve snaze vyhnout se řešení problémů a naslibovat možné i nemožné.

6 Příštího dne časně vstali, obětovali zápalné oběti a přinesli pokojné oběti. Pak se lid usadil, aby jedli a pili; načež vstali, aby dováděli.

• n.: se pobavili / si pohrávali [slso může mít i sexuální podtext; nemravné orgie bývaly běžné při pohanském modlářství];
• Obětování proběhlo samozřejmě již před „telecím“ oltářem.
• Po náboženském úkonu následovalo všeobecné „uvolnění“, což je obvyklý psychologický jev. Lidé se tak chovají na poutích, na pohřbech, na schůzích, kongresech a na mnoha jiných oficiálních událostech – poté, co si účastníci odbydou oficiální část, uvolní se a začnou se bavit.
• V tomto případě se zřejmě začali bavit poměrně „divoce“ – je dost možné, že kromě běžného jídla a alkoholu docházelo k sexuálním orgiím. Co to vlastně znamená?
  • Bývá běžné, že různé kultury mají definovaná období nebo svátky, kdy přechodně přestávají platit běžná sexuální tabu – je např. tolerována nahota, explicitně sexuální chování nebo promiskuita².
  • Z Izraelců spadl stres nekonečného čekání na Mojžíšův návrat, najedli se, napili a „uvolnili“. Hladiny vyplavených endorfinů vystřelily vzhůru.
• Není těžké mít pro ně pochopení a uvolnění jim přát. Jak ale uvidíme dále, v pořádku to v Božích očích nebylo – Bůh od nich očekával něco jiného.
• Jde o dobrou otázku: Co vlastně Bůh od Izraelců očekával? Jak se měli zachovat správně? Uvidíme dále.

7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti.

• Hospodin doposud „diskutuje“ s Mojžíšem na Sinaji. Bůh je samozřejmě dokonale informován o událostech dole, kdežto Mojžíš o nich nemá ani ponětí.
• Bůh Mojžíšovi říká poměrně pozdě – když už je „mléko rozlito“ či „neštěstí hotovo“. Dlouhým informačním embargem neumožnil Mojžíšovi žádným způsobem zasáhnout „preventivně“; neumožnil mu ani se lidu dole „připomenout“ nebo jej povzbudit v čekání.
• Nyní náhle Mojžíše posílá dolů do situace, kdy lid opilecky řádí na festivalu.
  • Můžeme si pomoci představou, že jsme posláni „volat k pořádku“ účastníky divokého hudebního festivalu, kde stovky a tisíce lidí tančí v rytmu stodecibelové hudby, přičemž většina je opilých nebo zfetovaných a (polo)svlečené páry se po sobě vinou.
• Za zmínku stojí to, že Bůh používá formulaci TVŮJ lid – jakoby Jej Izraelci naštvali tak moc, že od nich začal „dával ruce pryč“, přestával s k nim hlásit.
• Nehlásí se ani k vyvedení z Egypta – říká, že tím, kdo Izrael vyvedl z Egypta, byl Mojžíš.
• Mojžíš si to „nenechává líbit“ a hned v 11. verši zodpovědnost za lid vrací zpět na Hospodina.
• Vypadá to, jakoby Bůh dával Mojžíšovi selhání lidu za vinu či možná spíše, že Mojžíšovi vyčítá slabost a hříšnost celého izraelského národa nebo dokonce celého lidského plemene.
• Ještě výrazněji je tento motiv „přehazování“ zodpovědnosti za lid vypíchnut v Mojžíšově zpětném vyprávění o zlatém teleti v Dt 9, 12.26-29 : Hospodin: „Povstaň, jdi rychle dolů odtud, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, jedná zvráceně…“ (v.12) Mojžíš v modlitbě zpětně: „Panovníku Hospodine, neznič, prosím, svůj lid, své dědictví, které jsi vykoupil svou velikostí…“ (v.26)
• Nejde o ojedinělou situaci, kdy na sebe Hospodin s Mojžíšem „házejí“ zodpovědnost za izraelský národ a za proběhlé události:
  • Nu 11,10-15 (stížnosti na manu). Mojžíš si stěžuje Bohu: „Proč jsi služebníku svému způsobil zlé? Proč jsem nenalezl milost ve tvých očích, žes na mne vložil břímě všeho tohoto lidu? Což jsem já počal všechen tento lid? Což jsem jej já porodil, že mi říkáš: ‚Nos je v náručí, jako chůva nosí nemluvně‘?“ (vv.11–12).
• To, co se dole dělo, nazývá zvráceností. O perverzi šlo v mnoha ohledech:
  • Stvořitel byl znázorněn znevažující karikaturou
  • té byly vzdávány božské pocty
  • lid se chovali jako zvířata – přežírali se, opíjeli a nekontrolovaně „pářili“.
• Můžeme si tedy odpovědět, co Bůh od svého lidu očekával:
  • že se neuchýlí ke zkratkám ohledně Hospodinova znázornění, nebudou se snažit si Boha znázornit. Že vydrží napětí, které působí Boží neviditelnost a nepředstavitelnost. V tomto směru jsme na tom všichni lidé stejně – jakkoliv manifestně Hospodin jedná, vidět ho nemůže nikdo.
  • budou Jej uctívat správným způsobem
  • budou se chovat „civilizovaně“.
• Můžeme se ptát ještě jinak: Věděli Áron a lid, že to, co dělají je zakázané?
  • V Ex 20 mluví Hospodin akusticky a hlučně z vrcholu Sinaje tak výrazně, že to lid vyděší a nechce poslouchat.
  • Pravděpodobně Hospodin akusticky říkal Desatero: Potom Bůh vyhlásil všechna tato slova. Řekl: Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 3Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, … V takovém případě všichni jasně věděli, že výrobou a uctíváním telete porušují hned první dvě přikázání.
  • Jestli Desatero stačil Izraelcům říci celé nebo jestli byl po chvíli přerušen a přistoupil na to, že zbytek dopoví Mojžíšovi na hoře, není zcela jasné.
  • Dt 5,22 naznačuje, že lid slyšel Desatero akusticky a napřímo: „Tato slova promluvil Hospodin k celému vašemu shromáždění na hoře… hlasem velikým, a nepřidal nic. A napsal je na dvě kamenné desky.“
  • Jiná místa ale mohou naznačovat, že Desatero lidé na vlastní uši, případně jen jeho začátek.
  • Desatero písemně ale k dispozici ještě neměli – to teprve Mojžíš měl přinést.
• Z dalšího průběhu je ale nepochybné, že o polehčující okolnost ve smyslu neznalosti pro Árona a lid v žádném případě nešlo – neplatilo, že by nevěděli, že dělají něco zakázaného nebo nevhodného.
• Pravidlo, že neznalost zákona neomlouvá, platí i dnes – to, že jsem si nevšiml značky a vjel do zákazu vjezdu, mě od pokuty neuchrání.

8 Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal; udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto are tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. 

• Hospodin je přesně informován o událostech dole.
• Boží povzdech říká: Nehledě na všechno, co se Mnou prožili, a nehledě na všechny jejich sliby, moc dlouho na Mé cestě nevydrželi.
• Situace je absurdní – Hospodin je s Mojžíšem a Izraelci dole ukazují na sochu a říkají: Hospodin je toto.

9 Hospodin řekl Mojžíšovi: Díval jsem se na tento lid. Hle, je speech, lid tvrdé šíje.

• Rozhovor mezi Hospodinem (či Kristem³) a Mojžíšem pokračuje velmi osobně. Ještě než Bůh Mojžíše propustí ze své přítomnosti a vyšle jej řešit situaci dole, hodlá mu učinit nabídku.
• Začíná zeširoka: Podívej Mojžíši – pozoruju už nějakou dobu ten „tvůj“ lid a nevidím nic povzbudivého ani nadějného. S nimi se opravdu nejde domluvit. Neexistuje cesta, jak je přimět k rozumné spolupráci.

10 Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncovals nimi. Tebe však učiním velkým národem.

• Jde o jeden z největších okamžiků v dějinách. Z mnoha důvodů:
• Důvod číslo jedna: Bůh říká: „Nyní mě nechej„. Jde o paradox – vždyť jak může Hospodin, který je všemohoucí, říkat něco takového?
  • Nejde přitom o ojedinělou situaci: Podobně se Bůh „nesmyslně“ zastavuje u Abrahama, aby jej informoval o svém plánu zničit Sodomu.
  • Bůh nechává Jóba obětovat za své přátele.
  • Mojžíš podobně bude reagovat ještě jednou po reptání lidu po návratu zvědů.
  • Dala by se sem zařadit i sadařova reakce na majitelovo rozhodnutí pokácet neplodný strom.
• Důvod, proč Bůh takto „nesmyslně“ jedná nacházíme v Ez 22,30-31, kde Hospodin říká: I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil, ale nenalezl jsem. Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.
• Otázka tedy zní: Myslel Bůh svou nabídku Mojžíšovi vážně nebo pouze hledal muže, který by se postavil do trhliny? Domnívám se, že obojí.
  • Nabídka byla opravdová a „férová“ – nešlo o pouhou zkoušku Mojžíšovy reakce nebo snahu vyprovokovat Mojžíše k přímluvě.
  • Jsem přesvědčen, že Bohu se Mojžíšova reakce líbila, ale že kdyby na nabídku Mojžíš kývl, Hospodin by se na něho nezlobil a svou nabídku by naplnil.
    • Dějiny by pak jistě vypadaly jinak – Izrael by vymřel v pustině a dějiny by se pozdržely. Abrahamovská smlouva by zůstala zachována, ale než by z Mojžíše opět vyrostl národ, který by mohl světu dát Mesiáše, uplynulo by několik století.
    • Byl by nový Izrael povstalý z Mojžíše lepší, než ten starý? Lze o tom pochybovat. Kristova oběť by stejně byla dříve nebo později potřebná.
• Mžeme si pomoci představou přátelského rozhovoru majitele firmy s výkonným ředitelem podnikové divize „Izrael“:

Co uděláme s to tvojí divizí? Měla být hlavním tahounem našeho podniku, ale jsou s ní jenom problémy a výsledky žádné. Utápíme v ní prostředky a úsilí  a nic nám to nepřináší. 
Zaměstnanci si věčně jen stěžují - na vedení, na výplaty, na stravu v podnikové kantýně. Přitom jediné, co je v pracovní době opravdu zajímá je, kdo se s kým vyspí. 
Je vůbec ještě perspektivní ji dále rozvíjet? Nebude efektivnější ji zrušit a všechny propustit? 
Založíme divizi novou a já tě v ní udělám zase ředitelem - ty jsi svou práci dělal dobře, to nebyla tvoje chyba, že to takhle dopadlo. Budeš si moci vybrat lidi podle svého uvážení, klidně i z tvé rodiny.

• Nabídka je téměř neodolatelná.

11 Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou?

• Jak reaguje „CEO“ Mojžíš na nabídku majitele? Přijme nabídku snů?
• Nikoliv – Mojžíš se snaží Hospodina přimět k tomu, aby nad Izraelem nalámal hůl.
• Jak ale argumentovat, když všichni „zaměstnanci ohrožené divize“ stojí opilí dole na nádvoří, skandují protifiremní hesla a jako transparenty mají nesou karikatury majitele?
• Je to hrozné, ale Mojžíš nenachází nic pozitivního, na co by u lidu mohl poukázat. Vůbec nic. Nula.
• Snaží se tedy Hospodina alespoň uklidnit.
• Připomíná Bohu, jak velkolepý byl začátek projektu „Izrael“ a jak moc se v něm Bůh jako Majitel osobně angažoval.

12 Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu a lituj zla vůči svému lidu. 

• Mojžíš je vůči Bohu dobrým „psychologem“.
• Bůh samozřejmě přesně vidí Mojžíšovu snahu na Něho zapůsobit, ale nevadí mu to.
  • Jde o podobnou situaci, jak když se dítě snaží „vychytrale“ dostat svého rodiče tam, kam potřebuje. Ve smyslu: „Tati, maminka říkala, že zmrzlina v horkém dni je osvěžující. Není dnes horký den?“ Otec samozřejmě ví, kam dítě směřuje, ale nevadí mu to – jen se pousměje a zmrzlinu opravdu koupí.
• Jako druhý argument Mojžíš volí „veřejné mínění“. Bůh je svrchovaný a veřejné mínění je Mu víceméně jedno, přesto Mojžíšův argument není úplně lichý.
• Při pohledu zvenčí by to tak opravdu mohlo vypadat.
• Skutečnost je jasná:
  • Bůh vyvedl Izraelce z Egypta na jejich přání – aby je zachránil a pomohl jim. Plánoval pro ně dobrou budoucnost. Izraelci ale Boží cestu odmítli a výsledkem byla jejich zkáza.
• Pohled Egypťanů by ale mohl být: U nás, pod faraonovou vládou se Izraelci neměli nic moc, ale aspoň žili. Pod Hospodinovým vedením ale nepřežili vůbec.
  • To může mít dvě příčiny: Buď to s nimi Hospodin od začátku nemyslel dobře a jejich zkázu od začátku plánoval (ve smyslu: Vykoupím dítě z otroctví, abych mu pak mohl ubližovat).
  • Nebo Hospodin svou vůdcovskou roli nezvládl. Vysvobozením Izraele si „ukrojil příliš velké manažérské sousto“.
• Argument o „velkém soustu“ je obecně teologický a je jedním z nejtěžších – týká se samotného stvoření člověka: Tím, že se Hospodin rozhodl stvořit lidi jako svobodné bytosti, „vypustil z láhve džina“.
• Lidé se ukázali jako zlí a jejich zvládnutí jako téměř nemožné: Již za Noeho se lidstvo dostalo na samý pokraj vyhynutí.
• Také nyní stojí dějiny na hraně lidské zkázy – chybí málo, aby se Mojžíš stal Noem číslo dvě.
• Pozorovatel se může ptát: Proč Bůh vlastně lidi stvořil, když jediným výsledkem je zlo, zlo a zlo, kam se podíváš?
• A když je nyní zlikviduje jako nepolepšitelně zkažené, nebude to již druhé přiznání Boží prohry?
• Při své snaze o „zkrocení“ lidí se Bůh bude později v Kristu angažovat ještě o mnoho osobnějším způsobem. Jeho snaha bude nakonec úspěšná – alespoň někteří lidé s Bohem naváží láskyplný vztah a stráví s Ním věčnost.

13 Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraele, své otroky, kterým jsi při sobě přísahal a řekl jsi jim: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, the níž jsem promluvil, dám vašemu potomstvu a dostanou men navěky do dědictví.

• Mojžíš „vytahuje“ na Hospodina další argumentační „těžký kalibr“ – připomíná Boží dávné sliby.
• Ty nezpochybnitelně zazněly a, jak víme, Bůh své sliby vždy dodržuje.
• Nicméně je třeba říci, že kdyby Hospodin Izrael v poušti nechal vymřít a začala od nuly s Mojžíšovou rodinou, Boží smlouva s Abrahamem by naplněna byla – pouze by se to nestalo hned, ale s několikasetletým zpožděním (než by se Mojžíšova rodina stačila rozmnožit opět na několik milionů osob).
  • V Bibli bychom měli o pár knih více, národy v zaslíbené zemi by měly několik dalších století na obětování svých dětí. V zásadě by se ale nestalo nic.
  • Nakonec, jak víme se vstup do zaslíbené země zpozdil o čtyřicet let – takže by to nebylo čtyřicet let, ale několik století.

14 A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu. 

• Mojžíš Hospodina přesvědčil. Přesnější by bylo: Hospodin se rád nechal přesvědčit.
• Myslel Hospodin svou nabídku Mojžíšovi vážně? Domnívám se, že ano – kdyby Mojžíš kývl, Bůh by pravděpodobně nechal Izraelce svému osudu.
• Nemusel by je nijak trestat – stačilo by, kdyby je nechal jít za „hlasem svého srdce“, „dělat si věci po svém“: Mohli by si nadále spokojeně uctívat tele, nebyli by svázání žádnými zákony, mohli by mít volnou lásku, mohli by se vrátit do Egypta, přidružit se k jiným národům nebo cokoliv jiného, co by je napadlo.
• Vedlo by to samozřejmě k jejich konci, jako vede svévolné lidské jednání vždy – ale byla by to jejich volba, nemohli by nikomu nic vyčítat.
• Co si představit pod tím, že Hospodin litoval zla, které promluvil? Něco ve vzteku „plácnout“, aniž si to pořádně rozmyslím, s tím, že mě to později mrzí, je jednání hluboce lidské – s Bohem se nám spojuje pouze obtížně.
• Zdá se, že Bůh je nám přes svou dokonalost podobnější, než si myslíme. Resp. je to naopak – my jsme podobní Jemu, jsouce stvoření k Jeho obrazu.
• Místo dokonce působí jakoby Mojžíš Hospodina „zahanbil“ – když Hospodin viděl Mojžíšovu pokoru, lásku ke svým lidem, ochotu jít na trh s vlastní kůží, snahu argumentovat v jejich prospěch – zamrzelo ho, že byl vůči lidu tak tvrdý.

15 Mojžíš se vydal be cestu a sestupoval z hory. V ruce He had dvě desky svědectví, desky popsané z obou stran; byly popsány z jedné i druhé strany.

• Mojžíšovi se podařilo Boha přemluvit – nicméně problémy tím zdaleka neskončily.
• Lidé dole neměli ani tušení, že se před chvílí rozhodovalo o jejich byt a nebytí. Veselili se kolem telet a nic dalšího je nezajímalo.
• Mojžíš nevěděl, jak zlá je dole situace – od Hospodina věděl, že se děje něco hrozného, detaily ale neznal. Nyní ho čekaly okamžiky náročnější, než očekával.
• Desky svědectví, které snášel dolů, byly něčím mimořádným – byly vlastnoručním Božím (Ježíšovým?) výtvorem. Plocha byla využita do posledního místečka.
• Je použito slovo desky v plurálu, byly tedy nejméně dvě – a obě popsané z obou stran. Celkem tedy čtyři strany textu.
• Jak byly velké a jak těžké? Šlo o hliněné tabulky, tabule břidlice nebo třeba mramor? Písmo bylo vyryté, což mělo zajistit věčnou trvanlivost.

16 Ty desky byly Boží dílo, to písmo bylo Boží písmo, vyryté na deskách. 

• n~: udělané Bohem;
• Je zdůrazněno Boží autorství. Jak asi desky vznikaly? Ježíš na Sinají v Mojžíšově přítomnosti kladívkem a dlátkem vyrýval písmeno po písmenku? Nebo něco nadpřirozeného? Bůh třeba vypaloval písmenka „ohnivým prstem“ jako laserem?
• Jaký má Bůh rukopis? Věčná škoda, že si desky nemůžeme prohlédnout.

17 Když Jozue uslyšel halas lidu, jak křičí, řekl Mojžíšovi: V táboře "I have válečný křik.

• h.: v jeho křiku / hřmotu; 
• Kde se vzal Jozue? Zřejmě celých čtyřicet dní trpělivě čekal někde v půli hory nebo na úpatí hory na Mojžíšův návrat. S táborem neměl zjevně žádný kontakt, s Mojžíšem zřejmě také ne.
• Jde o mimořádný příklad trpělivosti a věrnosti. Na rozdíl od Mojžíše musel něco jíst a pít, nějak spát, vše jistě velmi omezené a jednoduché.
• Nedostával nadpřirozené zaopatření shora ani přirozené zdola. Nebyl kontaminován hříchem „zdola“, ale ani nadpřirozeně posilován Boží přítomností „shora“. Zkrátka věrně čekal s důvěrou, že jeho pán se vrátí, že se nemůže nevrátit.
• Halas zdola vyhodnotil Jozue chybně – hluk musel být značný, muselo jít o nějakou formu nesrozumitelného neartikulovaného řevu; takového jaký vydávají vojáci před útokem nebo po vítězství.

18 On řekl: Není speech, křik vítězů ani křik poražených, slyším křik zpívajících!

• h.: hlas svědčící o udatnosti; h.: hlas svědčící o porážce;
• v h. totožné sloveso jako „svědčící“ – slovní hříčka na dvojí význam slova;
• Mojžíš byl již Bohem varován, takže si dříve než Jozue domyslel, co vlastně zdola slyší.
• Šlo o hluk všeobecného festivalového veselí.
  • Nedávno jsem byl na horách a dole ve vesnici se odehrávaly nějaké slavnosti. Byly dobře ozvučené a hlasatelova slova a hudba byly slyšet až vysoko na kopce.
  • Stejně tak se každé léto hudba z festivalů Colors of Ostrava nebo Beats of love po večerech nese až k nám domů, skoro pět kilometrů daleko.

19 I stalo se, když se přiblížil k táboru a uviděl tele a tance, vzplanul Mojžíš hněvem, odhodil desky z rukou a roztřískal je pod horou. 

• Realita byla mnohem horší, než so Mojžíš dovedl představit.
• Uctívání sochy opilými řvoucími polonahými tanečníky musel být pro Mojžíše šok.
• Měl za sebou čtyřicet dní v Boží přítomnosti – realita lidského hříchu byla pro něj ještě děsivější, než když v ní předtím žil „průběžně“.
  • Náznak něčeho podobného jsme zažívali, když jsme se vraceli z letního křesťanského dětského tábora⁴: Po dvou týdnech strávených uprostřed krásné přírody, stranou od civilizace, mezi přátelskými a zbožnými lidmi byl návrat do města „šokem“. Když jsme ve městě žili, ani jsme si neuvědomovali, kolik je všude kolem nečistoty a modlářství.
• Slovo roztřískal je značně emotivní. Musel deskami rozzuřeně vztekle „třísknout“ o zem, možná je hodit z výšky. Vždyť k čemu taková krásná smlouva, když jí lidé nejsou hodni, když o ni v nejmenším nestojí?
  • Strávil jsem náročný měsíc domlouváním smlouvy s tím nejlepším možným panovníkem – nyní mám smlouvu u sebe, ale zjišťuji, že o ni nikdo nestojí. Není divu, že ji znechuceně hodím do ohně nebo roztrhám.

20 Vzal tele, které udělali, spálil . ohněm, drtil ., až . rozdrtil, rozsypal . na hladinu vody a dal pít synům Izraele. 

• [To připomíná pozdější obřad, který se konal s ženou podezřelou z cizoložství (Nu 5,17.24); srv. též skutečnost, že modlářství je mnohokrát v StS považováno za duchovní cizoložství;
• Mojžíš pokračuje v emotivní reakci – neváhá ani chvíli, vrhá se nebojácně přímo do jádra dění: Vtrhne na podium, „vypíná hudbu“, vztekle roztlouká tele.
• Cpe lidem jejich zlato do krku: Zalkněte se svým zlatem, vy blázni. Chápete vůbec, co jste udělali?

21 Mojžíš řekl Áronovi: Co ti ten lid udělal, že jsi na něj uvedl soon velký hřích?

• Rozzuřený Mojžíš se obrací na Árona: Chápeš vůbec, co jsi udělal? Dochází ti vůbec, že jsi málem byl příčinou smrti všech?
• Vždyť toto je vůči Hospodinu provokace nejhrubšího myslitelného zrna. Dal jsi jim červený hadr a poslal je před býka. Naučil jsi je urážlivá gesta a poslal před žárlivého po zuby ozbrojeného manžela.
• Tos opravdu chtěl, aby je býk rozdupal a manžel umlátil k smrti?

22 Áron odpověděl: Ať můj pán neplane hněvem. Ty znáš tento lid, že je nakloněn ke zlu.

• h.: je na / ve zlu; 
• Áron se snaží obhájit a Mojžíše uklidnit.
• Začíná s vyprávěním, co se vlastně za Mojžíšovy nepřítomnosti událo

23 Řekli mi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť the tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo.

• Začíná líčení pravdivě. Mezi řečí připomíná Mojžíšovu dlouhou nepřítomnost a zmatenost lidu z jeho prodlévání s návratem.
• Lid očekával, že se ze šlamastyky po Mojžíšově zmizení bude muset „vysekat“ sám – vždy zůstali sami v cizí zemi, opuštění a ztracení.
• A tak se lid chtěl zajistit tak, jak to uměl – chtěl mít něco viditelného, sjednocujícího, co by mohli následovat při další cestě.

24 Odpověděl jsem jim: Kdo má zlato, strhněte .. Dali mi ., hodil jsem ho do ohně a vyšlo toto tele.

• Áronovo líčení je nadále pravdivé, až na závěrečné „vyšlo toto tele„.
• Zde se Áron uchyluje až k úsměvně dětsky naivní výmluvě: Já nic, „já muzikant“. Já jsem jen hodil trochu zlata do ohně a nemohu za to, co z toho vzniklo.

25 Když Mojžíš viděl lid, že je bez zábran — protože Áron ho nechal bez zábran ku posměchu jejich protivníků, 

• n.: rozpustilý;
• Rozhovor bratrů se neodehrával někde v klidu – tele bylo sice rozbité, ale lid se svou zábavou nehodlal přestat.
  • Můžeme si opět pomoci představou divokého metalového festivalu někde v lesích. Když rozzuření sousedé přijdou a vztekle vytrhají dráty aparatury, neznamená to, že se všichni rozdivočelí opilí, zfetovaní a nadržení účastníci uklidní a poklidně rozejdou domů. Spíše se pozvolna začnou houfovat a osmělovat k útoku na ty, kdo jim jejich zábavu chtějí překazit.
• Áron nechal lid bez zábran ku posměchu jejich protivníků: Lidé, kteří nemají žádné hranice, se chovají hůře než zvířata. Je to o to horší, pokud jde o „věřící“, kteří tak dělají ostudu svému Bohu.
  • Můžeme si opět pomoci podobenstvím:

Křesťanská mládež si udělala tábor - vedle jejich tábora jsou další tábory nevěřících dětí. Křesťanský tábor probíhá výborně - program je je skvělý, atmosféra úžasná a láskyplná. Všichni jsou nadšení a sdílejí příležitostně svou víru i s dětmi z vedlejších táborů. 

Hlavní vedoucí pak musí nečekaně odjet a jeho návrat se protáhne. Oddíloví vedoucí čekání nezvládnou a na nátlak dětí udělají večer diskotéku. Povolí alkohol, do tábora se dostanou drogy. Vedoucí přestanou na děti dohlížet, přestanou hlídat dodržování pravidel.

Výsledkem je všeobecná anarchie - když se hlavní vedoucí nečekaně vrací, nachází celý tábor v rozvratu: všude řve hudba, děti jsou opilé, zfetované, pozvracené, jen blábolí a potácejí se táborem, nahé páry spolu veřejně souloží. 

Jde o exces i z pohledu okolních světských táborů - něco takového by nebylo možné ani tam. Jaká hanba pro evangelium. 

• Ještě jeden příklad:

Kdysi jsem viděl film, který se odehrával v minulosti na zaoceánské lodi (cesta trvala týdny až měsíce). Jedním z cestujících byl duchovní, který byl na misijní cestě za svým duchovním posláním. Všichni to o něm věděli, o svých plánech příležitostně nadšeně povídal. 

Jednou tento duchovní podlehl pokušení svých spolucestujících a opil se do němoty. V opilosti se dopustil nechutných sexuálních poklesků. 

Když se probral a zjistil, co se stalo, jakou ostudu udělal své víře, zavřel se v kajutě, přestal jíst a pít a nakonec ve špíně a zoufalství zemřel.

Jeho "sebevražda" nebyla správná, ostatní se ho snažili přivést zpět, ale vnímal svou hanbu jako tak velikou, že nebyl schopen učinit pokání a začít znovu.   

26 postavil se Mojžíš do brány tábora a zavolal: Kdo "I have Hospodinův, ke mně. Shromáždili se k němu všichni synové Léviho. 

• Áron Mojžíše nepřesvědčil. Ale bylo vcelku jedno, co si Áron s Mojžíšem povídali – lid se už choval neříditelně. Pravděpodobně se začalo schylovalo k lynči – lid zvolna odkládal zábrany a sbíral odvahu k tomu, aby se na bratry vrhl. Lidé rozhodně neměli v plánu se svými aktivitami přestat, nějak se omezit nebo kát.
• Bůh se při útoku Mojžíše velmi pravděpodobně zastal, nicméně Mojžíš reagoval přirozeně: zkusil zjistit, jestli je lid ve svém počínání jednotný. Zřejmě si všiml, že na festivalu nejsou přítomni všichni.
• Dělící linii postavil jasně – příslušnost k Hospodinu vs. nepříslušnost k Hospodinu.
• Zajímavé je, že dělící linie probíhala kmenově. Levité zřejmě víceméně jednotně počínání lidu odmítali, na oslavách se neúčastnili, kdežto ostatní kmeny ano.
• Jen na okraj: Účastnil se Áron festivalu? Byl to on, kdo obětoval teleti? Nebo tele jen udělal, řekl lidu: Tady ho máte, a odešel?
  • Je dost možné, že jakmile už jednou přistoupil na to, že tele udělá, byl již „chycen“ – bylo pro něj obtížné se neúčastnit dalších fází.
  • Když jsme na oslavě, kde se hodně pije, všichni nás z počátku přesvědčují, ať se napijeme také, ať si dáme „jen jednu skleničku“. Pokud zůstaneme pevní a nenapijeme se vůbec, po krátké době na nás přestanou naléhat (smíří se s tím, že „tenhle nepije“). Pokud přistoupíme „jen na jednu skleničku“, bude tlak na další skleničky mnohem silnější a delší a naše pravděpodobnost, že se nakonec opijeme, mnohem větší.

27 On jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Připašte si každý meč k boku, projděte tábor sem a tam od brány k bráně a zabíjejte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého příbuzného. 

• Mojžíš má jasno (a dostává i pokyn od Hospodina, jak si má počínat): Účastníci festivalu byli neozbrojení a opilí.
• Lévité byli střízliví, na Mojžíšův příkaz se ozbrojili se a anarchii a chaos tvrdě potlačili.
  • Lévité byli kmenem Mojžíše a Árona – mohla tedy kromě loajality k Hospodinu hrát roli i loajalita kmenová.
• Duchovně je vše jasné, realita musela být nicméně hrozná.
• Z historie je sice známo nesčetně případů⁵, kdy při hrozící anarchii bylo třeba nastolit řád násilím – ale i když jsou situace, kdy je to morálně v pořádku, nic to nemění na tom, že je to hrozné.
  • Bez morálního hodnocení se technicky můžeme pomoci obrazem násilného ukončení CzechTek technoparty v r. 2005⁶: policie k ukončení festivalu použila těžkooděnce, slzný plyn, volní děla, obrněný transportér a vrtulník. Výsledkem byly desítky zraněných na obou stranách. Případ je dodnes co do legitimity zásahu široce diskutován – zde se do diskuze nezapojuji.

28 Synové Léviho učinili podle Mojžíšova příkazu a onoho dne padlo z lidu asi tři tisíce mužů.

• Podle pozdějších sčítání bylo Léviovců od třiceti do padesáti let (tedy schopných služby) 8 580. Izraelských mužů všeho věku bylo asi šest set tisíc.
• Zemřelo půl procenta Izraelců. Zřejmě se festivalu u telete neúčastnili zdaleka všichni – stačilo potlačit „tvrdé jádro“ účastníků.

29 Mojžíš řekl: Zasvěťte se dnes Hospodinu, neboť každý byl proti svému synovi a proti svému bratru, aby vám dnes dal požehnání. 

• Bratrovražedný boj nebyl maličkostí. Přestože lévité bojovali na správné straně a zřejmě nebylo jiné volby, Mojžíš si vůbec nebyl jist, jestli Hospodin to, co se odehrálo, schválí nebo přikryje (dá požehnání).
• Na okraj: Měl Mojžíš jiné možnosti, jak vzpouru a anarchii řešit? Těžko – pokud by utekl zpět na horu za Hospodinem, vzbouřenci by převzali vládu na celým národem a zřejmě by se naplnila Hospodinova hrozba, že Izrael opustí a ten vyhyne. (Mohl by jej i aktivně zničit).
• Mimochodem – za smrt tří tisíc vzbouřenců byl svým způsobem zodpovědný také Áron, který lidu nedokázal nastavit hranice.
• Podobný problém (v novozákonních kulisách) řeší poměrně často vedoucí v církvích – když se v jejich sborech začne rozšiřovat nebo převládat nějaké bludné učení. Z Mojžíšovy reakce se dá vyvodit, že v podobných situací je žádoucí, aby vedoucí za svůj sbor bojovali. Aby nevyklízeli pole a nepřenechávali prostor vzbouřencům.
  • Přítel mi vykládal o svém rodném sboru (před několika dekádami na Slovensku), ve kterém začali získávat vliv příznivci mormonského učení. Zasáhlo vedení církve – bludaři museli odejít a a sbor byl nakonec zachráněn.

30 I stalo se příštího dne, že Mojžíš řekl lidu: Zhřešili jste velkým hříchem. Nyní vystoupím k Hospodinu, snad získám smíření za váš hřích. 

• n.: se dá usmířit; 
• Situace byla zklidněná, nicméně vyhráno nebylo. Nic nebylo jako dřív. Nad lidem visel stín proběhlé vzpoury.
• Nyní vše záleželo na tom, jak se k situaci postaví Hospodin.
• Mojžíš to hodlá jít nejen zjistit, ale bude se snažit i Hospodinovo stanovisko ovlivnit.
• „Riskuje“ opětovný výstup na horu – lid opět ponechává samotnému sobě a Áronovu nejistému vedení.

31 Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: Ach, tento lid zhřešil velkým hříchem. Udělali si zlaté bohy. 32 Nuže, jestli sejmeš jejich hřích, bude dobře, jestli ne, vymaž mě ze své knihy, kterou jsi napsal. 

• h.: pozvedneš;
• Muselo jít o zvláštní setkání – Hospodin byl samozřejmě o všem, co se dole odehrálo, dobře informován. Mojžíš si ale nemohl být vůbec jistý, jak bude Nejvyšší reagovat.
• Nic nebylo dáno, vůbec nebylo jisté, že vše „dobře dopadne“. Kdyby Hospodin poslal dolů oheň jako na Sodomu, bylo by to v pořádku. Kdyby řekl: „Končíme“, opustil Sinaj a nechal Izraelce svému osudu, bylo by to naprosto v pořádku – pouze by naplnil „preference lidu“.
  • Češi mnohokráte v dějinách vědomě a svobodně „zavrhli“ Hospodina – např. jsme jediným národem na světě, který si ve svobodných volbách zvolil do čela komunisty (v posledních svobodných volbách před komunismem v roce 1946 čtyřicet procent voličů volilo komunisty).
  • I v současných průzkumech patříme k nejateističtějším národům světa.
  • Jaký by byl div, kdyby se na nás Nejvyšší „vykašlal“ a nechal nás „jít za hlasem svého srdce“?
• Mojžíš zřejmě zahajuje rozhovor a hovoří napřímo a „nekompromisně“: Viděl jsem situaci dole, je to katastrofa. Jestli jsi ochoten tohle odpustit a „táhnout“ to s námi dál, budu rád. Pokud ne, chápu to – ale v tom případě stahuji svou účast ve tvém projektu.
• Mojžíš opět jedná obdivuhodně – opět se opět od lidu neodtahuje, ale identifikuje se s ním.
• O jaké knize zde Mojžíš hovoří?
  • Vymazání z knihy života je zmíněno ve Zj 3,5: „Kdo vítězí, bude oděn bílým rouchem a jeho jméno jistě nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám jeho jméno před svým Otcem i před jeho anděly.“
  • Může tedy jít o knihu života (Podrobnější pojednání o Božích knihách viz ve studii Heavenly Books v sekci Biblické studie) – Mojžíš by potom dával všanc samu svoji spásu ve smyslu: Pokud celý náš národ „zamázneš“, nechci s Tebou již dále být, nechci s Tebou trávit věčnost.
  • Spíše ale půjde o knihy ve smyslu zápisu historie – Bůh psal dějiny: dějiny stvoření lidstva, dějiny spásy Izraele a dějiny spásy lidstva. Mojžíš měl v tomto plánu významnou roli – jednak roli významné osobnosti (podobně jako Noe nebo Abraham), jednak zřejmě i roli zapisovatele.
    • It's quite possible that Mojžíš v té době již začal pracovat na knihách Tóry. Odkud odjinud, než přímo od Hospodina by mohl mít informace o stvoření, o pádu člověka, o potopě apod.?
  • A Mojžíš říká: Pokud plán spásy Izraele skončí takovouto katastrofou, nemám zájem, aby byla zdůrazňována moje role.
  • A nechci ani pokračovat v nějakém záložním plánu „B“, jakkoliv významná by v něm měla být moje role. Buď my všichni nebo nikdo.
  • Jde o poměrně drsné ultimátum, určitým způsobem Mojžíš Boha vydírá ve smyslu: Pokud to s námi vzdáš, nebudu na Tvém programu dále spolupracovat.
  • . Jak uvidíme dále, Hospodin se vydírat nenechá, ale je zjevné, že mu Mojžíšův přístup příliš nevadí či jej dokonce oceňuje.
    • Mojžíšův přístup je podobný přístupu apoštola Pavla, když v Ř 9,3 říká: „Vždyť bych si přál, abych já sám byl proklet od Krista a odloučen od něj pro své bratry, své pokrevní příbuzné.“

33 Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy.

• Hospodin Mojžíšovu „nabídku“ či možná „ultimátum“ striktně odmítá: Nebudeš mi mluvit do toho, koho přijmu a koho ne.
• Žádné přesuny spásy na žádosti „zdola“ provádět nebudu.
• Křesťané jsou „běžně zvyklí“, že „ten, kdo proti Hospodinu zhřešil„, se zodpovědnosti vyhnout může, neboť došlo k „přenosu“ hříchu na Boží Syna.
  • Totéž platí pro židy – ti jsou také adaptováni na to, že za hříchy jedince zástupně zaplatí obětní zvíře.
• Zde ale vidíme, že není o nic ani zdaleka automatického, že nejde o nějaký „běžný Boží princip“.
• Je tomu právě naopak: Můžeme si být jisti, že zodpovědnost před Bohem je osobní a nepřenositelná – kdo hřeší, ten bude osobně adekvátně potrestán.
• A trest je přísný: Věčné odloučení od Boha – nic jiného totiž vymazání z knihy života neobnáší.

34 Nyní jdi . veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Ale v den svého navštívení je navštívím s trestem za jejich hřích.

• Hospodin utíná diskuzi a posílá Mojžíše pryč – vrátit se k lidu a ujmout se znovu vedení.
• Nenechává jej osamoceného – přítomnost oblakového sloupu bude trvale podporovat Mojžíšovu autoritu.
• To je pro Mojžíše důležité – vzpoura lidu sice byla zpacifikována, ale všeobecné primární nadšení (jaké bylo bezprostředně po průchodu Rákosovým mořem) je pryč. Lidé Mojžíše nadále následují, ale u části z nich může jít o poslušnost vynucenou.
• Mít v takové situaci stále v dohledu ohromný sloup (oblaků nebo ohně), u kterého je zjevné, že s Mojžíšem spolupracuje, je pro vedoucího jistě velmi důležité.

35 Hospodin postihl lid za to, co udělali s teletem, které udělal Áron.

• Můžeme se ptát – kdy nastal den Hospodinova navštívení? Resp. kdy Hospodin postihl lid za to, co udělali s teletem?
• Je tím myšleno pobití tří tisíc vzbouřenců levity? Nebo jde o nějaké další potrestání později?
• Jinak řečeno: Bylo násilné potlačení vzpoury s pobitím tří tisíc již definitivním trestem nebo bylo pouze „uhašen nejhorší požár“ (vzpoury a Hospodinova hněvu) a trest za celou vzpouru byl pouze odložen?
• A pokud odložen – na kdy? Žádný další výraznější trest od Hospodina již na Izraelce nedopadl.
• Nelze ale vyloučit, že Hospodinův hněv za tele dopadl na Izraelce později, když po demotivujícím návratu zvědů se Bůh definitivně „zasekl“ a rozhodl, že aktuální generace do zaslíbené země nevejde.
  • Jinak řečeno: Incident s teletem zůstal v Boží mysli jako trvalý osten, nezahojená rána, která později (po návratu zvědů) vyvřela na povrch – nastal den Hospodinova navštívení a zavřelo se okno příležitosti ke vstupu.

.

.

1. Podobně jednal i mluvil Jerobeám v 1Kr 12,28 ↩︎
2. Při návštěvách Jižního Súdánu jsme při návštěvě školy byli opakovaně přivítáni lidovými tanci v podání žáků. Byli jsme překvapeni jejich sexuální explicitností. České nebo moravské lidové tance v tom ale nejsou příliš odlišné. ↩︎
3. Dle teorie Ashera Intratera se domnívám, že Mojžíš se na Sinaji setkal s Ježíšem. ↩︎
4. Mnoho let jsme jezdívali na tábory Royal Rangers. ↩︎
5. Na tato násilná potlačení chaosu lze mít různé názory podle politických preferenci. Za bezesporné snad lze považovat Napoleonovo ukončení revolučního teroru ve Francii, rozbití komunistických povstání nebo vojenského puče ve výmarovském Německu, potlačení komunistů v Šanghaji, potlačení chaosu ve Vídni (1927), potlačení poválečných banditismů v ČR, zásah proti komunistickým guerillám v Řecku, federální zásahy proti lynčování a rasovým nepokojům v USA, aj. ↩︎
6. Účastníků bylo údajně asi 5 000, zasahujících policistů asi 1 200 , zraněno bylo 35 účastníků a 47 policistů. ↩︎