Žalm 23

Vít Šmajstrla

Žalm 23

1 Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

  • n.: strádat; 
  • Jde o nejznámější Davidův žalm. Alespoň v našem prostředí. Těžké říct, jestli je to oprávněné a co vlastně přispělo k jeho popularitě. V každém případě je optimistický, i když se nevyhýbá těžkým věcem.
  • Celý je postaven na obrazu pastýře pasoucího své stádo.
  • S tím měl David bohatou zkušenost – touto činností strávil drahně let svého života.
  • Pěkná a inspirativní je z tohoto hlediska kniha W. Filipa Kellera: Žalm 23 z pohledu pastýře ovcí.
    • Některé autorovy vhledy jsou bez osobní zkušenosti nezjistitelné.
  • Postavit Hospodina do role pastýře a sebe do role ovce jeho stáda je jedna ze základních lidských „dovedností1„.
    • Vyžaduje to pokoru, ale zase ne nějak přehnaně velikou – Hospodin nás přesahuje určitě více, než přesahuje pastýř svou ovci. (I když těžko říct, jak to poměřovat – člověk je jiný živočišný druh než ovce, ale to je Bůh proti člověku také).
  • Model (podobenství) ovce – pastýř je v Bibli používán poměrně často. Proč?
    • Protože pastevectví bylo v biblické době naprosto běžným povoláním. Všichni je znali, většina někdy i provozovala2. Pastevci byli praotcové Abrahám, Izák a Jákob, také Mojžíš i David.
    • Protože se na něm dá pěkně vysvětlit celá řada detailů vztahu. Jde totiž o vztah, vztah mezi Bohem a lidmi, který má mnoho společných bodů se vztahem pastýře a jeho ovcí.
  • Nejprve se zamysleme, jakými zvířaty jsou vlastně ovce – zjistíme, že nejde o nic lichotivého: ovce rozhodně nejsou nějakými premianty mezi zvířaty. Ničím nevynikají, neboť jsou:
    • poměrně hloupé, potřebují stálý dohled
    • bezbranné proti predátorům, potřebují ochranu
    • s tendencí k neposlušnosti
    • se špatnou orientací – tendencí ke zbloudění
    • stádní, mající strach z opuštění
    • neschopné samostatného života – potřebují vedení
    • toužící po bezpečí
  • Co pak dělá pastýř? Kombinuje více rolí:
    • zná ovce
    • vede, rozhoduje
    • svou autoritu prosazuje, vynucuje
    • dohlíží
    • pečuje
    • chrání
    • miluje
    • hledá
    • v extrémním případě nasazuje život.
  • Je důležité, aby pastýř byl dobrý – srv. Ez 34.
  • Vzorem dobrého pastýře byl Ježíš – sám se tak chápal, choval i nazýval.
  • Toto všechno můžeme mít na paměti, když čteme: Hospodin je můj pastýř.
  • Abych mohl se vší vážností vyslovit tuto větu, potřebuji, aby můj vztah k Bohu byl na poměrně pokročilé úrovni – abych si uvědomoval své „ovčí“ rysy (omezenost poznání, závislosti na Božím vedení a ochraně) a Boží ochotu a schopnost ujmout se role mého pastýře.
    • Jde do značné míry o věc našeho rozhodnutí – stát se Boží ovcí je naší volbou.
  • V okamžiku, kdy to člověk udělá – tedy „přihlásí se do Božího stáda“, udělá Boha svým pastýřem – může pak spočinout v klidu a říci sám sobě: nebudu mít nedostatek.
  • Jak je to možné? Protože Hospodin je jako pastýř lidí velmi schopný a naprosto spolehlivý: Kdo se mu svěří do stáda, má vyhráno.
  • Hospodin totiž stádo nevede pouze kolektivně – tam, kam potřebuje a kam je to pro stádo užitečné, ale každou svou ovci detailně zná a individuálně dbá na jejich potřeby.
  • Snad je dobré ještě zmínit, že dobrá výchova a vedení ovcí nerovná se rozmazlování či cpaní trávy do huby.

2 Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k (vodě na místech odpočinku.)

  • n.: odpočívat; 
  • n.: pomalu vede; 
  • h. vazbu lze chápat různým způsobem – n.: místům odpočinku u vody / občerstvující vodě;
  • Jestliže jsem učinil Hospodina svým pastýřem, má to pro mě celou řadu důsledků:
    • Již víme, že nebudeme mít nedostatek – píce, stravy tělesné i duchovní, vody, péče, zájmu, výchovy, smyslu, vztahů.
  • Pro ovci je uléhat na travnatých pastvinách vrcholem blaha – dostatek dobré stravy je na dosah hlavy. Aby se ovce dobře najedla, nemusí ani vstávat.
  • Jde i pro nás, pro lidi jistě o obraz fyzického zajištění. A to nejen v rozmezí „základu nutného k přežití“, ale o bohatý dostatek.
    • Nemluvíme tedy o minimální denní dávce suchého chleba a vody nutných k přežití, ale o all-inclusive bohatých švédských stolech.
  • Duchovně jde o obraz dostatečné dávky Boží slova nutné pro zdárný duchovní růst.
    • V tomto směru si my, křesťané žijící v ČR opravdu nemůžeme stěžovat na to, že by nás Bůh držel zkrátka nebo dokonce podvyživené: překladů Biblí máme k dispozici jako málokterý národ, kvalitní křesťanské literatury, různých vyučování a dobrých církví je ohromné množství.
    • Pokud je problém, pak jedině proto, že jsme všichni jako ovce tak přežraní, že už se nám ani nechce zvednout hlavu, abychom si trochu trávy ukousli.
    • Kazatelé nám musejí píci cpát do krku – a nám se někdy ani nechce polykat.
  • přivádí mě k vodě na místech odpočinku: pastýř se všestranně stará – vede své stádo nejen na bohatou pastvinu, ale stará se i o bohatý zdroj čerstvé vody.
    • Na takovém místě je jistě možno se oddat blaženému odpočinku.
  • Symbolicky bývá voda symbolem Svatého Ducha – Bůh o nás pečuje nejen po stránce přísunu duchovní potravy skrze Písmo, ale nešetří ani oživující přítomností svého Ducha.
  • Pokud takové ovce jen trochu chce, může se jí dařit opravdu dobře – je zdravá a silná.
  • Pokud křesťan jen trochu chce, má při bohatém zabezpečení duchovní stravou i Božím Duchem všechny předpoklady, aby duchovně rostl.

3 Obnovuje mou duši, (pro své jméno) mě vodí po pravých stezkách.

  • n~: mě (tak často v poetických knihách h. výraz duše s os. zájmenem); 
  • n~: kvůli své pověsti / jak odpovídá jeho pověsti (pro negativní příklad srv. kontext Nu 14:15); Ž 25:11;  Ž 31:4!; Iz 48:9; Iz 43:25 (kvůli sobě); Ez 20:9. Ez 20:14
  • Jr 50:7; pro použití h. spravedlnosti srv. Př 2:9 – dobré („dobra“); Ž 4:11 – přímých („přímosti“); Př 8:20 a Gn 24:48; Dt 32:12; Neh 9:12 b Ž 17:5
  • Obnovuje mou duši: Naše duše potřebuje obnovovat? Nepochybně. Co to ale obnáší?
    • Sloveso obnovit znamená též vrátit zpět, navrátit, znovu postavit na nohy.
    • Nejde zřejmě o zlepšení nálady či psychické pohody.
    • Jde o Boží pomoc v situaci, kdy se naše duše unaví, vyčerpá, zhroutí (zkolabuje), rozpadne či dezorientuje. To se může stát z mnoha příčin (strach, starosti, tlak, vina, zklamání, nemoc a milion dalších příčin). Bůh se nás dotkne, my se znovu nadechneme, sebereme sílu a znovu vykročíme.
    • Protože duše má mnoho co do činění s dechem, může jít o popis situace, kdy už už přestáváme dýchat, ale Bůh na nás foukne a rozdýchá nás – a my začneme dýchat normálně.
      • Podobně to dělají porodníci, když jim nezačne dýchat novorozenec – fouknou mu do tváře nebo do nosu.
      • Říká se dokonce, že ovce, která se nešťastnou náhodou převrátí na záda, se neumí přetočit zpět a zahyne. Pastýř jim musí přetočit zpět a rozdýchat.
  • vodí po pravých stezkách: chození po stezkách je tradičním obrazem lidského života. To, co v životě zažíváme, čemu se věnujeme = stezka našeho života. Je pro nás klíčové, abychom dělali to, co pro nás plánuje Bůh, a nikoliv to, co chceme my.
    • Platí to samozřejmě i pro ovce, zvířata – když chodí po špatných stezkách (vybírají si je samy nebo je vodí špatný pastýř), výsledkem je nedostatek pastvy, nekvalitní strava, úrazy, predátoři aj. nebezpečí.
    • Špatný pastýř je buď nekompetentní (nerozumí ovcím ani své práci) a/nebo mu na ovcích nezáleží.
    • Dobrý pastýř je opakem.
  • pro své jméno: Proč se dobrý pastýř tak dobře stará o své ovce?
    • Není to proto, že by ony byly tak úžasné nebo proto, že by si péči zasloužily (ve skutečnosti jsou ovce zvířata „nic moc“, poměrně hloupá a svéhlavá).
    • Pastýř to dělá kvůli sobě – protože takový je a protože chce, aby o něm bylo známo, že jeho stádo je v pořádku.
    • Primárním cílem je, aby se říkalo: Ten pastýř XY, ten se ve své práci opravdu vyzná! Nikoliv tedy: Podívejte se na ty ovce pastýře XY – to jsou kousky, co? To se mu to pase, když se stará o takové výstavní kusy!
    • Není pochyb o tom, že stádu dobrého pastýře se vede dobře – jde ale o důsledek kvalit pastýře a nikoliv ovcí. (Někdy dokonce navzdory kvalitám ovcí).

4 I kdybych šel údolím (nejhlubší tmy,) nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují.

  • Tradiční překlad slovy „stínu smrti“ vychází z jiné etymologie slova. Při zkoumání výskytu slova na jiných místech se zjevně ukazuje, že toto chápání h. kořene slova lépe odpovídá spojení s jinými výrazy pro tmu či protikladně pro úsvit; 
  • n.: hůl / klacek . [Tento předmět byl symbolem autority i prostým nástrojem obrany, trestání či práce. Používali ho také pastýři při počítání, vedení i ochraně ovcí. H. výraz dobře postihuje ang. pojem „rod“.
  • [dřevěná hůl (delší nežli předchozí předmět), která se někdy používala jako opora;
  • n~: uklidňují; [hůl je zde asi míněna jako výraz jistoty a bezpečí, které pastýř (Bůh) poskytuje v nebezpečných situacích;
    • Poznámky ČSP disponují množstvím zajímavých odkazů, které jsem zde promazal.
  • Mohli bychom snadno nabýt dojmu, že být ovcí dobrého pastýře znamená mít se navždycky a jen dobře – povalovat se místech s nejlepší travou a nemít žádné starosti.
  • Ovce by si řekla: Když mám tak schopného a laskavého pastýře, budu mít snadný a příjemný život.
  • Člověk by si řekl: Když je mým pastýřem samotný všemohoucí a vševědoucí Bůh, nemůže se mi nic stát, nebudu už nikdy muset nic řešit.
  • Ale ouha: jednoho dnes pastýř zamíří do nehostinných temných míst bez trávy a vody. Ovce jsou v šoku. Ovce jsou vyděšené, ovce jsou unavené, ovce jsou hladové.
  • Jediné, co jim v takové chvíli zůstává, je pastýřova přítomnost. Důvěra, že ví, co dělá a že situaci zvládne. Že je kritickými místy provede.
  • Přesně tak tomu je i u křesťana, když prochází těžkými životními obdobími nebo dokonce čelí smrti – jediné, co nám pak v životě zůstává, je důvěra, že Kristus nám neopustil, že je s námi a že ví, co dělá.
  • Můžeme se ptát – proč proboha pastýř tahá svoje stádo na výlety po údolích bez světla, žrádla a vody?
  • Důvody mohou být v zásadě tři:
    • Za prvé: Ovce nejsou vším, co pastýř řeší. Pastýř je účasten vyššího příběhu, starat se o stádo není jeho jediným posláním. Má i jiné povinnosti. Ovce jsou pro něho důležité, ale nejsou pro něj vším.
      • jeho stádu může hrozit nebezpečí od predátorů (v kraji se přemnožili vlci, přitáhli medvědi, krajem táhnou rabující vojska).
      • Možná pastýř potřebuje navštívit své rodinu, pomoci příteli, oženit se, prodat vlnu na trhu, navštívit chrám nebo cokoliv jiného. A to vyžaduje přesun, někdy i přes nepříliš hostinná místa.
      • Co tom všem ovce vědí? Mají k tomu co říci? Vůbec nic!
    • Za druhé: Může jít pro ovce o cvičný pochod. Pohodlí ovcí není nejvyšší hodnotou – to by ovce pouze ležely, žraly a tloustly.
      • Pastýř se o své stádo stará komplexně, dbá nejen o dostatek potravy, ale i o jejich dobrý psychický a fyzický stav včetně „morálně-volních vlastností“.
      • Dosáhnout toho, aby ovce byly v dobré kondici, vyžaduje trénink: chůzi, překonávání nepohodlí a námahy, naučit se přemáhat. Jinak by se stádo stalo pouze skupinou líných rozmazlených sobců.
    • Za třetí: V životě obtížná období přicházejí. Sebelepší pastýř nezajistí, že na ovce nikdy nepřijdou problémy, nemoci nebo smrt.
      • Když se něco takového stane (třeba onemocním) nebo mi hrozí smrt, je důležité vědět, že pastýř je i v této situaci se mnou.
  • Zajímavé je, co Davida/ovci v těchto obtížných časech (kromě pastýřovy přítomnosti) povzbuzuje (potěšuje): pastýřovo žezlo a hůl.
    • Jde totiž o pastýřovy nástroje k ovládání ovcí – o nástroje moci, autority, nadvlády a prosazování pastýřovy vůle.
    • Co je na nich uklidňujícího? To, že na mě pastýř uplatňuje tyto nástroje, svědčí o tom, že patřím do jeho stáda.
    • Kdybych byl cizí nebo divokou ovcí, pastýř by se o mě nestaral (což by byl nutně můj konec – jak jsme již řekli, ovce bez pastýře nejsou schopné přežít).
    • Jsem-li korigován, někdy i přetáhnut prutem nebo násilím přitažen (zahnutou) berlou je to uklidňující ujištění, že pastýř je blízko a že se o mě zajímá.
    • Svoboda je zdánlivě lákavá – ve skutečnosti je znakem nezájmu a vede do zkázy.

5 Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká.

  • Metafora se náhle mění – v prostředí hostitele a hosta];
  • h.: přede mnou;
  • [olej byl symbolem radosti při slavnostních příležitostech a pomazání obvyklým způsobem, jak uctít hosta na hostině; 
  • h.: je nadbytek;
  • Temné údolí ale není pro ovce finální destinací – tou je hostina.
  • Být pozván na hostinu je samo o sobě fajn – ale hostina před zraky nepřátel má ještě přidanou hodnotu zadostiučinění: Nepřátelé se musejí dívat na to, jak se jejich nenáviděný nepřítel má dobře.
    • Satan a všichni Boží nepřátelé se jednou budou muset dívat na hostinu svatých v nebi; na svatbu beránkovu s církví.
    • Bude to pro ně nesnesitelně bolestivé, protože budou vědět:
      • že tam sami také mohli být, ale nechtěli.
      • že účastníci hostiny jsou „horší“, než ti, kdo zůstali venku
      • a že už to nejde napravit
  • Mazání hlavy olejem je, jak je uvedeno v poznámce ČSP, způsobem, jak uctít hosta. A děje se to opět veřejně a ostentativně.
    • Pro křesťany jde opět o obraz slavnostního setkání s Kristem.
    • Při této příležitosti si vždycky vzpomenu na scénu z posledního dílu Pána prstenů, kde všichni pokleknou před Frodem a Samem a vzdají tak hold jejich roli v příběhu vítězství.
  • Přetékající kalich je obrazem abundantní marnotratné štědrosti. Zahrnování dobrém a přízní nad míru.
    • Tak svá dobra „přiděluje“ Bůh – ne po kapkách, ne podle zásluh, ne podle potřeb, ale nadbytečně, až přetéká.
    • Stejně přetékají prameny živé vody/Svatého Ducha ze srdcí věřících (J 7,38)

6 Dobrota a milosrdenství mě budou jistě provázet po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet do Hospodinova domu.

  • h.: Dobro; srv. příbuzný h. výraz – Ž 25:7; Ž 27:13; Ž 31:20; Neh 9:25; Oz 3:5
  • h.: pronásledovat; [výraz postihuje ojedinělým spojením naprostý zvrat okolností – namísto pronásledování nepřáteli ho nyní bude stále „pronásledovat“ blaho (či blahobyt) a Boží laskavost a přízeň]
  • LXX, Vul a další čtou TM: wešabtí jako wešibtí – bydlet / přebývat;
  • David opouští jakákoliv podobenství a mluví napřímo:
    • Ať mě potká v životě cokoliv, mohu si být jist, že se mnou až do konce bude Boží přízeň (dobrota a milosrdenství), že Hospodin se na mě bude dívat laskavě a vstřícně, jako na svou ovci, na své dítě.
    • A já po celou dobu svého života na Boha nezapomenu.

.

  1. V pedagogice je moderní (i když mezi učiteli neoblíbený) pojem „kompetence“. ↩︎
  2. Můžeme se zamyslet nad tím, jaká podobenství by David nebo Ježíš používali v dnešní době, kdy by podobenství o pastýři málokdo rozuměl. Částečně se o takové aktualizační parafráze pokouší Alexandr Flek ve své Parabibli. ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení