1. Mojžíšova – kapitola 4

1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Řekla: ⁽Vytvořila jsem muže s Hospodinem.

[slovo je často používáno pro manželský pohlavní styk;
n.: Adam;
n.: Získala; Kain zní podobně jako dvě h. homonyma: získal / vytvořil;
tzn. „s pomocí Hospodina“ nebo „tak jako Hospodin“;
n.: Získala jsem muže s pomocí Hospodina / … a s ním Hospodina. $
Znovu se nabízí otázka, kdy se spolu A a E poprvé milovali. Zde je o tom první explicitní zmínka.
- V zásadě mě nenapadá moc důvodů, proč by to nemohlo být už v Edenu – na manželském sexu není nic hříšného a sex jistě patřil pro lidi do prvního plánu (což je nepochybné z lidského tělesného plánu)..
- Pokud by první milování proběhlo až po pádu, bylo by to divné – nahrávalo by to negativnímu pohledu na sex.
  - Když se totiž u nás řekne hřích, první, co si lidé představí, je sex – což je naprosto pomýlené.
- Snad by připadala v úvahu možnost, že A + E potřebovali dosáhnout (než dospějí k prvnímu milování) určité zralosti, nasbírat životní zkušenosti, poznat se navzájem, navázat hlubší vztah. To by snad mohl být důvod, proč mohli otálet.
- Pád pak rozhodně jejich „vývoj“ urychlil, byť nedobrým směrem.
Není zde vůbec napsáno, jak brzy po vyhnání k tomu došlo – nemuselo to být hned „první večer“. Šok ze syrových podmínek, kterým museli čelit, a potřeba zajistit si přežití, musely první dvojici dost intenzivně zaměstnávat.
První těhotenství muselo být opravdové dobrodružství – Eva se neměla koho zeptat, vše bylo nové, vše bylo poprvé. Velké břicho, první pohyby. O porodu nemluvě.
Dítě nikdy neviděli, nevěděli nic o ošetřování, koupání, kojení, museli vymyslet plenky, aj., aj.
- To snad bez nadpřirozené Boží pomoci ani nemohlo být zvládnutelné. Namátkou – jak by Adam věděl, že má přestřihnout pupeční šňůru?
  - Mimochodem Kain byl prvním člověkem, který měl určitě pupek. U Adama a Evy to není jasné – možná jim ho Bůh vymodeloval z „estetických“ důvodů, možná jej ale opravdu neměli.
- První lidé bylo mnohem zdatnější a zdravější, než my; možná také o dost větší, než dnešní lidé – a porod proto možná nebyl tak dramatický, jako je dnes – ale stejně muselo jít o těžký stres.
Své první dítě museli nějak pojmenovat – s tím už měl Adam zkušenosti, protože pojmenovával v Edenu zvířata.
Nicméně zde zřejmě jméno chlapci přidělila Eva – možná po úspěšném porodu úlevně vydechla a řekla něco ve smyslu: To je neuvěřitelné – vznikl nový člověk. Mám kluka – zvládla jsem mu dát život, stvořit ho s Boží pomocí. Sama bych to nezvládla. (Vytvořila jsem muže s Hospodinem).
- Nebo třeba: Z ničeho s Boží pomocí vznikl nový člověk. Či něco podobného.
Porod je limitní formativní až mystický zážitek – to, že „z ničeho“ vznikne nový člověk, celé těhotenství a porod jsou vpravdě neuvěřitelnými skutečnostmi.
- I nevěřící často vnímají vznik nového člověka jako něco nesamozřejmého až zázračného. I Evu musela tato zkušenost alespoň částečně „vrátit“ do Boží náruče.
A když řekla to slovo získal / vytvořil, zalíbilo se jí a řekla si: Co kdybych mu dala jméno „Získaný“ či „Vytvořený“? Můj Boží „Vytvořeňáček“?
A + E nebyli od Boha ani po pádu zcela odříznuti – měli k Němu přístup přinejmenším stejně jako ho dnes máme my skrze modlitbu a oběť. Možná ještě více, protože se nestačili od Boha ještě tak vzdálit a měli Boha (spíše Ježíše) v živé paměti.

2 Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal rolníkem.

[h. heb_el – vánek / nicotnost / pomíjivost – dobře ukazuje na krátký Ábelův život];
h.: pracujícím na půdě;
Co to Evu napadlo dát Ábelovi takové jméno? Možná byl po narození ve srovnání s bratrem drobný a křehký? Nebo měl po narození nějakou krizi a nebylo jasné, jestli přežije?
Eva tak možná nevědomky předurčila Ábelův osud.
Vztah jmen a osudů lidí je zajímavé a tajemné téma – z Bible se zdá, že:
- nějaký vztah mezi jménem a osudem člověka existuje, např.
  - Jákob („ten, kdo drží za patu“ / „podrazák“, pozdější výměna jména na Izrael), Nábal („hlupák“), Abram → Abraham („vznešený otec“ → „otec množství“), Sarai → Sára, Šimon → Petr (Kéfas, „skála“), Ozeášovy děti, aj.
  - Z Jábesova příkladu v 2Par 4,9-10 víme, že s Boží pomocí lze jménem daný osud zvrátit.
- Zajímavosti z našeho prostředí:
  - Kovář → v oboru kovářství podniká cca 0,1 % mužů, ale 0,3% mužů s příjmením „Kovář“.
  - Některá data ukazují, že lidé jsou nadproporčně zastoupeni v řemeslech/oborech, které se shodují s jejich příjmením (baker, carpenter, farmer).¹
  - Může jít o psychologický efekt jména („implicitní egotismus“?) nebo vliv rodinné tradice, regionu, třídy, ale i o vliv duchovní?
Jak došlo ke specializaci hochů, nevíme. Vybrali si, co je bavilo, k čemu měli blízko? Nebo během času vyplynula potřeba si práci rozdělit a specializovat se? Asi kombinace obojího, jak už to v životě bývá.
Obě zaměstnání jsou pěkná, obě mají své plusy a minusy. Rozhodně nelze říci, které je lepší a horší, důležitější a méně důležité, důstojnější a podřadnější.
Pro rodiče muselo být vzrušující pozorovat vývoj svých synů – vše bylo poprvé, vše bylo nové. Pro každé rodiče je růst jejich dětí vzrušující, ale A+E neměli vůbec žádné precedenty, jak dítě začíná chodit, mluvit, myslet. Jak si hraje. Prošlapávali cestičky ohledně výchovy – a jak uvidíme za chvíli, nikoliv právě úspěšně.

3 ⁽Your nějakém čase⁾ se stalo, že Kain přinesl z plodů země ⁽brings an offering to the LORD,⁾ Hospodinu.

Na konci (? určených) dnů;
minh.â , (později hl. „přídavná oběť“); [klíčový výraz Lv 2 – jeho obsahem mohla být i zelenina];
Kdy došlo k obětování? Hned první rok zemědělského podnikání? Nebo po více letech?
Šlo o spontánní projev vděku za to, že zemědělství i chovatelství se daří? Mladí muži možná zjistili, že své profese zvládají a jsou úspěšní. Že jsou schopni uživit sebe i své rodiny.
Tak si vzpomněli si na Boha svého otce, o kterém jim vyprávěl – oni (na rozdíl od rodičů) Boha nikdy osobně neviděli.
Šlo o první pokus „navázat spojení“ s Hospodinem nebo se v Adamově rodině obětovalo pravidelně? Dbal Adam v rodině na nějakou zbožnost? Jak si udržoval s Bohem vztah nebo alespoň spojení?
Nebo nechával minulost v Edenu za sebou jako starou překonanou životní kapitolu? Nechtěl už mít s Hospodinem nic společného:
Pokud tomu tak bylo, mohlo jít od jeho synů o jakýsi experiment, o pokus o návrat, o znovu-navázání spojení s Bohem.
Nevíme nic: jisté je pouze, že něco k obětování bratry přimělo – nějaká úvaha o sobě, o Bohu, o životě.
Nejprve přinesl oběť Kain – možná šlo o jeho iniciativu, možná byl on tím, koho to napadlo prvního.
- Přinést oběť znamená něčeho se vzdát. Vzdát se toho ve prospěch někoho druhého – v tomto případě ve prospěch Boha. Bohu se věci předávají tak, že se spálí – anihilují, zničí (jinak to neumíme, výtah do nebe nemáme). Ze spálené věci již nikdy nebudu mít užitek – a vírou přijímám to, že Hospodin si tuto mnou zničenou věci převezme pro sebe (nějak si ji obnoví) – a že mou oběť ocení.
Vzdát se mohu pouze toho, čím disponuji, co mi patří². Kain přišel s nápadem jako prví a rozhodl se obětovat z plodů země, tedy vzorek toho, co vypěstoval.
- Země plodí – to je samo o sobě zajímavé a nesamozřejmé. Po vložení semena do země poměrně tajemným způsobem dojde k tomu, že vyroste plod, plod země. Že to tak funguje, je Božím darem. Díky tomu můžeme žít. V Edenu to fungovalo „samo“, na padlé zemi bylo zapotřebí přidání lidské práce.
- Z toho vidíme, že Bůh Adama s Evou vykázal někam do oblasti, kde se nedalo uživit pouhým sběrem nebo lovem (nikoliv tedy na nějaký „luxusní tichomořský ostrov plný ovoce a ryb, ale ani do Grónska)..
Mělo jít o obětní dar minchá, což v Mojžíšově Zákoně později bylo tzv. přídavnou obětí (oběti rozebíráme v Levitiku – jde o nepříliš jasnou problematiku). Jde o oběť:
- většinou tvořenou moukou, olejem, solí + kadidlem (nekrvavá)
- přidávala se k hlavní oběti
- žádný kvas
- výraz vděčnosti a Božího vlastnictví všeho

4 I Ábel obětoval, avšak on přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar,

Spojka „i“ může ukazovat, že bratři obětovali současně i to, že Ábel obětoval až jako druhý.
„Avšak“ ukazuje, že jeho oběť se od té Kainovy něčím lišila.
Je ostatně popsáno, čím se lišila:
- Nebyla rostlinná, ale „krvavá“, zvířecí.
  - Což je logické – vyplývá to z podstaty Ábelova podnikání.
- Byla z prvorozených ve stádu: Ábel se nějak dozvěděl, že prvorození mají zvláštní postavení – že patří Hospodinu, že se Mu mají v obětech „vracet“.
  - Jak se to mohl dozvědět? Jeho otec to věděl jen těžko – Ábel tedy musel mít nějaký „kanál“ na Hospodina, kterým mu tuto informaci Bůh sdělil. (Ábele, všechno prvorozené má zvláštní statut – musí se Mi to po narození vrátit).
  - Možná Mu to Bůh nějak sdělil (při modlitbě, jak jinak) poté, co si Ábel vybral profesi pastýře.
  - Dále se musel nějak dozvědět, že z prvorozenců se obětují pouze tučné části: Touto informací Ábel také daleko daleko předběhl dobu – podrobně to bude vysvětleno až Mojžíšovi o tisíce let později.
Informace o tom, že oběť má být zvířecí, z prvorozenců a že se spalují tučné části zvířete tedy sahá až k samým počátkům lidstva. Jde o principy vtištěné do samé podstaty stvoření člověka.
Je téměř jisté, že tyto obětní principy vstoupily na scénu až po lidském pádu – kdyby lidé zůstali v Edenu a osobním kontaktu s Bohem, žádné zvířecí oběti by nedávaly smysl.
- První zmínka o zabíjení zvířat je nepřímá (a také po pádu): Když Bůh A + E oblékal na cestu ven z Edenu, udělal jim suknice z kůže. Za získání těch kůží muselo nějako zvíře zaplatit životem. (Vykládá se to jako před-symbol toho, že za přikrytí lidského hříchu, musí někdo zaplatit životem).
Na Ábelovu oběť Hospodin shlédl (na Kainovu nikoliv). Jak se to poznalo? Muselo to být jasné – nemohlo jít jen o nějaký vnitřní pocit (ten by nevyvolal takovou smršť fatálních událostí).
- Že by sestoupil z nebe oheň jako na Karmelu? Nebo nějaké jiné znamení z nebe? Třeba hlas, kouř, vůně, světlo?
- Spíše tehdy měli bratři ještě „lepší spojení“ k Bohu a slyšeli (při modlitbě) Boží hlas zřetelněji, než dnes my – zkrátka oba věděli, jak to je.

5 ale na Kaina a na jeho obětní dar neshlédl. Kain vzplanul velikým hněvem a jeho tvář opadla.

n~: se zachmuřila;
Není podáno žádné vysvětlení, proč Hospodin Kainovu oběť nepřijal a Ábelovu ano: tak stručně a bez vysvětlení, jak je to napsáno, událost vyznívá špatně pro Hospodina – jako Boží schválnost, nespravedlivé jednání, jako křivda vůči Kainovi.
- Když rodič bezdůvodně nadržuje jednomu dítěti, vnímáme to vždy jako nespravedlnost a opomíjené dítě vždy zažívá těžký pocit křivdy. A křivdy oprávněné.
Bůh ale jistě nikomu nekřivdí, takže problém musel být v bratrech a jejich obětech.
- Platí obecný princip, který nám při čtení Bible často pomůže: Bůh jedná vždy spravedlivě, člověk často nespravedlivě. Naopak to být nemůže.
Tato stručnost je jistě záměrná – otvírá nám cestu k přemýšlení. Možných vysvětlení a interpretací je více.
Tedy: O jaký Kainův problém mohlo jít?
- Nejznámější teorie vidí problém v tom, že v Kainově oběti chyběla krev.
  - Vychází z obecného principu, že bez Kristovy krve (případně ve SZ bez krve obětních zvířat) není přijetí Bohem možné.
  - Tento princip platil jistě odjakživa, tajemným způsobem zasahoval i do doby před Kristovým vtělením.
  - Co na tomto vysvětlení nesedí, je, že z Tóry víme, že oběti někdy mohou být i ne-krvavé.
  - Neplatí absolutně, že Bůh vždy chce krev.
- Dalším možným vysvětlením je, že Ábel přinášel to nejlepší (prvorozené, tuk), kdežto Kain přinesl „odpad“. Není to sice explicitně řečeno, ale je možné, že Kain byl lakomý a obětoval „plesnivé“ nespotřebované zbytky své úrody.
  - Každý dobře rozpoznáme hodnotu daru: Když nám někdo přinese „sádrového trpaslíka bez nohy³„, kterého mu bylo líto vyhodit do popelnice, má to jinou hodnotu, než když dostaneme od vdovy z vděčnosti její „poslední groš“.
- Je dost možné, že problém nebyl v samotné oběti, ale v postoji srdce: Ábel obětoval z vděčnosti a s radostí, kdežto Kain neochotně a se skřípěním zubů.
  - Bůh miluje radostného dárce (2K 9,7 „Každý ať dává tak, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.“)
  - Bůh samozřejmě vidí do srdce a motivy jsou pro Něho důležitější, než dar sám (Bůh nic nepotřebuje – když nám dává možnost Mu obětovat, dělá to kvůli nám, ne kvůli Sobě).
- Kain mohl být v nepořádku ještě předtím, než začal obětovat – mohl žít v nějakém hříchu nebo v zahořklosti, v neodpuštění (Např.: Co je to za život se tady plahočit na poli – kdyby nás Bůh nevykopl z Edenu, mohli jsme se mít dobře. Je to Jeho vina, atd.“) V takovém stavu je pak jistě lepší nedělat nic, než se skřípěním zubů „předstírat zbožnost“.
  - V takovém vnitřním stavu pak Kain jistě mohl tušit, že na takovou oběť mu Nejvyšší „kašle“, že ji od něho nepřijme.
  - Kain mohl přinést s nechutí oběť a brzy jasně ve svém nitru rozpoznat, že to k ničemu nebylo, že tím Boha nepotěšil, že si oběť od něho nevzal.
- Snad mohlo jít od Boha vůči Kainovi o zkoušku: Kain žádný zásadní problém neměl, k odmítnutí nebyl momentální objektivní.
  - Možná Hospodin chtěl svým nepřijetím poukázat na nějaký Kainův skrytý problém nebo jen vyzkoušet jeho vytrvalost ve vztahu (vztah, který nabourá první nedorozumění, za mnoho nestojí), apod.
  - Je záhodno připomenout, že Bůh není povinen přijímat naše dary. Bůh nám nedluží vůbec nic. Jestliže je ochoten brát naše pokusy o vztah vážně, je to vždy pouze milost.
Vodítka k vysvětlení nacházíme i v Novém Zákoně, a to na třech místech:
- 1J 3,12 Ne jako Kain, který byl ze Zlého a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto skutky jeho bratra byly spravedlivé.
  - Jan tedy Kainův problém nachází v (našem posledním) vysvětlení: že Kain byl v nepořádku ještě předtím, než vůbec s obětí začal. Žil v nějakém hříchu.
  - Jan by to ještě mohl myslet tak, že Kainovy motivy k oběti byly zlé a proto celá oběť byla zlá.
- Autor listu židům to vidí trochu jinak (nebo podobně, těžko říci) – zařazuje Ábela mezi hrdiny víry: 11,4 Vírou přinesl Ábel Bohu lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel.
  - Ábelovým plus byla víra – vírou přinesl svou oběť. Kainovi pak naopak víra chyběla.
  - Jak si to představit? Ábel měl vztah s Neviditelným a z tohoto vztahu Jej chtěl potěšit. Kain naopak s Bohem vztah neměl.
  - Kain těžko mohl nevěřit v Boží existenci (to by nesměl věřit tomu, co mu vykládali vlastní rodiče) – ale mohl nevěřit v Boží dobrotu, v Jeho zájem o něho, v možnost s Ním navázat vztah a v další podobné věci.
- Juda ve svém krátkém dopisu píše: (verš 11) Běda jim, neboť se vydali cestou Kainovou, vrhli se do bludu Balaámovy mzdy a zahynuli vzpourou Kore.
  - Píše proti lidem, „kteří jsou dávno předem zapsáni k odsouzení, bezbožným, kteří milost našeho Boha proměňují v bezuzdnost a zapírají našeho jediného vládce a Pána, Ježíše Krista … kteří ve svém snění poskvrňují tělo, neuznávají autoritu, rouhají se slávám. … rouhají se věcem, které neznají, jsou jako nerozumná zvířata„. a mnoho dalšího negativního. Co znamená, že se vydali Kainovou cestou ale Juda nespecifikuje. Z toho, kolik špatných věcí ti lidé dělali, je jasné, že cesta Kainova byla také katastrofálně zlá.

6 Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla?

h.: tvoje tvář ⁽nebude pozdvižena⁾;
h.: jeho dychtění (je);
tzn. nad hříchem; n. (viz předešlá pozn.): nad dychtěním hříchu;
n.: musíš vládnout;
I kdyby šlo od Boha vůči Kainovi o „schválnost“ (Bůh by neměl k odmítnutí vůbec žádný důvod) nebo o zkoušku, Bůh se snaží komunikovat.
Není to tak, že by Bůh něco udělal a pak nechal Kaina, ať se s tím popasuje sám. Vidí, že Kain má vztek, tak navazuje konverzaci, chce si s Kainem promluvit, chce věci probrat.
To je ve vztahu obvyklé a správné: Vidím, že tě něco štve, tak se zeptám.
Kdyby v této chvíli Kain zareagoval „normálně“ (Fakt jsi mě, Bože, naštval s tou obětí. Jsem vzteky bez sebe – bráchu protěžuješ, na mě kašleš, apod.), bylo by vše v pořádku: Bůh by mu vysvětlil své důvody (nebo nevysvětlil, ale řekl by mu, že ho holt musí zkousnout) a bylo by vše v pořádku.

7 Cožpak ⁽nebudeš pozdvižen,⁾ budeš-li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout.

n.: tvoje tvář ⁽nebude pozdvižena⁾;
h.: jeho dychtění (je);
tzn. nad hříchem; n. (viz předešlá pozn.): nad dychtěním hříchu;
n.: musíš vládnout;
Hospodin pokračuje v rozhovoru – poukazuje na Kainův problém, který vedl k odmítnutí jeho oběti – problémem bylo nesprávné jednání. O co ale šlo konkrétně, se nedozvídáme – mohlo jít o problém s nekvalitní obětí, osobním hříchem, o problém v motivech i v samotném vztahu k Bohu (vše z výše uvedeného seznamu).
Bůh říká: Když napravíš své jednání, tvou oběť přijmu (budeš pozdvižen). To je přece jasné – Já přece nedělám zbytečné schválnosti,
Ale když si nedáš říct, věci nenapravíš a budeš setrvávat ve svém postoji a vzteku, budeš mít problém. Jaký?
Problém s hříchem: hřích je stále připraven, stále ve dveřích, stále ve startovních blocích, stále v režimu „stand-by“ – jakmile mu člověk otevře dveře, pozve ho, nebo mu pouze dá prostor, okamžitě nastupuje a vstupuje.
Hřích nejen že stojí připravený ve dveřích – on tam stojí natěšený, nabuzený, plný dychtivé touhy vstoupit.
Člověk ale má autoritu nejen hřích dovnitř nepozvat, ale přímo mu zabouchnout dveře, „vykopnout jej“, poslat jej „do háje“.
Máme nad hříchem autoritu, můžeme mu vládnout.
Bůh tedy říká: Kaine, nezuř. Nic není ztraceno. Věci můžeš dát snadno do pořádku.
Na druhé straně si řekněme jasně, že Bůh situaci Kainovi neulehčuje přespříliš – tíhu rozhodnutí na Kainovi ponechává.
- Stejně jako jeho rodičům neulehčil situaci tím, že by z Edenu odstranil problematický strom, tak jejich prvorozenému nepomáhá třeba tím, že by „raději“ přijal jeho problematickou oběť. (Raději ji přijmu, jen aby se chlapec nenaštval).

8 Kain řekl svému bratru Ábelovi: ⁽pojďme na pole.⁾ A stalo se, když byli na poli, že Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil ho.

Boží pokus o rozhovor (a rozbor situace) selhal. Kain si nedal říci ani v nejmenším.
Bůh věděl, jak věci dopadnou; věděl, k čemu se Kain chystá – přesto „nevyměkl“, necouvl.
Jak je to možné? Proč Hospodin neochránil nebo alespoň nevaroval Ábela? (Dávej si pozor, tvůj brácha zuří – drž se od něho dál, než vychladne)
- Tak varovala svého oblíbeného syna Rebeka v Gn 27: Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro sebe řekl: Blíží se dny smutku pro mého otce, pak zabiji svého bratra Jákoba. Rebece byla oznámena slova jejího staršího syna Ezaua. Dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: Hle, tvůj bratr Ezau ti chystá pomstu a chce tě zabít. Nuže, synu, poslechni mě a vstaň, uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu a zůstaň u něj nějakou dobu, dokud neustoupí hněv tvého bratra. Až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a zapomene, co jsi mu provedl, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč bych měla ztratit vás oba v jediném dni?
- Snad můžeme podotknout, že Ezau měl alespoň ke vzteku důvod – byl podveden (i když na své prvorozenství ve skutečnosti kašlal). Kain podveden nebyl, jeho bratr za nic nemohl.
- Vztek je iracionální často – striktně vzato ani satan nemá ke své nenávisti vůči lidstvu racionální důvod: Nenávidí lidstvo z podobných důvodů jako Kain nenáviděl Ábela.
  - Satanova nenávist je vedena žárlivostí, opovržením a hlavně tím, že lidé mohou s Bohem navázat vztah, kdežto on nikoliv.
Bůh nám v hříchu většinou nezabraňuje – chceme-li se ho dopustit, násilím nám ruku většinou nezadrží.
A to dokonce ani tehdy, když náš hřích někoho stojí život nebo utrpení.
- Komplexní vysvětlení tohoto Božího přístupu není snadné – alespoň část vysvětlení tkví v tom, že (řečeno zkratkovitě a ve velkých uvozovkách) Ábelovi se vlastně „nic nestalo“ – „pouze“ skončil u Boha o něco dříve.
Kainovi tedy rozhovor s Bohem ve vzteku „neulehčil“ – a naplánoval ve vzteku vraždu,
- Úkladnou plánovanou vraždu. Vraždu na nic netušícím nejbližším člověku.
Opět se můžeme pozastavit nad tím, proč svůj vztek obrátil proti Ábelovi, který vůbec za nic nemohl a neudělal nic špatně.
- Ábel Kaina neprovokoval – kdyby se mu vysmíval (Heč, ty ubožáku – tvoje rostlinky Bůh nechtěl! Moje ovečky ano!), snad by šlo pro Kaina o polehčující okolnost.
Jde ostatně o jeden z důležitých důvodů, proč jsou ve světě nenávidění křesťané – to, že mají vztah s Bohem a (skrze víru) odpuštěné hříchy je pro okolí velkým kamenem úrazu. Být zadobře s Bohem, když já se snažím a zadobře s Ním nejsem, to se neodpouští.
Kain nic netušícího bratra „vylákal“ na pole a tam ho zabil. Když si člověk nedává pozor, nejde o nic těžkého – stačí rána kamenem nebo klackem.
Tak se smrt dostala do světa – šlo o první „úmrtí v rodině“ – Adam s Evou zatím nic takového nezažili. Možná ani přesně nevěděli, co vlastně smrti obnáší – jak je nezvratná apod. (I když to už asi ano – byli již běžně svědky smrti zvířat. Sami je i zabíjeli)
Došlo k němu nečekaně brzy – Ábel přes sebou jinak měl zhruba tisíciletý život.
- Kolik bylo Ábelovi, když byl zabit, nevíme – záleží to na tom, jak brzy se bratři rozhodli obětovat.
- Možná už byl ženatý a měl děti, možná i vnoučata. Je otázka, jak velkou roli by potom hrála krevní msta Ábelových potomků.
- jestli by v tom
Lidstvo se v tu dobu již rychle množilo – Adam s Evou pravděpodobně plodili jedno dítě za druhým, ty se vdávaly a ženily navzájem (šlo o přechodné období, kdy „krvesmilstvo“ bylo nutné).
- Jen pro zajímavost: Kdyby A + E měli další dítě každé tři roky do svých pěti set let, zplodili by celkem asi 170 potomků.
- Kdyby se jejich děti ženily a vdávaly vždy kolem třiceti let a množily se stejným tempem, tedy co tři roky do pěti set let a umíraly až kolem tisícovky, dostáváme se do těžce exponenciální křivky, kdy v roce 90 je na zemi sice jen 168 lidí, ale v roce 200 již skoro 30 tisíc, v r. 300 milion, v r. 400 sto milionů a v roce 500 7 miliard.
- Což asi není reálné, ale rozhodně lidí nebylo málo.

9 Hospodin řekl Kainovi: Kde "I have tvůj bratr Ábel? On odpověděl: Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?

Jak už jsme zvyklí od A+E, Hospodin „nahazuje“ téma s cílem „rozbít ledy“ a usnadnit člověku pokání.
Neudeří na Kaina přímo, ale ptá se jej na bratra. Dělá to jako obvykle nikoliv proto, že by tuto informaci potřeboval zjistit, ale proto, aby dal Kainovi šanci na sebe všechno dobrovolně „vysypat“, litovat, omluvit se.
Vidíme, že i druhá generace zřejmě ještě s Bohem komunikovala zřetelněji, než my dnes – tak jasná slova od Hospodina slyšíme málokdy.
Kain na Boha nereaguje ani v náznaku vstřícně – je vidět, že je stále plný vzteku a jeho odpověď je značně arogantní.
Neříká pouze: „Nevím“ (ani to by samozřejmě nebyla pravda). Ale přímo se na Boha utrhuje ve smyslu: Copak jsem za něho zodpovědný? Copak na něho mám dohlížet?
- Nebyl za bratr zodpovědný ve smyslu, že by na něho měl dohlížet nebo ho nějak chránit. Ale to mu rozhodně nedávalo právo Ábela zabít.
- Mohla by Kainova odpověď ukazovat směrem, že Kain měl od rodičů po léta za povinnost na mladšího bratra dohlížet a být za něj zodpovědný? Možná ano – starší sourozenci jsou někdy z hlídání mladších znechucení a otrávení. Zvláště, pokud mají pocit, že rodiče mladšímu sourozenci nadržují a protěžují ho, že mu všechno projde.
- Můžeme si představit scénář, kdy Kain Ábela od útlého dětství má povinnost vodit za ručičku, dohlížet na něj; Ábel je „benjamínkem“ svých rodičů. Kain na něj žárlí. A pak se ještě ke všemu ukáže, že mladšímu bratrovi nadržuje i Bůh. To jistě dokáže naštvat.
Fráze: Jsem snad strážcem svého bratra? značně zlidověla.

10 Hospodin řekl: Cos speech, udělal? Slyš, krev tvého bratra ke mně křičí ze země!

Vstřícnost nic nepřinesla, tak Hospodin na Kaina udeřil přímo: To si myslíš, že jsem hlupák, který nic neví? Vždyť vůbec nechápeš, jak vážnou věc jsi udělal! Zabití člověka nelze jen tak utajit – vražda nemůže zůstat bezu odezvy. To prostě nejde.

11 A nyní budeš proklet ⁽a vyvržen ze⁾ země, která otevřela svá ústa, aby ze tvé ruky přijala krev tvého bratra.

Následuje Boží trest. Není kupodivu hrdelní – proč vlastně? Jak to, že ještě neplatilo pravidlo, že vrah musí vždy zemřít?
- Je možné, že pravidlo „život za život“ vstoupilo v platnost až s vynesením Zákona. Nyní jsme na samém začátku.
- Je možné, že Kain měl nějakou polehčující okolnost? Ale jakou?
  - Je např. možné, aby Kainovi nedošlo, že člověk opravdu může zemřít a že je to nezvratné?
    - Kain nikdy žádného člověka umírat neviděl (jen zvířata).
    - Věděl od rodičů, že nad nimi byl vyřčen ortel smrtelnosti – co to ale znamená si lidé možná zatím ani neuměli představit. Všichni byli zatím mladí , řekněme v první čtvrtině svých životů, byli zdraví a při síle. Nezačali ještě ani stárnout, nebyli svědky žádného chátrání svých tělesných a duševních schopností.
  - Nebo je možné, že mu chyběla zkušenost s tím, co přivodí smrt a co nikoliv? Neměl zkušenost, že rána kamenem do hlavy přivodí definitivní smrt člověka?
- Nebo trest smrti mu Bohem uložen byl, ale byl pouze odložen?
  - Ale na kdy? Pokud až do vlastní přirozené smrti, o žádný trest za vraždu by nešlo.
  - Bylo by to jako kdyby soudce vrahovi řekl: Zasloužíš si smrt, ale nebudeme tě popravovat sami – protože jsi smrtelný člověk, pouze počkáme, než umřeš přirozenou smrtí.
- Nebo mohlo být polehčující okolností, že šlo o vraždu v afektu? Těžko. Jednak na tohle Bůh moc nehraje (horko těžko se podle Zákona dalo vyvléknout z neúmyslného zabití, z vraždy ale nikdy)
- Navíc vražda nebyla v pohnutí mysli – byla úkladná (Kain Ábela zval na pole jistě již s úmyslem, že ho tam zabije).
- Mohl mít Kain nějakou protekci? Ve smyslu: Je to první člověk narozený z ženy, ještě se pořádně nerozkoukal, tak ho nebudeme hned popravovat.
Jak je to se zemí? Co znamená, že otevřela svá ústa, aby přijala krev zavražděného? Bylo na tom něco špatně? Co měla dělat jiného? Když na ni Ábelova krev vytekla, tak ji musela vsáknout – neměla volbu.
A jak to souvisí s Kainovým vyvržením ze země? A co vlastně znamená být vyvržen ze země?
- Odpověď je částečně v následujícím verši, rozhodně ale není příliš objasňující.

12 Když budeš obdělávat zemi, již ti nevydá svou sílu. Budeš na zemi bezdomovcem a tulákem.

Vypadá to, že trest vyvržení ze země znamená další zhoršení plodivosti a ztrátu domova.
Kain byl zemědělec a zřejmě se mu dílo vcelku dařilo – a to přesto, že žil na padlé zemi, kde to již s úrodností proti Edenu nebylo nic moc (součástí trestu za pád bylo „trní a bodláčí“ a práce v potu tváře).
Součástí jeho osobního trestu bylo další skokové zhoršení „plodivosti“. Možná něco jako:
- Eden – země rodí sama, ochotně a v nadbytku
- země mimo Eden (Adam a Eva) – země rodí, i když úrodnost zhoršují plevelné rostliny. Práce na poli i jinde je namáhavá.
- Kain: země rodí neochotně a málo. Taktak se lze uživit.
Co pro Kaina znamenalo Budeš na zemi bezdomovcem a tulákem?
- Všeobecné opovržení? Všeobecná neochota přijmout jej někde k trvalému pobytu?
- Duševní neklid projevující se touláním? Neschopnost zakotvit, usadit se, založit rodinu? Těkavost zájmů?
Jak uvidíme dále, Kain měl přinejmenším jednoho syna, spíše dětí více.

13 Kain Hospodinu odpověděl: Můj trest "I have větší, než se dá unést.

h.: vina / provinění / nepravost;
Kain musí žít dále – ale již vždy pocitem viny.
Možná by pro něho rychlá smrt byla mírnějším trestem než toulání světem s neztišitelnými výčitkami svědomí?
Nebo naopak Kain žádné výčitky nemá? Nelituje svého činu, nelituje Ábela, ale lituje sebe? (Tvůj trest je, Bože, neadekvátní, příliš přísný, to nevydržím).
Z dalších veršů by to mohlo vyplývat.

14 Hle, dnes jsi mne vyhnal z povrchu země a před tvou tváří se budu muset ukrývat. Budu na zemi bezdomovcem a tulákem a každý, kdo mě najde, mne bude moci zabít.

n.: budu skryt; [tzn. H. mu nebude věnovat pozornost;
Je otázka, jestli Kain svůj trest interpretuje správně nebo jestli jej špatně pochopil nebo jestli schválně přehání, aby dosáhl od Boha nějaké úlevy.
- Nebo možná pouze žádá od Boha dovysvětlení, co vlastně trest bude obnášet.
Bůh řekl Kainovi, že bude vyvržen ze země – jestli je to to samé, jak být vyhnán z povrchu země, těžko říci. A co to vlastně obnáší?
Na zemi se Kain nadále vyskytoval. Nebylo jej vyhnat kam.
Možná tedy je míněno „vyhnán ze společnosti ostatních lidí“? Vyhnán ze „slušné“ společnosti? Nikdo se už s bratrovrahem nebude bavit? Nikdo ho nepozdraví ani ho u sebe neubytuje? Nedovolí mu založit rodinu? Když se nějaký otec dozví, že by si jeho dcera chtěla vzít Kaina, vezme na ni řemen?
- O něco takového zřejmě šlo – Kain to také nazývá bezdomovectvím a tuláctvím.
Kain bude mít problémy nejen v komunitě, ale i vůči Bohu – před Jeho tváří se bude muset ukrývat.
- Může jít o obraz špatného svědomí, které člověku nedovolí se modlit. O ztrátu otevřeného vztahu k Bohu. Jako se před Bohem po hříchu skrývali Kainovi rodiče, bude to nyní dělat i on.
- Může ale jít o konkrétní hrozbu – kdyby např. Kain chtěl někde zakotvit, legitimizovat svůj pobyt na zemi, Bůh jej „vyhmátne“ znemožní a „popožene“ o kus dál.
Kain dále konstatuje, že nikde nebude v bezpečí – bude všeobecně známo, že je vrahem – a jako takový nebude mít žádnou právní ani morální ochranu před pomstou.
- Často se v této souvislosti mluví o krevní mstě: Všichni v tu dobu žijící lidé byli Ábelovými blízkými příbuznými. A bylo všeobecně známo, že vražda je hrdelním zločinem a že zabití vraha je beztrestné a žádoucí.
Toho se Kain oprávněně obával: Nemá-li člověk ve společnosti žádnou právní ani morální ochranu, je-li jeho zabití považováno za „dobrý skutek“, je jeho ohrožení extrémní a permanentní.
- Své by o tom mohli vyprávět uprchlí černí otroci na americkém Jihu, skrývající se židé v nacistickém Německu a mnoho mnoho dalších jednotlivců a skupin.
- Nezřídka dokonce nastávají situace, kdy zabití někoho je považováno za chvályhodný čin. (Srv. např. profesionální lovce zločinců na americkém západě).

15 Hospodin mu řekl: ⁽Ne tak.⁾ Kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu. A Hospodin vložil na Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil.

To ale Hospodin nechtěl – Jeho cílem nebylo Kaina vystavit všeobecnému „psanství“ (aby se stal bezprávným všemi pronásledovaným psancem).
Proto nějakým způsobem zařídil, aby každý, kdo Kaina potká, jasně věděl, že zabití tohoto člověka není povoleno.
O co konkrétně mohlo jít?
- Nejjednodušší by byla tabulka na krku: „Tento člověk je pod mou ochranou – kdo by mu ublížil, bude těžce pykat. Podpis: Hospodin“.
- Takový nebo podobný text mohl mít Kain také např. vytetovaný na čele.
- Mohlo jít o nějaký všeobecně srozumitelný symbol.
- Mohlo na něm být něco tak zvláštního, že to každého vyděsilo – nějaká děsivá tělesná anomálie? Rohy nebo medvědí hlava, jak je někdy zobrazováno v pohádkách?
- Nebo třeba odlišná barva kůže, na kterou nikdo nebyl zvyklý?
- Nebo Kainovi Bůh řekl nějaký kód, který měl schopnost každého potenciálního útočníka zastavit? (Něco ve smyslu: „Abraka dabra, nesmíš zabít bratra“ a potenciální mstitel by na chvíli ochrnul).
- Uvažuje se údajně i o doprovodném ochranném andělu nebo dokonce o psovi – kdyby se od Kaina na krok nehnul obrovský vlkodlak, každý by si rozmyslel něco s Kainem řešit.
- Zvažována je i možnost určené lhůty odkladu.
- Snad by mohlo jít i o psychickou nestabilitu způsobenou výčitkami svědomí – pokud by se Kain potloukal po lesích, naříkal, křičel a tloukl se kvůli psychické bolesti do hlavy, žádný krevní mstitel by po takovém „bláznovi“ asi nepátral.
Jedno znamení mohlo být ochrannou známkou i negativním stigmatem zároveň, ve smyslu: Tenhle člověk se nesmí zabít, je to ale na první pohled zatracený darebák.
Běžně se vykládá, že Kain měl daleko k pokání – že nelitoval Ábela, nelitoval viny, ale litoval svého trestu, litoval sám sebe.
- Takových zločinců bez svědomí je mnoho – zrovna nedávno jsem četl o řidičce, která rychlou jízdou zabila dítě. U soudu pak nelitovala svého činu, ale pouze své zničené kariéry.
Jaký měl Hospodin důvod k tomu, aby Kaina chránil? Proč vlastně nesměl být zabit?
- První, co člověka napadne, je Boží milosrdenství dávající šanci k pokání. Vlastní hříšnost a bída někdy člověk dojde až časem.
  - Že by se ale Kain kál, o tom nic nevíme. Není ale nikde napsáno ani, že by se nekál (jako třeba o Ezauovi)
- Trestem byl samotný život s výčitkami svědomí.
- Bůh mohl tímto opatřením zabránit roztočení spirály krevní msty.
- Na počátku dějin ještě soud nemusel připadat do rukou lidem – Bůh si jej ponechával ve své moci.
- Hrdelní trest za vraždu ještě nebyl uzákoněn (to se stalo až po potopě v 9. kapitole, kdy byly ustanovována základní civilizační pravidla). Kain tedy nebyl předem varován, nevěděl, jak vážné věci se dopouští.
- Bůh měl v úmyslu nechat Kaina mít děti – jako prvorozeného jej chtěl nechat zapojit se do všeobecného „rozmnožovacího procesu“ lidstva (prvorozenství je zvláštní a významný Boží koncept).
  - Technicky již Kain pro „rozmnožení“ lidstva nezbytný nebyl – lidí už v tu dobu bylo na světě dosti a rychle přibývali.

16 Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu be východ od Edenu.

[tzn. „Toulání“ (srv. tulák /stejný h. kořen/ – umístění není známo];
- Kainovsko-Ábelovský motiv srv. Na východ od ráje román od Johna Steinbecka (East of Eden), případně film s Jamesem Deanem.
Kain svůj trest přijal – co mu ostatně zbývalo. Musel se s ním nějak popasovat.

17 I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha. Pak stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna Henocha.

[h.: Chanóka (h.^.nôk_); srv. jmenovce Gn 5,18];
Úplným vyvrhelem se Kain nicméně nestal – pokud už v době vraždy nebyl ženatý, podařilo se mu sehnat ženu ochotnou si ho vzít.
Měl normální manželský život.
Pustil se do budování města. Města zřejmě v tu dobu byla novum. Jeho rodina musela být početná a bohatá, pokud se do takového podniku mohla pustit.
Pokud víme, na Kainově rodu nelpělo žádné prokletí – jeho potomci figurují v rodokmenech (nejsou z rodokmenů vymazáváni), a to bez nějakých negativních poznámek.
- Značná část lidstva je Kainovými potomky (nevíme, jak velká část, protože nevíme, kolik měli Adam a Eva dětí).
Naproti tomu chudák Ábel sice zůstal morálním vzorem (měl vztah s Hospodinem), píše se o něm na dvou místech NZ, ale rodinu založit nestihl a na rozvoji lidstva se nepodílel.
Je to zvláštní, protože ve SZ byli potomci silným indikátorem požehnání. Vidíme ale, že jsou důležitější věci, než početná úspěšná rodina.
O Ábelovi se píše na dvou místech listu Židům, jinak v NZ nikde:
- Žd 11,4 Vírou přinesl Ábel Bohu lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel. Jinak řečeno: Ábelova spravedlnost mluví přes propast věků.
- Žd 12,24 a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel. Ábelova krev je významná, ale Kristova krev je významnější.

18 Henochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.

Kainovi potomci byli úspěšní a početní.
Henoch, Kainův syn není totožný s Henochem, Sétovým synem, který byl (o několik generací později) vzat za živa k Bohu.

19 Lámech si vzal dvě ženy. Jméno jedné bylo Áda a jméno druhé Sila.

Vzít si dvě manželky svědčí o významnosti, bohatství a sebevědomí.

20 Áda porodila Jábala, který se stal otcem těch, kdo bydlí ve stanu a chovají dobytek.

Pastevcem, chovatele dobytka byl i dávno zabitý Jábalův prastrýc Ábel. Kainova rodina se možná v tu dobu přeorientovala ze zemědělství na živočišnou výrobu.
Nebo možná zůstávali nadále zemědělci a Jábal byl černou ovcí Kainovy rodiny.
Jeho pra-pradědeček (šest generací zpět) Kain mohl ještě žít a trhat si vlasy: Jábale, co tě to napadlo s tím pastevectvím – naše rodina se přece vždycky věnovala rostlinné výrobě.
Zemědělství a pastevectví ale jdou většinou ruku v ruce – a rozvinutá společnost potřebuje většinou obojí. (Asi to není úplná pravda – existují společnosti výhradně zemědělské a výhradně pastevecké).
Pastevectví obnáší kočovný život – stáda musejí putovat za pastvinami. Zemědělci mohou stavět města.
Co vlastně znamená, že se se stal otcem těch, kdo?
- Určitě nebyl prvním, kdo se pastevectvím vůbec zabýval.
- Řekl bych, že šlo o významného nápaditého a přemýšlivého člověka, který posunul pastevectví na novou technologickou úroveň, např. zavedením inovací.
- Jábal mohl vymyslet optimální kalendář migrace stád, rozvinout křížení, vylepšit stany (takže se staly pohodlnými k životu) a mnoho dalšího.

21 Jeho bratr se jmenoval Júbal. Ten se stal otcem všech hrajících na lyru a flétnu.

Lámech si se jmény svých synů pohrál – zněla podobně (měla i stejný souhláskový základ), ale odlišnou vokalizací měla různý význam:
- Jábal znamená podle Součka „tok, proud“, snad i ve smyslu vést (stádo).
- Júbal znamená „vedený , hlahol“, snad ve smyslu beran vedoucí stádo, troubit na beraní roh.
Júbal se stal otcem všech hudebníků – musel tedy mít hudební sluch, schopnost zpívat a hrát, ale zřejmě také řemeslnou dovednost k výrobě hudebních nástrojů. Možná lyru a flétnu vynalezl.
- Lyra je strunný nástroj, flétna dechový – zabývat se obojím vyžaduje značné znalosti, schopnosti, široký rozhled, nápaditost a mnoho dalšího.
Lidé jsou od Boha obdarovaní různě. Můžeme přemýšlet, jak v počátcích lidstva fungovala genetika.
- Všechny varianty (alely) vzhledu, schopností a vlastností byly obsaženy již v Adamově DNA.
- Eva měla stejnou genetickou výbavu jako Adam? – Asi ano, když byla klonována z Adamova žebra?
- Jejich děti by ale byly jako potomci jednovaječných dvojčat (kdyby bylo možné, aby jednovaječná dvojčata byla různého pohlaví). Což by při genetice fungující stejně jako dnes, bylo katastrofální.
- Již při sourozeneckém křížení prudce roste procento vrozených vad.
  - U běžné populace (nepříbuzní rodiče) je riziko VVV (vrozených vývojových vad) kolem 2–3 %.
  - U sourozenců nebo dětí příbuzných prvního stupně (sourozenci nebo rodič-dítě) riziko stoupá na 30–40 %. Kdyby měl člověk potomka „sám se sebou“, muselo by být riziko enormní. (Příčinou je větší pravděpodobnost, že se u potomka potkají dvě škodlivé recesivní alely).
  - Když přemýšlíme o genetice, můžeme uvažovat, jaké geny zdědil po svém nebeském Otci Ježíš. Nikdy se to už nedozvíme, protože Ježíš neměl potomky. Lidé s Mariinými geny (po Ježíšových bratrech a sestrách) po světe jistě někde běhají.
- Genetika tedy tedy určitě fungovala jinak – Bůh se nějak postaral o genetickou variabilitu lidstva.
- Z toho se pak odvíjela i různá obdarování např. Jábala a Júbala.

22 A Sila, ta také porodila: Túbal-kaina, ⁽kováře všech bronzových a železných nástrojů.⁾ Túbal-kainova sestra was Naama.

Tg: otce všech kovářů v bronzu a železe.
Jsme stále v Lámechově (tedy Kainově) rodokmenu.
Manželka Áda porodila Jábala a Júbala, „šikovné kluky“, každého jinak.
Druhá manželka Sila měla Túbal-kaina a dívku Naamu.
Túbal-kain byl také velmi schopný – a zase zcela odlišným způsobem. Bádal v metalurgii – a musel toho vymyslet opravdu hodně: Kde najít rudu, vymyslet pece a tisíc dalších věcí.
Je překvapující, že lidé tehdy ovládli současně výrobu (a zpracování) obou základních kovů zároveň. V novější historii byla nejprve doba bronzová, a až následně železná.
Je vůbec možné, aby lidé vymysleli takové věci „de novo“? Žili sice dlouho⁴ a byli určitě schopnější, než my, ale stejně.
Nedostali od Boha nějakou nápovědu, vodítko nebo alespoň pokyn, kterým směrem se ubírat? Ve smyslu: Túbale, existují i lepší materiály, než kámen a dřevo. Zkus se nad tím zamyslet, začni pátrat v zemi.
Jak technologicky rozvinutá byla předpotopní společnost, prakticky netušíme.

23 I řekl Lámech svým ženám: Ádo a Silo, slyšte můj hlas! Ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči! Neboť ⁽jsem zabil muže za svou modřinu, chlapce za svůj šrám.⁾

n.: mládence;
n~: zabiji (= jsem rozhodnut zabít) muže, který mne uhodí, chlapce, který mne zraní.
Lámech, Kainův pra-pra-pravnuk) tedy byl úspěšný a měl schopné děti.
Kain a také Adam v tu dobu ještě žili (viz další verš).
- Scházeli se všichni lidé na nějaké „sněmy“? Kde by jim třeba Adam znovu a znovu povídal o Bohu, o ráji, event. o svém selhání?
- Znali písmo? Psali s záznamy, rodokmeny a technologická pojednání? Mohli mít mnohem lepší paměť, než my. I dnes existují národy, které mají svou historii předávanou ústně⁵.
Lámech měl sice úspěšnou rodinu, ale zároveň velkou starost: někoho zabil.
- Pokud by byl správný překlad v budoucím čase, jak jako alternativu uvádí poznámka ČSP, vše by se velmi zkomplikovalo. Lámech by mohl říkat např. něco ve smyslu: Jsem takový „nervák“, že kdyby se mě někdo dotknul, bez milosti ho zabiju.
Lámech se svěřuje svým manželkám: Ženy moje, mám problém. Napadl mě kluk od vedle, dal mí pěstí (nebo přetáhl klackem). Já jsem se na něho vrhl a zabil ho.

24 Jestliže Kain bude pomstěn sedminásobně, Lámech sedmdesátisedminásobně.

To mi neprojde. To bylo ještě horší, než to, co udělal můj pra-pra-pradědeček Kain. A ten, jak víme, dopadl bledě.
Divná je věta Jestliže Kain bude pomstěn sedminásobně, Lámech sedmdesátisedminásobně. Toto Boží prohlášení vůči Kainovi znělo Kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu
- Šlo o Kainovu ochranu – výnos měl zabránit tomu, aby se někdo Kainovi mstil za vraždu Ábela. Bůh říkal: Kdyby někdo chtěl vzít pomstu za Ábela do svých rukou, potrestám ho mnohem hůře, než by on potrestal Kaina.
Z čeho Lámech vyvozoval, že jeho trest bude násobně horší, než trest případného Kainova vraha? Souviselo zabití muže (či chlapce) nějak s bratrovraždou čtyři generace zpět? Ve smyslu toho, že zabitý muž či mládenec byl nějakým Kainovým oblíbeným potomkem, jehož vraždou chtěl Lámech dát Kainovi okusit, jaké to je, když je někdo zabit? Spíše ne.
Lámech vlastně říká: Kain je vrah a přesto je proti krevní mstě chráněn sedminásobnou pojistkou. Já jsem také vrah – a také budu beztrestný, také si na mě nikdo netroufne, a to dokonce ještě méně než na Kaina.
Výklady těchto záhad si všímají těchto věcí:
- O sedminásobném potrestání případného Kainova vraha hovoří sám Hospodin – k ochraně vraha měl nějaký důvod (o jaký důvod mohlo jít, jsme přemýšleli výše).
- 77násobnou ochranu před trestem za svůj hřích si arogantně přivlastňuje sám vrah Lámech. Může jít o ukazatel, že země se propadala do zla a chaosu, kdy se mohlo beztrestně zabíjet. Lidé si arogantně přivlastnili právo rozhodovat o tom, kdo má a nemá být potrestán, případně se právo rozpadlo a přestalo být zcela vymáháno.
  - Víme z četných příkladů (válečné zóny, některé africké a jihoamerické země), jak to dopadá, když se stát rozhodne přestat prosazovat právo nebo toho není schopen – v zemi začnou vládnout gangy, množství vražd enormně stoupá, život se stává extrémně nebezpečným.
  - Život na planetě se mohl v tu dobu podobat životu v „San Salvadoru“, kde všichni byli v domech obehnaných ostnatým drátem, a není možné vyjít bezpečně na ulici.
  - Pokud lidstvo takto začínalo žít, spělo ke svému zániku, spělo k potopě.
  - Lámech svým zpěvem chtěl vyjádřit: Jsem jako Kain (nebo horší), ale není na mě metr. Běda kdyby mě chtěl někdo hnát k zodpovědnosti!
    - Takový mafiánský přístup: Kdo by se na mě byť jen křivě podíval, šeredně za to zaplatí – zabiju ho a vyvraždím celou jeho rodinu.
    - Lámech mohl být v tehdejší společnosti jakýmsi mafiánským bosem, šéfem všech šéfů (capo di tutti capi).
- Kain na sebe mohl neoprávněně vztáhnout Boží milost, kterou projevil vůči Kainovi.
  - To by nebylo nic neobvyklého: Lidé tak uvažují často – vztahují na sebe bez pokání Boží odpuštění, které jim nenáleží. Ve smyslu nejen vraždy (Když Bůh odpustil vraždu (třeba známému vrahovi králi Davidovi), i mi u Něho jistě projde, když někoho zamorduju), ale každého myslitelného hříchu – když tomuhle Bůh odpustil nevěru, krádež nebo lež, mohu si na to troufnout také.
  - Mladíkova vražda byla neadekvátní odplatou za pouhé zranění – odporovala Božímu (pozdějšímu⁶) principu adekvátní odplaty oko za oko, zub za zub.
- Lámechův příběh ukazuje rychlou eskalaci zla a násilí – za pár generací od Adama se vražda stala běžnou záležitostí, která se netrestala. Země přestala být snesitelným místem k životu.
  - Co s takovou zemí prorostlou zlem a násilím, kde si všichni jen ubližují, kde se děti od kolébky učí zabíjet a nenávidět? Co zbývá, než poslat tam armádu a všechny postřílet? Nebo tam hodi „atomovku“? Jaký div, že Hospodin začal uvažovat o potopě?
- Číslo 77⁷x navozuje vzpomínku na Ježíšův příkaz 77x odpustit svému bližnímu. Jde o absolutní kontrast.

25 Adam znovu poznal svou ženu, ta porodila syna a dala mu jméno Šét, neboť řekla: Bůh mi vložil dalšího potomka místo Ábela, jehož zabil Kain.

[tzn. Vložený / Náhrada];
Došlo k tomu v Adamových 130 letech (další kapitola). Proč tak pozdě? Co dělali Adam s Evou do té doby?
- A + E mohli být v Edenu déle, než si myslíme – třeba sto let. Pak během třiceti let na zemi povili Kaina a Ábela a nyní Šéta. Sto let vydrželi se na strom dívat, a pak selhali.
- Nevíme, jak starého Bůh Adama stvořil – co když jej stvořil třicetiletého nebo stoletého? (Určitě jej nestvořil jako novorozence). Pak by byla otázka, jak počítat jeho věk: Extrapolací od narození/nenarození nebo od dne kdy se „objevil“ v Edenu?
- Obvyklá doba zplození prvního dítěte (nebo syna) byla na počátku kolem sta let věku. Také nevíme proč tak pozdě – dlouhý vývoj k pohlavní dospělosti? Kulturní zvyklost?
- A + E spolu dlouho po smrti Ábela nespali. Těžko. Proč by tomu tak bylo? Bylo to tehdy se sexem jinak, než nyní?
- A + E nemohli otěhotnět. Těžko, byli úplně zdraví.
- A + E si „dávali pozor“. Vyloučeno – šlo by o přímou vzpouru proti Bohu.
- Linie vyvolení se nekryje s prvorozenci – do té doby už měli A + E řadu dalších dětí, ale Šét se z nějakého důvodu stal pokračovatelem duchovní linie. Proč by tomu tak mělo být?
  - V Bibli je řada příkladů, kdy si Bůh použije do své linie druhorozence nebo další děti. Je to ale většinou komentováno, je uveden důvod (Ezau o to např. nestál, Jákob ano)
Všichni lidé, kteří do té doby na zemi žili, byli Kainovými potomky.
Ohledně Kaina nám chybí všechny údaje: datum narození, datum vraždy, datum povití prvního dítěte. Nejsme tedy schopni ani odhadnout, kam jej do těch sto třiceti do zplození Šéta let zasadit.
Všichni lidé do Šétova narození (a do narození syna Enoše ve 105 letech) byli Kainovi potomci. n
Situace A + E musela být tristní – druhý syn mrtvý, první vyhnancem bůhví kde.
Litovali trpce svého rozhodnutí s jablkem? Nebo si stále užívali svou svobodu?
Byla Eva šťastná, že má další dítě? Ležela po porodu zpocená, usoužená, ale šťastná, jak to tak u rodiček bývá?
Podle volby jména by to tak mohlo vypadat.

26 A Šétovi, také jemu se narodil syn. Dal mu jméno Enóš. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.

Jméno údajně znamená křehkost, pomíjivost či omezenost. Eva začínala mít vhled do
Enoš zřejmě zatoužil po ztraceném vztahu s Hospodinem a pokusil se s Ním navázat vztah.
První nebyl – už Kain s Ábelem obětovali Hospodinu.
Jaký vztah k tomu měli Adam s Evou, netušíme. Mohli být stále ďábelsky triumfalističtí, užívající si své svobody. Nebo také vůči Nejvyššímu zaseklí a plní hořkosti. Mohli být ale také již zoufalí a „zkrotlí“.
Nebo je vzývání Hospodinova jméno ještě něco odlišného než obětování? Posunul Enoš hledání Boha na vyšší úroveň? Šlo o první opravdový pokus navázat s Hospodinem vztah?

Údajně v reprodukční medicíně: 1 z 52 lékařů měl „tematické“ příjmení (např. Horn, Hussey, Woodcock), v urologii 1 z 59 (např. Burns, Waterfall, Ball, Koch) ↩︎
Kdysi si ode mně jedna sestra půjčila pět set a pak je dala do sbírky. Přišlo mi to nesprávné – člověk má dávat Bohu to, co mu patří. ↩︎
Odkaz na Rychlé šípy. ↩︎
Dnešní vědci mají na aktivní vědeckou kariéru třicet, maximálně čtyřicet let (dlouhé studium, úpadek tělesných funkcí). Kdo ví, kam by se dopracovala třeba Marie Curie Sklodowská, kdyby mohla bádat sto nebo tři sta let. ↩︎
Ústní (orální) tradice je dodnes používaná řadou národů po celém světě. Někdy jde o sofistikované paměťové systémy předávané školením, používá rytmus či rým.
Např. Griotové (západní Afrika), Masajové, Ab, Aboridžinci, původní obyvatelé S i J Ameriky, Mongolové, arabští beduíni, staří Germáni, Keltové, aj. ↩︎
Tento princip byl dán až později Mojžíšovi, ale odpovídá přirozené spravedlnosti. ↩︎
Nebo dokonce 70x7krát ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz