2. Moses - chapter 40

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

• Mojžíš vše zkontroloval a informoval nejvyššího Zadavatele.
• Stan a jeho areál ještě stále nestojí – Mojžíš kontroloval pouze jednotlivé „díly celé skládačky“.
  • Jako u prefabrikované domu nebo srubu – veškerý materiál je shromážděn na stavební parcelu. Zbývá z trámů a desek kompletizovat stavbu.

2 V den prvního měsíce, prvního dne toho měsíce, postavíš příbytek stanu setkávání.

• Také Hospodin uznal dílo za hotové a vydal pokyn ke kompletizaci stavby.
• Znovu Mojžíši připomíná, jak mají být věci zařízeny.
• Vydává také pokyn, kdy má být stavba finalizována – mělo to být „prvního“ dalšího měsíce.
  • To se pravděpodobně již dalo stihnout za jeden den?

3 Postavíš tam truhlu svědectví a zahalíš truhlu oponou. 4 Vneseš stůl a narovnáš, ⁽jak to má být.⁾ Vneseš svícen a nasadíš jeho lampy. 5 Dáš zlatý oltář pro kadidlo před truhlu svědectví a umístíš oponu vchodu do příbytku. 6 Dáš oltář pro zápalnou oběť před vchod He příbytku stanu setkávání. 7 Dáš nádrž mezi stan setkávání a oltář a dáš do ní vodu. 8 Postavíš nádvoří kolem dokola a upevníš oponu brány do nádvoří.

• Rozestavením „hardwaru“ ještě zdaleka není hotovo.

9 Vezmeš olej pomazání a pomažeš příbytek a všechno, co "I have v něm; posvětíš ho a všechno jeho náčiní a bude svatý. 10 Pomažeš oltář pro zápalnou oběť a všechno jeho náčiní; posvětíš oltář a oltář bude nejsvětější. 11 Pomažeš nádrž s jejím podstavcem a posvětíš ji.

• Vše je třeba posvětit – tedy očistit a oddělit, dedikovat pro budoucí účel.
  • Možná by šlo posvěcování připodobnit k nalepení inventární nálepky – tato věc, tento kus nábytku od této chvíle slouží nejvyššímu Pánu této stavby.
• V celém areálu nesmí být nic, co by nebylo Bohu takto očištěno a dedikováno.

12 Přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu He stanu setkávání a umyješ je vodou. 13 Oblékneš Áronovi svatá roucha, pomažeš ho a posvětíš ho, aby mi sloužil jako kněz. 14 Přivedeš i jeho syny, oblékneš jim suknice 15 a pomažeš je, jako jsi pomazal jejich otce, aby mi sloužili jako kněží. Toto jejich pomazání bude pro věčné kněžství jim a všem jejich pokolením. 

• Nejen Stan se vším vybavení, ale i obslužný personál musí být dokonale očištěn, oblečen a dedikován pro svou práci.

16 Mojžíš udělal všechno tak, jak mu přikázal Hospodin; tak speech, udělal. 

• Mojžíšova věrnost příkazům a pečlivost v jejich vykonávání byla neochvějná.
• Našemu „křesťanskému“ či „novozákonnímu“ přístupu je takové lpění na detailech poněkud cizí. Máme někdy pocit, že na detailech nezáleží, že důležitá je podstata.
• Moje nastavení by uvažovalo takto: Přece pro Nejvyššího nemůže být takový problém, jestli budou všechny spony bezchybně kvalitní nebo jestli při pomazávání nábytku olejem nějaký kus nevynechám. Bůh přece vím, že Mu chci zasvětit všechno a chci, aby vše dobře fungovalo.
• Takové benevolenci z Boží strany ale nic nenasvědčuje – neustálé procházení detailů zavání až úzkostlivou snahou nic nevynechat nebo nezanedbat.
  • Křesťanský přístup (mohu-li to tak nazvat) se od židovského liší především proto, že máme zaznamenáno, jak jednal Ježíš: Např. s dodržováním soboty si příliš nedělal hlavu – ne ve smyslu, že by ji nepovažoval za důležitou, ale v tom smyslu, že Mu šlo především o zachování její podstaty, a nikoliv o detaily.
  • Tento přístup je jistě oprávněný (Ježíš chtěl, abychom jednali jako On), nesmíme ale sklouznout do druhého extrému, kdy bychom byli vůči Bohu nedbalí nebo lehkovážní.
• Bohoslužba ve Stanu podle Božích představ byla složitou komplexní záležitostí (jako běh jaderného reaktoru) – a to, že to myslím dobře nebo že mi záleží na podstatě nemůže omlouvat žádný můj šlendrián.
• Můžeme extrapolovat na naše křesťanské životy: To, že mám s Nejvyšším vztah a chci Mu sloužit mě neopravňuje k tomu, abych lehkovážně hřešil nebo vůči Němu odváděl nekvalitní práci.

17 I stalo se, all prvního měsíce ve druhém roce, prvního dne toho měsíce byl příbytek postaven. 

• [stánek byl tedy postaven téměř rok po ustanovení hodu beránka; Ex 12,2; 12,6].
• Všichni s napětím čekali, s jakou se Mojžíš vrátí z „audience“ v prozatímním stanu setkávání. Když se vrátil a řekl: Mám svolení začít stavět, všichni museli propuknout v jásot. Jejich úsilí nevyšlo naprázdno.
  • Vždyť Bůh mohl klidně říci, že dosavadní dílo není pro Něho dostatečně kvalitní – látky nejsou dost jemné, zlaté prvky dost hladké, cherubové vypadají neuměle.
• Nezapomínejme, že Hospodin mezi lidmi čelí těžkému „kulturnímu propadu“.
  • Můžeme si pomoci představou, že bych se chtěl natrvalo nastěhovat mezi civilizací nepolíbené domorodce v Amazonii.
  • Místní by mě znali, měli by mě rádi a stáli by o moji přítomnost. Jako zhýčkaný Evropan bych jim dal alespoň základní parametry domu, ve kterém bych byl schopen a ochoten mezi nimi trvale pobývat – pevné zdi, kvalitní střecha, postel s matrací a moskytiérou, sprcha a water closet. Pro mě absolutní základ, pro ně prakticky neznámé věci.¹
  • Vše bych jim do detailů popsal a oni, protože by stáli o mou přítomnost, by mé obydlí připravili podle svých nejlepších schopností.
  • Když bych přišel svůj budoucí příbytek „zkolaudovat“, jistě by s napětím čekali, jaká bude má reakce.
  • Striktně vzato bych se mohl zhrozit nad z evropského hlediska nekvalitně odvedenou prací – křivé stěny, nedoléhající okenice, nerovná podlaha. Udělat stavbu lépe ale místním nedovolila absence kvalitních technologií a materiálů, ne jejich neochota nebo nedostatek snahy.
  • Z lásky k místním bych ale samozřejmě nic nekritizoval a do domu bych se nastěhoval.
• Stejně tak by Bůh jistě mohl „ohrnout nos“ nad kvalitou Stanu setkávání – vždyť jakýpak pro Stvořitele vesmíru a obyvatele Nebes komfort ve Stanu ze zvířecích kůží a dřeva.
• Bůh ale viděl snahu, viděl ochotu, viděl úsilí, viděl poslušnost – a tak Svému přebývání mezi lidmi přitakal.

18 Mojžíš postavil příbytek, položil jeho podstavce, umístil jeho desky, vložil jeho závory a postavil jeho sloupy. 19 Rozprostřel na příbytek stan a položil na něj nahoru přikrývku stanu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 20 Vzal svědectví a dal "I have do truhly, položil tyče na truhlu a dal slitovnici nahoru na truhlu. 21 Vnesl truhlu do příbytku a umístil zakrývající oponu, aby zastírala truhlu svědectví, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 22 Dal stůl do stanu setkávání na severní stranu příbytku ven před oponu 23 a narovnal na něj před Hospodinem chléb, jak to má být, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 24 Umístil svícen do stanu setkávání naproti stolu na jižní stranu příbytku 25 a nasadil před Hospodinem lampy, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 26 Umístil zlatý oltář do stanu setkávání před oponu

• Hardware byl správně rozmístěn.

27 a obětoval na něm vonné kadidlo, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

• A jednotlivé části rozmístěného zařízení začaly být postupně používány.

28 Umístil oponu vchodu do příbytku. 29 Oltář pro zápalnou oběť umístil . the blood He příbytku stanu setkávání a obětoval na něm oběť zápalnou a přídavnou, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 30 Umístil nádrž mezi stan setkávání a oltář a dal do ní vodu na umývání.

31 Mojžíš, Áron a jeho synové si v ní umývali ruce a nohy. 32 Když vcházeli do stanu setkávání a když se přibližovali k oltáři, umývali se, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

• Stejný model: postavit v vybavit novou nemocnici je jedna věc – když si ale na její lůžko lehne první pacient, teprve tehdy mohu říci, že nemocnice začala sloužit svému účelu.
  • Když si v umyvadle před operací vydezinfikuje své ruce první chirurg.

33 Postavil nádvoří kolem příbytku a oltáře a upevnil oponu brány He nádvoří. Tak Mojžíš dokončil  práci.  

• A bylo to. Vše a všichni byli na místě a bohoslužba se rozběhla.
• Nastává zlomový bod: bohoslužbu je totiž možno dělat pouze naprázdno, ve „fake“ módu – tedy bez reálné Boží přítomnosti.
• Je možno vše téměř dokonale napodobit jako u bohoslužby opravdové – Bůh ale přítomen není, jde pouze o napodobeninu.
  • Existuje mnoho historek o tom, jak domorodci bez pochopení napodobovali konání „bělochů“ ve víře, že tak vypůsobí kýžené následky.
    • Vybudovali např. v buši „kulisy“ letiště, zapálili dokonce řadu ohňů – vše v naději, že tím způsobí přílet letadla.
    • Nebo strkali papírové kartičky do bankomatů s tím, že jim automat také vydá peníze.
• Snadno lze sklouznout do podobného naivního a manipulativního přístupu při „organizaci“ bohoslužeb: Když připravím židle, shromáždím lidi, zahraji správně křesťanské písně a přečtu něco z Knihy, jistě tím vypůsobím, že se na místo dostaví Bůh.
  • Jde ale o stejně naivní přístup jako strkat kus papíru do škvíry v bankomatu a očekávat, že mi vypadnou bankovky.

Nicky Gumbel podobnou situaci vtipně komentoval v úvodu ke kurům Alfa: Když vedení církve zjistilo, že Bůh naši církev opustil, vydalo toto prohlášení: Odchod Boha z naši církve nás trochu mrzí. 
 

• Tento vtip geniálně ukazuje absurditu „dělání bohoslužeb“ bez Boha.
• Na druhé straně úplně jinak tomu být nemůže – my lidé vždy budeme pro Boha „připravovat prostor“ s pouhým doufáním, že zareaguje a sestoupí mezi nás.

34 Oblak zakryl stan setkávání a Hospodinova sláva naplnila příbytek. 35 Mojžíš nemohl vejít do stanu setkávání, neboť na něm spočíval oblak a Hospodinova sláva naplnila příbytek.

• V tomto případě ale naděje Izraelců oslyšena nebyla: účelu, cíle a naděje všech příprav bylo dosaženo – Bůh se opravdu dostavil.
• A když se Bůh dostaví, přebírá otěže. Vždyť jaképak „pobíhání kněží se zvířaty kolem ohně“, když je přítomen sám Bůh.
  • Také v pozdějším Šalomounově chrámu po Božím příchodu kněží nebyli schopni vykonávat své povinnosti.
• My každou neděli jistě znovu a znovu chystáme bohoslužby – vždy ale s touhou a nadějí, že Bůh přijde a bude jednat.
  • Všichni „kněží“ a jiní „organizátoři“ bohoslužeb vždy musejí být připraveni předat jejich vedení Tomu, komu náleží.
  • Ať mám sebelépe připravené kázání nebo skupina sebelépe nacvičené chvály, musíme být všichni ochotni vše dát do rukou Bohu a nechat mluvit a jednat Jej.

36 Když se zvedl oblak z příbytku, synové Izraele vyráželi ke všem svým denním pochodům. 37 A když se oblak nezvedl, nevyrazili, dokud se nezvedl. 38 Neboť Hospodinův oblak byl nad příbytkem ve dne a oheň byl na něm v noci před očima celého domu Izraele po všechny jejich denní pochody.

• Boží přítomnost nad areálem Stanu nebyla zřejmě vždy tak intenzivní, aby znemožňovala bohoslužbu.
• Nicméně nadpřirozená Boží přítomnost projevující se oblakem nebo ohněm byla nepřetržitá.
• Sloužila jako známka toho, že Hospodin přebývá / bydlí stále se svým lidem i jako signál k táboření nebo k přesunům.
• Křesťané mají Ducha Svatého trvale přítomného ve svých tělesných „chrámech“. Jeho přítomnost cítíme někdy více, někdy méně.
• Kniha zde možná poněkud nečekaně končí. Jak pokračovala cesta Izraelců do zaslíbené země se zde již nedovíme. Více informací pak Mojžíš podává ve své více rekapitulační páté knize.

.

1. Při našich cestách do Jižního Súdánu si nikdy neklademe podmínky, jak chceme bydlet – místní ale sami chápou, že i při naší nejlepší snaze nám musejí některé věci přizpůsobit – vědí např., že se potřebujeme chránit před sluncem, spát v moskytiérách, že nemůžeme pít místní vodu apod. ↩︎