Skutky – kapitola 10

1 V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, 

• [asi 600 mužů, desetina legie];
• Naprosto nečekaně se hrdinou dalšího příběhu stává pohan, dokonce vysoce postavený římský důstojník.
• Zatím jsme se stále pohybovali téměř výlučně v židovském prostředí, odkud se rekrutovala i naprostá většina „kristovců“.
• Jakousi ochutnávku toho, že římští důstojníci mohou být „fajn“, bylo uzdravení setníkova sluhy v Kafarnaum. Tamější setník byl velmi slušný vůči židům (vystavěl jim synagogu), velmi loajální vůči svým otrokům a velmi pokorný (nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu).
  • Ježíš tenkrát také dal příklad, že je možno s nimi komunikovat a pomáhat jim. Dokonce jeho víru prohlásil za naprosto nebývalou.
• Setník velící ukřižování řekl: To byl opravdu Boží syn.
• Později jiný setník zachrání Pavla od lynčování, setník Julius jej bude provázet při transportu do Říma a zažije s ním ztroskotání.

2 člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, ⁽dával mnoho almužen⁾ lidu a stále se modlil k Bohu. 

• [Tak jako v StS je výraz dům používán též pro rodinu, resp. lidi, kteří v tom domě žijí a k němu patří (včetně služebníků). V NS se evangelium dotýká často celého „domu“]; 
• dělal mnoho  skutků milosrdenství; 
• Kornelius byl neuvěřitelný! Zbožný, Boha se bojící, štědrý a stále se modlící – to tehdy platilo o málokterém pravověrném Židovi, dnes o málokterém křesťanovi.
• Kornelius nemohl Hospodina znát příliš dobře, mnohé skutky zbožnosti jako pohan dokonce nemohl dělat vůbec.
• O Božím srdci toho přesto věděl poměrně dost: že Bůh má rád, když je člověk štědrý k chudým, že rád s lidmi mluví, že je důležité mít s Boha respekt.
• Z hlediska šance poznat Hospodina, židovského Boha, Stvořitele byly Korneliovy karty rozdány špatně – měl řadu překážek, které hrály proti němu:
  • jako římský občan a důstojník byl jistě pod tlakem uctívat Dia a ostatní státní Bohy, případně nějakým způsobem uctívat císaře
  • jeho kolegové z důstojnického sboru a podřízení vojáci mu v lepším případě nerozuměli, v horším případě se na něho dívali skrz prsty
  • jako příslušník okupační armády byl židy nenáviděn (i když časem si svým vstřícným postojem získal uznání)
  • neměl přístup do vnitřních prostor Chrámu, pouze na Nádvoří pohanů; nemohl obětovat
  • neměl židovské vzdělání, neznal jazyk, je otázka, zda měl přístup k Písmům
  • byl bohatý, což je pro uvěření nevýhodou
• Pokud byl schopen překonat všechny tyto překážky, svědčí to pro silnou osobnost a silné odhodlání
• Jako vysoce postavený vojenský velitel nemohl být příliš „hodný“ nebo útlocitný – musel být zvyklá dávat rozkazy k zabíjení i sám zabíjet či trestat. Pokud se vypracoval na velitele, musel se osvědčit v četných bojích a v jiné službě.
• Kornelius měl vůči židovskému Bohu značný respekt (bál se Jej) – téměř jistě chápal, že nejde pouze o „lokálního“ Boha jednoho z podmaněných národů.
  • To vyžaduje pokoru – představme si, že se německý nacista stal uctívačem Boha „méněcenné židovské rasy“.
• Kornelius se neustále modlil – jak si to představit? Nelze se modlit v režimu 24/7. Co ale lze, je mít k Bohu nepřetržitě otevřený modlitební kanál. Případně se modlit pravidelně, např. Danielovsky třikrát denně. Případně se pravidelně účastnit nějakých modlitebních setkání, kde se modlil společně se židy třeba žalmy?

3 Kolem ⁽třetí hodiny odpoledne⁾ spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ 

• ř.: deváté hodiny dne;
  • Rozdíl v pojmenování hodin je dán tím, že Je to dáno tím, že v Izraeli se hodiny počítaly od rozednění, tedy od 6. hodiny ranní (9 + 6 = 15 – 3 p.m.)
• Tak jasné oslovení andělem je vzácné – a vůči pohanovi jde vůbec o první případ.
• Buď šlo o „velmi zřetelné vidění“ nebo se anděl ke Korneliovi opravdu dostavil.
  • Slovo vidění ukazuje spíše k tomu, že anděl fyzicky přítomen nebyl
  • Pozorně se zadívat, leknout se a začít konverzaci ale spíše mluví pro fyzickou přítomnost.
• V klíčových okamžicích dějin (a toto byl přelomový okamžik, jak uvidíme dále) Bůh posílá napřímo své posly a to i k více „stranám“ najednou
• :
  • Abrahamovi andělé oznamují narození Izáka, anděl bojuje s Jákobem, mluví s Mojžíšem z keře, povolává Gedeona, zvěstuje narození Samsona, Marie, Josef, pastýři, Kornelius, Petr plachta z nebe, Jan ve Zjevení.

4 Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem. 

• ř.: stal se vystrašeným; Možná by bylo lépe přeložit „vyděsil se“?
• [tj. a byly Bohem přijaty – srv. Ž 141,2]
• Kornelius nebyl žádný panikář ani nebyl lekavý – nejprve se pozorně podíval a až pak se lekl.
• Když pochopil, že jde o věc, jejíž řešení přesahuje jeho přirozené kapacity (anděla nepřepere a nepomůže ani vyhlášení poplachu jeho setnině), zvolil uctivé oslovení a tón: Co je, Pane?
• Andělova odpověď je nesmírně vstřícná: Ukazuje se, že Kornelius je v nebi známou osobou – ví se o všech jeho modlitbách i o každé koruně, kterou podpořil někoho potřebného.
• Tyto jeho modlitby a almužny se už v nebi u Boha nějakou dobu kumulují a nyní nastal čas na Boží reakci.
• Zobecnění je zajímavé:
  • Žádná naše modlitba ani dobrý skutek nejsou zapomenuty.
  • Což ale neznamená, že na ně musí Nejvyšší ihned reagovat, že se něco musí bezprostředně stát.
    • Kornelius se takto choval jistě již nějakou dobu, pravděpodobně léta.
  • Boží reakce přijít může, ale nemusí. A pokud přijde, „doba odezvy“ může být velmi různá.
• Zajímavé by bylo vědět jak a za co se Kornelius ve svých modlitbách modlíval – jak jsme se zamýšleli o kousek výše.

5 Pošli nyní muže do Joppe a pozvi ^[jistého^] Šimona, který se nazývá Petr.

^a a Sk 10:18; Sk 10:32; Mt 10:2; Mk 3:16
6Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří ^szůstávali ^svěrně při něm,
8všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.
9Druhého dne, ^skdyž oni ^sbyli ^sna ^scestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu^a domu, aby se kolem poledne^t7 pomodlil.^b t7 ř.: šesté hodiny ^a Jr 32:29srv; Sf 1:5; Mt 24:17 ^b Sk 11:5 – Sk 11:14//
10Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:
11vidí ^potevřené nebe,^a z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. ^a Sk 7:56; Ez 1:1; Mt 3:16; J 1:51; Zj 4:1; Zj 19:11
12V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci.
13I zazněl^t8 k němu hlas: „Vstaň,^a Petře, zabíjej a jez!“ ^t8 ř.: stal se ^a Sk 8:26; Mt 2:13
14Petr řekl: „Ne, Pane!^a Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“^b a Gn 19:18; Mt 16:22 ^b Lv 11:20 – Lv 11:25; Ez 4:14
15A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co ^cBůh očistil, ty ^snepokládej ^sza ^sposkvrněné!“^a a Mt 15:11~; Mk 7:19~; Ř 14:14~; 1K 10:25~
16To se stalo třikrát^a a ^[hned^] byla ta nádoba ^[zase^] svzata ^svzhůru do nebe. ^a Gn 41:32; J 21:17; 2K 13:1
17Zatímco byl Petr na rozpacích,^a co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži ^pposlaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně, ^a L 9:7!
18zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr.
19Když Petr přemýšlel o tom vidění, ^cDuch^amu řekl: „Hle, ^[tři^] muži tě hledají. ^a Sk 8:29
20Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je ^pposlal.“^a a Sk 9:17; Sk 13:4; Iz 48:16; Za 2:13
21Petr tedy ^ssešel ^sdolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem ^svašeho ^spříchodu?“
22Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý,^a skterý ^sse ^sbojí ^cBoha a o němž celý židovský národ ^svydává dobré ^ssvědectví,^b sdostal ^spokyn^c od svatého^d anděla, ^saby tě ^spozval do svého domu a vyslechl tvá ^rslova.“ ^a Mk 6:20 ^b Sk 6:3p ^c Mt 2:12 ^d Mk 8:38
23Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. ^sDruhého ^sdne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři^a z Joppe šli s ním. ^a Sk 10:45~; Sk 1:15p; Sk 11:12!
24Nazítří vešli^t9 do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné^a a nejbližší přátele. ^t9 var.: vešel ^a L 2:44; L 21:16
25Když Petr vstupoval, Kornélius mu ^svyšel ^svstříc, padl k jeho nohám a poklonil^a se. ^a Gn 43:28; 1S 25:23; Da 2:46; Mt 8:2; Zj 19:10
26Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“^a a Sk 14:15
27Za hovoru s ním vešel dovnitř a ^hnalezl tam mnoho ^pshromážděných lidí.
28I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z ^sjiného ^snároda^a nebo ho navštěvovat. Ale mně ^cBůh ukázal, ^sabych žádného člověka ^snepokládal^t10 sza poskvrněného nebo nečistého. ^t10 ř.: nenazýval poskvrněným … ^a Sk 11:3; J 4:9
29Proto jsem také ^sbez ^sodmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“
30A Kornélius odpověděl:^t11 „Před čtyřmi dny ^[jsem se postil^]t12 do této hodiny ^[a o^] deváté ^[hodině^] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém^a rouchu ^t11 ř.: říkal ^t12 při vypuštění varianty je nutno vypustit všechny tři současně; Sk 13:3 ^a L 23:11p
31a ^hřekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena^a a tvé ^sskutky ^smilosrdenství^b byly vzpomenuty před ^cBohem. ^a L 1:13 ^b Sk 10:2
32Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.‘
33Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, ^sže ^sjsi ^spřišel. Nyní tedy my všichni ^sjsme ^stu před ^cBohem,^t13 sabychom ^svyslechli vše, co ti bylo od Boha^t14 pnařízeno.“ ^t13 var.: tebou ^t14 var.: Pána
34Petr otevřel ústa^a a řekl: „Opravdu nyní chápu, že ^cBůh ⁽nikomu nestraní⁾,^t15 t15 ř.: není přijímač osob; Mt 22:16p ^a Sk 8:35
35ale v každém národě je mu milý^t16 ten, kdo se ho bojí^a a činí spravedlnost.^b t16 n.: přijatelný / vítaný ^a Sk 10:2 ^b Ž 15:2; 1J 2:29
36To je ^cslovo, ^[které^] poslal synům Izraele, ^skdyž ^szvěstoval pokoj^a skrze Ježíše Krista — on je Pánem^b všech. ^a L 2:14; Ř 5:1!; Ef 2:17 ^b Sk 2:36
37Vy sami víte o ^rtom,^t17 co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan.^a t17 ř.: slovu / věci; n.: o událostech, které se děly … ^a Mk 1:1 – Mk 1:5
38Jak ^cBůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, ^sčinil ^sdobře a uzdravoval^a všechny, kteří ^strpěli ^spod ^smocí Ďábla,^b protože ^cBůh byl s ním.^c a Sk 4:23; Mt 8:8p ^b Sk 13:10; Mt 4:1! ^c J 3:2
39My jsme svědky^a všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. ^a Sk 1:8
40^cBůh jej však třetího dne probudil^a z mrtvých a dal mu zjevit se; ^a Sk 5:30
41ne všemu lidu, ale svědkům ^spředem ^cBohem ^psurčeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení^t18 z mrtvých jedli^a a pili. ^t18 ř.: vstání ^a L 24:43
42A nařídil^a nám, ^sabychom lidu ^svyhlásili a dosvědčili,^b že on je ten ^cBohem ^pustanovený soudce živých i mrtvých.^c a Sk 1:4 ^b Sk 18:5; Sk 20:24 ^c 2Tm 4:1; 1P 4:5
43Jemu všichni proroci^a svydávají ^ssvědectví, ^sže skrze jeho jméno ^spřijme odpuštění hříchů^b každý, kdo v něho věří.“^c a Sk 3:18 ^b Sk 2:38 ^c J 3:15
44Ještě ^skdyž Petr ^sříkal tato ^rslova, padl ^cDuch Svatý^a na všechny, kteří tu řeč^t19 slyšeli. ^t19 ř.: to slovo ^a Sk 8:16n; Sk 19:6
45A ⁽věřící^a ze Židů⁾,^t20 kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany^t21 pbyl vylit^b dar ^cDucha Svatého,^c t20 ř.: ti věrní z obřízky; v. Sk 10:23 ^t21 ř.: národy ^a Sk 2:44; Sk 16:1 ^b Sk 2:33 ^c Sk 2:38
46neboť je slyšeli mluvit jazyky^a a velebit ^cBoha. Potom Petr prohlásil: ^a Sk 2:4
47„Může někdo odepřít vodu,^a saby ^snebyli ^spokřtěni ti, kteří přijali ^cDucha Svatého ^[tak^] jako my?“ ^a Sk 8:36
48A nařídil, ^saby ^sbyli ^spokřtěni ve jménu ⁽Ježíše Krista⁾.^t22t23 Potom ho poprosili, ^saby ^ss ^snimi ^szůstal několik dní. ^t22 var.: Pána [Ježíše ^[Krista^]] ^t23 var.: A nařídil jim ve jménu Ježíše Krista dát se pokřtít.