1 Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?
- [Z dalších míst Písma lze vyrozumět, že had je zde mluvčím resp. ztělesněním Satana]; Gn 3,15; Ž 74,14; Iz 27,1; Zj 12,9;
- nejchytřejší: n.: h. výraz má (jako i u jiných slov) pozitivní (srv. Př 13,16 aj.) i negativní (Jb 5,12; Jb 15,5) odstín; zde jde evidentně o negativní význam;
- [had nepoužívá jméno Hospodin a žena přistupuje na jeho způsob mluvy];
- n.: Nebudete jíst;
- Že had je zde zástupcem či zosobněním nebo spíše mluvčím satana, je asi nepochybné. Otázek je řada: Proč tomu tak je? Proč satan nevystupuje nepřímo? A jak to vlastně proběhlo?
- Satan se asi v Edenu fyzicky objevit nesměl. I v dnešní době, tedy po lidském pádu satan osobně vystupuje na zemi naprosto výjimečně.
- Má právo na lidi mluvit, ale děje se tak spíše „vstřikováním“ myšlenek do mysli (srv. Lutherovy vlaštovky nad hlavou) nebo skrze druhé lidi, psané texty apod.
- Je možné, že zvířata byla po stvoření inteligentnější, než jsou dnes? Tak chytrá jako v Lewisově Narnii asi nebyla, ale schopnější, než jsou dnes před pádem být dost dobře mohla.
- Je možné, že satan si vybral dostatečně schopné zvíře a zcela je ovládl; posedl je či démonizoval? Může to tak být – démoni mohou obsazovat zvířata (to víme od vepřů v Geraze) a snad i z některých příkladů z praxe (některá zvířata mohou být enormně zlá, třeba psi „zkažení“, tygří lidožraví, apod.).
- Ani nepotřeboval zvíře s mluvidly, protože démonizovaní lidé také mluví jinak, než skrz mluvidla svých hostitelů.
- Nezapomínejme, že v tu dobu ještě nebyli žádní lidé – kdyby byli, jistě by pro ďábla bylo jednodušší použít si k přemlouvání je, než si obsazovat zvíře. Lidé jsou k vzájemnému pokoušení velmi vhodným materiálem.
- Je možné, že had v tu dobu ještě měl nohy? Uvidíme dále.
- Takže žena se zřejmě „ochomýtá“ kolem zakázaného stromu a je oslovena hadem. Okukuje jej, ohmatává jeho ovoce a čichá si k němu.
- Setkání se mohlo uskutečnit i jinde, ale hadovi by se hůře „navazoval rozhovor“.
- Pokud to bylo u stromu, je otázka, co tam Eva dělala (a Adam – jak uvidíme dále, byl celou dobu zřejmě přítomen, i když mlčící).
- Motat se v problematických místech je přímá cesta k pádu.
- Dělal to tak např. Samson, který zbytečně chodil do rizikové Timny, kde se pak zamiloval a způsobil sobě i druhým četné problémy.
- Když dítěti zakážeme cukroví na misce, bude se kolem ní tak dlouho „motat“, až si jeden kousek vezme.
- Děláme to tak my, když brouzdáme po internetu, jsouce stále jen pár kliků od pekla pornografie či jiných dábelských“ stránek.
- Satan začíná rozhovor geniálně jednoduše: Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?
- Rozpoznáváme v otázce nepřítelovu častou a velmi osvědčenou taktiku:
- Obecně lze říci, že ďáblova taktika vůči lidem je od věků stejná a v zásadě trojí: Za prvé přehánět, za druhé zlehčovat a za třetí zkreslovat či deformovat.
- Otázka je nevinná a zdánlivě neutrální, pouze upřesňující – jakoby se satan opravdu chtěl něco dozvědět.
2 Žena hadovi odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě můžeme jíst.
- [Oproti Božímu příkazu jsou tato slova značně oslabena vypuštěním silného důrazu: směle];
- Nuance oproti originálnímu Božímu znění příkazu není výrazná – lze říci, že Eva Hospodina cituje přesně a že tedy napoprvé v rozhovoru s hadem obstála dobře.
- Vidíme také, že Adam Evě Boží zákaz předal nezkresleně (dostal jej ještě v době, kdy byl single).
3 Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.
- [To o dotýkání si žena přidala];
- [To je opět značně oslabeno];
- Připomeňme si originální Boží citát: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.
- Žena tedy přehání zákaz – o dotýkání se Bůh nemluvil. Proč to Eva dělá? Protože přistupuje na satanovu notu: Dělat Boha přísnějším, než je, a také nepřejícím.
- Jde opět o naprosto běžný lidský přístup: Když čteme např. Mojžíšův Zákon, vidíme, že regulací je sice dosti, ale oblastí, do kterých Bůh člověku nemluví, je mnohem více.
- Dá se říci, že Bůh reguluje lidstvo pouze v nejnutnější nutné míře – do té míry, abychom se navzájem okamžitě „nesežrali“ a aby život na zemi zůstal alespoň snesitelný.
- Typické je to v oblasti sexu: Bůh lidem kromě uzavření sexuality do manželství prakticky nemluví, přesto lidé mají obecně pocit, že jsou v této oblasti velmi omezováni a ochuzováni.
- Eva na jedné straně zákaz přehání, na druhé straně zjemňuje či zlehčuje sankce za porušení: Bůh řekl smrtí zemřeš, tedy jistě zemřeš. Eva říká pouze zemřete.
- Ani tady nevíme, zda ke zkreslení došlo při předání informace od Adama nebo až u Evy.
- Pocitově bych odhadl, že až u Evy.
Říká se, že satan vůči lidem používá tzv. dalekohled hříchu: Když se hřích chystáme udělat, satan nám podává obrácený dalekohled, aby nám hřích připadal nevýznamně malý.
Když zhřešíme, dalekohled nám otáčí, takže hřích se nám začne jevit neodpustitelně a neřešitelně velký.
Ani jedno ale není pravdivý pohled.
4 Had ženě řekl: Jistě nezemřete,
- Satan přestává chodit kolem horké kaše – a jde do přímé konfrontace: Obviňuje Hospodina ze lži. Od této chvíle je to slovo proti slovu.
- Na člověku bude, aby se rozhodl, komu bude věřit: Podle Boha je snězení ovoce nebezpečné, podle ďábla je to v bez rizika.
- Had používá stejnou ujišťující větnou konstrukci, jakou použil Hospodin: Jistě (smrtí) zemřete vs. jistě (nezemřením) nezemřete.
- Hovoří se stejnou jistotou jako Bůh.
5 neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé.
- Had nezůstává u prostého slova proti slovu, ale svou argumentaci rozvíjí – zpochybňuje Boží motivy.
- Boží zákaz je podle něho veden ne snahou o lidské dobro, ale nepřejícností, strachem z konkurence nebo něčím podobně negativním.
- Bůh si chce udržet své výjimečné postavení.
- To, co had říká, není úplná lež:
- Za prvé: Po snězení ovoce Adam s Evou opravdu hned nezemřeli.
- Za druhé: Oči se jim opravdu otevřely – začali věci vidět jinak.
- Za třetí: V určitém směru se Eva i Adam opravdu stali bohy – pokud božství definujeme jako určování pravidel.
- Za čtvrté: Zlé a dobré opravdu poznali – tedy v tom smyslu, že sami začali dobré a zlo určovat.
- Že satan často nelže napřímo, není nic neobvyklého – jeho metodou často bývá používání polopravd, mlžení, znejasňování či relativizace pravdy. Je to na lidi účinnější, než přímá lež – tu lze někdy snadno prohlédnout.
- V čem tedy spočívala satanova lež?
- Zamlčel, že smrt na ně opravdu dolehne, pouze to bude s odstupem.
- Oči se jim opravdu otevřely, ale v jiném smyslu, než jim sliboval (nebo než si oni mysleli): ztratili nevinnost a nezkalený vztah s Bohem – satan jim ale zamlčel, že to není nic žádoucího, nic dobrého ani kladného.
- Zamlčel jim, že být bohem (určovat dobro a zlo) není žádná výhra – že k tomu lidé vůbec nebyli stvořeni a že to pro ně i pro všechny ostatní bude mít děsivé následky.
6 Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.
- Eva si kousla jako první. Muselo to být pro oba napínavé – šlo o risk. A od Evy to bylo svým způsobem statečné.
- Adam se opět projevil jako slaboch nebo zbabělec: nechat partnerku, aby za přešla zamrzlou řeku – a pozorovat ze břehu, jestli ji led unese, je zbabělost.
- V jezení ji nezabránil, její dialog s hadem poslouchal aniž zasáhl. A pak ji ještě nechal riskovat život.
- Mohli se do ovoce zakousnout skoro zároveň, ale spíše podle textu to vypadá, že Eva ovoce zkonzumovala a až pak, když se nic nestalo, nabídla další kousek manželovi.
- Eva jíst chtěla. Ovoce ji vyloženě lákalo – satan ji pouze potvrzoval její předporozumění. Slibovala si od něho získat satanem slíbenou moudrost.
- To je rovněž běžný satanův postup: Nejúčinněji působí synergicky ve směru, kterým nás už primárně táhne naše hříšná přirozenost.
- Satan málokdy působí směrem, který je zcela mimo rámec našich tužeb nebo přemýšlení.
- To, že primárně selhala žena a až druhotně muž, je důležité více způsoby – zdůrazňuje to i Pavel v 1Tm 2,13–14 „Neboť první byl stvořen Adam, potom Eva. A nebyl sveden Adam, ale žena byla svedena a upadla do přestoupení.“
- Neznamená to, že žena by byla horší nebo hříšnější než muž – již jsme zmiňovali, že Adam byl přítomen, pouze mlčící a pasivní. Zasáhnout přitom kdykoliv mohl.
- Dá se z toho ale vyčíst, že:
- Žena někdy může být pro muže problémem. Může jej svádět.
- Satan to někdy může „zkoušet přes ženu“ – žena totiž má na muže značný vliv a řadu pák, jak jej uplatňovat. Může to být účinnější, než kdyby zlý zaútočil na muže přímo.
- Jsou chvíle, kdy muž je povinen uplatnit svou autoritu nad ženou a „utnout ji“.
- Velmi podobný je případ Jóba – ten ale obstál lépe, než Adam: Když Jób přišel při sérii katastrof o všechno, zůstala mu pouze manželka – a ta za ním začala chodit s výzvou: „Proklej Boha a zemři“. Jób ji ale okřikl a uvedl do patřičných mezí.
- Zajímavá situace by nastala, kdyby Eva pojedla a Adam si to mezitím rozmyslel a odmítl. Oba „manželé“ ale byli ve svém hříchu bez zaváhání zajedno.
7 Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si (bederní roušky.)
- [později obvykle pás];
- Satan tedy opět uvedl polopravdu: Opravdu se jim otevřely oči, ale úplně jiným způsobem, než sliboval – ne k moudrosti, ne k božství, ne k rozpoznání dobrého a zlého, ale pouze k výčitkám svědomí a ke ztrátě nezkaleného vztahu s Bohem.
- Proč je hřích spojen se studem z nahoty?
- Symbolicky je to jasné – když zhřeším, nechci, aby můj hřích byl patrný. Nechci světlo, ale tmu, chci se před Bohem co nejvíce zakrýt a ukrýt (J 3,19-20 „…lidé si zamilovali tmu více než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde k světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.“.
- Je na nahotě něco problematického z principu věci? Nezdá se – první lidé byli nazí a problém v tom nebyl (nestyděli se). Stydět se začali až po hříchu.
- Udělejme si krátký exkurz, co je vlastně stud. Nejde o elementární záležitost, níže jsou jen základní myšlenky. Jde o námět na samostatnou studii – tu lze nalézt v sekci Biblické studie:
- Jde o pocit nepatřičnosti, pocit, že jsem udělal něco špatně. Stydíme se za špatné skutky, za hříchy. A dále se stydíme za odkryté genitálie.
- Stud je vždy vztahový: vinu mohu pociťovat sám, ale stud vnímám vždy vůči někomu druhému, stydím se před někým – před Bohem nebo člověkem. Jde o indikátor stavu vztahu.
- Mohu se asi stydět i sám před sebou – jde ale o stud odvozený: kdyby nebylo Boha, nebyl k tomuto studu asi důvod.
- Před pádem se lidé nestyděli, nahota nebyl problém, tělo nebylo zdrojem studu. Lidé byli transparentní, ale nevadilo jim to.
- Co se stalo po pádu? S tělem k žádné změně nedošlo, změnil se pohled. Transparentnost přestala být vítána, nahota se stala zdrojem zranitelnosti. Stud byl obrannou reakcí na tuto situaci.
- Děti se za svou nahotu nestydí – ani je to nenapadne, Dokdy? Dokud neztratí svou nevinnost – dokud jim není řečeno, že jde o problém).
- Za nahotu se nestydí ani manželé – jak to? Před manželstvím se stydí, po vstupu do manželství se stydět přestanou. Proč? Protože v Božích očích je manželská nahota v pořádku – není pocit viny, není pocit studu.
- Proč je manželská nahota v pořádku? Protože intimita je chráněna vzájemným vztahem, otevřeností a důvěrou.
- Do úvahách o studu nám „hází vidle“ Ježíš Kristus – neboť Ten na kříži visel (pravděpodobně“ nahý a „Snášel kříž, pohrdl hanbou.“ (Žd 12,2) a „Ti, kdo v něho doufají, nebudou zahanbeni.“ (Ř 10,11)
- Jaký je vztah mezi snězením zakázaného ovoce a problémem s vlastními odkrytými genitáliemi se nám úplně odhalit nepodařilo.
- Nemohlo jít o nahotu celkově?
- Tradičně si (např. pod vlivem malířů a kreslířů) představujeme, že si Adam s Evou upletli krytí pouze na oblast pohlavních orgánů1 – co když jim ale vadila nahota celkově a udělali si šaty k zakrytí celého těla?
- To by dávalo smysl – když se před Bohem celý zakryju, zamaskuju tím před Ním své selhání.
- Jde samozřejmě o naivní představu – cožpak A+E nevěděli, že Bůh je vševědoucí?
- Asi věděli, ale chovali se podobně naivně jako dítě, které před tátou ukrývá v dlani papírek od snězeného zakázaného bonbónu aniž si uvědomuje, že má od čokolády celou pusu.
8 Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě (v denním větru,) a ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady.
- n~: ve větrném (tj. odpoledním, chladnějším) čase dne; h.: k větru dne;
- Jiné překlady mají za denního vánku, což je asi adekvátnější co do smyslu (anglicky in the cool of the day, at the time of the evening breeze).
- V Edenu tedy zřejmě bylo horko a k procházkám byly vhodnější chvíle, kdy foukal ochlazující vánek, např. v podvečer .
- Kdo a jak se slyšitelně procházel po zahradě? Možnosti jsou v zásadě tři:
- Za prvé: Před pádem ještě připadalo v úvahu, aby člověk viděl Hospodina napřímo, aniž by zemřel.
- Za druhé: Hospodin byl přítomen neviditelně, ale slyšitelně – Jeho přítomnost se projevovala např. šelestěním listí
- Můžeme srovnat s Eliášem v 1Kr 19,12 „…nebyl v bouři… nebyl v zemětřesení… nebyl v ohni… a po ohni hlas tichého jemného vánku.“
- Nebo 2S „Až uslyšíš šumění v korunách balzámovníků, tehdy vyraz, neboť tehdy Hospodin vytáhl před tebou, aby porazil tábor Pelištejců.“
- Za třetí: Po Edenu se procházel Ježíš. (Mnou preferovaná možnost).
- Ať tomu bylo jakkoliv, byla Boží přítomnost občasná, epizodická. Boží přítomnost nebyla s A+E permanentně. Byla delší období, kdy s A+E Bůh v zahradě nebyl.
- Opět nám pomůže představit si děti hrající si v tajemné krásné zahradě – kdyby jim po celou dobu „seděl za zadkem“ dospělý, vzrušení a nadšení ze hry jim to jistě kazilo.
- A nemuselo by jít o přestarostlivou matku, která by je co chvíli okřikovala, ať nelezou na stromy, že se ušpiní nebo spadnou.
- Na druhé straně, když se čas od času přijde podívat dospělý, jak se jim daří a popovídat si s nimi, může to být příjemná změna.
- V okamžiku kdy A+E zaznamenají Boží přítomnost, zachovají se jako naivní děti, které snědly zakázaný bonbón – s ušmudlanou pusou se běží schovat za křeslo.
- Je to naivní, je to svým způsobem bezelstné a roztomilé – na druhé straně je to nekonečně smutné – když se před tebou běží schovat tvoje vlastní děti.
9 Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde jsi?
- Následuje řada Božích pokusů uvést věci do pořádku.
- Bůh k nešťastné dvojící opakovaně napřahuje ruku s očekáváním a nadějí, že se přiznají a omluví.
- Vždyť vševědoucí Bůh nepotřebuje klást takové zjišťovací otázky.
- Smysl otázky je: Adame!, Evo! Nechcete mi něco říct?
- Jek jednoduché a přitom těžké je pro člověka pokání!
- Není přece nic snazšího, než vyběhnout zpoza křesla, obejmout tatínkovy nohy a říct: Tati, nezlob se, já jsem to nevydržel, já jsem ten bonbón snědl. Po takovém přiznání nevyhnutelně následuje happy-end – otec své dítě nevyžene kvůli tomu z domova. Možná je nějakým dílčím způsobem potrestá, rozhodně mu ale odpustí a vše je mezi nimi zase v pořádku.
- Když jsme u podobných návodných otázek, jde o běžný Boží přístup: Bůh často člověku „nahrává na pokání“ – a teprve, když je neúspěšný, je nucen přistoupit k trestu.
- I Zafiře chtěl Petr zachránit život – tím, že se jí nejprve zeptal: Opravdu jste prodali za tolik? (Sk 5)
10 On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval.
- Adamova odpověď nám může připadat naivní – vždyť Adam se vlastně ke svému činu nepřímo přiznává.
- Problémem je, že bohužel pouze nepřímo.
- Nemohl Adam odpovědět nějak rafinovaněji? Třeba: Dnes se nějak ochladilo. Nebo? Tak nás dnes napadlo, jak bychom vypadali oblečení.
- Vůči Bohu je ale každé naše lidské chytračení vždy naivní – ať se Boha snažíme „přelstít“ jakkoliv rafinovaně, je On vždy o několik úrovní dále.
- Někdy naše naivní chytračení Bohu nevadí – to když se Jej snažíme pohnout k něčemu dobrému: Např. když se Mojžíš snažil Boha přesvědčit ke shovívavosti argumentací ve stylu: Co tomu řeknou lidi?
- Nu 14 „Mojžíš řekl Hospodinu: ‚Až se to doslechnou Egypťané… řeknou obyvatelé této země… Hospodin nebyl schopen uvést tento lid do země, kterou jim přísahal…‘“
- Ex 32 „Proč by měli Egypťané říkat: Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je zahubil…?“
- Dt 9 „Nedopřej svému lidu zahynout… aby neřekli: Protože je Hospodin nemohl uvést do země…“
- Někdy naše naivní chytračení Bohu nevadí – to když se Jej snažíme pohnout k něčemu dobrému: Např. když se Mojžíš snažil Boha přesvědčit ke shovívavosti argumentací ve stylu: Co tomu řeknou lidi?
- Adam odpovídá pravdu, ale to zásadní zamlčuje. Proč se začal bát a proč si připadal nahý.
- Při pokání je třeba na sebe „vybalit“ vše zcela na rovinu – chození kolem horké kaše ani náznaky nepomohou. Bůh chce od nás slyšet jasné slovo: Zhřešil jsem. Nemám omluvu. Prosím o slitování.
11 I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?
- [zvl. slovosled v h. zdůrazňuje, že jezení ovoce bylo činem neposlušnosti];
- Však také Bůh ihned na slabiny Adamova vysvětlení ihned poukazuje: Kdo ti pověděl? Jak jsi na to přišel?
- Zároveň ale Adamovi posílá „nahrávku na pokání“ již zcela otevřeně a napřímo: Nejedl jsi?
- Jak jednoduché, logické a osvobozující by bylo odpovědět „Jedl.“ Adam svou šanci propásl, říci to nedokázal. (Blahoslavení ti, kdo to dokážou).
- Dál už se Adam i Eva budou pouze propadat do stále větší ubohosti.
- Ze sympatických dokonalých bytostí určených pro život s Bohem a k velkým věcem se postupně stanou trapně se vymlouvající ubozí lháři.
- Způsobil to hřích. To by ještě nebylo to nejhorší – to co je zničilo, by hřích, který lidé odmítli léčit.
12 Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.
- Hřích demaskuje Adamovu ubohost:
- Místo přiznání (byť třeba bez pokání) se člověk začíná vymlouvat; ba hůře než to – shazovat vinu na ostatní.
- Nejprve hází vinu na ženu a hned vzápětí na Boha.
- Adam říká: Nebýt ženy, nestalo by se to.
- Já jsem pouhá oběť – to, že jsem jedl vyplynulo z okolností.
- Není to samozřejmě pravda, a to z více důvodů:
- Jednak Adam měl stále svou svobodnou vůli -nemusel ženu poslechnout, nemusel si od ní zakázané ovoce vzít, nemusel ji v jezení následovat.
- Jednak ji mohl kdykoliv v její diskuzi s hadem zastavit („utnout“) – možná by manžela poslechla, možná nikoliv, ale rozhodně by jeho názor měl svou váhu.
- Mohl se také hadovi postavit sám, např.: Co se mi tady montuješ do manželky?
- Adam tímto nekončí, ale připojuje další „podpásovku“ – říká: Žena, kterou jsi mi dal.
- Jinak řečeno: Co se stalo, je, Bože, tvoje vina. Nebýt tebe a toho, žes mi vnutil tuhne osobu, vše by bylo v pořádku.
- Jde o nechutné pokrytectví – Adam ženu od Boha chtěl a byl za ni rád.
- To, že nezvládl svou roli, je problém výhradně Adamův – a nikoliv problém ženy nebo problém Boží.
- Adam neobstál jako člověk (zodpovědný před Bohem sám za sebe) ani jako manžel (duchovně do určité míry zodpovědný i za manželku).
- A opět samozřejmě není pravda, že nebýt Boha a nebýt ženy, Adam by nic špatného neudělal – hřích vzešel z jeho vlastního srdce.
- Každý člověk má dosti zla ve svém vlastním srdci – aby se projevilo, nepotřebujeme ani ostatní lidi ani ďábla.
- Lze zobecnit: Když zhřešíme, nemá smysl vymlouvat se druhé lidi nebo na okolnosti (nebo na ďábla).
- Je třeba přijmout zodpovědnost – a potom v ideálním případě hned činit pokání.
- Peklo bude plné takto se vymlouvajících lidí: C.S.Lewis někde popisuje peklo jako prostor, kde každý nešťastník žije ve své temné bublině, kde se do nekonečna užírá ukřivděností. Napoleon např. stále dokola opakuje: „Za všechno může Josefína“.2
- Hodí se zde zmínit jiný Lewisův citát (možná ze stejné knihy): „Jsou jen dva druhy lidí: ti, kteří Bohu říkají ‚Buď vůle tvá‘, a ti, kterým Bůh nakonec řekne: ‚Buď vůle tvá.‘“
- Další myšlenky:
- V pekle už Bůh člověku neodporuje.
- Člověk v pekle dostane to, co chtěl: mít pravdu.
- Tenhle člověk nemůže vstoupit do nebe, protože by tam musel přestat obviňovat.
13 Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila? Žena řekla: Had mě podvedl a já jsem jedla.
- Bůh jakoby následuje Adamův ukazováček: Adam ukázal na Evu a Bůh se tedy na Evu obrací.
- Již se neptá, jestli to učinila, ale „Cos to učinila?“
- Český překlad hezky vyjadřuje to, že nejde o neutrální dotaz, ale, že v hebrejštině v sobě otázka nese emocionální náboj ve smyslu údivu nebo zděšení (Jako: A co je „proboha“ tohle?“ nebo „Cos to provedla?“
- ESV / NIV / NRSV: “What is this that you have done?”
- Podobně „vyděšeně“ se bude ptát Bůh i Kaina, Jozue Akána (Joz 7,19) a Samuel Saula (1S13,11).
- Jakou emoci Bůh při své otázce prožíval? Je možné, že byl opravdu nešťastný – to, co se právě stalo, bylo kosmickou katastrofou nesmírného dosahu: Do stvořeného světa právě vstoupilo zlo. Všechno, co bylo doposud dobré a dokonalé se pokazilo.
- Všechno zlo, co ho na světě je, je důsledkem prvotní neposlušnosti.
- Ne pouze ve smyslu, že za všechno mohou první dva lidé (a my jsme oběťmi jejich selhání) – každý z nás se ve svém životě zachoval stejně. Každá si své vlastní ovoce utrhl vlastnoručně.
- Představme si cokoliv zlého, co nás v životě zasáhlo nebo o čem jsme slyšeli – všechny hrůzy, bolesti, nemoci, zabíjení, zrady, války a ubližování. To vše je důsledkem lidského pádu.
- Lze se divit, že Bůh nad Evou zděšeně „lomí rukama“?
- Žena si s Adamem v ničem nezadává – také se ke svému činu napřímo nepřiznává, ale snaží se vinu posunout dále, tentokrát na hada.
- Satan je mimochodem v hadově těle zřejmě stále přítomen a spokojeně poslouchá. Musí být spokojeností bez sebe – právě se mu podařil mistrovský kousek: pokazit Boží stvoření.
- Eva se stejně jako Adam ke svému činu přiznává i nepřiznává současně – Boží otázku nerozporuje (jak by také mohla) – o přiznání, natož o pokání ale nejde; to by vypadalo jinak.
- Přiznání ve smyslu „Ano, ale“ není přiznáním v pravém smyslu slova, protože člověk za svůj čin nepřijímá zodpovědnost.
14 Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď (proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře,) budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života.
- n.: proklet nad (/ více než) každé zvíře a nad …; překlad závisí na porozumění vazbě s předložkou „od“ (h. min; stejné spojení se vyskytuje ještě v Gn 4,11 (budeš proklet od půdy): A. předložka uvádí původ prokletí – proklet všemi… / ode všech …; B. prokletí s sebou nese vyvržení – viz text; C. význam srovnávací – nad (/ více než), viz varianta překladu; $
- [symbolický výraz pokoření, nikoliv skutečné stravy];
- Bůh již dále nic nerozebírá – ujistil se, že nikdo se k ničemu nepřiznávání a nikdo ničeho nelituje.
- Také zde sleduje ukazováček, tentokrát Evin – a obrací se na hada / satana.
- Přechází k vynesení rozsudků. Za co je rozsudek vynesen, je explicitně řečeno: Protože jsi to učinil. Co učinil?
- Svedl lidi, zkusil to na Evu, zpochybnil Boží slovo. Realizoval svůj plán na zničení lidstva.
- Začíná u hada.
- Koho se rozsudek týká? Satana, hada, případně obou?
- Může se týkat pouze satana (padlého anděla svůdce) – Bůh by potom používal symbolický jazyk odpovídající tomu, jakou podobu na sebe satan vzal (koho si vybral za mluvčího). (Nejpravděpodobnější možnost).
- Můžeme se ptát, zda je had pouhou satanovou obětí – zda si satan může libovolně vybrat zvíře a obsadit si je – nebo zda má na událostech nějakou „spoluúčast“.
- JInak řečeno: Zda had měl „dost rozumu na to“, aby se mohl nějak satanovu vzepřít, zda jeho spolupráce byla vědomá, apod.
- Pokud je pouhou bezprávnou satanovou obětí, neměl by být souzen.
- Může se týkat pouze hada jako zvířete – což nedává smysl.
- Může se týkat obou – satan je potrestán za přípravu komplotu, had za spoluúčast.
- Jak zní vynesené rozsudky? Jejich více.
- za prvé: buď proklet: Proklít někoho znamená přát mu špatné. Když někoho prokleje Bůh, je to tím nejhorším co se může stát – protože Bůh se prokletému stává protivníkem, aktivně proti němu pracuje – a má moc na to svá prokletí uvést v život.
- za druhé: buď vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře: významu se týká překladatelská poznámka ČSP:
- Buď proklet více než ostatní zvířata – ostatní zvířata lidským pádem byla také značně postižena, had ale nejvíce.
- Nebo proklet všemi zvířaty – budou na tebe již navždycky naštvaná za to, jak jsi jim pokazil život.
- Nebo tvé prokletí se projeví tvou separací od ostatních zvířat.
- Ze třetí: budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života.
- Pokud uvažujeme o hadovi jako zvířeti, nezdá se, že by byl oproti ostatním zvířatům nějak zvlášť postižen: jeho život se od života ostatních tvorů příliš neliší – ta se také pohybují a živí všelijak.
- Není ani jediným, kdo se pohybuje plazením ani jediným, kdo žere „kde jaké svinstvo“.
- Jestli je had u ostatních zvířat nějak zvlášť neoblíben, neumíme říci. Někteří lidé se hadů štítí, jiní ale nikoliv. Pokud jde o jedovatost, nejsou zve zvířecí říši zdaleka výjimkou (a zdaleka ne všichni hadi jsou jedovatí). Hadi škrtiči taky nejednají nějak hůře, než jiná zvířata. Živí se kde čím, ale v tom také nejsou sami
- Půjde tedy o symbolický ortel vynesený nad ďáblem, hada se týkající pouze okrajově (částečně se se satanem svezl) nebo vůbec.
- Projděme si prokletí znovu:
- Za prvé buď proklet: satan je Boží protivníkem – snaží se Bohu (spíše jeho stvoření) co nejvíce škodit. Od své vzpoury ztratil svou výsostnou pozici v nebi – je možné, že od této chvíle se Boží nechuť a odpor vůči němu ještě znásobily.
- Za druhé: buď a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře. satan bude izolován od veškeré „slušné“ (nebeské) společnosti. Za partnery mu zůstanou pouze padlí andělé podobně odporní jako on.
- Za třetí: budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. Může jít o obraz života v zavržení, v „bahně a smradu“ zla. Satan se živí zlem, hříchem, nechutnostmi a zvráceností. Čím hnusnější, tím mu to více chutná. Čím horší zlo, čím rafinovanější lež, čím podlejší zrada, čím zvrácenější perverze a násilí, tím je to pro ďábla chutnější.
15 A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
- Za čtvrté: položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její.
- Mezi člověkem a satanem bude panovat nepřátelství, nevraživost. Satan lidi nenávidí hlavně proto, že oni ještě mají šanci si dát věci s Bohem do pořádku a dostat se k Němu, kdežto on už tuto možnost nemá.
- Chce proto co nejvíce lidí strhnout se sebou do záhuby.
- Někteří lidé (potomci Evini) Boha se satanem tuto kartu hrají – také nenávidí Boha a bojují proti Němu.
- Jiní lidé – ti, kdo poznali Krista – ale proti satanovi naopak bojují.
- Bůh boj proti zlému do určité míry (nevíme přesně, jak velké3) nechává na lidech.
- Boj je to litý, nelítostný a smrtelný. Nic se nemarkýruje, jsou zranění a padlí.
- Boj se předává mezi generacemi – je stejný v církvi dnes jako byl před tisíci lety.
- Jak boj satan versus lidstvo dopadne? Vítězně pro lidstvo (rozdrcení hlavy znamená totální porážku) – ale bude to bolet i lidi.
- Rozdrcení paty není smrtelné, ale velmi bolestivé – jde o závažné zranění.
- Satan tedy před svou definitivní porážkou zaznamená nějaké dílčí vítězství.
- Zřejmě je tím myšlena Kristova smrt na kříži: Když Ježíš umíral na kříži, musel být satan spokojen – uštědřit člověku takovou míru utrpení, navíc ji soustředit na svého hlavního nepřítele, Božího Syna – musel považovat za své velké vítězství, které jej muselo blažit.
- Ve své zaslepenosti nevěděl, že si právě podepisuje ortel k pozdějšímu rozdrcení hlavy.
- O satanově konci je již rozhodnuto – Bůh jej uvrhne do ohnivého jezera. To bude porážka podmíněná tím, že se vzepřel Všemohoucímu.
- Předtím ale utrpí potupnou porážku z rukou lidské rasy, kterou se právě pokusil zničit.
6 Ženě řekl: Velice rozmnožím (tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout.
- n.: námahu;
- h.: chvění / bolest / (dle trad. odvození:) těhotenství;
- n~: tvé porodní bolesti; $
- Bůh následoval ukazováčky aktérů: od Adama k Evě, od Evy k satanu. Poté, co se Bůh vyřídil s tím, kdo celou věc začal, obrací se na ženu, aby jí sdělil její trest. Půjde o:
- veliké rozmnožení ženina strádání a úzkosti: buď obecně nebo v souvislosti s porodem. Asi bychom neudělali chybu, kdybychom řekli, že ženy mají ve světě strádání a úzkosti dosti obecně, tedy ne pouze v souvislosti s těhotenstvím: Doléhají na ně starosti o rodinu, o manžela, o děti, o živobytí. Na muže samozřejmě také, ale jiným způsobem.
- rození dětí v bolestech je dalším „na chromozom X vázaným“ trestem. Porod je bezesporu náročný proces – nepoměr mezi velikostí dítěte a porodními cestami je neuvěřitelný. Je vůbec překvapující, jak to, že je porození dítěte vlastně možné.
- Vyvstává otázka, jaký byl pro přivádění dětí na svět Boží první plán? Jak mělo rození probíhat, pokud by nedošlo k lidskému pádu? Sekvence „oplodnění – těhotenství – růst dítěte v děloze – porod“ těžko mohla probíhat jinak. Jak měl ale proběhnout porod, aniž by byl bolestivý?
- Že by došlo pouze ke změně inervace gynekologické oblasti, je nepravděpodobné. (Ve smyslu, že v plánu bylo, že žena bude rodit stejně jako dnes, jen ji to nebude bolet – něco jako když dnes ženy rodí ve spinální anestezii).
- Problém nepoměru velikostí by tak zůstal zachován a porod by zůstal dramatickou událostí, kdy se porodní cesty potřebují během porodu enormně roztáhnout.
- Mnoho řešení mě nenapadá – jedna z možností snad je, že lidé byli původně významně větší, než dnes – což některé teorie předpokládají – různí bibličtí obři (nefilím, anákovci) by byli toho připomínkou.
- Pokud by žena měřila kupříkladu tři metry, nebyl by porod tříkilového dítěte tak dramatický jako u ženy polovičního vzrůstu.
- Snad by se dalo uvažovat i o možnosti, že by sice šlo o silný zážitek, ale o zážitek ne nepříjemný.
- dychtění po svém muži nebylo v prvním Božím plánu. Co to vlastně znamená, že žena dychtí po manželovi?
- Vztah mužů a žen měl být původně vztahem lásky. (Bůh často používá vztah mezi manželi jako obraz při vysvětlování nejintimnějšího a nejhlubšího vztahu vůbec).
- Zde je dychtění po manželovi zjevně něčím nezdravým – žena je na vztahu s mužem nějak nezdravě závislá nebo po něm touží nějak patologickým způsobem?
- Vztah, aby byl zdravý, musí být svobodný a vyvážený – a obojí bude po pádu ve vztahu muže a ženy chybět: žena nebude svobodná, ale bude po vztahu nezdravě toužit.
- Navíc – i když žena muže získá, nepůjde z její strany o vztah rovnocenný, ale muž si bude uzurpovat dominanci (on bude nad tebou vládnout).
- Vidíme, že nadvláda muže nad ženou nebyla v prvním Božím plánu, že vznikla důsledkem pádu.
17 A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života.
- n. dle doporuč. úpravy punktace (doplnění členu) jako v Gn 2,20: člověku;
- h.: hlasu své ženy; [rozuměj: … + a neuposlechls mne, …]
- Nakonec si svůj ortel vyslechne Adam – jeho vina je, že uposlechl svou ženu místo Boha.
- Nejde o ojedinělou volbu, kdy musíme volit mezi tím být zadobře s lidmi nebo s Bohem. V takovém případě jsme povinní vždy volit poslušnost Boha – a to bez ohledu na to, o jak blízkého člověka jde.
- Věděli to i apoštolové, když říkali svým autoritám: Sluší se poslouchat více Boha než lidi.
- Věděl to i Jób, když odmítl na popud manželky proklít Boha a odkázal ji do patřičných mezí.
- Názor manželky a její spokojenost jsou pro muže jistě důležité, nikoliv však nade vše ostatní (platí v manželství recipročně).
- Adamův trest není kupodivu pouze osobní – kvůli jeho hříchu je prokleta kompletně celá země.
- Jasně vidíme, že všechno kolem nás, celá planeta se vším všudy je pouhou „kulisou“ pro život lidí.
- Když se Bůh rozhoduje potrestat Adama tím, že mu znesnadní život, neváhá kvůli tomu „pokazit“ celé stvoření.
- Prvotním Božím plánem bylo (a tomu odpovídajícím způsobem stvořil zemi), aby uživit se, obstarat si potravu a vůbec žít na planetě nebylo příliš obtížné.
- Život asi neměl být úplně snadný či zcela nenamáhavý – člověk byl stvořen s nutností doplňovat energii z vnějších zdrojů, musíme jíst a pít – a potrava člověku do úst sama létat neměla. (Bůh mohl člověka stvořit fungujícího obrazně řečeno na základě fotosyntézy nebo s jaderným reaktorem v těle). Máme v sobě také nervy (při zakopnutí cítíme bolesti), jsme unavitelní a křehcí.
- V této zlomové chvíli ale Bůh celé stvoření cíleně pokazil – od této chvíle bude svět člověku klást odpor. To, co bylo doposud automatické a snadné, se stane obtížným – uživit se, postarat se o sebe a o rodinu.
- Hlavním problémem pro člověka bude obstarat si potravu, jídlo.
- Obtížně a přes odpor si zajišťujeme i další životní potřeby – oblečení, teplo a střechu nad hlavou. Jídlo je ale primární.
- Bůh nás stvořil závislé na víceméně pravidelném přísunu potravy – nepotřebujeme jíst nepřetržitě jako kolibřík, ale nestačí nám to ani jednou za týden. Alespoň jednou denně jíst potřebujeme.
- A takto to bude pořád – po všechny dny lidského života – nejde o přechodnou záležitost, která se časem zase spraví.
18 Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny.
- Tato věta vyjadřuje změnu nastavení přírody – je pravděpodobné, že do pádu konzumovatelné rostliny převažovaly (nebo převažovaly v ráji). Byly vitálnější a přirozeně si pro sebe zabíraly prostor pro život.
- Nyní se dostaly pod konkurenční tlak rostlin „neužitečných“.
- Možná tomu tak bylo mimo Eden po celou dobu – dostatek sbírané potravy byl pouze v ráji.
- Tím vyvstala potřeba „výrobu“ jídla koncentrovat cíleným pěstováním jedlých rostlin – zemědělstvím. Pouhý sběr už zajistit dostatek potravy nebude stačit.
- A zemědělství bude vyžadovat odstraňování plevele a jiné pracné zásahy.
19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.
- Dřina se stala celoživotním osudem lidí.
- Muži musí čelit vnějšímu světu a namáhavě z něho získávat obživu. Svět jim klade odpor, „nespolupracuje“. Věci nejdou hladce.
- To je každodenní zkušenost každého člověka bez výjimky.
- Ženy se také nadřou, ale jiným způsobem – při rození a výchově dětí a při vytváření „backupu“ při zajišťování péče o muže a rodinu se také zapotí ažaž.
- Bůh odpor světa nastavil na únosnou hranici – člověk se při zajišťování obživy nadře, nemusí ale pracovat dvacet hodin denně. Zůstává prostor i na spánek, odpočinek, zábavu nebo třeba množení.
- Lidé si po pádu ve své zvrácenosti dokázali občas vytvořit podmínky pro život ještě horší, než Bůh určil.
- Vzpomeňme poměry v továrnách během průmyslové revoluce, kdy pro uživení musely pracovat všichni včetně dětí dvanáct hodin denně; poměry otroků na plantážích nebo totální exploataci lidské síly v koncentračních pracovních táborech německých a sovětských.
- Je připomenuto, že jsme stvořeni z běžných prvků a po smrti se do nich zase rozložíme.
- Dalo by se říci, že Bůh muži určil jako trest celoživotní dřinu až do smrti.
- To opravdu nezní příliš optimisticky. Musíme si ale přiznat, že takové to v životech lidí opravdu je. Řečeno zkratkou: Chlapi dřou, aby zajistili obživu pro rodinu; ženy dřou při rození dětí a zajištění rodiny a ještě se o všechny třesou obavami. A v rodinách se manželům jen obtížně daří udržet zdravé vztahy. A k tomu nade všemi stále visí stín závěrečné smrti a rozpadu.
- Kdyby Adam s Evou tušili, co způsobí, snad by si svůj „bezva nápad“ včas rozmysleli.
20 A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých.
- LXX: Zóé (tzn. Život); n.: Živa; [etymologie nejasná]
- Jak vlastně A+E na vynesení rozsudků reagovali? Zděsili se? Obešla je hrůza, co to vlastně provedli a co je nyní čeká?
- A „pouštěl na ně“ Bůh hrůzu? Zvýšil hlas? Byl Bůh naštvaný nebo smutný?
- Bůh, na rozdíl od A+E, přesně věděl, k jaké katastrofě právě došlo – jaké hrůzy lidská svoboda v budoucnosti přinese, kolik zla lidé vyplodí. A v neposlední řadě se ve chvíli pádu otevřela „potřeba“ strašné smrti Božího Syna.
- Mělo vynesení rozsudku nějaké doprovodné projevy? Došlo v dané chvíli k zemětřesením a bouřím, když se svět se naráz pokazil?
- Je možné, že A+E vyděšení ani smutní nebyli – možná pokračovali v arogantní notě: Tak, ženo moje, teď konečně víme, co a jak, konečně si užijeme svobodný život bez dohledu. Budeme se spokojeně množit a zabydlíme si tuhle planetu i bez Boha. Ty budeš Eva, jako zakladatelka rodu.
- Možná ale Adam Evu pojmenoval již dříve a teprve nyní je to zmíněno.
- Pokud Adam Evu pojmenoval skutečně až po pádu, mohlo by to ukazovat směrem, že k pádu Adama a Evy došlo velmi krátce po Evině stvoření – Adam Evu ještě ani pojmenovat „nestihl“.
- Časová osa by mohla být takováto:
- byl stvořen Adam a zároveň Eden s oběma problematickými stromy
- po měsících (poznávání Edenu, rozhovory s Bohem, pojmenovávání zvířat, uvědomění si samoty) byla stvořena Eva
- po jednotkách dnů společného života překročení zákazu
- po jednotkách hodin konfrontace Bohem a vynesení trestu
- pojmenování Evy
- okamžitý odchod z ráje
21 A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.
- Přestože šlo o trest, Bůh nechtěl lidi vyhodit do „světa“ zcela nechráněné. Eden bylo chráněné prostředí, kde bylo teplot a bezpečno – tam „venku“ se člověk bez ochranné vrstvy oděvu neobešel.
- Suknice byly z kůže, což nutně znamená, že nějaké materiál muselo poskytnout nějaké mrtvé zvíře, třeba ovce.
- Klasicky se toto místo vykládá jako předobraz Kristovy „beránkovské“ oběti – za lidský hřích hned muselo zaplatit nevinné zvíře.
- Bůh by si teoreticky jistě mohl poradit i použitím kůže „syntetické“, spíše ale lidem ukázal způsob, jak si oblečení obstarávat do budoucnosti.
- Smrt už stejně byla ve světě, tak „nebyl problém“ zabít pár ovcí.4
- Bůh se zachoval jako rodič, který sice je nucen své dítě vyhodit z domu, předtím ho ale naučí, jak rozdělávat oheň a jiné dovednosti nutné pro přežití v divočině.
- Otázka ohně je zajímavá – naučil Bůh před vyhnáním z ráje rozdělávat oheň a zacházet s ním? Asi ano – sami by na to přišli jen těžko a za dlouho a bez ohně by jim bylo krušno. (srv. báj o Prométheovi).
22 I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!
- Satan do určité míry nelhal, když Evě řekl: „v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé“.
- Bůh to nyní připouští ( člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé): Nyní je člověk v tomto směru opravdu jako Já, Bůh (plurál zřejmě vyjadřuje Boží Trojici) – rozhodovat o tom, co je dobré a zlé, je opravdu božským rysem a Adam s Evou si jej nyní přivlastnili.
- V tomto směru jsou z nich nyní opravdu bohové (pokud božství definujeme jako definování doba a zla).
- Háček je ale v tom, že člověk o božství nebyl stvořen, není k němu uzpůsoben: V okamžiku, kdy se člověk stane bohem, tedy arbitrem dobra a zla, nastává katastrofa.
- Člověk je úžasná bytost s mnoha skvělými schopnostmi a vlastnostmi. Jde ale o bytost závislou. V okamžiku, kdy si člověk přivlastní božství, stává se „ďáblem“. A to právě stalo.
- Bůh nyní reaguje zajímavým ochranným opatřením – rozhoduje se lidem zabránit ve věčném životě.
- Proč to Nejvyšší dělá? Co je na tom ochranného? Nejde o další nepřejícný krok? (Poté, co lidem nechtěl dopřát poznání dobrého a zlého, jim nyní nechce dopřát ani věčný život).
- Jde skutečně o krok s cílem lidi do budoucnosti zachránit – kdyby se Adam s Evou stali nesmrtelnými, jejich pád by se definitivně zafixoval bez možnosti nápravy.
- To se zřejmě stalo satanovi a andělům, kteří se rozhodli jej následovat. Vzhledem k jejich nesmrtelnosti se jim již nikdy neotevřela možnost pokání a návratu.
- U lidí díky jejich smrtelnosti zůstala do budoucnosti otevřená možnost pokání a návratu k Bohu (symbolického vrácení jablka).
- Jednak pro další generace5, především ale tím, že jak lidé stárnou, chátrají a nakonec neodvratně umírají, jsou náchylnější se vzpamatovat a kát.
- Takže nastolení smrtelnosti je skutečně Božím milostivým aktem. Pokud by jej Bůh neudělal, lidé by pojedli ze stromu života a neodvratně by pak na věky skončili se satanem v ohnivém jezeře.
23 Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
- První pár byl „vyhozen“, „vykopnut“ do syrové reality padlého světa.
- Musel to být pro ně šok, když opustili Eden – život venku byl drsný, svět byl nehostinným místem, kde se byla přítomna smrt, bolest, nemoci a zranění – kde se zvířata navzájem zabíjela., kde nikdo nikomu nic nedaroval. Místem, kde člověk musel bojovat o holé přežití, chránit se a bránit se proti nepřátelům. Dřít, aby mu něco vyrostlo na poli. Bojovat s nemocemi a zraněními.
- Symbolicky: V ráji se nekradlo, nikdo nezamykal dveře – na zemi, co sis nezamkl, o to jsi přišel. V ráji ti každý podal pomocnou ruku – mimo ráj byli všichni potenciálními nepřáteli a mohli ti jít po krku. V ráji byla potrava vždy po ruce, na zemi ses nadřel, než jsi něco vypěstoval. V ráji jsi se vždycky u Boha dovolal pomoci, na zemi sis musel poradit sám, atd.
- Pokud máme pěknou láskyplnou rodinu a pěkný byt, zažíváme odlesk vyhání z ráje každé ráno, když opouštíme teplou postel a láskyplný čistý domov a vyrážíme do chladného nebezpečného světa plného různých predátorů a různých úskalí.
24 Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
- Slovo vyhnal navozuje představu násilného „vyprovození“ – a takové asi také bylo. Andělé chytili Adama a Evu „za límec“ a vyhodili je ven. A když se lidé chtěli natlačit zpátky, už to nešlo – oheň z andělských mečů jim nedovolil se k nebeské bráně ráji ani přiblížit.
- Možná se Eden skrývá někde za clonou ohně – třeba je vstup v jícnu některé sopky. Jak se tam ale dostat, že?
- Adam s Evou byli jako malé děti vyhozené z inkubátoru – najednou leželi nazí na studeném stole a pokud chtěli přežít, musel se začít „otáčet“.
- Kde dneska přespíme? Na co si lehneme, aby po nás nelezli mravenci? Čím se přikryjeme, aby nám nebyla zima? Co budeme večeřet? A musíme si najít klacek a rozdělit si hlídky proti vlkům.
- Kdy poprvé A+E zalitovali? Hned první večer nebo až po prvním podvrtnutí kotníku a první bolesti zubu? Nebo když se poprvé třásli zimou (země zřejmě změnila rotaci a začal se střídat roční období), poprvé chytli nějakou infekci, krupobití jim zničilo úrodu? Když Eva křičela při prvním porodu? Když Adam chodil večer z pole sedřený k smrti?
- A to je dost pravděpodobné, že země byla v tu dobu ještě mnohem útěšnějším místem, než je dnes, a první lidé mnohem odolnější a zdravější, než jsme my (tomu odpovídá i desetinásobná délka života).
- A Bůh zřejmě nad lidmi sice nepřímo, ale přece jen bděl a chránil je.
- Možná si A+E nějakou dobu nově získanou svobodu „od Boha“ a bez Boha užívali? Vždyť si mohli dělat, co chtěli, a nikdo jim do toho nemluvil6. Těžko říci.
- Jak uvidíme dále, snažili se s (nyní již vzdáleným s neviditelným) Bohem alespoň nějak udržet spojení.
- Můžeme pak spekulovat, jestli si Eva zakryla ňadra – ta totiž nejsou sexuálními symboly ve všech kulturách. (A pokud by byla Eva muslimka, musela by se zahalit od hlavy až k patě včetně obličeje). ↩︎
- Nejsem si citátem o Napoleonovi jistý: Asi šlo o knihu Velký rozvod nebe a pekla, kde Lewis, myslím, líčí peklo jako šedé město, které se do nekonečna rozrůstá, jak od sebe jeho obyvatelé utíkají dál a dál. Každý žije ve svém vlastním resentimentu (Kdyby se ke mně chovali jinak, …; Já bych byl jiný, kdyby …; Neměl jsem na výběr), ve své bublině ukřivděnosti. Nikdo nikoho opravdu neposlouchá. ↩︎
- Je možné, že Bůh nechává na lidech značnou část duchovního boje proti ďáblu. Co si lidé, zvláště církev vybojuje, to má. ↩︎
- Zajímavá je otázka, jestli zvířata byla v prvním Božím plánu zamýšlena (stejně jako lidé) jako nesmrtelná. Asi ne. ↩︎
- I když každý člověk, každý jednotlivec si své zakázané ovoce za sebe utrhne vždy znovu – nevzejde žádná lepší bezhříšná generace. (I když k určitému kolísání intenzity odvrácení od Boha mezi generacemi dochází). ↩︎
- Jak jsme viděli, ani v Edenu jim Bůh příliš do věci nemluvil. S jednou výjimkou. ↩︎