Zjevení – kapitola 20

1 Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz.

• O bezedné propasti se mluvilo v  9. kapitole po páté polnici: 1 Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí dán klíč od jícnu bezedné propasti.
  • Zde klíčem disponovala hvězda spadlá z nebe na zem – zřejmě šlo také o nějakou nebeskou bytost, asi anděla.
  • Hvězda měla klíč od jícnu bezedné propasti, nikoliv od propasti samotné – to bude ale asi totéž.
• V deváté kapitole z abyssu či tehómu (řecký a hebrejský termín pro bezednou propast) vystoupil nejprve dým zatemňující slunce i ovzduší a z toho dýmu pak kobylky štířecího typu.

2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal

• Zde z abyssu nic nevystupuje, ale bezedná propast bude za chvíli využita jako vězení.
• Jde tedy o nějaké krajně nehostinné místo pod zemí, kde se koncentrují, možná bydlí, ale spíše jsou drženy pod dohledem různé nečisté duchovní bytosti. Příležitostně je jim dána možnost škodit, jak je jejich přirozeností.
• Hvězda bude asi anděl – těžko klíči od vězení disponují démoni: ti by všechny tam umístěné odporné bytosti pustili na svět ihned.
• Satan nepřebýval v propasti (že by si tam pro něho anděl došel) – byl někde na světě. Anděl si ho zde našel, ulovil ho, spoutal a „šoupl“ ho do vězení v propasti k ostatním jeho pomahačům.
• Jsou zde uvedeny všechna ďáblova „jména“ pohromadě: drak = had = ďábel = satan.
  • Drak je termín používaný zvláště ve Zjevení.
  • Je otázka, jestli jde o jména v pravém slova smyslu; spíše o označení vlastnosti:
  • Satan pochází z hebrejštiny. Základním významem je protivník, oponent, odpůrce, žalobce, někdo, kdo se staví proti. Komu satan odporuje? Bohu.
  • Ďábel pochází z řečtiny, διάβολος (diábolos) a znamená pomlouvač, (křivý) žalobce, ten kdo očerňuje, rozděluje, rozhazuje obvinění. Koho ďábel oviňuje? Všechny kolem včetně Boha, ale hlavně lidi.
• Odkaz na dávného hada jistě poukazuje na hada z ráje.
• Zmocnil se ukazuje na naprostou dominanci a zřejmě spoutání těmi zmíněnými řetězy.
• Je uveden je časový údaj – eliminace ďábla ze země je na omezenou dobu.
• Z toho vyplývá řada zajímavých otázek, jak uvidíme dále.

3 a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán.

• Bezedná propast tedy zjevně slouží jako vězení pro duchovní bytosti – ty jsou tam Bohem drženy pod kontrolou, neschopné škodit (štíři) – a vypouštěny jsou dle Božího uvážení na přechodnou dobu.
• To, že existuje anděl, který je schopný satana takto spoutat a zavřít, je příjemné ujištění.
• Je zmíněno, jakou hlavní změnu to vypůsobí – národy nebudou sváděny. To je zde zdůrazněno jako satanova hlavní pozemská agenda, tomu se asi věnuje nejvíce.
  • Sváděny k čemu? Ke vzpouře proti Bohu, k odmítání Krista, ke všem možným činnostem, aby jim nezbyl prostor na Krista.
• Věznění má trvat po tisíc let – po dobu Milénia, tedy Tisíciletého království po Kristově návratu.
  • Půjde o velmi speciální období – pro nás jen obtížně představitelné: Kristus bude vládnout zjevně – pevnou rukou bude vynucovat svou vůli. Spolu s Ním budou vládnout křesťané. Na zemi bude život značně harmoničtější, životy lidí delší a lepší, i když ne dokonale. Smrt bude přítomna.
  • I toto dobré období ale bude časově omezené.
• Drak potom ještě musí být rozvázán: Proč musí být? Kdo to rozhodl, že musí? Samozřejmě Bůh – vidíme, že Nejvyšší má v plánech na vývoj světa jasno. Z nějakého důvodu si přeje, aby ďábel dostal ještě jednu šanci to na lidi zkusit.
• Tato poslední epizoda dějin ale už nebude dlouhá. I když víme, že Boží zacházení s časem je někdy frustrující, toto poslední vzepětí satanovy aktivity již asi opravdu nebude trvat tisíce a asi ani stovky let.
• Po tisíciletém období relativního klidu se satan s vervou vrhne na svou oblíbenou aktivitu – svádění. A jak uvidíme dále, bude úspěšný.
• Lidé se ani tisíciletou kultivací v před ďáblem chráněném prostředí nezmění. Zlo v nás nám bohatě stačí – k tomu, abychom byli zlí, ani nepotřebujeme satana.
  • Na satanově úspěchu se může podílet i to, že lidé ztratí ostražitost proti jeho klamům? Ztratí schopnost je rozpoznávat?

4 A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří  byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. 

• V Miléniu budou vládnout: mučedníci a ti, kdo si udrželi čistý štít – vítězně prošli obdobím těžkých svodů šelmy.
• Tito věrní křesťané byli oživeni a převzali v Miléniu vládu.
• Píše se o jejich duších a o jejich ožití (nikoliv vzkříšení) – má to nějaký význam? Spíše ne, jde jen o jinou volbu slov: Je těžko si představit, že by na trůnech seděli a vládli tito mučedníci (a věrní učedníci) nějak jinak, než ve svých vzkříšených tělech.
  • A slovo ožít se běžně používá i pro Kristovo vzkříšení, např. Zj 2,8 Toto praví První a Poslední, který byl mrtvý a ožil (ἔζησεν)., Ř 14,9 Kristus proto zemřel i ožil (ἔζησεν), aby kraloval nad mrtvými i živými.
• Poučení je jasné: Chceš vládnout v Miléniu? Musíš zůstat věrný v pronásledování, a to i za cenu života.

5 Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení. 

• Kdo jsou ostatní mrtví? Nevěřící? Nebo i křesťané, kteří neprošli finálním pronásledováním?
• Spíše (např. z dalšího verše) se zdá, že na prvním vzkříšení se zúčastní všichni věřící (konec konců všichni křesťané jsou vítězní – museli překonávat v životě protivenství a překážky, i když třeba ne tak limitní jako ti z posledních časů).
• Nevěřící budou vzkříšení až po Miléniu.

6 Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.

• Jde o opakování předchozích informací. Je zdůrazněno, že mít podíl na první vzkříšení je skvělá věc, která bude odměněna v Miléniu.
• Křesťané budou v Miléniu nejen vládnout na trůnech, ale budou také kněžími – budou tedy ostatním obyvatelům zprostředkovávat kontakt s Kristem a Bohem.
  • Lidé v Tisíciletém království nebudou mít možnost s obracet ke Kristu? Těžko říci – tím, že Kristova vláda bude reálná, mnohem hmatatelnější, než je dnes (dnes je Kristova vláda reálná, ale téměř dokonale zakonspirovaná) – budou mít uvěření těžší: Jaképak uvěření, když se o realitě Krista a Jeho vlády mohu přesvědčit?
  • Milénium bude období, kdy si všichni lidé (i nevěřící) budou moci ochutnat výhody života pod dobrou Kristovou vládou a se značně omezeným zlem.

7 Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení 

• Pro úplnost si připomeňme, že můj pohled na Tisícileté království je pre-mileniální, tedy: Kristu se vrátí a pak nastane reálné tisícileté království.
• Existují ale i jiné pohledy:
  • Amilenialismus: žádné doslovné tisícileté království nebude. Jde o symbolické označení pro současnou dobu mezi prvním a druhým Kristovým příchodem. Církev žije v miléniu. Na konci doby církve se Kristus vrátí, nastane poslední soud a nová země. První vzkříšení znamená obrácení se ke Kristu (nové narození).
    • Přes řadu problémů, tento přístup určitý smysl dává: Křesťané ve světě (jakkoliv skrytě) vládnou a jsou kněžími.
  • Postmilenialismus : Kristus přijde po Miléniu. Evangelium postupně mění svět k lepšímu, až přijde éra „křesťanského“ míru a růstu (což je milénium).
    • Tento přístup odporuje realitě, a to s přibývajícím časem stále zřetelněji- nezlepšuje se nic.
• K čemu bylo Tisícileté království Krista a křesťanů na zemi dobré? Proč je nyní satan znovu propuštěn?
  • Aby se jasně ukázalo, že problémem není satan, ale hřích v nás lidech?
  • Lidé v chráněném prostředí Tisíciletého království mohli začít mít pocit, že jsou vlastně dobří, že s Bohem žádný problém nemají.
  • Hluboce se ale mýlí – lidé zůstávají zlými a od Boha vzdálenými.
  • Dodržování pravidel nestačí – je třeba uvěřit a obrátit se. Na to možná lidé v Miléniu zapomněli.
• Je neuvěřitelné, že přestože lidé budou mít za sebou tak dlouhé období spokojeného života na Kristem spravované zemi, stejně se znovu nechají satanem (zřejmě snadno) přemluvit ke vzpouře.
  • Zopakují si situaci se zakázaným ovocem v nových reáliích – ne tak dobrých jako v Edenu, ale stále velmi dobrých. Lidé ve své vzpouře proti Bohu nejednají racionálně – kdyby jim šlo pouze o spokojený život, nebouřili by se. Jim ale jde o nezávislost („svobodu“) za každou cenu – bez ohledu na důsledky. Výsledkem pak je vždy katastrofa.
  • Ale více než to – lidem nejde jen o nezávislost: Jak uvidíme dále, snadno se nechají přemluvit k přímé vzpouře proti Bohu.

8 a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v moři.

• Satan se po dlouhém věznění vrhne do své „práce“ s veškerým úsilím.
• Jak již víme, jeho hlavní pracovní náplní, je svádět – a je v tom opravdu dobrý,
• A také úspěšný – podaří se mu dostat na svou stranu národy z celé planety a to v obrovském množství.
• Nacházíme se na konci Tisíciletého království – na planetě fyzicky vládl po tisíc let Kristus se vzkříšenými křesťany. Satan seděl ve vězení. Život na zemi byl víceméně harmonický.
• Nyní je satan zpět na zemi a intenzivně verbuje lidstvo pro závěrečného vzepětí vzpoury pro Bohu a Kristu
• Získá na svou stranu také Góga i Magóga. U těch se nyní zastavme:
  • „Góg v zemi Magóg“ je široce pojat v celých dvou kapitolách knihy Ezechiel, což rozebereme níže. Jde o národ severu. Jeho spojenci jsou Mešek, Túbal, Gomer, Bét-togarma, což se údajně dá chápat jako koalice národů severu (Arménie, Kavkaz, Černé moře).
• V Gn 10 (tabulka národů z Noemových synů) je Magóg jedním ze sedmi synů Jafetových (Synové Jefetovi: Gomer, Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras).
• Jaké jsou ohledně Góga a Magóga teorie?
  • Geograficky – země na severu a její vládce
  • Nějaký historický nepřítel Izraele (a že jich bylo).
  • Budoucí koalice nepřátel Izraele a křesťanů: kandidátů by se našlo i dnes „milion“ – Irán a arabské země, Rusko se nabízejí na prvním místě, ale se vzrůstajícím antisemitismem členů koalice „utěšeně“ přibývá. Na konci Milénia jich jistě bude také hodně.
  • Jde o archetyp vůdců poslední vzpoury světa proti Bohu.
  • Naplnění mohlo být dvojí – za Ezechielových časů a pak na konci dějin. Za Ezechiele byla porážka nepřátel postupná, ve Zjevení přišel oheň shůry a konec.
• Nyní si shrňme, co píše o Gógovi a jeho zemi Ezechiel. 38 a 39:
  • jde o předního knížete Mešeku a Túbalu
  • má velkou dobře vyzbrojenou mnohonárodnostní armádu, která se chystá vpadnout do Izraele
  • chystá se na útok v posledních letech relativního klidu, kdy Izrael ztratí ostražitost (to asi v Miléniu bude)
  • Boha Gógův vpád rozzuří – zasáhne nadpřirozeně zemětřesením, dešti, kroupami, nemocemi a zmatením armád k boji proti sobě navzájem. Armády zůstanou ležet v Izraeli pobité včetně vrchního velitele.
  • Jenom pohřbívání pobitých zabere přes půl roku
  • Bůh pak zničí i Gógovu domovskou zemi Magóg.
  • Všechny národy pochopí, že šlo o Hospodinův zásah.
  • Také Izraelci si připomenou, že šlo o zásah jejich Boha. Že Ten je sice někdy nechával bez ochrany, ale šlo o trest za jejich nevěrnost.
  • Nyní už ale bude jejich vztah v pořádku.

9 Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.

• Obrovská Gógova armáda obklíčí Jeruzalém. 
• Bude nadpřirozeně a v okamžiku zničena.
• V Gógově armádě mohli bojovat nejen lidé, ale i démonické síly. Taková smíšená armáda zla jakou známe z Pána prstenů.

10 A Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. 

• Poslední vzepětí sil zla (po Tisíciletém království) již končí opravdu definitivním porážkou všech Božích odpůrců: Lidští vojáci jsou spáleni (a sežráni ptáky) a iniciátor, definitivně eliminován.
• A nejen eliminován (to byl na tisíc let i v bezedné propasti), ale i potrestán.
• Šelma a falešný prorok jsou již v ohnivém jezeře od minulé kapitoly – od prohry s armádou jezdců v bílých pláštích vedenou jezdcem v plášti od krve. Jak si to vysvětlit?
• Šelma a falešný prorok byli poraženi mečem Ježíšových úst – možná před závěrečnou bitvou s Gógem už bylo jasné, že snaha o obelhávání lidstva skončila. Karty už byly otevřeně na stole – bylo jasné, kudy vede cesta ke spáse a lidé se rozhodovali, kam chtějí patřit – jestli do Gógovy armády nebo k Božímu lidu.
  • Satan a jeho služebníci šelma i falešný prorok jsou mistry v obelhávání, v polopravdách, zamlžování věcí. Ďábel málokdy bojuje proti křesťanství otevřeně – většinou spíše mlží a zatemňuje přístupové cesty.

11 A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo.

•  ř.: utekla;
• Konečně po mnoha a mnoha peripetiích, utrpeních a katastrofách se dostáváme k velkému závěru dějin.
• Jde o happy-end, ale zároveň o soud – bez soudu (případně odpuštění nebo smíření) by řádný happy-end ani nebyl možný.
  • Žádná pohádka by nepřinesla satisfakci bez potrestání padouchů.
• Trůn jsme již viděli ve Zjevení mnohokrát:
  • Trůn má v Bibli 193 výskytů, z toho ve Zjevení 37.
  • Na trůnu sedí Bůh, Ježíš, spolu s ním i věrní věřící; své trůny má i 24 starších.
  • Existuje i trůn satanův/drakův, ten jej propůjčuje šelmě.
  • Kolem trůnu to vypadá majestátně, je tam skleněná podlaha, svatyně a oltář.
  • Vyskytují se tam různé bytosti, andělé, sedm duchů Božích i lidé, někdy se tam shromažďují davy.
  • Dějí se tam nejrůznější úkazy (blesky aj.).
  • Dějí se tam důležité události, např. otevření svitku.
  • Probíhá tam klanění a oslavný zpěv.
  • Probíhá tam otevření knih a soud.
  • Vytéká odtamtud řeka života.
  • Trůn bude i v novém Jeruzalémě.
• Zde se mluví o trůnu velkém a bílém.
• Následuje zmizení země i nebe – realita tak, jak jsme ji znali (a jak svou nebeskou realitu znali i andělé) končí.
• Kulisy (či spíše dějiště) této etapy dějin splnily svou funkci a jsou odstraněny, překonány, nahrazeny něčím lepším. Byly fajn, ale už jsou překonané a není pro ně více místo.

12 A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách.

• ř.: svitky … (tak i dále;
• Součástí závěrečného „vyřešení“ dějin je i soud.
• Soud úplně všech, kdo kdy žili. Každý se bude muset dostavit a postavit před trůn – tedy před Boha v soudcovské autoritě.
• Životy všech lidí (a předpokládám, že kompletně všechny události, které se kdy udály) jsou dokonale zaznamenané. Knihy či svitky by na to asi nestačily (svitek ale konec konců může být prakticky nekonečně dlouhý) – ty jsou ukázány symbolicky pro názornost kvůli Janovi.
  • Půjde o jiná „záznamová média“ – Bůh ostatně stejně všechno sám ví.
  • S kapacitou problém Bůh mít nebude – vždyť i lidstvo už v tomto směru dosáhlo značeného pokroku.
    • Uvádí se, že v r. 2025 mělo lidstvo asi 175 ZB (zettabajtů) dat.
      • To je nepředstavitelné číslo (1 ZB = 10²¹ bajtů = miliarda TB (terabajtů¹)).
    • Uvádí se, že na YouTube přibyde 500 hodin videa za minutu., což je za rok 30 000 let. Což by mohlo odpovídat třem stům kompletně zaznamenaným stoletým lidských životům.
• V každém případě musí každý člověk na planetě počítat s tím, že celý jeho život je někde kompletně zaznamenám. A to jistě nikoliv pouze jako audio-video, ale včetně myšlenek.
• A tento materiál bude použit jako průkazní materiál u Božího soudu.
• Dozvídáme se ještě o jedné knize – knize života.
• Nebeským knihám je věnována jedna studie v sekci Biblické studie.

13 A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. 

• Zjednodušeně řečeno – vzkříšeni k soudu budou úplně (kompletně naprosto) všichni lidé, kteří se kdy na planetě objevili.
• Neexistuje způsob smrti, neexistuje prostředí, neexistuje nic, co by dokázalo Bohu zabránit člověka vzkřísit.
• Nicméně je vyjmenováno více „kompartmentů“, ze kterých budou mrtví k soudu povoláni:
  • moře: Čistě fyzicky se moře může jevit jako problém – je hluboké, obrovské, neprobádané. Pro Boha samozřejmě jde o nejmenší problém.
    • Moře symbolicky většinou vyjadřuje nepřehledný a nijak nekontrolovaný chaos – také pro Nejvyššího nejmenší problém (má moře stejně přečtené a pod kontrolou jako jakékoliv jiné prostředí).
  • Smrt: Poměrně záhadná entita – smrt je zde možná personifikována² ve smyslu: Když si smrt pro sebe někoho získá, je obtížné jí ho vyrvat. (Bůh to ale bez problému zvládne).
    • Smrt je zvláštní – běžně chápeme smrti jako princip, ne jako osobu.
    • Smrt zřejmě neexistuje jako taková (podobně jako neexistuje tma) – smrt rovná se nepřítomnost života. Kdyby nebyl život, neměla by smysl ani smrt.
    • Smrt vstoupila na zem po pádu Ř 5,12 Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt…; 5,14 Smrt kralovala od Adama až po Mojžíše…
    • Zřejmě jde o vyjádření myšlenky: Je naprosto jedno, o koho šlo a za jakých okolností zemřel – stejně bude vzkříšen a postaven k soudu.
  • Hádes: neboli šeól je poměrně záhadný prostor. Nicméně pravděpodobně jde o prostor, kde zemřelí lidé v určitém mezistavu čekají na své vzkříšení.
    • nejsou v bezvědomí, příležitostně jednají a mluví
    • ale chybí jim vitalita
    • jde o mezistav
    • teologické diskuze se vedou o tom, zda v šeolu čekají na své vzkříšení i křesťané (spíše se domnívám, že ano)
    • do šeolu sestoupil Ježíš v období mezi svou smrtí a vzkříšením.
• Slovo vydali navozuje představu nedobrovolného vydání (a opět personifikace smrti i hádesu): moře, smrt i hádes si své mrtvé chtěli ponechat, nebylo jim to ale Bohem umožněno.
• Opakovaně zaznívá informace, že každý bude souzen podle svých skutků – což je pro evangelikály (resp. evangelíky či protestanty) překvapující: Očekávali bychom, že lidé budou souzení podle své víry (ze skutků nikdo ospravedlněn nebude Ř 3,20 a Ga 2,16)
  • Vysvětlení je víceré:
    • Jednak víra patři mezi skutky – rozhodnutí uvěřit je skutkem.
    • Jednak věřící křesťané na tento Boží soud nepřijdou – minou jej (J 5,24 a Ř 8,1), netýká se jich.
    • Tato informace a tento soud se týká lidí, kteří nebyli konfrontováni s evangeliem. Ti budou pravděpodobně souzení podle toho, zda žili v souladu se svým svědomím.

14 A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero.

• Tato formulace opět navozuje personifikovanou představu jak o smrti, tak o hádesu.
• Překladatelé je navíc píšou s velkými písmeny (jako vlastní jména), čímž tuto představu podporují. Vycházejí zřejmě z toho, že v řečtině mají smrt i hádes před sebou určité členy (ta smrt, ten hádes), což tímto směrem může ukazovat (ne však nezbytně).
• Uvrhnout někoho do ohnivého jezera vypadá jako trest – je už tam šelma a ďábel. A trestat má smysl pouze osobu, ne neosobní entitu.
• Buď tedy jde o vyjádření toho, že smrt i hádes ztratily definitivně svou funkci – žádné umírání, žádný mezistav pro zemřelé.
• Nebo jak smrt, tak hádes mají své (démonické, jaké jiné) zástupce či správce – ti si své postavení velmi užívají: s chutí kosí lidi, s chutí je drží v polovědomí někde zavřené. To jim ale právě skončilo a oni sami končí na „smetišti dějin“.
  • Možná je jejich osud podobný osudu Babylona nebo Asýrie: Měli držet lidstvo mentálně při zemi, měli sloužit jako přechodná metla Božího hněvu – protože si ale své postavení příliš užívali a nad míru je zneužívali, budou na závěr smeteni.
• Nezbývá nám, než se znovu zamyslet nad smrtí. Co je vlastně smrt?
• Odpověď není elementární – snad biologicky je smrt nyní jasně definována jako nezvratné ukončení životních funkcí organismu, ztráta schopnosti udržovat homeostázu, spotřebovávat energii, vzdorovat entropii.
• Biologicky je smrt člověka chápána jako smrt mozková.
• Zástava srdce smrtí v pravém smyslu slova není – i když vzhledem k četným prožitkům blízkým smrti při srdeční zástavě jde zjevně z hlediska organismu i duše o závažný signál, že se smrti blíží.
• Bible mluví o smrti někdy vyloženě personifikovaně, ale pravděpodobně symbolicky:
  • V Ř 5,12 lze ještě smrt chápat jako princip, který byl do světa zaveden: „Skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt…“
  • ale již 1K15,26 mluví o smrti jako o nepříteli, který bude zničen („Jako poslední nepřítel bude zničen(a) smrt.“) – což může být rovněž symbolika.
  • Ř 5,14 „smrt kralovala…“ v.17 „…smrt kralovala skrze toho jednoho…“ – také může jít o vyjádření toho, že princip smrti byl univerzálně platný
  • 1K 15,55 „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?“ – jen vyjádření toho, že již neplatí, že smrt na každého dosáhne.
  • Iz 25,8 „Navěky pohltí smrt…“ 1K 15,54 „Smrt je pohlcena ve vítězství.“
• Ve Zjevení jsou ale nejméně dvě místa, kde Smrt vystupuje vyloženě jako osoba:
  • Zj 6,8 „…a jméno toho jezdce bylo Smrt a Hádes ho doprovázel…“
    • Hádes je v závěsu smrti (což je logické – smrt hádes zásobuje lidmi) a zřejmě také jede na koni.
  • Zj 20,14 „Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera.“
• Může jít opět o symboliku:
  • smrt jedoucí na koni symbolicky ukazuje na neochvějné uplatňování principu, že všichni umřou – při katastrofických dějinných událostech posledních časů hodně lidí najednou a předčasně.
  • smrt hozená do jezera pak symbolicky ukazuje na definitivní ukončení tohoto principu ve smyslu: Bylo to tak silné, tak univerzální, tak jsme se toho báli – a najednou je to pryč.
• Obecně je ale hození do ohnivého jezera ultimátním Božím trestem pro vzbouřence proti Němu – zatím tam skončil ďábel, šelma a falešný prorok. Za chvíli tam skončí nezapsaní v knize života (zřejmě tedy nevěřící).
• Jak se s tím srovnává, že najednou by tam měli smrt a hádes skončit pouze symbolicky?
• Řešení není nasnadě. Snad lze uzavřít, že nelze vyloučit, že za uplatňování principu smrti (a za správu říše zemřelých) jsou zodpovědné konkrétní démonické bytosti, se kterými se při závěrečném soudu Bůh rovněž vypořádá.

15 A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

• Nedovedu si představit nic „napínavějšího“, než čekání na výsledek vyhledávání v knize života. Jsem tam nebo ne? Pokud ano, jdu k Bohu, pokud ne, jsem navěky ztracen.
• Tohoto extrémního napětí nebude zřejmě ušetřen vůbec nikdo – i křesťané budou s třesením čekat, až příslušný anděl „nalistuje příslušnou stránku a jeho prst projede seznam“.
• Představa fyzického pobytu v ohnivém jezeře je tak extrémní, že mi nezbývá než doufat, že jde o symbolický obraz palčivého zoufalství z definitivního propásnutí šance.
  • Osobně nad tím raději příliš nepřemýšlím – doufám, že jde o symboliku, ale zároveň se neodvažuji s mávnutím rukou nebo přílišným nadhledem doslovnou možnost zpochybňovat.
• Jisté je, že všichni (ať už lidé nebo duchovní bytosti), kdo se proti Bohu aktivně vzbouřili nebo Jej odmítli, budou od něj nakonec definitivně separováni.
  • Je to ostatně logické: Lidé jsou svobodné bytosti – a nedává smysl, proč by si měl Bůh k sobě brát někoho, kdo o to nestojí³.

.

1. 1 TB = 1 000 GB
   1 TB = 1 000 000 MB ↩︎
2. S personifikací smrti si nápaditě „vyhrál“ Terry Pratchett ve svých knihách – četl jsem jich ale jen pár. Také Jára Cimrman (asi ve hře Švestka). ↩︎
3. Srv. podobenství o hostině. ↩︎