1. Mojžíšova – kapitola 2

1 Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.

• První kapitoly Gn nás nenechají vydechnout – žádný „vycpávkový“ text, každá věta nabitá důležitými informacemi.
• Šest dní uplynulo a bylo to.

2 Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. 

• zákl. význam h. slova je přestat (srv. 8,22 Po zemi trvat budou zase semeno i sklizeň, chlad a vedro, zima i léto, den a noc nezaniknou. Joz 5,12 Druhého dne, když začali jíst ze zralosti země, přestala také mana; Jr 31,36 Jestliže ode mne ustoupí tato ustanovení, je Hospodinův výrok, pak také potomstvo Izraele přede mnou přestane být národem po všechny dny; Iz 24,8 Ustane veselí tamburín, přestane hukot rozjařených, ustane veselí lyry.
• odpočinul od …, ovšem není to odpočinek z vyčerpání, ale pouze přestání; [od kořene tohoto slova je též výraz šabat;
• Proč Bůh vlastně přestal, nevíme. Odpočívat zřejmě opravdu nepotřebuje (jak je uvedeno v poznámce ČSP) – nicméně nějaký způsobem to signalizuje, že pracovat se nemá „pořád pryč“.
• Život má být členěn – dokonce i ten Stvořitelův.
• Bůh zřejmě nežije v lineárním čase jako my, ale i Jeho dny se liší.
  • Je také možné, že Bůh sedmého dne odpočinul pouze kvůli nám- tedy, aby nám dal příklad – nezdá se mi to ale příliš pravděpodobné.
  • Spíše jde o jeden z Božích rysů, který v sobě nějakým způsobem zrcadlíme.

3 Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil.

• n.: oddělil / odlišil;
• h.: k učinění (aby ho učinil);
• Jedna věc, jak to má Bůh „u sebe“, druhá věc je členění času v Jím stvořeném světě pro Jím stvořené bytosti.
• Sedmý den je požehnaný . posvěcený – je tedy opravdu kvalitativně jiný, než dny ostatní. Ale v jakém smyslu?
• Pravděpodobně to, co se v sedmém dni děje, má jednak mimořádnou Boží přízeň (žehná tomu), jednak jde o den „čistější“ od hříchu (jeden význam posvěcený) a o den speciálně oddělený pro vztah s Bohem (druhý význam posvěcený).
• Svět byl dokončen. Šlo o stvořitelský ohraničený celek – stvoření není neohraničené, trvale se vyvíjející. Bůh měl svět vymyšlen a podle svých představ jej realizoval a dokončil. Nehodlá jej dále vylepšovat – Bohem stvořený svět „neměl chybu“: Pokud se něco změnilo (např. po lidském pádu), bylo to k horšímu.

4 And we are writing these things "I have rodopis nebes a země, když byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebesa, 

• h. tôlédôt pův. zn. „historie (/ příběh) počátku (většinou rodiny) / původ“, později „následující generace“; Gn 5:1; Gn 6:9; Gn 10:1.(Gn 10:32); Gn 11:10.Gn 11:27; Gn 25:12(n); Gn 25:19; Gn 36:1.(Gn 36:9); Gn 37:2; Mt 1:1; [Gn je rozděleno do deseti hlavních částí, z nichž každá začíná touto formulí; existuje i jiný názor (kniha P. J. Wisemana, Vznik knihy Genesis, vyšla česky ve vydavatelstvi JAMI, ~ 1994), podle něhož tato formule ukončuje úsek textu a označuje autora klínopisných zápisů, podle nichž Mojžíš nechal příslušný úsek zapsat];
• n.: jak; h.: v jejich stvoření;
• n.: Odstavec umístit až sem 
  • Snad tedy jde o shrnutí ve smyslu: Právě jste dočetli, jak byla Bohem stvořena země.
  • Byl to On, kdo to všechno udělal.
• [první použití Božího jména (h.: JHVH) v Bibli; Židé toto jméno nesměli vyslovovat, proto (je to zřejmé z punktace) místo něho vyslovovali adónáj – Pán];
  • Problematika Božího jména je nesmírně košatá, zajímavá, ale také nejasná a složitá. Jde o více, než o jméno, tak, jak jej chápeme my.
  • Nějakým způsobem souvisí s bytím, slovesem být.
  • Bůh se Mojžíšovi v Ex 3,14 představuje slovy: אהיה אשר אהיה – Ehjé ašer ehjé = JÁ JSEM, KTERÝ JSEM. To je mé jméno navěky.
  • Z toho vychází překlad JHWH jako „Ten, který JE / který BYL / který BUDE“.
  • Boží jméno je nějak spojeno s bytím, Bůh je spolehlivým a věčným bytím, jsoucnem, Bůh zkrátka JE – neochvějně, suverénně, nezávisle, setrvale a věčně.
  • A možná jde i o význam, že Bůh nejenom je, ale také je tím, kdo se projeví, kdo působí, kdo povolává k bytí.
• Hebrejský originál JHWH (יהוה) je tzv. tetragram – čtyři souhlásky J-H-W-H.
  • Od doby druhého chrámu (cca 5.–3. stol. př. Kr.) byl mezi Židy silný zvyk toto jméno nevyslovovat, aby nebylo zneužito nebo zneuctěno. Při čtení se místo toho říkalo ’Adonaj = „Pán“.
  • Když masoreti (7.–10. stol.) doplnili k souhláskám vokalizaci, přidali k JHWH samohlásky slova Adonaj, takže vznikla smíšená forma JeHoVaH¹, kterou pak neznalí křesťanští učenci četli jako „Jehova“.
  • Pravděpodobná teorie údajně tvrdí, že výslovnost by mohla být Jahve.
  • Slovo hospodin existovalo ve staročeštině jako výraz pro „pána, vládce domu / statku (hospod = majetek)“. Slovo pochází ze stejného kořene jako hospodář.
  • Překladatelé do češtiny pak staročeské slovo Hospodin použili pro překlad Adonaj. (Již před kralickými).
  • Podle mě šlo od českých překladatelů o pěkné řešení.
  • Takže: čeština a slovenština Hospodin, angličtina LORD, němčina HERR, francouzština SEIGNEUR, italština SIGNORE, španělština SEŇOR, polština PAN, maďarština ÚR, ruština a ukrajinština Господь, latina DOMINUS
  • V NZ se slovo JHVH nevyskytuje – je nahrazeno Kyrios nebo Theos.
• Zajímaví jsou v tomto kontextu Svědkové Jehovovi, kteří naopak na používání Tetragramu v nějaké formě trvají.
  • Svědkové Jehovovi² jsou teologicky zcela pomýlení³ – v případě Božího jména ale jejich přístup nemusí být nutně špatný: Když nám Hospodin své jméno řekl, je sporné, zda je nutné se jej bát vzít do úst a různě jej obcházet.
  • Židé to dělají kvůli obav ze zneužití jména – je ale otázka, zda zcela se vyslovování těchto čtyř hlásek vyhnout, je správnou cestou.
    • Případně: Když zneužijí zástupné jméno Adonaj (které zastupuje JHVH), je to menší problém?

5 na zemi ještě nebylo žádné polní křoví  ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, protože Hospodin Bůh nesesílal na zemi déšť a nebyl člověk, aby zemi obdělával,

• Nehovoří se o vegetaci – ta vznikla již třetí stvořitelský den.
• O čem tedy? Zřejmě o zemědělských rostlinných produktech. Když chybí zemědělec a neprší, je existence zemědělství nemožná.
• Dalo by se říci: Svět je zelený, ale ještě není kultivovaný.
• Či: Ve vegetaci je velký potenciál, který se zatím nemá možnost rozvinout.
• Je dost možné, že se zemědělstvím Bůh počítal od samého počátku stvoření. Pokud se lidé měli významněji množit, byl předpoklad, že prosté sběračství k jejich uživení stačit nebude.

6 ale pramen vystupoval ze země a zavlažoval celý zemský povrch. 

• dle LXX; h.: éd zn. akk. záplava (sumer. záplava z hlubin); 
• Jak fungovalo v ráji (asi i na celé planetě) zavlažování, je záhadou. Otázek vyvstává „tisíce“.
• Za prvé: Jak to, že nepršelo? Cožpak koloběh vody do atmosféry a zpátky není přirozený? Voda se přece odpařuje a pára zase kondenzuje.
• Jak byly nastavené podmínky, že pára netvořila mraky a nevypadávala z nich v podobě deště? Byly jiné fyzikální konstanty, např. rosný bod?
  • Pozdější potopa byla živena hlavně z propastné tůně zdola, ale déšť byl zřejmě také významný a byl novum. Do potopy zřejmě vůbec nepršelo.
• Nebo byly na celé planetě naprosto stabilní podmínky, kde voda tekutá a plynná byly v rovnováze bez kondenzace v atmosféře?
• A odkud se bral pramen ze země? Mohlo jít o velmi silnou rosu? Ve smyslu: atmosféra byla silně nasycená vodní párou a při ranním ochlazení kondenzovala na zemi? Stačilo by to na zavlažování rostlin?
• Nebo opravdu voda pravidelně vzlínala ze země? Každé ráno byla země zaplavena vrstvou vody, která vzlínala z půdy. Nemáme žádný precedens ani představu.
  • Víme, že pod zemí jsou propastné tůně, ty jsou ale zřejmě hluboko po litosférickými deskami a s touto povrchovou vodou těžko souvisejí.
• Jakou vlastně měli v Edenu a na prvotní zemi teplotu? Dvacet, pětadvacet, třicet stupňů? A jakou vlhkost?
  • Pokud by voda měla kondenzovat, muselo by na zemi být vlhké vedro jako v deštném pralese – což není pro život příliš příjemné. A na mokrém povrchu si „není, kde pořádně sednout“.
• V jakých podmínkách bych chtěl žít, kdybych byl nahý a mohl si vybírat? Jako na Tahiti?
• Planeta tehdy zřejmě ještě byla plochá (bez hor) a zřejmě obíhala Slunce jinak, např. bez sklonu osy a tedy bez střídání ročních období? Na celé planetě bylo optimální a stabilní klima?
  • Někdy se říká, že na prvotní zemi atmosféra lépe chránila povrch země, např. před kosmickým zářením, což byl jeden z důvodů, proč lidé žili o tolik déle. Moc smysl to nedává (lidé stárnou z jiných, genetických příčin; Záření z kosmu je stíněno spíše magnetickým polem země, apod.)
• Že ale prvotní planeta pravděpodobně byla povšechně příjemnějším místem pro život, je téměř jisté.
• Pro pramen ze země je použito slovo édô, což údajně akkadsky znamená záplava, výron z hlubin, sumersky : voda z podsvětí. Tedy rozhodně vodu zdola a ne shora.

7 Hospodin Bůh vytvořil člověka it prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.

• [od h. slovesa jácar je slovo jôcér – obecně tvůrce, ale také hrnčíř, které dobře ilustruje význam ekv.: tvořit podle plánu;
• n.: půdy; člověk – adam) je z adamá – půdy;
• n~: bytostí;
• Jde nyní zřejmě o „technické upřesnění“, jak stvoření člověka šestého dne probíhalo.
• Především se dozvídáme, že jsme byli stvořeni it prachu ze země. To je samo o sobě velmi zajímavá informace, kterou Mojžíš ani v zásadě nemohl vědět.
  • Jak by Mojžíš mohl zjistit, že člověk je stvořen z běžných pozemských prvků, především uhlíku, dusíku, kyslíku a vodíku? Snad jej to mohlo napadnout na základě toho, že po rozkladu z člověka nic zvláštního nezbude, jen prach.
  • Tyto čtyři naprosto běžné chemické prvky tvoří asi 96% lidského těla!!
    • O 65%, C 18%, H 10%, N 3% Ca 1,5% P 1%, K 0,3%, S 0,25% Cl 0,15%, dále Mg, Fe, aj.
      • Od složení zemské kůry se dosti lišíme – tam sice převažuje O (46%), ale dále je pořadí jiné: Si 28 %, Al 8 %, Fe 5 %.
    • Z hlediska počtu částic jsou počty jiné: H 63% atomů, 0 25% atomů, C 9% a N 1% atomů.
      • To platí pro vše živé – tedy i zvířata a rostliny.
• Výjimečnost člověka tedy rozhodně není v materiálu. Materiál je tuctový, zázrakem je forma.
• Bůh přece klidně mohl člověka stvořit z něčeho speciálního, z nějakého mimořádného prvku, nepoužitelného na nic jiného.
• Další naprosto mimořádnou věcí je život sám. Život je vůči organismu Boží „přidanou hodnotou“. Nestačí mít tělo. I kdybychom byli schopni vytvořit naprosto dokonalé lidské tělo, stejně by nezačalo žít. (Platí pro vše živé).
  • Zkušenost říká, že o životě v člověku rozhoduje Bůh – někdy je tělo v pořádku a člověk stejně zemře. Jindy je tělo „na hadry“ a člověk stejně žije.
• Dárcem života je jednoznačně Bůh: on člověku vdechl dech života.
• Život s dýcháním souvisí, bez přísunu kyslíku není život možný. Ale dech života je něco jiného, něco více, než pouze to, že člověk dýchá. Je to tajemná Boží přidaná hodnota.
  • Můj kolega se obšírně (z medicínského, teologického i biblického hlediska) zabývá otázkou lidské duše. Jde i mimořádně složitou a nepřehlednou problematiku. Např. jaký je vztah duše a mozku, není vůbec jednoznačné. Je mozek sídlem nebo pouhým nástrojem duše? Je mozek s duší totožný? Co vlastně je lidská? Duše jsem já, moje já, ale co to znamená?
• A člověk se stal živou duší – předtím sice už byl hotový, ale živou duší nebyl.
• Z hlediska kreacionismu, potažmo evoluce jde o zásadní moment. Vznik života samovolným vývojem je absurdní z mnoha důvodů. Podrobná diskuze přesahuje možnosti tohoto webu.
  • Literatura je obrovská, např. viz recenze knihy Štěpána Ruckého v sekci Články.
• Jaký první člověk asi byl? Co vlastně věděl a co uměl? Jakou měl povahu a jaké názory? Jakou měl genetickou výbavu? Všechno zajímavé a neřešitelné otázky.
  • Osobně se domnívám, že Bůh stvořil Adama již „hotového“ třeba jako pětadvacetiletého muže, s nějakými vlastnostmi, znalostmi, schopnostmi a charakterem. Pouze vzpomínky mít nemohl – nebylo na co.

8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. 

• [z dalšího (v. 9) je vidět, že to byl podle současného chápání sad];
  • Na sad nebo zahradu, tedy kultivovanou krajinu (případně s jedlými nebo užitkovými či okrasnými rostlinami) ukazuje i sloveso „vysadil“. Jinak by asi také Mojžíš použil slovo les.
  • V každém případě si Hospodin dal práci, aby pro lidi připravil speciální oblast k přebývání.
  • Neumístil je tedy do „prvohorního“ pralesa, který by sice tepal životem, ale museli by se probíjet přes kořeny, spleť lián a trávu vysokou jako oni sami, kde by potkávali tisíce živočichů vč. dinosaurů, apod.
• Ani je nenechal, aby si krajinu museli zkultivovat sami.
• Prostředí zřejmě bylo přátelské a chráněné. Stromy překypovaly ovocem poskytujícím pestrou stravu prakticky bez námahy. Stačilo se rozhodnout, co dnes natrhám – jako dnes si stačí vybrat v supermarketu.
• O výběr rostlin (stromů) se postaral Hospodin sám.
• Byla zahrada spíše anglického nebo francouzského typu? (Tedy byla spíše přirozená nebo geometricky pravidelně uspořádaná?) Rostly stromy v řadách? Těžko.
• Důležité asi je, že šlo o chráněnou oblast, inkubátor pro člověka.
• [jméno zn. „blaženost“] – jak tam lidé žili? Jako my na dovolené s all inclusive?
• Nějakou dobu pro Adama (pak ještě více s Evou) muselo být vše vzrušující – objevoval sám sebe, vlastnosti svého těla, později jeden druhého.
• Měli/i pravděpodobně neomezený přístup k Bohu – mohli s Ním trávit čas, otevřeně se bavit, doptávat se, diskutovat o svých myšlenkách, o světě. Mohli se mít s Bohem rádi, těšit se na sebe.
• Mozek zaměstnaný měli, ale k čemu využívali schopnosti svých těl, svou sílu a šikovnost? (Pokud bych neměl na práci nic jiného, než zajít nakoupit do supermarketu, krněl bych).
• Přestože šlo o chráněné prostředí, určitou interferenci s prostředím pobyt v Edenu jistě vyžadoval – člověk neležel ve výživném roztoku. Zahrada zarůstala, vyžadovala údržbu. V jejím rozvoji měl člověk zřejmě volnou ruku.
• [z pohledu autora; možná u soutoku Tigridu a Eufratu (v. 14) na území dnešního jižního Iráku];
  • Poznámka, že Eden ležel na východě je nečekaná. Dává existenci Edenu jasné historické a geografické kontury. Nešlo o mýtickou zemi, ani se Eden nenacházel v Amerikách (Mojžíš nikdy neopustil Blízký Východ). Bylo to konkrétní místo na naší planetě.
  • Země sice byla ještě hluboce předpotopní, takže geografie mohla být odlišná (Pangea?), nicméně světové strany smysl dávaly už tehdy – země měla osu, slunce někdy vycházelo a někde zapadalo.
  • Východ je velmi neurčitá specifikace polohy, za chvíli bude určení lokalizace přesnější – i tak nám ale v jejím hledání nepomůže.

9 Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.

• Dozvídáme se, čím Stvořitel svou zahradu či sad osadil. Okurky či ředkvičky Mojžíš nezmiňuje, věnuje se výhradně ovoci, tedy víceméně plodům stromů (i keřů? co maliny, jahody, borůvky?).
• Stromy byly ovocné, vypadaly dobře a chutně a po ochutnání neklamaly – jejich plody opravdu byly dobré.
• Dva stromy byly speciální a umístěny centrálně: strom života . poznání.
• Strom života se nepochybně vyznačuje tím, že jeho konzument nepodléhá smrtelnosti. To ale nastoluje řadu otázek:
  • Pokud by Adam s Evou z tohoto stromu nejedli, byli by smrtelní? Je to možné. Možná jejich nesmrtelnost byla založena na přístupu k tomuto ovoci, k jeho pravidelné konzumaci ve smyslu: není ovoce ze stromu života, je stárnutí a smrt.
  • Tomu by odpovídalo pozdější Boží konstatování: Musím jim zabránit v přístupu k tomu stromu, abych jim neumožnil nesmrtelnost.
  • V tom případě Boží varování: „Nejez ze stromu poznání, nebo zemřeš“, znamenalo: „Nejez ze stromu poznání, nebo ti zabráním jíst ze stromu života“.
• Co ještě víme o stromu života?
  • Ve Zj 2 čteme, že konzumace jeho ovoce je vyhrazena pro Kristovy vítěze: Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.‘
  • Ve velkém finále dějin ve Zj 22 čteme, že tento strom bude k dispozici v Novém Jeruzaléme: Uprostřed náměstí toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů. Stromů bude zřejmě více a plodit budou pravidelně. Ovoce zřejmě bude zajišťovat nesmrtelnost – pokud se přesto vyskytne nějaká nemoc, bude léčitelná listím tohoto stromu.
  • V Př 3,18 se dozvídáme, že moudrost a rozumnost jsou stromem života pro ty, kdo se jí chopí, ti, kdo se jí drží, jsou šťastní. Zřejmě ve smyslu, že když se člověk chová moudře a rozumně, nalezne Krista a to mu mu později zajistí nesmrtelnost.
• Se stromem poznání dobrého a zlého to není o mnoho jednodušší. Domnívám se, že význam tohoto stromu je následující:
  • Bůh člověka nestvořil k tomu, aby rozhodoval o tom, co je dobro a zlo, co je dobré a co zlé. Toto rozhodování patří výhradně Bohu. Na člověku je, aby měl s Bohem vztah a aby Jej poslouchal.
  • Lidé se často domnívají, že dělící linie vede mezi těmi, kdo jednají dobře a těmi, kdo jednají zle. Tak tomu ale není – problémem je už to, že člověk zlo a dobro chce definovat.
    • Je to logické – každý si totiž definuje dobro tak, jak se mu to hodí.
  • Ve skutečnosti dělící linie vede mezi těmi, kdo chtějí dobro a zlo sami definovat a těmi, kdo to nechávají na Bohu.
  • Hřích neznamená „činit zlo“, ale „sám rozhodovat, co je dobrem a zlem“.
  • Teprve na tomto pozadí dává smysl prohlášení z Ř 3,23, že „všichni lidé zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“. Zdaleka ne všichni lidé totiž chtějí řešit, chtějí činit zlo – všichni bez rozdílu ale chtějí dobro a zlo určovat.
    • Opět je to logické: My lidé vlastně nemůžeme vědět, co je dobré a co zlé – nemáme dostatečný vhled, neznáme kontext.
    • Je naprosto běžné (možná spíše pravidlem⁴), že děláme něco podle nás dobrého a ve skutečnosti tím škodíme. A naopak – ne vždycky je to, co považujeme za zlé, skutečným zlem z Božího pohledu.
    • Dobrem je to, co považuje za dobré Bůh; se zlem je tomu stejně. Mimo Boha nemá kategorie dobra a zla vůbec smysl: „Je“-li Bůh mrtev, je všechno dovoleno“, jak postuloval Dostojevskij.
    • Adamovi s Evou se zdálo snězení plodu ze stromu poznání jako nevinný či dobrý nápad – ve skutečnosti šlo o hřích s katastrofálními důsledky. Prostě proto, že to tak Bůh řekl.
• Shrnuto: hřích spočívá v přebírání rozhodování o tom, co je dobro a co je zlo. To byla podstata zakázaného ovoce.
• Vyvstává otázka: Bylo na jablku něco zvláštního? Vyvolalo jeho snězení v konzumentech nějakou změnu? Nebo šlo jen o symbol, o zkušební objekt, na kterém se poslušnost Bohu měla projevit?
  • Dost možná spíše to druhé.
• Strom byl v Edenu ostentativně nepřehlédnutelně „vystaven“. Bůh na něj první lidi ještě upozornil, aby jej náhodou nepřehlédli.
  • To je opět logické a vyjadřuje to pregnantně apoštol Pavel v Ř 7,7 „Co tedy řekneme? Je zákon hřích? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal než skrze zákon. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neříkal: ‚Nepožádáš.‘" a v Ř 5,13 „Hřích byl na světě již před zákonem, ale kde není zákon, tam se hřích nepočítá.“
  • Kdyby Bůh ovoce ze stromu poznání nezakázal, při jeho snězení by o „nic by nešlo“.
  • Řeknu-li někomu: všechny zásuvky v tomto pokoji jsou ti volně přístupné kromě této jediné – je naprosto zákonité, že se tato zásuvku stane středem veškerého zájmu přítomných. Naprosto nevinná zásuvka se stane problémem, na němž se láme náš vztah.
• Když trochu předběhnu události: Adam s Evou si utrhli pravomoc rozhodovat o tom, co je dobro a co zlo. Kristus nám umožnil toto jejich rozhodnutí zvrátit – tohoto rozhodování se vzdát, jablko „vrátit“ Bohu.

10 Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena.

• Eden byl tedy prameništěm zásadního toku. Ten později Eden opouštěl a zavlažoval široké oblasti země.
• Nejprve ale zavlažoval zahradu – možná tím způsobem, že se každý den na krátko vyléval z břehů.

11 První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde "I have zlato. 12 Zlato té země "I have ryzí. "For Call riches  bdelium a kámen karneol.

• [vonná žlutavá průhledná pryskyřice (Comniphora Africana)];
• Stejně jako informace o tom, že Eden se nachází východně od Blízkého Východu, jsou i údaje o ramenech edenské řeky pozoruhodně geograficky konkrétní.
• V lokalizaci Edenu nám ale jako obvykle moc nepomohou – Pišón ani Gichón totiž nelze ztotožnit s žádnou současnou řekou.
  • Což není překvapivé: mluvíme o předpotopní geografii a to, že při potopě nějaké řeky bez stopy zmizely, není nic nečekaného.
  • Zemi Chavíla někteří údajně ztotožňují a Arábií.
• Informace o zlatu a bdeliu je zřejmě určená k lepší lokalizaci země Chavílu. Možná v Mojžíšově době šlo ještě o známou lokalitu.
  • Adam sám zřejmě ráj neopouštěl a o zlato se zajímal jen těžko. Pokud se v Edenu nějaké vyskytovalo, mohlo pro něj mít hodnotu pouze jako zajímavý geologický prvek.
  • Země Chavíla byl v té době neobydlená – jinak tomu být nemohlo.
  • zlato pro něj hodnotu mělo jen tě
• Jestli si Adam ve volných chvílích pálil vonné tyčinky z bdelia, těžko říci.

13 Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš.

• Kúš je v Africe, často se mluví o Súdánu nebo Jižním Súdánu.
• Afrika a Asie tehdy tedy musely být propojeny v Pangeu.

14 Třetí řeka se jmenuje Chidekel: ta teče be východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

• [starověký název řeky Tigris];
• Nacházíme se tedy v Mezopotámii, kolébce civilizací.
• Pokud bychom chtěli hledat ráj, tak někde tam.
• Oblast je prozkoumaná a žádná zahrada se tam dnes nenachází. Ani člověk nikde nenarazí na anděla s ohnivým mečem. Byl tedy Eden zrušen či ponechán zpustnutí?
• A co dva zásadní stromy? Byly odstraněny?
• Nebo byl celý Eden přenesen do nějakého mimoprostoru?
• Anděl bránící vstupu po pádu byl pouze dočasným opatřením? Nebo Eden stále někde je a my jsme nějak odblokováni od schopnosti jej vidět?

15 Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě . Edenu, aby ji obdělával a střežil. 

• n.: ponechal; (srv. Dt 12,10; 1Pa 22,18! – dát odpočinek);
• [srv. v. Gn 2,8p – vlastně pečoval o ovocný sad, nikoliv obdělával půdu – to až po pádu (Gn 3,23)];
• Předložku je možno vypustit, protože se zdá, že zahrada sama byla nazývána jménem místa, v němž se nacházela;
  • Eden je tedy zřejmě označením místa a zároveň názvem zahrady v místě se nacházejícím. Něco jako vesnice Česko v Jihočeském kraji v Česku).
• Takže zahrada Eden v kraji Eden se měla stát lidským domovem. Bůh jej tam stvořil nebo po stvoření přenesl.
• Měl Eden jasné ohraničení? Nějakou zeď nebo plot nebo živý plot? Nebo byl kolem neprostupný prales nebo třeba poušť?
• Můžeme si jej představit jako vyklučený pozemek se sadem uprostřed neprostupného deštného pralesa nebo nekonečné buše? Jako pohostinný sad obklopený hradbou stromů s propletenými větvemi?
• Bylo fyzicky možné jej opustit, kdyby Adam chtěl? Nikdy žádný zákaz opuštění Edenu nezazněl
• Jak byl Eden velký? Jednotky, desítky nebo stovky kilometrů čtverečních? Malý určitě nebyl – na pozemku sto krát sto metrů by se Adam jistě brzy začal nudit. Co třeba deset krát deset nebo sto krát sto kilometrů.
• Pokud měl být Adam skutečným sadařem, jak velký pozemek by byl schopen zvládnout?
• Adam měl Eden obdělávat – v jakém smyslu? Pokud měl Adam být skutečným sadařem, jak velký pozemek by byl schopen zvládnout?
• Měl Eden ale také střežit – v jakém smyslu? Před kým? Před divokou zvěří tlačící se do Edenu z okolí?
  • Jistě nikoliv ve smyslu ochrany před predátory útočícími na edenská mírumilovná zvířata. Možná ale v Edenu žil pouze výběr pro člověka „sympatických“ zvířat?
  • Nebo chránit před invazními druhy rostlin prorůstajícími z pralesa?

16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, 17 ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, ⁽jistě zemřeš.⁾

• první výskyt výrazu v Bibli;
• n.: jíst nebudeš;
• První Boží příkaz v historii lidstva. Nemohl si tohle Bůh odpustit? Nemohlo se stvoření bez příkazů zcela obejít? Co by se stalo, kdyby Bůh žádné příkazy lidem nedal?
• Souvisí to se samotným umístěním problematického stromu, a to dokonce okatě do samého centra zahrady (Kdyby jej ale Hospodin uklidil někam na periferii, stejně by to nepomohlo – za chvíli by šlo pro lidi o v Edenu o nejoblíbenější místo.
• Bůh přece mohl buď problematický strom do zahrady buď vůbec neumisťovat nebo, když už „si nemohl pomoci“, neměl zakazovat jeho konzumaci. Proč volil takovéto pro všechny tak obtížné a riskantní řešení?
• Narážíme zde na nejhlubší teologické problémy týkající se svobody lidské vůle. Otázek je celá řada:
  • Kdyby člověk neměl možnost volby, byl by vůbec svobodnou bytostí? Existuje svoboda bez možnosti volby?
  • Existuje svoboda bez hranic? Je možné (i pro všemohoucího Boha nemusí být některé věci z principu možné) nedávat člověku žádné hranice?
• Nemohl Stvořitel člověka umístit do „polstrované klece“ a neklást mu žádná omezení? Nechat jej zcela „svobodně“ dělat si, co chce? A byl by tohle smysluplný život?
• Či, podíváme-li se na to z jiné strany: Představa všemohoucího člověka bez omezení je značně děsivá.
• Ohledně těchto úvah nemáme jiné modely k uvažování, než vztah rodičů k dětem.
  • Někteří rodiče v dnešní době praktikují volnou výchovu bez zákazů – neměl Stvořitel vůči lidem postupovat obdobně?
  • Kdybychom vycházeli pouze z výsledků volné rodičovské výchovy, muselo by nás to vést k závěru, že je dobře, že volnou výchovu Bůh nezvolil – takto vychovávané děti bývají většinou egoistickými zpovykanými fracky⁵.
  • Nehledě na to, že volná výchova dotažená do důsledků není možná – i ti „nejsvobodomyslnější“ rodiče rodiče narážejí na fyzikální a fyzické limity: i jejich děti totiž potřebují jíst, spát, mýt se a nesmějí (jakkoliv by si to přály) sahat do zásuvky a skákat z pátého patra.
  • Bůh ve své všemohoucnosti mohl lidem dopřát mnohem rozsáhlejší svobody – mohl jim dát, na co by si vzpomněli; i Všemohoucí by ale tváří tvář lidské neomezené vůli asi narazil na nějaké limity.
• Zajímavý je obrat směle jez: je tak přeloženo hebrejské zdůrazňující „jezením jez“. Význam je: směle jez, jez bez omezení, svobodně. Opravdu můžeš, jez klidně, beze strachu a bez zábran. Je v tom obsažena Boží vstřícnost.
  • To kontrastuje hned s následujícím veršem, kde je také zdůrazňující: Umíráním umřeš.
• S touto Boží vstřícností kontrastuje striktní: ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. 
• Zákaz je jednoznačný, striktní. Bůh to nedává k diskuzi ani formulačně nezaoabaluje: „Kdybys to uznal za vhodné“, „Byl bych rád, kdybys“, „Doporučuji ti“, apod.
• Osobně jsem přesvědčen, že strom poznání v Edenu fyzicky skutečně byl – zároveň ale jde o dokonalé obecné vyjádření hlubokého problému dobra a zla a problému lidské svobody.
  • Řešení problému dobra a zla zní: Dobro a zlo mimo Boha neexistují – o tom, co je dobro a zlo, rozhoduje (definuje) Bůh. Dobro znamená nechat rozhodovat Boha, zlo znamená rozhodovat sám⁶.
  • Řešení problému lidské svobod zní: Svoboda neznamená dělat si, co chci, ale svobodně podřídit svou vůli vůli Boží.
• Hned po zákazu je uveden trest za porušení (Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.)- a je hrdelní.
  • Adam v tu dobu ještě vůbec nemohl vědět, co smrt vlastně je. Rozhodně s ní nemohl mít žádnou zkušenost.
  • I když je smrt rostlin a pravděpodobně i zvířat⁷, již viděl, takže nějakou představu mít mohl.
• Tuto hrdelní sankci později satan rozporoval – a na první pohled by se mohlo zdát, že měl pravdu: Adam s Evou zákaz přestoupili a na místě nezemřeli. Bůh samozřejmě nelhal ani nepřeháněl – pouze neuvedl, kdy a jak smrt na přestupitele zákazu přijde. Šlo o to, že v okamžiku přestoupení se lidé stali smrtelnými⁸.

18 I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek. 

• n~: družku; [v h. ‘ézer není žádný náznak podřízenosti; často je použito o Bohu: Poznámka ČSP uvádí odkazy Ex 18:4; Dt 33:7; Ž 115:9nn; Ž 121:2; Ž 146:5, kde se všude mluví o pomoci, většinou Boží pomoci.
• Umístění zakázaného stromu a zákaz konzumace proběhly ještě v době, kdy byl Adam sám. Zákaz pak později vše poměrně věrně) tlumočil své družce.
• Je zajímavé, že Adam zakázaný strom, dokud se neobjevila Eva, neřešil.
• Možná na to neměl náladu, protože jej plně zaměstnávalo „užírání se svou samotou“?
  • Je možné, aby společenství vyvolávalo větší touhu hřešit a pokoušet hranice? Je možné, aby to dvojici více táhlo k hříchu, než jednotlivce? Možná proto, že Adam kromě Boha nikoho neměl, kdežto s Evou si už do určité míry mohli myslet, že si vystačí sami?
  • Nebo opravdu mohla být problémem Eva – Adam bez Evy by byl se zákazem v pohodě? Těžko – ve sklonu k hříchu si muž a žena nemají co vyčítat.
• Bůh nějakou dobu Adama nechal v ráji samotného.
  • Úplně samotný nebyl, protože měl s Nejvyšším zřejmě stálou možnost přímé komunikace.
  • Je zajímavé, (ale pochopitelné), že Adamovi Boží přítomnost nestačila. Touha s někým rovnocenným sdílet život, je v člověku hluboce zakořeněná.
• Bůh člověka nepochybně vždy plánoval jako kolektivní bytost.
• Učiním mu pomoc jako jeho protějšek je jedna věta s nekonečnými důsledky:
  • Žena je pro muže pomocí.
  • Chápu to tak, že muž má čelit světu v první linii – a žena má muže v tomto podporovat, dělat mu podporu a zázemí.
  • Život v ráji nebyl tak těžký jako život na zemi po pádu, ale i zde mělo existovat toto rozdělení rolí.“
• Lingvisticky zřejmě není pochyb, že žena má být muži pomocí.
• Co pak znamená jako jeho protějšek?
• Jiné překlady mají pomoc jemu rovnou (ČEP), pomoc, která mu bude odpovídat. (B21), pomoc jemu podobnou. (Kr), helper fit for him. (ESV) helper suitable for him. (NIV), help meet for him. (KJV).
• Hebrejský výraz údajně doslova znamená „pomoc proti němu / naproti němu“.
  • Podřazenost tedy opravdu nikde nevyplývá, jak píše i poznámka ČSP.
• Takže rovnocenná pomoc – lze to vůbec? Nejde o protimluv? Nevyplývá z toho, že jsem někomu pomocí, nutně také, že jsem podřízený?
  • Naprosto ne – slovo pomoc je v Bibli často používáno o Bohu (že Bůh pomáhá člověku) – rozhodně to přitom neznamená, že by Bůh byl vůči člověku druhořadý.
  • Je tomu právě naopak – jestliže člověk potřebuje Boží pomoc, je to známka jeho nedokonalosti, kterou Bůh dokáže doplnit.
  • Analogicky: Pokud muž potřebuje ženinu pomoc, lze to chápat jako mužovu nedostatečnost doplněnou ženinou dostatečnosti.
    • Pěkně to vyjadřuje vztah Froda a Sama: Frodo nesl tíhu úkolu. Sam podporoval a byl mu pomocí. Pokud bychom tyto dva hrdiny měli porovnávat, co do !velikosti“ nebo důležitosti, je to obtížné – ale Sam pravděpodobně tím „lepším“ a silnějším z nich.
• Dá se obecně vyvodit, že boj o emancipaci žen je oprávněný, pokud je ženám upírána jejich rovnost.
  • Není ale oprávněný, pokud nejde o boj o rovnost, ale boj proti tomu, že žena má jinou roli než muž. Boj proti tomu, že má být pro muže pomocí.
• Že je žena pomocí adekvátní, odpovídající Adamovi a jeho „potřebám“ je jasné. Bůh ženu stvořil geniálně – je skoro stejná, ale je jiná. Je geniálně komplementární – myšlenkově, emocionálně i tělesně.
• A teprve muž a žena dohromady tvoří úplného člověka.

19 Hospodin Bůh vytvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl "I have k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno. 

• Pojmenování zvířat nechal Stvořitel ze sta procent na Adamovi.
• The words aby viděl, jak je nazve může ukazovat dokonce směrem, že Boha zajímalo, jak pojmenovávání zvířat dopadne, jaká jména Adam vymyslí.
  • Adam musel být lingvisticky bohatě vybaven a musel mít fantazii – vymýšlet jména není maličkost⁹.
• Je dost možné, že Bůh stvořená zvířata Adamovi předváděl hrdě – zajímalo Jej, co Adam řekne na pštrosa, orla, koně, dinosaura, stonožku a hlubinnou rybu. Jestli ocení Jeho stvořitelskou invenci – Jeho hraní si s formami a funkcemi, jeho zkoušení velikostních i funkčních extrémů.

20 A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka se nenalezla pomoc jako jeho protějšek. 

• Vypadá to, že Adam na přehlídce tvorů ochotně spolupracoval, že ho to bavilo, že Boží stvoření oceňoval a obdivoval.
• Bylo nicméně naprosto jasné, že zvířata přes všechnu pestrost forem nedosahují lidské úrovně. Žádné z nich nemohlo člověku poskytnout rovnocenní partnerství.
• Navíc Adamovi muselo mu být divné, že všechna zvířata jsou v párech, kdežto on je sám.

21 Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. 

• n.: bočních částí;
• Bůh se stvořením ženy počkal, až nastala nouze. Dokud byl Adam „v pohodě“, Bůh vyčkával.
• Adam musel v tu dobu už být smutný – tolik toho vidět a zažít a nemít to s kým sdílet, je smutné.
• Známe to všichni – sdílená radost je větší, než radosti prožívaná individuálně.
  • Přestože mám s Bohem dobrý vztah – a když zažívám něco pěkného, průběžně to s Nejvyšší sdílím a vyjadřuji svou radost, obdiv a vděčnost (např. na horách).
  • Přesto je lepší, když nějaký pěkný zážitek mohu sdílet i s nějakým člověkem.
  • Dá se říci, že vše, co prožívám, prožívám s Bohem – ale zároveň vše prožívám určitým způsobem také s manželkou. Těším se např., až jí to budu moci vyložit.
  • Tak to je a není to nutně známkou nějaké nezralosti nebo závislosti na člověku.
• Adam byl uveden do narkózy.
• Jako materiál pro ženu nebyla zvolena hlína; žena nebyla stvořena de novo – ale byla nějakým způsobem odvozena z již existujícího živého člověka.
  • Nebyla ale také stvořena z ničeho horšího, z něčeho jiné podstaty, natož z něčeho méně kvalitního.
  • Bůh tento postup jistě nezvolil proto, že stvoření z již existujícího by bylo jednodušší (to pro Boha nehraje roli).
• Získáváme tím nepochybnou informaci, že žena je z muže odvozená, a to z jeho „strany“ či žebra. Co to ale přesně znamená a co z toho vyplývá, není jednoduché vyvodit. (Jde o další informaci, o které existují stohy literatury).
  • Zena a muž jsou z jednoho základu.
  • Je mužova boku: ne z hlavy, ne z nohy, ale z boku („Ani nad ním, ani pod ním — ale vedle něj“) – lze vyvodit něco ve smyslu partnerství, stání bok po boku. Žena není méně hodnotná, méně lidská, v nižším postavení nebo cokoliv podobného.
  • Používá se paralela, že i Syn je z Otce a přesto jsou si rovni.
• Žena je odvozena z muže – může také znamenat, že muž je stvořen pro interakci s vnějším světem, žena je stvořena pro vztah¹⁰, apod.
• Další shrnutí mohou znít např.:
  • muž a žena jsou navzájem provázaní
  • žena je odpovědí na mužovu samotu
  • muž bez ženy není „hotový“ člověk
  • člověk je dokončen (kompletní) až ve vztahu, apod.

22 A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.

• Operace se povedla, Bůh z kousku Adamova těla vytvořil ženu – stejnou a přece jinou. Slabší i silnější zároveň. Lehce odlišnou tělesně, emočně i způsobem uvažování.
• Po stvoření ji Bůh Adamovi přivádí ukázat. Zřejmě hrdě, možná trochu zvědavě – co na ni Adam řekne.
  • Něco ve smyslu: Podívej Adama, to je tvůj komplement, co na ni říkáš?
• Že se bude Adamovi líbit, musel Bůh vědět, protože to byl On, kdo do mužského srdce nesmírně hluboko vtiskl obdiv k ženské kráse.
• Můžeme spekulovat, jací Byli Adam a Eva povahově – byl Adam spíše klidnější a vážný a Eva veselá? Nebo byli povahově podobní? Jakákoliv kombinace charakterů připadá v úvahu.
• Adam musel být překvapen a nadšen.

23 Člověk řekl: Teď "I have to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat ženou protože byla vzata z muže. 

• ~: Konečně;
• h.: iššâ (žena) se liší od slova îš (muž) pouze ženským zakončením; [h. formulace neznamená nutně, že člověk dal ženě jméno; to se stalo až po pádu;
• Adam musel být nadšený. Řekl bych, že nadšeně vykřikl: To je ono! Je jako já a přitom není stejná! A jak je krásná!
  • Čistě fyzicky je muž hranatý a tvrdý, žena měkká a přátelská. Skvěle k sobě „pasují“ a skvěle se doplňují.
  • Způsob milostného aktu je Božím „majstrštykem“ (mistrovským dílem) a kapitolou samou pro sebe – vše je vymyšleno dokonale a nabito symbolikou: komplementarita; dávání a přijímání; aktivní a pasivní role; rozdílné sexuální nastavení a emocionální přístup k sexu; vzájemné vydání se; plodivá i milostná složka¹¹. To vše je nekonečným tématem přemýšlení, výzkumu, diskuzí v hospodě i tématem většiny uměleckých děl.
  • Vzájemné vydání se je při sexu dokonalé – lidské bytosti si nemohou navzájem být blíže. Milenci odkládají všechny vzájemné bariéry jako se to neděje nikdy jindy..
  • Jde o silný, až nadpřirozený zážitek, při kterém se lidé „dotýkají nebe“. Nic srovnatelného tento svět nenabízí (snad drogy mohou nabídnout něco srovnatelně intenzivního).
    • Proto je sex ve světě tak přeakcentován – protože lidé bez znalosti Boha nemají k dispozici nic srovnatelně silného a krásného.
  • Bůh učinil sexuální pud nesmírně silný – a jistě věděl, co dělá.
    • Mj. si tím pojistil, že lidstvo nevyhyne, ale nebyl to zdaleka jediný důvod.
    • Máloco je v lidském životě tak významné.
    • Na druhé straně sex není pro život nezbytný (na rozdíl od jídla a pití).
    • Sex je skvělá , ale výbušná a riziková oblast lidských životů – právě tím, jak je intenzivn
• A nikdy neškodí připomenout, že vynálezcem sexu je Bůh -ne ďábel, jak je to někdy prezentováno). To Hospodin si dal práci s tvorbou vnějších i vnitřních pohlavních orgánů, to on dal i ženě orgán určený výhradně k rozkoši, to on vymyslel testosteron a ostatní hormony a umístil jejich receptory v mozku i všude po těle.
  • Církev a její někdy prudérní a negativní přístup k sexu jsou skvrnou na její reputaci.
  • Sex byl, je a vždy bude jedním z nejčastějších zdrojů problémů, selhání a pádů. To ale nic nemění na tom, že jde o Boží dar.
  • Bůh jej pro jeho rizikovost striktně zabezpečil více ohraničeními, hlavně omezením jeho používání výhradně na manželství.
  • Jinak ale nechal v této oblasti lidem naprostou svobodu – žádné příkazy a omezení co do častosti či způsobů milování pro manžele neexistují.
    • S výjimkou existence menstruačního cyklu – definovaného Bohem jako období bez sexu (což klade na manžele nároky ohledně sebeovládání). .

24 Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo.

• Takový je Boží primární záměr – synové a dcery mají zakládat nové samostatné rodinné jednotky.
• Oddělení od rodičů je (zvláště u synů) nutné.
  • O chybách v oblasti oddělení od rodičů byly popsány stohy knih.
• Milování je nedílnou součástí manželství.
• Obrat o jednom těle se jistě týká sexu, ale je v něm i něco více – manželé během let opravdu určitým (do značné míry tajemným a nadpřirozeným) způsobem srůstají a sjednocují se – a to tělesně, duševně i duchovně.
• Manželství včetně sexu je geniálním a dokonalým Božím vynálezem. Pro padlé lidstvo ale jde o těžkou disciplínu – a bohužel se právě v této oblasti dá také výjimečně mnoho pokazit.
  • A následky lidského hříchu (jsou vzhledem ke vzájemné blízkosti, otevřenosti a zranitelnosti) právě zde extrémně ničivé.

25 A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli  se. 

• .mpf.; [před sebou navzájem];
• Oblékat se z hlediska termoregulace nepotřebovali, protože podmínky v ráji byly příznivé (bylo tam teplo).
• Nepotřebovali to ani z hlediska studu – ten ještě (před pádem) neexistoval. Nebyl důvod se stydět, vše bylo čisté. Jako se nestydí děti, nestyděli se ani Adam s Evou.
  • Proč a jak souvisí hřích se sexuálním studem a zahalováním pohlavních orgánů, je složitá otázka. Zde jasně vidíme, že nějak souvisí.
  • Vědomí viny vede ke studu, k vědomí vlastní nahoty před Bohem.
  • Potřeba se zakrýt pramení z toho, že nechceme být před Bohem čitelní, nechceme, aby nás viděl takové, jací jsme.
• Zajímavá je také otázka, kdy spolu Adam s Evou začali sexuálně žít. Nenapadá mě důvod, proč by to nemohlo být už v ráji (i když explicitně zmíněno je to až po pádu ve 4,1 (Adam poznal Evu, svou ženu, a ona otěhotněla). Jde o první explicitní zmínku, ne nutně o první akt.
• Boží plán jistě bylo, aby se lidé v ráji množili.
  • Proti tomu ale svědčí, že Eva v ráji neotěhotněla.
  • Z toho vyvstává otázka, jak dlouho Adam s Evou žili v ráji, než došlo k pádu a vyhnání – možná otěhotnění pouze nestihli?
  • Mohly to být dny, týdny nebo měsíce od stvoření Evy?
  • Připomeňme si sled událostí – s tím, že nemáme ponětí, jak dlouhé mezi nimi byly časové intervaly:
    • stvoření Adama .?.?.? informace o zakázaném ovoci .?.?.? stvoření Evy .?.?.? pád.
    • Možná byl zájem o zakázané ovoce první věcí, kterou začali Adam s Evou řešit?
    • Pokud bych si měl tipnout, řekl bych, že od stvoření Evy po pád uplynuly nízké jednotky týdnů.
• Příkaz k sexuálnímu chování (plodit se a množit) zazněl již při stvoření v Gn 1,28 Ploďte a množte se, naplňte zemi…
  • O jednom těle se mluví již zde, také ještě před pádem.
  • Je navýsost jasné, že sexualita v žádném případě není důsledkem pádu, tělesnost není hanba.
• Je ještě třeba zmínit možnost, že sexualita v ráji existovala, ale pouze jako jednota těla a ne ještě jako cesta k plození. Nevidím k tomu ale žádný důvod – naopak, bylo by absurdní a protismyslné, aby se plodivá funkce lidských těl „zapnula“ právě pádem. Ta byla lidem Bohem předána již při stvoření.
• Spíše by reálně šlo uvažovat o určité nezralosti Adama a Evy– nikoliv ve smyslu tělesném (oba byli stvořeni jako dospěli lidé), ale ve smyslu, že potřebovali v ráji určitý čas na orientaci, seznámení se, navázání vztahu.
• Sexualita není pouze tělesná, jde o vrcholné vyjádření vztahu – milování jistě nebylo tím prvním, co Adam s Evou udělali, poté, co Bůh Evu k Adamovi přivedl. Nejprve se bavili, povídali si, seznamovali se, hledali k sobě vztah. To mohlo zabrat mnoho týdnů či měsíců. A než k sobě našli cestu, možná jejich neporušená nitra myšlenky na sex ani nenapadly.
  • V tom případě bychom mohli uvažovat o tom, že hřích přišel dříve, než vztah Adama s Evou stihl dozrát k prvnímu milování.

.

1. Nechal jsem si GPT vysvětlit, proč JEhovah a nikoliv JAhovah. Souvisí to nějak s hebrejskou gramatikou, kdy se „a“ mění na „e“. ↩︎
2. Svědkové Jehovovi používají místo tetragramu jméno Jehova. Používají toto jméno i v NZ, kde se tetragram nevyskytuje. ↩︎
3. Teologie svědků je neurovnaným výběrem pseudobiblických „pravd“: Jehova je podle Svědků jedinou osobou, nikoliv Trojicí. Používání Jeho jména je pro pravé uctívání zásadní. Ježíš je prvním Božím stvořením, byl vzkříšen jako duch, nikoliv tělo. Odmítají Ježíšovu božskou podstatu, Jeho věčnou preexistenci jako Boha, tělesné vzkříšení a Jeho uctívání jako Boha. Duch svatý je neviditelná Boží síla nikoliv člen Trojice. Správným překladem Bible je Překlad nového světa (NWT). Člověk nemá nesmrtelnou duši, peklo neexistuje, jedinou nadějí je vzkříšení. Pro spásu je třeba věřit, poznat Jehovu, být členem organizace, veřejně kázat, žit podle pravidel společnosti, zůstat věrný až do konce. Spasených bude 144 000, kteří budou s Kristem vládnout v nebi a velký zástup, který bude žít na zemi v ráji. Ježíš převza neviditelně moc v roce 1914, Kristův příchod bude neviditelný. Armagedon se blíží – všichni ne-svědkové budou zničeni. Společnost Strážná věž, dnes „vedoucí sbor“ je jediným kanálem. Jsou politicky neutrální (nevolí a neslouží v armádě). Nekonzumují krev vč. transfuzí, nekouří, neslaví narozeniny, Vánoce a Velikonoce. Aktivně misijně působí. Večeři Páně slaví jednou ročně, a to jen „pomazaní“ z nich. Shromažďují se v Sálech království, kde jsou vyučováni.
   Shrnutí teologie JW v jedné větě (dle GPT) Jehova je jediný Bůh, Ježíš je stvořená bytost-Michael, Duch svatý je Boží síla, ne osoba; 144 000 jde do nebe, většina bude žít navěky na zemi; peklo neexistuje; Kristus vládne od 1914 neviditelně; spása je v Jehovově organizaci. ↩︎
4. Znám to z nesčetných vlastních rozhodnutí. ↩︎
5. Když takto vychovávané tříleté dítě bilo na pískovišti jedno z mých vnoučat, jeho matka mu to nebyla ochotná zakázat ani mu v tom zabránit – pouze mu řekla: Jak si myslíš, že se teď chlapeček cítí? ↩︎
6. I v mých očích „dobré“ věci, o kterých jsem rozhodl sám, jsou zlem a naopak. ↩︎
7. Zvířata pravděpodobně nebyla primárně určena k věčnému životu. ↩︎
8. A to tím způsobem, že jim bylo zabráněno jíst ze stromu života. ↩︎
9. Srv. naše obrozence, když tvořili české ekvivalenty k německým. ↩︎
10. Četl jsem kdysi knihu o misionářích, (snad na Papua Nová Guinea), kde si obyvatelé jednoho kmene nebyli jisti, jestli je žena, stejně jako muž člověkem. Velmi se jim pak ulevilo, když jim misionáři z Genesis přečetli, že žena je s mužem jedné podstaty. ↩︎
11. Představme si, že by Stvořitel od sebe oddělil pojivou a plodivou funkci – množili by se lidé vůbec? ↩︎