1 Toto praví Hospodin: Zachovávejte právo a (jednejte spravedlivě,) protože brzy přijde má záchrana a bude zjevena má spravedlnost.
- h.: konejte spravedlnost;
- Když Bůh manifestuje svou moc, znamená to vyřešení mnoha problémů – osvobození zajatých, utištěných, různě trápených. To je pro mnohé dobrá zpráva.
- Zároveň ale Boží přítomnost „zvyšuje laťku“ – Boží světlo způsobuje, že hříchy vycházejí na povrch a to, co dříve nevadilo, najednou vadí.
2 Blahoslavený je člověk, který to činí, a lidský syn, který se toho drží; který zachovává sobotu před znesvěcením a střeží svou ruku před pácháním čehokoliv zlého.
- Je nanejvýš prozíravé se na Boží příchod připravit.
- Být při Jeho příchodu na „správné“ straně tedy na straně těch, kdo Boha uctívají a poslouchají.
- Kdo kde stojí, se pozná poměrně snadno – podle toho, zda člověk poslouchá Boha.
- Určitým „shrnujícím“ a lehce hodnotitelným měřítkem poslušnosti bylo tehdy dodržování soboty.
- Živý vztah k Bohu je indikován dvěma způsoby:
- dodržováním soboty
- a vyhýbáním se zlému
- Prorok (a Bůh) je považují za shrnující ukazatele celkového vztahu člověka k Bohu.
- Platí tyto „indikátory“ i dnes? Nebo byly nahrazeny ukazateli jinými?
- Řekl bych, že platí – Ježíš zdůrazňoval (nejjasněji ve 14. kapitole Janova evangelia), že láska k Němu se pozná podle zachovávání Jeho slova: ‚Kdo mne miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. Slovo, které slyšíte, není mé, ale Otcovo, který mne poslal.‘
- Dodržování soboty v dnešním smyslu slova by se nejspíše dalo ztotožnit s návštěvou (většinou nedělních) bohoslužeb.
- Nedá se jednoduše říci, že kdo nechodí na bohoslužby, nepatří Kristu – o silný ukazatel vztahu k Bohu ale podle mých zkušeností jde.
3 Ať neříká cizinec, který se připojuje k Hospodinu: Hospodin mě jistě oddělí od svého lidu. A eunuch ať neříká: Hle, jsem suchý strom.
- h.: syn cizince; [díky dílu H. otroka už nejsou vyloučeni ze společenství Božího lidu příslušníci žádných národů, jak tomu bylo dříve];
- Jde o dvojí povzbuzení pro „znevýhodněné skupiny“:
- Již ve starozákonní době se našlo dost cizinců, kteří rozpoznali, že izraelský Hospodin je tím pravým Bohem Stvořitelem a zatoužili se k Božímu lidu připojit.
- Až na výjimky (Amónci a Moábci) to bylo možné.
- Někdy to nebylo hned (Edómci a Egypťané ve třetí generaci) a nebylo to snadné (obřízka, dodržování Zákona).
- Cizinci mohli mít pochybnosti, zda je jejich touha vůbec naplnitelná, zda o nich Bůh ví a zda jejich snahu oceňuje. Zde se jim dostává silného ujištění, že Hospodin jejich snahu oceňuje a že je přijme.
- Situace eunuchů byla také tristní – život bez naděje na vlastní potomstvo se jim jevil beznadějný a smutný. Suchý uschlý strom bez mízy nemá naději, že by se ještě někdy mohl zazelenat nebo dokonce přinést ovoce.
- Eunuchové podle Zákona navíc měli zakázaný přístup na bohoslužby: Dt 23,2 Ať nevejde do Hospodinova shromáždění ten, kdo má rozdrcená varlata či odříznutý mužský úd.
4 Neboť toto praví Hospodin o eunuších, kteří zachovávají mé soboty, zvolili si to, v čem mám zalíbení, a drží se pevně mé smlouvy:
- Víme, že Hospodin velmi oceňuje, když Jej někdo hledá a slouží Mu.
- Oceňuje to tím více, čím větší překážky u toho musí překonat.
- Eunuch má předpoklady pro to, aby Boha nehledal a nesloužil mu.
- Může Bohu vyčítat se postižení
- Může být zahořklý a závistivý
- Aby toho nebylo málo, sám Boží Zákon mu klade zvláštní nepřekonatelné překážky – i kdyby chtěl, v Chrámu Bohu sloužit nemůže.
- Je toho více, než dost, aby takto postižený člověk Boha ignoroval nebo Jej dokonce neměl rád.
- Pokud přesto po Bohu touží a hledá Ho, je to obdivuhodné a Bůh to velmi oceňuje.
- Jak může člověk vyloučený z bohoslužby projevit svou lásku k Bohu? Dodržováním soboty a pevným držením se Boží smlouvy – tím, že dělá to, co je mu umožněno. Do Chrámu k obětování takový člověk přístup neměl, ale sobotu a jiná ustanovení Zákona dodržovat mohl.
- Jde o obecný a krásný princip: Ať je má situace jakákoliv, ať jsem jakkoliv hendikepován – když chci Boha uctívat a sloužit Mu, mohu.
Znal jsem člověka upoutaného na lůžko úplným ochrnutím - mohl částečně hýbat jen jedním prstem na ruce. V ústavu, kde o něj bylo pečováno, se pod vlivem věřící sestry obrátil a nechal se pokřtít. Jeho život byl pak velkým svědectvím.
- Platí to i naopak – výmluvy typu: Kdybych byl zdravý, to bych ti , Bože, sloužil, ale takto nemohu – jsou plané.
- Platí obecná absolutní zásada: NEEXISTUJÍ OKOLNOSTI, KTERÉ BY NÁM MOHLY ZABRÁNIT SLOUŽIT NAPLNO BOHU.
- Pokud tvrdíme, že okolnosti nám nedovolují jít plně za Bohem, jde VŽDY o výmluvy.
- Eunuch má všechny předpoklady utápět se v hořkosti a sebelítosti – pokud to nedělá, Bůh to velmi oceňuje.
5 Dám jim ve svém domě a mezi svými hradbami (místo a jméno) lepší než synů a dcer, dám jim věčné jméno, které nebude zmařeno.
- n~: službu / autoritu a jméno; n.: pomník a jméno; [h. jad wa-šem (srv. název památníku holocaustu v Jeruzalémě!)]; n.: pověst / věhlas;
- Ve svém domě a mezi svými hradbami znamená „u sebe“, u Boha, v Jeho přítomnosti, v Jeho království. Bůh slibuje, že kleštěnci, kteří po Něm touží a Jemu slouží, skončí v Jeho blažené přítomnosti, a to dokonce v lepších „pozicích“, než ostatní.
- Čím větší překážky musí člověk při cestě za Bohem překonat, čím horší má startovací pozice, tím větší cenu to v Božích očích má.
- Skončí tam, přestože teoreticky by tam vlastně být neměli – jejich startovací pozice jim vstup do Boží přítomnosti neumožňovala. „Protlačili se“ do Božího království – a opět – dokonce na lepší pozice, než ti, kdo do království přirozeně patří.
- To, že se někdo „protlačí k Bohu“, navzdory okolnostem nebo obtížím, je v Bibli časté a vyzdvihované. Případů je „neurékom“ (je zajímavé, že nejprve mi začnou „naskakovat“ případy žen:
- úžasná Syrofeničanka odmítající přijmout Ježíšovo odmítnutí;,
- žena s krvotokem proti všem pravidlům se prodírající davem;
- Rút odmítající opustit Noemi (Moábci měli zcela uzavřenu možnost připojení k Izraeli!!);
- Ester těžící maximum ze svého postavení harémové konkubíny;
- Rachab z prokletého města; určeného k zániku
- a stovky dalších. V rodině opomíjeného Davida si Bůh pro sebe přímo „vytáhl“ (abych zmínil alespoň jednoho muže).
- Svým způsobem jde o obecný princip – většina křesťanů pochází z nějaké „nepravděpodobné“ skupiny. Určitým způsobem jde o Boží „politiku“, cílený přístup vybírání svých následovníků – jak si všiml Pavel v 1K 1,26n: Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, 29 aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. (Pavel zde i vysvětluje, proč Bůh „loví“ v takovýchto problematických vodách.
6 Také cizince, kteří se připojují k Hospodinu, aby mu sloužili a aby milovali Hospodinovo jméno, aby byli jeho otroky, kteří všichni zachovávají sobotu před znesvěcením a drží se pevně mé smlouvy,
- h.: syny cizince;
- h. výraz je převážně používán pro službu kněží Hospodinu, pouze zřídka službu králi či modlám;
- O zbožných cizincích mluví Hospodin s láskou a oceněním. Definuje je šesti atributy – jako ty, kdo:
- se připojují k Hospodinu
- s cílem, aby mu sloužili
- a aby milovali Hospodinovo jméno
- aby byli jeho otroky
- aby zachovávali sobotu před znesvěcením
- drží se pevně mé smlouvy
- Nestačí se tedy k Bohu připojit, ale je třeba aby se toto připojení projevilo v životě službou a neochvějným zachováváním Zákona a smlouvy.
- Jde o „jakubovský“ princip: Víra bez skutků je mrtvá.
7 ty přivedu na svou svatou horu a rozradostním je ve svém domě modlitby; jejich zápaly a jejich oběti budou vystupovat pro zalíbení nad mým oltářem. Vždyť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.
- Mezi nepravděpodobné skupiny pro hledání Boha patří i pohané, cizinci či ne-židé.
- I jejich úsilí Bůh bude bohatě odměněno:
- Budou s Bohem
- Budou tam zažívat radost
- Jejich oběti budou Bohem oceněny – jak jsme již říkali: Čím více musí člověk při své cestě za Bohem obětovat, čím větší překážky musí překonat, tím větší je Boží ocenění a odměna.
- Bůh takové lidi dává za příklad ostatním.
- Boží dům je otevřen pro všechny lidi bez rozdílu původu či národnosti. Bylo tomu tak vždy, ale v období Staré smlouvy byla tato skutečnost poněkud překrytá Božím jednáním s židovským národem.
- Po Kristově vzkříšení se široce otevřelo „okno příležitosti“ i pro ostatní.
8 Výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zapuzené Izraelovy: Ještě mu k jeho shromážděným shromáždím další.
- Zde změna tématu (a v dalším verši naprostá změna tónu).
- Bůh se o svůj lid stará – dobře ví o tom, kdo byl od Izraele z nějakých důvodů oddělen či zahnán.
- Mohlo jít o oddělení vlivem nepřátel nebo i o vnitřní vlivy, např. když svým chováním některé „ovce“ zapudili špatní vedoucí.
- Bůh již se shromažďováním začal a hodlá v něm pokračovat.
9 Přijďte se nažrat, všechna polní zvěři, všechna zvěři lesní.
- Následuje výlev Božího hněvu vůči špatným pastýřům – tedy židovským autoritám.
- Hodlá je potrestat smrtí a jejich mrtvoly nechat ležet na pospas.
10 Všichni (jeho strážní) jsou slepí, nic nevědí; všichni jsou němí psi, neumějí štěkat. Hekají, leží, milují dřímotu.
- var.: strážní mého lidu;
- var: + a nechápou;
- míněni hlídací psi, kteří mají střežit stádo;
- n. (o lidech): blouzní;
- Celý obraz směřuje k jednomu: Strážci či hlídači, tedy ti, kdo mají hlídat a včas varovat, na své poslání „kašlou“.
- Hlídací pes u domu má štěkat, když hrozí nebezpečí. Pokud to nedělá – navíc z pohodlnosti a lenosti – neplní svůj úkol.
- Izraelské náboženské autorit měly včas rozpoznat, že národ opouští Hospodina a že mu tedy hrozí Boží tresty. Měly být hlasitě slyšet, když Izraelci více a více porušovali Zákon.
- Proč vlastně vedoucí svou roli strážců neplnili? Nechtělo se jim. Měli se dobře a nechtěli své pohodlí narušovat nebo riskovat.
- Jde o obecný problém, kterého jsme byli svědky mnohokráte i v historii křesťanské církve – všichni reformátoři, poukazující na nešvary vždy naráželi na odpor dobře usazeného „establishmentu“.
- Nemusíme se vracet hned k Husovi, na podobné problémy narážíme v každém křesťanském sboru a církvi i dnes – je totiž mnohem pohodlnější a snazší před nešvary zavřít oči, než na ně upozorňovat.
- Ti, kdo přinášejí kritiku, nejsou nikdy oblíbení.
11 Ale jsou to psi hltaví, neznají nasycení. A to jsou pastýři! Nemají porozumění. Všichni se obrátili na svou cestu,(všichni bez výjimky) k svému nekalému zisku.
- h.: muž od svého konce k druhému;
- U těchto špatných pastýřů je situace komplikovaná tím, že jim jde vyloženě o vlastní zisk – chtějí se ze své funkce mít dobře.
- Zisk je to jediné, co je zajímá – a nejen to: nikdy nemají dost.
- Mají se starat o stádo, ale jediné, o co jim skutečně jde, je, co z toho budou mít.
- Důležitá věc, kterou Bůh od svých pastýřů očekává, je porozumění – alespoň elementární snaha svým ovcím rozumět, chápat jejich potřeby.
- A také snahu porozumět tomu, co to znamená být pastýřem.
12 Říkají: Přijďte, přinesu víno, zpijeme se pivem a zítřejší den bude jako tento a ještě mnohem větší.
- Špatní pastýři takto ale vůbec neuvažují – touží pouze po okamžitém zisku, po zábavě a po chlastu.
- Boží hněv na nich proto zůstává.