Žalm 19

1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

• Autor nepochybný. Určeno k reprodukci nejlepšími profesionály.
• Pro mě je tento (a další žalmy) hudebně navždy spojen s krásným zhudebněním skupiny Oboroh.

2 Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. 

• Jde o obraz vyjadřující to, že krása stvořeného světa jasně vypovídá o velikosti, kráse a šikovnosti svého Stvořitele.
• Kdo se dívá na západ slunce – a nemá za jeho krásu komu poděkovat, je ubožákem.
• Připomíná mi to kreslený vtip, který jsem kdysi viděl – bohužel ho neumím nikde dohledat: Dva lidé pozorují nádherný západ slunce nad mořem. Jeden povídá druhému: „A co vás nevěřící vlastně napadne, když vidíte něco takového? Že je to hezké nebo tak něco?“
• Osobně jsem velmi rád, že při pozorování krásy světa mohu ocenit Tvůrce.
  • Zažívám to poměrně pravidelně při cestách do a z práce, kdy jezdívám podél řeky – když pozoruji ranní opar nad loukami, listí zbarvené podzimem, atp., je přirozené si říci: „Bože, to se ti fakt povedlo“.
  • Pokud má Tvůrce s námi lidmi podobné „povahové rysy“¹, taková „pochvala“ Jej zřejmě potěší.

3 Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání. 

• n.: chrlí; n~: předává;
• Tento verš mám naopak spojen s Lysou horou – na jejím úpatí pod hotelem Bezruč (což je jedno z frekventovaných míst, odkud se začíná výstup) je na jedné opuštěné budově velkými písmeny nasprejováno: „Jeden den poučuje druhý“. Jde nepochybně o citát tohoto žalmu. Překlad je poměrně přesný, ale žádnému známému překladu neodpovídá – což je zajímavé. Kdo jej tam pomocí šablony nasprejoval a proč?
• Jakou informaci si dny a noci navzájem předávají?
• Vylévat řeč údajně znamená chrlit, předávat nebo též „prýštit“, „přetékat“ – zdá se tedy, jako by den přetékal potřebou sdělit zážitky, které během svého trvání „viděl“.
• Sdělovat poznání“ by pak mohlo znamenat „zjevovat vnitřní porozumění“ – předání toho, co z prožitého a viděného lze vyvodit.
• Historie má svou kontinuitu, vyvíjí se. Všechno, co se na světě odehrává, má svůj význam a zapadá do Božích plánů.

4 Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet.

• Nejde o slova či řeč v lidském smyslu slova.
• Zřejmě jeden den nepotřebuje vydávat report ve smyslu: „Den pátého března 1725 předává službu dni šestého března: Během mé služby se nic zvláštního nestalo“
• Co si tedy dny neverbálně sdělují? Něco se dozvídáme v dalším verši.

5 Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan.

• čteno s LXX, Pš, Vul (qólam); TM čte (qawam): měřicí šňůra;
• tj. nebesích;
• Tím, kdo na nebesích Slunci „postavil stan“ (umístil je tam), je samozřejmě Bůh.
• Básnickým jazykem se dozvídáme, že hlas dnů a nocí, hlas rytmu střídajícího se běhu Slunce a Měsíce vydává signál do celého světa. Nejde o signál verbální, ale o připomenutí, o tiché svědectví, které vydává stvořený vesmír svou krásou, pravidelností, zákonitostmi a rytmem.
  • Srv, Ř 1,20: „Jeho neviditelná moc a jeho věčné božství jsou totiž od stvoření světa viditelné, když lidé přemýšlejí o jeho díle.“

6 Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou. 7 Od konce nebes vychází a ⁽obíhá opět ke konci;⁾ před jeho žárem se nic neskryje. 

• h.: jeho vycházení;
• h.: jeho oběh do jejich konců;
• Pokračuje óda na Slunce – je naprosto suverénní, neovlivnitelné.
• A světlo obecně má také pozoruhodné vlastnosti – je např. pozoruhodné, jak málo fotonů stačí, aby „zahnalo“ tmu.

8 Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost.

• n~: nezkušeným / jednoduchým;
• David mění téma – následuje několik nadšených „konstatování“, kde se David inspirovaně rozplývá nad dokonalostí a krásou Božího slova.
• Hospodinův zákon je ryzí – bezesporu. Hospodin hovoří vždy „napřímo“ a bez příměsí.
  • Hospodin na rovinu říká, jak si představuje pravdu a dobro, jakými zákonitostmi se řídí život v Jeho království.
  • Lidská řeč je naproti tomu často zaneřáděná příměsemi, neupřímností či dvojsmysly.
• Hospodinův zákon obnovuje duši: Zabývat se Hospodinovým zákonem má na lidskou duši hojivý efekt. Naše duše je pokroucená, zrádná, kalná, s tendenci ke korupci a deformacím.
  • „Přemýšlení nad Božím přemýšlením“ naši duši srovnává do Božího kadlubu.
• Hospodinovo svědectví je spolehlivé: Na této zemi je málo opravdu spolehlivých věcí, spíše žádné. Spolehlivé je pouze to, co vychází z Božích slov.
  • Za spolehlivé např. lze mít, že den střídá noc – ale i na to se lze spolehnout proto, že to tak ŘEKL (zadefinoval, určil) Hospodin.
• Hospodinovo svědectví prostým lidem dává moudrost: Moudrost nesouvisí až tak s inteligencí, jako spíše s tím, jestli si lidé „zvnitřní“ Boží slova.
  • Inteligence ve skutečnosti nevypovídá o ničem – velitelé koncentračních táborů byli inteligentní, ale velmi nemoudří. Mnozí prostí věřící jsou ve svém uvažování a jednání naopak velmi moudří.

9 Hospodinova přikázání jsou přímá, obšťastňují srdce. Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo.

• Pokračuje Davidova „óda na Bibli“.
• Hospodinova přikázání jsou přímá – přímá je podobné předcházejícímu „ryzí“: Bůh mluví na rovinu, jednoduše, jasně, bez háčků a bez příkras.
• Hospodinova přikázání obšťastňují srdce: Přemýšlet nad Hospodinovými slovy je „fajn“ – zábavné a příjemné.
  • Pronikat do Božího myšlení (každý příkaz odhaluje střípek Božího charakteru) je vzrušující.
• Hospodinův příkaz je vytříbený: Než něco Bůh vypustí z úst (nebo nechá zapsat do Bible), dobře si to promyslí. V Bibli není nic „jen tak“. Bůh neplácá ani neplýtvá slovy.
• Hospodinova přikázání dávají očím světlo: V tomto světě neexistuje jiný pevný orientační bod, jiný maják, než Boží slovo.
  • Bez Božího slova neexistuje objektivní pravda ani dobro, vše je rozbředlé, tekuté, postmoderní. Není se čeho chytit, není na čem stavět myšlenkové konstrukce, není jak pátrat po smyslu.

10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá.

• n.: Bázeň před H.; 
• n.: nařízení;
• n.: zcela;
• Hospodina bázeň v dnešním chápání je respektem, rozhodnutím brát Boha vážně, zabývat se Jeho myšlením a názory.
• Kdo k Bohu takto přistupuje, dělá dobře – jeho přístup je čistý snad ve smyslu, že to dělá kvůli Bohu samému, bez postranních úmyslů.
• Takovýto přístup bude oceněn a toto ocenění bude trvalé. Respekt k Bohu nikdy nebude zahanben.
• Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá – bezesporu. Bůh ví, co dělá a když už něco udělá, lze se spolehnout, že to bylo fér a že to obstojí.

11 Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve.

• Hospodinova rozhodnutí a respekt vůči nim jsou dále:
  • žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata: Peníze jsou fajn (a hodně peněz ještě lepší), ale žít v respektu vůči Bohu a Jeho rozhodnutím, je moudřejší životní přístup, než shromažďovat peníze.
  • jsou sladší než med, med tekoucí z plástve: Respektovat Boha a zabývat se Jeho rozhodnutími je nejen moudré, ale také příjemné, zajímavé, vzrušující, zábavné.

12 Ano, tvůj otrok se jimi nechává varovat, dbát na ně přináší hojnou odměnu.

• „Já to tak dělám“, říká David. „Já, Bože, Tvé názory sleduji a beru je vážně“.
• A sklízím z toho užitek – můj život se díky tomu vyvíjí zdárně a úspěšně.
• Úspěšněji, než by odpovídalo mým schopnostem nebo pouhému počtu pravděpodobnosti.
• Někdy je v Božích rozhodnutích obsaženo varování: Není totiž nic neobvyklého, že se člověk vydává špatným směrem a potřebuje korekci.
• Nechat se korigovat je základní křesťanskou dovedností – nikdo z nás není schopen jít za Bohem bez odchylek. Varování / korekce potřebujeme.
  • Reakce na Boží korekci se nazývá pokání. Pokání znamená srovnání našeho kurzu s Božím kompasem.

13 Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých

• [řečnická otázka navozuje odpověď: Nikdo není morálně bezchybný, prost i omylů z nevědomosti]; 
• tj. hříchů spáchaných v nevědomosti; 
• Opravdu dobrá řečnická otázka: Kdo z lidí je schopen objektivně hodnotit své jednání? Odpověď je jednoznačná – nikdo.
• Žijeme v iluzích a chybných úsudcích dokonce sami o sobě, o svém jednání i o svých motivech. Potřebujeme zrcadlo zvenčí.
  • David jistě může narážet na své katastrofální selhání s Batšebou a Uriášem, kdy mu do Nátanovy konfrontace vůbec nedocházelo, že udělal něco špatného.
• David stojí o to, aby sám na sebe měl pohled realistický. Nepřeje si žít o sobě v iluzi.
• Jde o odvážné rozhodnutí – když Bůh začne odhalovat náš skutečný stav, jde o enormně bolestivý proces. Nic není tak nepříjemné, jako když o sobě začneme zjišťovat, jací skutečně jsme.
• Jak nás našich skrytých pochybení vlastně Bůh může zbavit? Poměrně jednoduše – On nám je ukáže a my je vyznáme a opustíme. A je to. Nic složitého, a přesto jedna z nejobtížnějších věcí na světě.

14 a zdržuj svého otroka i od těch troufalých, aby mě neopanovaly. pak budu ryzí a prost velikého přestoupení.

• Když nám Bůh ukáže naše skrytá přestoupení (a my je opustíme), nejsme ještě za vodou. K dokonalosti máme stále nesmírně daleko.
• Hrozí nám ještě přestoupení troufalá – tedy ta, u kterých si uvědomujeme jejich špatnost, ale arogantně na nich trváme.
• Opět nejde o nic neobvyklého, ale o běžnou věc – často si arogantně držíme hříchy, o kterých dobře víme, že nejsou v pořádku.
• Někdy to může být způsobeno naší arogancí, jindy je to způsobeno tím, že nás naše hříchy opanovaly – tedy nejsme schopni se jich zbavit.
  • Potřebujeme k tomu pomoc zvenčí.
• Pokud se odřekneme všeho, co nám Bůh o nás samých špatného zjeví, a pokud si necháme pomoci ve věcech, které nezvládáme, přiblížíme se ideálnímu stavu – tím není dokonalost, ale otevřenost – ryzí nezkalený vztah s Nejvyšším.
  • V této „disciplíně“ byl David příkladný – byl k Bohu zcela otevřený, nechával se korigovat a svůj vztah s Hospodinem si nikdy nenechal zproblematizovat.

15 Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!

• Bůh je jedinou naší nadějí na vykoupení a jediným pevným bodem / skálou našich životů.
• Když přemýšlíme v podobných intencích jako David zde, jsou Bohu naše přemítání a mluvení příjemné. Takovouto komunikaci má rád.
  • Bůh naopak nestojí o formalismus, pokrytectví nebo náboženské úkony. To vše je Mu naopak z duše protivné.

.

1. Což zřejmě má – přes deformaci hříchem jsme stvořeni k Jeho obrazu. ↩︎