1. Mojžíšova – kapitola 1

KURZÍVOU JSOU UVEDENY POZNÁMKY Z ČESKÉHO STUDIJNÍ PŘEKLADU.

David Pawson obecné poznámky ke Gn:

• Stvoření je výsledkem deseti přikázání („budiž“) z nebeského trůnu. Na zemi je vykonal Duch Boží.
• Kdy a jak byl příběh stvoření vydán. Svým poetickým a matematickým charakterem jde o samostatný příběh. Nezdá se však, že by o něm někdo věděl před Mojžíšem. Např. Adam ani Abraham nedodržovali sobotu.
• Vzhledem k tomu, že nebyl nikdo, kdo by počátky sledoval, muselo jí o Božské zjevení v nějakém pozdějším okamžiku. Náznaky ukazují, že příjemcem byl Mojžíš.
• S příchodem geografie a historie od Gn 2,4 se styl vyprávění mění roli začíná hrát lidská paměť (která byla v dobách před písemným záznamem účinnější). Perspektiva se mění z nebeské na pozemskou.
• Zatímco stvoření pohlaví je v dřívějším kontextu, první pokyny o něm jsou v pozdějším (2,24-25)

Při čtení prvních stvořitelských veršů Genesis budeme (stejně jako všichni vykladači všech věků) znovu a znovu narážet na otázku, zda jde o popis fyzický nebo symbolický. 

Znovu a znovu se (zvláště v moderních komentářích) dočítáme, že první kapitola Genesis není popisem "výrobního postupu", ale symbolickým vyjádřením Boží stvořitelské akce. 

Na druhé straně existuje řada knih, které stvoření z Genesis fyzicky vykládají.

Já osobně inklinuji spíše ((tak "ze tří čtvrtin") k fyzickému výkladu - Mojžíš musel mít informace o stvoření přímo od Boha z první ruky - Ten mu je sdělil zjednodušeně, zestručněle, ale reálně, ne pouze symbolicky. 

1 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.

• [Jde o počátek vesmíru a člověka; nikoli Boha, který přebývá ve věčnosti – tj. mimo prostor a čas.]
• [h. slso bárá’ se používá pouze o Bohu a popisuje stvoření něčeho nového a dokonalého. Buď se jedná o stvoření z ničeho jako při prvotním stvoření (Žd 11,3), anebo o obnovu nebo přetvoření pro nový účel či nové uspořádání (srv. Ž 51,10; Iz 65,17)];
• [h. výraz elóhîm je plurál od elôah velmi častý ve spojení se sg. slovesa; v takovém případě označuje jediného pravého Boha a plurál pak vyjadřuje Boží majestát a svrchovanost. Naproti tomu ve spojení se slovesem v pl. (např. Sd 2,3) a také v případech zřejmých z kontextu (Dt 4,28; Dt 6,14) se jedná o bohy – pohanská božstva];
• První verš Bible je jedním z nejznámějších a nejdůležitějších veršů Bible.
• Stejně jako o celé první kapitole o něm byly napsány stohy knih. což je jistě oprávněné.
• Hebrejsky zni Beréšít bará Elohím et haššamáyim ve’et ha’árec, což zní jistě hezky a tajemně.
  • Jde o rozhraní mezi bytím a nebytím – kdyby se Elohím nerozhodl beréšít, nebylo by nic, vůbec nic, pouze On.
• Hned v prvním verši je zmíněn Bůh, resp. je centrem výroku, je jednajícím „podmětem“.
• Slovo označující Boha je Elóhím, jak je vysvětleno v poznámce ČSP výše.
  • Nejde o vlastní Boží jméno JHWH (česky Hospodin) – to se dozvíme až ve druhé kapitole.
  • Jde o obecný pojem pro jakéhokoliv boha – že jde o Hospodina Stvořitele je vyjádřeno plurálem. Spojení plurálu bohové a slovesa v jednotném čísle vždy označuje Hospodina.
  • Česky by tedy bylo: „bohové stvořil“.
• Proč plurál? Může jím být vyjádřena Trojice, ale také to, že v Bohu je kumulováno vše – moc, vláda, síla, život apod. Nemusí jít o plurál počtu, ale plnosti.

• Co označuje slovo nebesa?
• Pravděpodobně duchovní svět, pro nás neviditelnou oblast stvoření. My žijeme ve vesmíru, ve fyzickém pozorovatelném světě. Existuje ale ještě reálný, byť pro nás neviditelný svět, kde kde žijí duchovní bytosti, tedy andělé a démoni.
• Lze předpokládat, že je, podobně jako ten náš, obrovský a pestrý.
  • Lze v této souvislosti spekulovat mj. o dalších dimenzích², o temné hmotě energii³ vesmíru aj.
• Popis ale může být pouze antropocentrický a znamenat zemi a oblohu.

• V dnešní počítačové době není těžké si představit Boha jako geniálního programátora sedícího u klávesnice a tvořícího v útrobách počítače svůj svět.
• Pokud přijmeme tento model, lze si snadno představit, že Tvůrce nejprve „roztáhne“ fyzikální zákony a d nich pak vprogramuje realitu fyzického a duchovního vesmíru.
• Lze tak také pochopit, proč je Bůh lidmi přímo nepoznatelný – vždyť bytosti žijící ve virtuálním světě počítačových obvodů nemají žádnou možnost poznat Tvůrce sedícího u klávesnice. Mohou si o něm vytvářet představu na základě vlastností svého jsoucna, napřímo jej ale poznat nemohou.
• Majstrštykem našeho „Programátora“ pak je jeho vlastní účast ve vytvořené realitě.
  • Pokud Bůh opravdu je „programátorem u klávesnice“, dá se hovořit o tom, že se do svého programu vtěluje dvakrát (nebo třikrát):
    • nejprve se „vprogramovává“ do nebes – nebesa v takovémto modelu jsou stvořenou oblastí v počítači“⁴ a nikoliv programátorovým přirozeným prostředím.
    • vše vrcholí vprogramováním sebe sama do země v podobě „počítačové postavy nejnižšího řádu“, tedy člověka.
    • Kde se v tomto modelu nachází Eden? Pravděpodobně na zemi – a Tvůrce se tam jako vtělená postava vyskytoval již na počátku⁵.
      • Bůh je totiž Trojicí již od samého počátku. Ježíš „nevznikl“ (ani nebyl stvořen) až jako reakce na potřebu vtělit se mezi lidi. V Edenu s lidmi pobýval pravděpodobně Ježíš.

2 Země byla ⁽pustá a prázdná,⁾ temnota byla nad hlubinou a ⁽Duch Boží⁾ se vznášel nad vodami. 

• n.: Země pak …; h.: A země;
• Tajemný verš – především: Jaká země, když stvoření měla teprve začít?
• Buď může jít o symbolický obraz vyjadřující stav jsoucna před tím, než Bůh začal s tvořením – popis jsoucna (nebo spíše ne-jsoucna), kde ještě „není nic“ – ani fyzikální zákony, ani hmota, ani energie. Snad by se dalo říct – stav před Velkým třeskem (pokud něco takového existovalo). Obraz jsoucna, kde Stvořitel ještě ani „nevzal do ruky papír“, ještě ani „nezasedl k počítači“.
  • Nebo o obraz stavu vesmíru, kde již sice je „roztažen“ prostor a čas, ale který je prázdný, bez hmoty a energie. Vesmír, kde není nic, je jistě extrémně bezútěšné místo – můžete „letět“ nekonečně dlouho, aniž narazíte na cokoliv.
  • Nebo symbolický popis „prázdného harddisku“ – ten sice existuje a je funkční, ale není v něm ještě ani bit informace.
    • Případně prázdného papíru – ten je zcela nepopsaný, čekající na první črty Stvořitelovy ruky.
• Může ale jí o popis situace, kdy vesmír je opravdu „geocentrický“ v pravém slova smyslu – kdy Bůh své stvoření opravdu začíná od Zeměkoule jako pevného bodu v centru vesmíru – a kolem ní postupně začíná tvořit celou stafáž nebeských těles a další fyzické reality.
  • Můžeme se pomoci buď obrazem prázdného harddisku nebo prázdného papíru. Jsme ve fázi, kdy
  • Tomuto pochopení moc nenahrává to, že Bůh teprve v další fázi vytvoří světlo (a tmu) a až potom nebeská tělesa. To, že je třeba vytvořit nejprve světlo jako takové (tedy fotony) ukazuje spíše na to, že v prvotní temnotě nad hlubinou ještě nebyly ani určeny fyzikální zákony ani roztažen časoprostor.
• „Temnota na hlubinou“ tedy bude spíše popisem „ne-jsoucna“ předtím, než Bůh vůbec začal s tvořením.
  • Protože např. ze začátku Janova evangelia („na počátku bylo slovo“) víme, že prvotní je informace – může temnota nad hlubinou opravdu popisovat „prázdný harddisk“ s nulovou zapsanou informací.
• To, že vesmír je ještě prázdný, to že ještě neexistuje vůbec nic, nijak nesouvisí s existencí Boha – ten již v tu dobu samozřejmě JE (je věčný) a s prázdným harddiskem má své plány.
• Nebo (v geocentrickém modelu) se Duch vznáší nad Zemí jako jádrem budoucího stvoření – na papíře je již načrtnuta „koule“, ale stále čeká na rozpracování a zasazení do kontextu.

Osobně považuji geo-centrický (potažmo antropo-centrický) pohled na stvoření za pravděpodobný. Na první pohled může vypadat ("před-koperníkovsky") naivně, neboť naše planeta se nachází někde na periferii ohromného Vesmíru. 
Role člověka ve stvoření je ale ústřední - vyplývá to z toho, že Bůh obětoval za lidi svého jediného Syna, což je událost naprosto mimořádná a neopakovatelná. 
Není tomu tedy tak, že člověk je pouze jednou z mnoha inteligentních bytostí v obrovském vesmíru, ale přesně naopak: Role člověka je ústřední a celý vesmír, přes svou rozlohu je pouze kulisou, stafáží či pozadím pro lidskou existenci. 
Pro Boha to není nejmenší problém - Vesmír se svými miliardami parseků a všemi galaxiemi je Hospodin schopen stvořit "lusknutím prstu"; opravdovou "výzvou" je stvoření svobodných bytostí a následné "záležitosti kolem nich". 

3 a řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. 

• Stvoření světla odděleně od nebeských svítivých těles je zajímavé. Logiku to má, protože Slunce samozřejmě není jediným zdrojem fotonů ve vesmíru.
• Může jít o stvoření světla jako takového ve smyslu elektromagnetického vlnění v celé šíři toho pojmu.
  • Gama záření (γ), λ < 0,01 nm = nejenergetičtější záření. Vzniká při jaderných reakcích, radioaktivním rozpadu, kosmických jevech.
  • Rentgenové záření (X), 0,01 – 10 nm
  • Ultrafialové (UV) záření, 10 – 400 nm
  • Viditelné světlo 400 – 700 nm
  • Infračervené (IR) záření 700 nm – 1 mm, tepelné záření.
  • Mikrovlny 1 mm – 1 m = komunikace (Wi-Fi, radar), mikrovlnná trouba.
  • Rádiové vlny 1 m – tisíce kilometrů = VHF, UHF – TV, rádio, LF, VLF – navigace, dlouhovlnné vysílání
• Nicméně pohlížet na dění prvního stvořitelského dne fyzicky či fyzikálně je náročné, tajemné a neřešitelné – mohl existovat „temný vesmír“, který se až pak rozsvítil elektromagnetickým zářením? Mohla v temném vesmíru viset temná zárodečná planeta Země? Kdy Bůh roztáhl časoprostor? Apod., do nekonečna.
• Budeme-li na událost pohlížet symbolicky, bude to možná jednodušší – můžeme např. zvažovat, že obecně je světlo jistě „lepší“, než tma, ve škále od ničeho k něčemu jde jistě o pokrok.
• Přítomnost světla také otvírá otázku pozorovatelnosti – lidé pozorují skutečnost ve viditelném světle, kůží vnímají teplo, ptáci, netopýři či delfíni vidí i ultrafialové záření. Lidé pomocí přístrojů jsou schopni „vidět“ prakticky všechny vlnové délky elektromagnetického záření.
  • Bůh jako hlavní pozorovatel jistě vidí vše v celém spektru.
  • Bylo by zajímavé vědět, zda andělé vidí ve stejném spektru jako my.
• Bez pozorovatele ztrácí realita část své nádhery – je dost pravděpodobné, že jedním z důvodů stvoření člověka a dalších vědomých bytostí je Boží touha, aby Jeho stvořené dílo měl kdo ocenit.
  • Vycházím z toho, že v Bibli se Bůh svým stvořením dost často chlubí – a naopak uctívači Hospodina nad Jeho dílem žasnou a oceňují je, a to od vesmíru, přes neživou přírodu až po zvířata.
  • Stvořením světla položil Bůh základ pro pozdější stvoření očí.
• Přijde mi líto, že existují místa (např. nádherné podmořské jeskyně), které ještě nikdy nikdo neviděl.
• Mimo jiné si myslím, že jde o jeden z důvodů, proč Nejvyšší „fandí“ cestovatelům, turistům, potápěčům, speleologům, horolezcům, vědcům, astronomům, biologům a dalším, kteří objevují (případně obdivují) Jeho stvořitelské dílo.

4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy.

• oddělil: [klíčový výraz kapitoly (srv. v. Gn 1:6.Gn 1:7.Gn 1:14.Gn 1:18) a vůbec celého Zákona (Ex 26:33; Lv 10:10; Lv 20:24; Nu 8:14; Dt 4:41; Dt 10:8; srv. 1Kr 8:53; Neh 9:2; Ez 42:20); zde vidíme, že světlo existuje souběžně s tmou, ale vzájemně se vylučují (nemísí se); srv. J 1:5] 
• Koncept oddělování, jak je zde komentován v poznámce KMS, je zajímavý – vidíme, že Bůh odděluje „často a rád“:
  • Gn 1,6 vody pod a nad klenbou
  • Gn 1,14 den od noci
  • Ex 26,33 opona svatyni od velesvatyně
  • Lv 10,10 svaté od nesvatého a čisté od nečistého.
  • Lv 20,24 Izrael od národů
  • Nu 8,14 Léviho od ostatních Izraelců
  • Dt 4,41 útočištná města od ostatních
  • Dt 10,8 Léviho pro nošení úmluvy
  • 1Kr 8,53 A Izraelci se oddělili, aby sloužili Hospodinu, Bohu svému.
  • Neh 9,2 I oddělili se od cizích lidí a stáli a vyznávali hříchy své.
  • Ëz 42,20 svatyni od obytných prostor
• Možná by se dalo říci, že Hospodin má rád systém, věci roztříděné a uspořádané, ne pomíchané a chaotické.
• A jistě vyplývá, že je třeba striktně oddělovat svaté od profánního.
• Zajímavý je vztah temnoty / tmy vůči světlu: striktně vzato tma neexistuje – tma je pouhou absencí světla. Světlo je něčím, tma je ničím.
• Jako po každém svém stvořitelském dnu si Nejvyšší své dílo pochvaluje – jistě měl dopředu jasnou představu toho, co se chystá stvořit, nicméně až když své dílo viděl v reálu, mohl plně docenit jeho kvalitu a krásu.
  • Když řezbář chce z kusu dřeva vyřezat figurku, jistě má jasnou představu, jak bude vypadat. Když si ji pak ale hotovou prohlíží a hladí svýma rukama, jde o krásný zážitek.

5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den.

• [tak je v židovském pojetí chápán den – od večera přes ráno do soumraku];
  • Chápat den po židovsku od večera je zajímavé – nedokážu se do toho úplně vžít. Naše pojetí, tedy že den začíná ranní aktivitou a končí odpočinkem, mi přijde logické.
  • Leda by ještě od soumraku člověk měl před sebou ještě mnoho hodin aktivity, což mi není blízké – jsem spíše ranní typ. V teplých krajích to tak ale bývá běžně – přes poledne ve vedru se koná několikahodinová siesta a aktivita pak večer běžně sahá do půlnoci nebo i déle.
  • Lidé navíc dříve údajně běžně spali nadvakrát – s dlouhou aktivní pauzou kolem půlnoci.
  • Souvisí to např. s dostupností umělého světla, cenou svíček apod.
  • Jestli Hospodin spí, nevíme – spíše ale nikoliv. Víme jen, že odpočívá.
• n.: První. Následuje den druhý, třetí atd. – spíše tedy půjde o číslovky řadové, o vypočítávání dnů.
• Jde zřejmě o ryze „lingvistickou“ záležitost – o vytvoření termínu pro období, kdy je a kdy není světlo. Den a noc ve smyslu pravidelného střídání světla a tmy ještě k fungovat nemohl.
• Možná Bůh říká něco ve smyslu: Mám v úmyslu, aby byla období, kdy světlo je a kdy není, aby byly oblasti osvětlené a neosvětlené. Mám v úmyslu to střídat.
  • Možná tím Bůh sděluje, že pro Zeměkouli nehodlá zvolit model „Měsíc“, tedy strana stále osvětlená a strana trvale neosvětlená.

6 I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. 7 Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak. 8 Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý. 

• Zatím máme pouze světlo a tmu, resp. den a noc.
• Další stvořitelský počin je nesamozřejmý – klenba / nebesa by mě nenapadla. O co vlastně jde? Ani čtením komentářů se toho člověk moc nedozví.
• Hlavním problémem je, že vůbec netušíme, co jsou vody „nad“ klenbou.
  • Může jít o oblohu ve smyslu oddělení vod na zemi od páry (mraků) ve vzduchu.
  • Nezapomínejme, že souš tehdy ještě neexistovala – planeta byla kompletně pokryta vodou (jak vyplývá z dalšího verše)⁶.
  • Bůh tedy mohl např. nějak nastavit „rosný bod“ páry a tím definovat, kolik vody bude ve formě kapalné a kolik ve formě páry. (Kolik vody se „udrží“ nahoře). To následně určilo sílu skleníkového efektu a mnoho dalšího.
    • V dnešní době je procento vody „nahoře“ velmi malé – údajně pouze tisícina procenta (0,001 %) pozemské vody je ve formě vodní páry v atmosféře. (tedy 99,999 % celkové pozemské vody je ve formě vody a ledu)⁷
  • Může jít o oblohu jako modrou kupoli, kterou nad sebou vidíme při pohledu vzhůru – bez pátrání po hlubších významech. Ve smyslu: My žijeme na zemi a když se podíváme vzhůru, víme pěknou modrou kupoli, která nás chrání a do které nemáme přístup.
    • Tento přístup je „naivní“, ale vcelku vystihuje realitu – atmosféra nás opravdu jako „přátelská“ ochranná vrstva odděluje a chrání před prázdným, studeným a nepřátelským vesmírem okolo.
  • Lidé starověku si údajně nebe představovali jako pevný kupolovitý strop, vyklenutý nad zemí.
    • Tak si ostatně představují klenbu příznivci ploché země i dnes.
  • Mohlo by jít i o symbolické vyjádření téhož – o oddělení sféry poklidného bezpečného chráněného povrchu země od „chaosu“ nahoře. Nebo naopak od „nebes“ ve smyslu duchovního světa.
• Zajímavé je, že Bůh klenbu sám pojmenovává (stejně jako světlo a tmu, souš a moře).
  • Dokud neexistoval člověk, neměl Bůh jinou možnost, než si své výtvory pojmenovat „vlastnoručně“⁸.
  • Později už přidělování jmen nechává na Adamovi (ten dává jméno manželce i zvířatům, pak svým dětem).
  • Dát něčemu nebo někomu jméno, je určitým způsobem také stvořitelským aktem – vyžaduje to, hlubokou znalost jazyka, přemýšlení, cit pro jazyk, fantazii a mnoho dalšího.
  • Když rodiče dávají jméno svým dětem, jde určitým způsobem o důležitý „stvořitelský čin“.
• Ať už je klenba cokoliv, její tvorba zabrala Stvořiteli celý den.
• Zajímavý je detail, že stvoření klenby / nebes si Bůh (jako jediný stvořitelský počin) nepochválil. Proč?
  • Možnost, že by se mu klenba „nepovedla“ tak, jak si představoval, je jistě vyloučena, proto musíme hledat jiná vysvětlení, např.:
  • Druhý den byl pouhým mezikrokem – nešlo o kompletní stvořitelský počin.
  • Teprve další stvořitelský den Bůh oddělil definitivně vody od pevniny, stvořil vegetaci – a toto vše s oblohou pak pochválil jako celek hned „tuplovaně“ – prohlásil to za dobré dvakrát, souší zvlášť a vegetaci zvlášť.
  • Klenba může být nějakým způsobem dočasnou strukturou – např. dočasným bezpečnostním opatřením k oddělení světa lidského od světa duchovního. Toto oddělení bude na závěr dějin odstraněno. (Oddělování není Bohu blízké, není cílem – Bůh sjednocuje, ne rozděluje).

9I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. 10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré. 

• Zemi tedy zjevně do té doby pokrývala voda kompletně (pravděpodobně sladká?).
• Zeměkoule tedy zřejmě byla plochá a nyní došlo k jejím zvrásnění, kdy voda stekla do nižších míst.
• Také to Bůh vyhodnotil jako „dobrý nápad“.
• Toto zvrásnění planety nezabralo Bohu celý stvořitelský den – když už byla k dispozici souš, Stvořitel ihned navázal vegetací.

11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.  12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

• Jako zástupci veškeré vegetace je vyjmenována tráva a ovocné stromy.
• Vegetace na naší planetě je nesmírně bohatá a různorodá – Boží stvořitelská fantazie téměř nezná mezí. Bůh testuje limity, tvary, funkčnost a krásu v mikro i makroměřítku. Člověku nezbývá, než žasnout.
• Země jistě životem přímo tepala – určité náznaky země pulsující životem můžeme zahlédnouti dnes, např. v tropických pralesích. Možná měla vegetace těch dob určitý „prvohorní vzhled“ s obrovskými přesličkami a plavuněmi.
• Zajímavou otázkou je, kdy vlastně vznikl život jako takový – např. bakterie, jednobuněčné organismy apod. Je např. možné, že praoceán ještě život neobsahoval v žádné formě.

13 A byl večer a bylo ráno, den třetí.

• Třetí stvořitelský den měl dvě fáze. Došlo k obrovskému posunu.
• Často diskutovanou zajímavou otázkou je: „Jak starý byl první stvořený strom“.
• Bůh pravděpodobně nezačal tím, že by po souší zasel semena a pak by čekal, až stromy a jiné rostliny vyrostou. Adam se také nevyvíjel z embrya, ale byl stvořen jako dospělý člověk.
• Je dost možné, že Bůh zkrátka stvořil stromy, a to ve všech stádiích velikosti a stáří.
• Osobně je mi blízký popis stvoření, jak jej popisuje C. S. Lewis v Letopisech Narnie, (asi v dílu Kouzelníkův synovec): Aslan zde svým zpěvem (nebo „řevem“) uvádí do bytí svět, hvězdy, zvířata, stromy i samotnou zemi. Jde o nádhernou scénu – a vcelku nevidím důvod, proč by nemohlo stvoření nějakým takovým způsobem probíhat.

14 I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení,  k určování časů, dnů a let. 15 A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.

• n.: světelná tělesa;
• Světlo v tuto dobu již existovalo – nyní se mluví o Slunci, Měsíci a hvězdách.
• Ty mají dvojí funkci – jsou zdroji světla pro naši planetu a jsou zároveň udavači rytmu a počítadly času.
• Obojí je zajímavé: Divné nám samozřejmě přijde na prvním místě, že již existovala Země (včetně vegetace) a na obloze ještě nebylo Slunce ani Měsíc. To naprosto neodpovídá našim představám o fungování vesmíru, natož o jeho vzniku. Planeta Země bez Slunce, Měsíce a hvězd by byla temnou chladnou koulí v naprosto temném vesmíru. Vegetace ale bez světla a tepla existovat nemůže.
• Pokud vyloučíme možnost, že „Mojžíš nějak popletl pořadí“, jaká mohou být vysvětlení?
  • Světlo jako elektromagnetické vlnění již existovalo – a zdrojem světla a tepla pro Zemi bylo zpočátku něco jiného než Slunce – Země jako inkubátor života mohla být zahřívána a osvětlována nějak jinak, např. „napřímo Bohem“ nebo vesmír nemusel být tehdy ještě tak nehostinný, tmavý a studený.
• Existuje množství knih zabývajících se tzv. „jemným vyladěním“ podmínek pro život na naší planetě, a to od fyzikálních konstant přes vzdálenost Země od Slunce, existenci magnetického pole, až po anomálii vody a tisíce dalších detailů, bez kterých by život na zemi nemohl existovat.
• Umístění naší „rotující koule“ ve správné vzdálenosti od Slunce (plus obíhající Měsíc) je opravdu Božím mistrovským dílem.
• Není třeba mít velkou fantazii, abychom v naší planetě viděli Boží inkubátor života – rytmicky osvětlovaná a ohřívaná, otáčející se jako „kuře na rožni“, se zajištěným „nočním tlumeným osvětlením“, chráněná proti záření i okolní prázdnotě a chladu – a s tisíci dalšími do sebe zapadajícími detaily.
  • Jak bychom vlastně měřili čas nebýt střídání dnů, nocí a ročních období?
• Jak to vlastně Bůh udělal, nevíme – možná vyndal Zemi ze svého inkubátoru a nějakým způsobem nastartoval nebeské pohyby.
  • Připomeneme-li si naši představu Boha jako programátora u klávesnice, je tato představa „nastartování“ vesmíru poměrně snadná. Při tvorbě virtuálního prostředí např. v počítačových hrách se tak běžně postupuje – dílčí programátoři vytvářejí detaily⁹, které jsou pak hlavním programátorem spojeny v celek.
• Osobně v tom velký problém nevidím – jsem v tom velmi anthropo-centrický: domnívám se, že celý obrovský vesmír je pouhou „stafáží“ na obloze k ústřednímu Božímu příběhu, který se odehrává právě zde na naší planetě. V tomto smyslu je Země opravdu centrem celého (skoro) nekonečného vesmíru.
  • Vycházím z toho, že Bůh pro lidi obětoval svého jednorozeného Syna – to ukazuje na naprostou výjimečnost příběhu stvoření člověka.
  • To také vylučuje existenci života ještě jinde ve vesmíru – Boží Syn „nepoletuje“ tu i onde po obydlených planetách, aby spasil jejich obyvatele.
  • Jen pro zajímavost – pamatuji si, jak mě při mém prvním čtení Bible vedla Kristova slova: „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince – i ty musím přivést …“ vedla k přemýšlení o existenci mimozemských civilizací.
• Jak nejvyšší Programátor řekne, tak se stane – kdo by to chtěl a mohl rozporovat?

16 Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, ⁽aby vládlo ve dne,⁾ a menší světlo, ⁽aby vládlo v noci,⁾ a hvězdy.

• [slova slunce a měsíc nejsou prav. záměrně použita, protože oba výrazy označovaly uctívaná pohanská božstva; zde je naopak zdůrazněno (dále ještě třemi slovesy, popisujícími jejich funkci), že to jsou stvořené věci, nikoliv božstva]
• n. (h.): pro vládu dne / noci; (n~: aby svítilo ve …)
•  [pro jejich množství jsou v Písmu vícekrát použity k vyjádření velkého počtu;
• Denní a noční osvětlení naší planety je pozoruhodné – zjevně se již počítá s rytmem života živých tvorů – noční osvětlení je tlumené, aby nerušilo spánek.
• A hvězdy jsou prostě krásné a tajemné. Pobyt na noční oblohu člověka nutí zamyslet se. Dobře to vyjádřil Immanuel Kant („Dvě věci naplňují mysl stále novým a rostoucím úžasem a respektem: hvězdná obloha nade mnou a morální zákon ve mně.“)
  • My, obyvatelé civilizovaných krajů jsme světelným smogem o dost ochuzení.

17 Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, 18 a aby ⁽ovládala den a noc⁾ a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. 

• n.: vládla ve dne a v noci;
• I „roztočení“ vesmíru s jeho galaxiemi a miriádami hvězd bylo Božím „majstrštykem“.
  • Mechanistická představa pevné klenby se světly (jak byla chápána dříve a jak ji i nyní razí příznivci ploché země¹⁰) jednak neodpovídá realitě, jednak je proti reálnému obrovskému vesmíru poněkud „ubohá“.¹¹
  • Astronomové a astrofyzici (a každý kdo obrátí svůj zrak, natož dalekohled k nebi) mají stále nad čím přemýšlet – a pokud nejsou příliš „natvrdlí“ mají i co obdivovat, nad čím žasnout a komu vzdát obdiv.

19 A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

• Stvoření vesmíru Hospodinu zabralo celý náročný „programátorský“ den.
• Ale výsledek stál za to – vesmír je obrovský, zvláštní a nádherný.

20 I řekl Bůh: Ať se vody hemží ⁽živou havětí⁾ a ať létavci létají nad zemí pod nebeskou klenbou. 

• h.: havětí duše živé;
• Tímto výrazem překládáme h. ‘ôp_ , které zahrnuje vše, co létá, tedy jak ptactvo, tak hmyz. Na jiných místech h. výraz dle souvislosti překládáme většinou „pták“ / „ptactvo“; 
• h.: na / proti tváři …
• Planetu již máme porostlou vegetací, je načase se začít zabývat „faunou“.
• Fauna bez flóry na kamenité mrtvé zemi by jistě „nebyla ono“.
• Zdá se, že nejprve došlo k rozvoji života ve vodě – což předpokládají i evolucionisté se svými „prapolévkami“ (voda je přátelštějším prostředím pro život, než souš).
• Již jsme zmínili, že je otázka, jestli praoceán byl v tu dobu oživen bakteriemi, sinicemi a různou jednobuněčnou „havětí“ a nyní se hovoří o větších živočiších jako jsou ryby – nebo jestli se po „živou havětí“ skrývá i mikroskopický život.
  • Otázka mikroskopického života je obecně zajímavá – jak na tom byly v ráji bakterie, viry¹², prvoci, apod.? Těžko lze předpokládat, že v ráji bylo sterilní prostředí. Jaký měli Adam s Evou mikrobiom? Jakou imunitu? A mnoho dalšího.
  • Pro kreacionisty jsou poměrně problematickou skupinou parazité a různé patogenní mikro a makroorganismy. Někteří parazité jsou tak vysoce specializovaní pro zabíjení či škození druhým, že muselo jít o stvořitelský záměr¹³. Kdy takoví specializovaní škůdci vznikli? Kdy byli stvoření? Byli už v ráji, jen neškodili? Nebo byli drženi mimo ráj? Nebo byli při pádu stvořeni de novo jako prostředek, který má padlé lidstvo nadále „držet při zemi“? Nebo byly při pádu pouze „odjištěny“ jejich latentní ničitelské schopnosti?¹⁴
  • Na složité otázky kreace budeme ještě narážet, existuje k nim nezměrná literatura. Za nejlepší českou knihu zabývající se kreací a evolucí v celé šíři považuji Ve víru evoluce od Štěpána Ruckého.
  • ale vznikly?
• Naproti tomu je „evolučně“ nečekané, že zároveň s rybami jsou stvořeni ptáci (případně hmyz) – selským rozumem se zdá být logická sekvence: ryby – suchozemci – ptáci. Létat je složitější, než se pohybovat po zemi.
• Schopnost hmyzu a ptáků se pohybovat v 3D plynném prostředí je úžasná. Zdaleka nestačí „mít křídla“, ale jde o stovky navzájem provázaných složitých orgánů a schopností.
• Při pozorování stvoření můžeme znovu a znovu žasnout nad Boží genialitou – fyzikové při zkoumání fyzikálních zákonů, astronomové při pozorování vesmíru, biologové při pronikání do neuvěřitelné pestrosti pozemského života a fyziologové při zkoumání lidského těla.
  • Každá návštěva zoologické nebo botanické zahrady je pro mě „malou bohoslužbou“, kdy mohu bez dechu obdivovat Boží stvořitelskou invenci¹⁵.
  • Jak ještě uvidíme např. u Jóba, Bůh je na své stvoření náležitě hrdý – speciálně se chlubí např. stvořením koní, dravých ptáků, dinosaurů a mnohým dalším.

21 Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 

• Slovo hemžit dobře vyjadřuje pestrost forem života.
• Jak jsem uvedl v poznámce pod čarou, odhaduje se, že existuje kolem deseti milionů druhů (sic!) živých tvorů.
• Pozemský život je založen na uhlíku a jeho sloučeninách. Jaké je celkové množství života na naší planetě?
  • Existuje globální odhady celkové biomasy biosféry, většinou vyjádřené v gigatunách uhlíku (Gt C)¹⁶. Dle GPT citující Bar-On, Phillips & Milo, PNAS, 2018) tvoří celková biomasa na Zemi ≈ 550 gigatun uhlíku (Gt C)
    • z toho 80% obsahují rostliny
    • 13% bakterie
    • 1,3 % archaea
    • 2% plísně a houby
    • živočichové celkem méně než 0,4 % veškeré biomasy
    • Hmyz: ~0,2 Gt C
      Ryby: ~0,7 Gt C
      Savci (všichni): ~0,007 Gt C
    • Ptáci: ~0,05 Gt C
      Domestikovaná zvířata (hlavně skot, prasata): ~0,1 Gt C
    • Lidé: ~0,06 Gt C (víc než všichni divocí savci dohromady)
    • Rostliny tedy tvoří zhruba 7 500× více biomasy než lidé.
    • Člověk tedy svou svou celkovou „masou“ velký vliv na planetu nemá. Jeho vliv je obrovský jiným způsobem – Bůh učinil naši planetu „ústředním bodem“ svého zájmu a člověk svým pádem ostatním živým bytostem na planetě „všechno pokazil“. Nebýt člověka, žilo by se rostlinám a zvířatům na Zemi určitě lépe – alespoň do obnovy všech věcí na konci dějin.
    • Kristova oběť nejen založila podmínky vyřešení problému lidského hříchu, ale pro „zlepšení života“ celé biosféry.
    • Můžeme se ptát, kde se na planetě nacházel Eden, čím se lišil od okolí, např. jestli obsahoval odlišnou faunu a flóru (kromě jistě endemického stromu života a stromu poznání – ty mimo Eden jistě nerostly).
    • Bohu se oživená planeta zamlouvala – a to ještě nebyli pozemští živočichové.

22 A Bůh je požehnal slovy: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi. 

• v. Gn 1:28; Gn 2:3; Gn 5:2; Gn 12:2; [v h. je slso b_-r-k_ vždy spojeno s předmětem v akuzativnim postavení (4. pád, požehnal koho, co?) v češtině je obvyklejší používání dativu (3. pád, požehnal komu čemu?), proto používáme akuzativ pouze v případech, kdy lépe vystihuje míru nebo způsob, jak se k předmětu vztahuje];
• [tím není řečeno, že by zvířata byla myslící stvoření, která by měla poslechnout příkaz, ale vyjádřeno, že plodnost ve zvířecím světě je důsledkem Božího nařízení, a nikoliv výsledkem pohanského kultu plodnosti]
• Bůh život na planetě „nastartoval“ – další rozmnožování již ponechal na něm. Schopnost a touhu se množit vtiskl do jeho podstaty.
  • Nebylo to tedy tak, že by např. každoročně Stvořitel „přidělal několik procent“ živých tvorů, aby „udržel stavy“.
  • Množení je nesmírně složitý a pestrý proces – a to již u jednobuněčných, natož pak u vyšších živočichů.
• Bůh musel do fauny vtisknout i potřebu či touhu se množit – proč by to jinak měňavka, brouk, ryba nebo kráva dělali? Množení je namáhavé na energii i na čas.
  • A to i u rostlin, které produkují enormně nadbytečné množství semen.
• Boží požehnání zafungoval velmi dobře – potřeba přetrvat ve svém potomstvu je u veškerého tvorstva extrémně silná – „na oltář vlastního množení“ pokládají všichni tvorové s naprostou samozřejmostí velké oběti. Bakterii, žábu ani koně by „ani nenapadlo“ se nemnožit.
• Přemýšlet nad všemožnými způsoby rozmnožování fauny a flóry je samo o sobě nesmírně zajímavé – přenos vlastního genetického kódu je všem způsobům rozmnožování společný, způsoby jsou ale velmi rozdílné.
  • Vrcholem sofistikované složitosti je pohlavní rozmnožování s mixováním genetických kódů svých rodičů.
  • Je pro mě naprosto nepochopitelné, jak někdo může věřit, že něco tak složitě sofistikovaného jako pohlavní rozmnožování mohlo vzniknout náhodou. Vždyť by se musely paralelně vyvinout dva nesmírně složité systémy (samčí a samičí), z nichž každý je sám o sobě naprosto k ničemu a pro nositele spíše nevýhodou.
• Je třeba Bohu přiznat, že toto požehnání Mu „zafungovalo“ dokonale: Nikdy se nestalo, že by se nějaký druh na množení „vykašlal“, že by předávání svých genů rezignoval, že by ztratil chuť se množit.
  • I u člověka je pud k rodičovství velmi silný.
  • Bůh zároveň učinil,(alespoň u lidí – jak to mají zvířata, nevíme. Touhu ale mají silnou) množení příjemným.
  • Kdoví, kolik by bylo na planetě lidí, kdyby oplodňování bylo velmi bolestivé nebo jinak dyskomfortní.¹⁷

23 A byl večer a bylo ráno, den pátý.

• Stvoření vodního a vzdušného života byla pro Boha „šichta na celý perný (programátorský) den“.
• Další den se Stvořitel chystal vrhnout na pozemskou faunu.

24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. 

• sg.; h. slovo může zahrnovat i brouky (tj. vše, co se hýbe na zemi);
• Nesmírná pestrost suchozemského života je shrnuta do tří skupin, z nichž zemská zvěř je dosti zastřešující.
• Dobytek se možná opravdu myslí ve smyslu domestikovatelných zvířat – snad chce Bůh zdůraznit, že již při stvoření myslel na to, jak budou zvířata jednou užitečná pro člověka – kůň jako dopravní prostředek, krávy na mléko, ovce na vlnu apod.
• Plazi se také v Božích očích (nebo Mojžíšových) nějak vymykají – i když jsme ještě před pádem a je možné, že had „ještě má nohy“?
  • Pokud by termín plazi zahrnoval i hmyz, dávalo by to také smysl – hmyz je nesmírně početný kvalitativně i kvantitativně a je velmi zvláštní, specifický.

25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

• Opakovaně jsou zmiňovány druhy – Bůh tedy byl stvořil jednotlivé druhy oddělené a „hotové“.
• Což odpovídá realitě – žádné mezidruhové mezičlánky nikdy nebyly zjištěny ani na zemi ani ve fosiliích.
• Definovat druh či vymezit jeho hranice není elementární¹⁸ – je dost možné, že druh v Božím pohledu odpovídá v našem chápání spíše čeledi; jde ale o pro mě nejasnou problematiku.
  • V genech každého živého druhu je zakódovaná velká pestrost vlastností – což je vidět např. na pestrosti vzhledu plemen psů.

26 I řekl Bůh: Učiňme člověka ⁽k našemu obrazu, jako naši podobu,⁾ aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 

• [Tato řeč v pl. je předmětem stálých dohadů a diskusí. Může být svědectvím o Trojici, může být projevem Božího uvažování o jeho úmyslech, může být oznamováním jeho úmyslů těm, kteří mají přístup do jeho přítomnosti;
  • Boží řeč v první osobě plurálu je opravdu zajímavým problémem. Všechny možnosti uvedené v poznámce ČSP jsou relevantní a zajímavé.
• [na kolektivní význam „lidi / lidstvo“ (zastoupené v násl. verši mužem a ženou) poukazuje následný pl. slovesa panovat; srv. Gn 6,1.5] 
• n.: na náš / v našem …; 
• [tzn. aby pro stvoření představoval Boha];
  • Toto zřejmě není jediný možný výklad obratu „k našemu obrazu“.
•  n.: v naší podobě, podle našeho tvaru;
• Bohu stvoření pozemské fauny k naplnění stvořitelského dne nestačilo – v jednom zátahu s pozemskou faunou stvořil i „korunu stvoření“, člověka.
  • Respektive stihnout to „musel“, pokud chtěl ustanovit šestidenní pracovní týden (nacházíme se již v šestém stvořitelském dni).
• Může to souviset s tím, že všechny tělesné vzorce již Stvořitel měl od zvířat hotové a ozkoušené – stačilo „upgradovat“ či zdokonalit mozek a „bylo to“.
  • Pokud vím, člověk nedisponuje ničím, co by se v nějaké formě nevyskytovalo i u zvířat: orgány a systémy jako srdce, plíce, játra, ledviny, střeva, nervový systém, smysly, uspořádání těla, schopnost pohybu, chůze, běh, plavání, spánek.
  • Zvířata do značné míry disponují i mozkovými funkcemi – rozumem a emocemi, částečně mají i myšlení abstraktní (pojetí spravedlnosti¹⁹, viny, apod.). Slyšel jsem, že chytrý pes vykazuje inteligenci na úrovni dvou až tříletého dítěte.
• V tomto verši se vyskytují dva zajímavé, či spíše vzrušující obraty:  k našemu obrazu a jako naši podobu. Pravděpodobně se oba významy prolínají, ale nejde o paralelismus, tedy o dvojí vyjádření téhož.
• K našemu obrazu: obraz údajně může mít význam socha, odlitek ve smyslu něčeho, co reprezentuje originál. Člověk by v tom případě byl ve vesmíru někým, kdo reprezentuje Stvořitele, Božím místodržitelem v kosmu
  • Zřejmě má člověk reprezentovat Stvořitele i v tom smyslu, že vládne nad ostatním stvořením.
  • Na člověku zřejmě je něco „božského“. Je na nás něco, co odráží to, jaký je Bůh.
  • Kdo se setkává s člověkem, je konfrontován s něčím jeho Stvořitele.
  • Možná to není překvapující – každý tvůrce do svého díla promítá kus sebe. Když přemýšlím nad nějakým dílem²⁰, nutně se dozvídám něco o jeho tvůrci. Dílo svého tvůrce nějak odráží.
  • To je jistě šokující, když zvážíme, jak jsme ubozí.
  • Co na nás by tím Božím obrazem mohlo být?
• jako naši podobu: zde zřejmě opravdu jde o nějakou podobnost – člověk a Bůh mají něco společného.
  • Člověk je Boží příbuzný, nositel Jeho povahových rysů.
  • Obraz i podoba jsou údajně „rodinné termíny“, které se používaly pro vztah otce a syna, tedy blízké příbuznosti.
  • Opět můžeme přemýšlet – co by to mohlo být, když Bůh je dobrý a dokonalý a my „ani náznakem“?
• Židovští učenci údajně rozlišují „obraz“ jako něco, co Božího je nám vrozeno a „podobu“ jako něco, co můžeme hříchem ztratit. („Obraz byl dán od počátku; podobu člověk získává svými skutky“. „Obraz je dar, podoba úkol“ ).
  • To je zajímavý pohled s mnoha implikacemi.: Podobu by pak člověk ztratil po pádu.
• Je podrobně zdůrazněno, že člověk má nad vším stvořeným panovat – zřejmě nad stvořenou přírodou, ale i nad zemí jako takovou.

27 Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je ⁽muže a ženu.⁾

• n.: mužského a ženského pohlaví.
• Jde dvakrát zopakována polovina informace z předchozího verše o tom, že člověk je Božím obrazem.
• Nyní ale nehovoří Stvořitel, ale třetí osoba, vypravěč, tedy Mojžíš. Zřejmě jej tato informace o tom, že člověk v sobě nese některé Boží rysy natolik zaujala, že ji považuje za nutné vypíchnout.
• Možná až ve smyslu: Ano, slyšeli jste dobře – Bůh opravdu stvořil člověka tak, že do něj vtiskl některé své rysy a vlastnosti.
• A přidává další naprosto novou informaci o tom, že člověk se bude vyskytovat ve dvou pohlavích. Jinak řečeno: bytost zvaná člověk má dvě formy.
• Zřejmě nejde o nový koncept – i zvířata byla tvořena ve formě dvou pohlaví, jen to zatím nebylo zmíněno vyloženě explicitně.
  • Resp. bylo to řečeno nepřímo ve 22. verši, kde Bůh vyzývá obyvatele vod a vzduchu k množení.
  • Snad je zajímavé, že suchozemce již tímto způsobem k množení nevyzývá – asi se tento model množení již rozuměl sám sebou.
• Rozpor mezi tímto veršem a tím, že Bůh Evu tvoří až později z Adamova žebra zřejmě zavdal podnět k legendám o Lilith, první Adamově manželce: ta byla údajně stvořena zároveň s Adamem z prachu. Odmítala se Adamovi podřídit a proto odešla. Až poté Bůh stvořil Evu.
• Jde ale zřejmě o to, že Bůh člověka ve dvou pohlavích plánoval od začátku, tedy ještě v době, kdy po Evě nebylo ani vidu ani slechu.
• Přemýšlet nad konceptem člověka jako dvoupohlavní bytosti je nesmírně zajímavé a hluboké. Proč se tak Stvořitel rozhodl? Proč Mu nestačilo jedno pohlaví?
  • Jistě nejde jen o množení – to by se dalo jistě vymyslet i jinak.
    • I když dvoupohlavnost přináší genetickou variabilitu skrze kombinace genů. Ta přináší odolnost, pestrost a rozmanitost; je v ní dynamika.
    • V nějaké sci-fi (D. Adams?) jsem četl vtipnou úvahu o tom, že inteligentní bytosti o dvou pohlavích jsou ve vesmíru spíše výjimkou, že možné počty pohlaví se velmi liší od jednoho do sedmi a více, kdy se ale množení stává již tak složitým, že takové druhy většinou vyhynou.
  • Může být nějaká souvislost s tím, že jsme stvořeni k Božímu obrazu – a sám Bůh je tajemně trojjediný, je vztahovou bytostí, tak možná podobnou vztahovost vtiskl i do člověka.
    • Dvojpohlavnost člověka právě vztahy umožňuje.
  • Důležité jsou také rozdíly mezi pohlavími a jejich vzájemné doplňování.
    • Do určité míry jsou muž a žena komplementární, tedy celek „člověk“ tvoří až společně.
    • V mužích a ženách se doplňuje síla a citlivost, akce a přijímání, vzájemná ochrana a péče, logika a intuice a mnoho dalšího.
    • Více pohlaví přináší zároveň více možností interakce se světem i navzájem, více pohledů na svět. Jakoby Stvořitel chtěl, abychom hledali rovnováhu mezi odlišností a spoluprací.
  • Bůh tedy mohl chtít, aby lidská existence byla zrcadlem rozmanitosti a vzájemného doplňování, aby člověk nebyl uzavřen sám do sebe, do jedné perspektivy.
• Všechny tyto aspekty (vztah, plodivost, komplementarita, vzájemná péče) jsou nějakým způsobem vyjádřeny v milostném aktu. (Ten je ze všech hledisek Bohem „vymyšlen brilantně“).
• Dá se říci, že dvě pohlaví je „tak akorát“ – dvoupohlavní systém je harmonický a stabilní. (Nebo alespoň částečně harmonický a relativně stabilní 😊).

28 Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.

• Jaké bylo pro člověka „zadání“? S jakým cílem jej Bůh tvořil?
• Měli se množit o naplnit zemi. Nešlo tedy o jednorázovou záležitost ve smyslu: Stvořím si jeden dva kousky už napořád.
• Tím, že člověka Bůh stvořil se schopností multiplikace a dvoupohlavně (a se sexuální touhou), zajistil, že nezůstane u jednoho nebo dvou „exemplářů“. A to byl Stvořitelův záměr.
• Cílem je, aby lidé obydleli celou planetu (nebo možná zpočátku pouze Eden).
  • Planeta Země se stala „inkubátorem “ nebo Petriho miskou pro lidský rod – zahřívaná, chráněná, přívětivá a plná živin.
• Cílem stvoření člověka (asi primárně) také bylo i obecenství s Bohem. Bůh měl v úmyslu se v Edenu nějakým způsobem vyskytovat a s lidmi se zde běžně setkávat.
• Lidé si planetu měli podmanit: Mělo to tedy být tak, že prostředí se poddává lidské vůli, ne naopak.
• Lidé jsou jistě svým prostředím na Zemi omezeni, musejí respektovat fyzikální a biologické zákony. Na druhé straně lidstvo má schopnost si své okolí uzpůsobovat. Planeta se poddává vůli člověka.
  • Jak mělo takové podmanění vypadat v Boží „prvním plánu“ (tedy kdyby nedošlo k pádu člověka), je těžko si představit. Jistě by lidé z Edenu „nevytěžili“ dřevo ani ho neproměnili v polní monokulturu. Nějakým způsobem by si ráj modifikovali podle svých představ, ale rozhodně nikoliv ničitelsky a škodlivě.
• Lidé dále měli panovat nad faunou (bez výjimky včetně obyvatel moří a vzduchu). Princip je podobný – člověk jako vrchol stvoření, schopen vnutit svou vůli zvířatům, případně je využívat pro své potřeby. Dělá to ale primárně „správně“.

29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. 30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. A stalo se tak. 

• V prvním Božím plánu tedy bylo všeobecné vegetariánství lidí i zvířat.
• Rostlinná strava, která byla k dispozici byla schopná nutričně zajistit vše potřebné pro život.
  • To do značné míry platí i dnes, i když o některých drobných výživových aspektech lze diskutovat (Fe, B12, Ca, omega 3, aj.)
• Konzumace masité stravy se totiž neobejde bez zabíjení. Rostlinám nevadí, když je někdo sní, trávu spásání nebolí (i když i v tomto směru existují zajímavé výzkumy²¹).
  • Nešlo by zajistit, aby bylo možné jíst maso, aniž by někoho stálo život? Bůh by jistě mohl stvořit steakové nebo klobásové stromy²², ale neučinil tak.
  • Také Bůh mohl bez problémů zajistit, aby si živočichové nebyli schopni z masité potravy brát živiny nebo aby jim masitá strava nechutnala.
  • Co si v tomto vegetariánském prostředí počali dravci, můžeme jen spekulovat.
    • Někde jsem narazil na tvrzení, že např. lva lze „přeučit“ na rostlinnou stravu, že se mu adaptuje trávicí trakt (prodlouží střeva apod.) – je to ale velmi pochybné. Lev je obligatorní masožravec, od „začátku do konce“ specializovaný na predátorství a konzumaci masa.
    • Na druhé straně nelze vyloučit, že nějaké spící geny pro býložravectví v sobě má – po pádu byly uspány a „masožravecké“ geny aktivovány.
    • I toto řešení ale otázek spíše přidává než ubírá – počítal Bůh od počátku s lidským pádem?
    • Nebo Bůh po pádu tvořil dravce (a parazity a patogenní bakterie a viry) „de novo“- napřl. proto, aby na padlé zemi drželi lidi v pokoře a „při zemi“?
  • Je také zajímavé, že Kristův návrat a nástup Tisíciletého království zřejmě éru „masožravosti“ opět ukončí (lev bude bydlet s beránkem).

31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.

• Šest dní stvořitelské práce – a výsledek stál za to: Dokonale provázaný krásný ekosystém na přátelské planetě a člověkem na vrcholu.
• Stvořitel byl spokojen.

.

1. Někdy během společně stráveného času ve Stanu nebo na Sinaji. ↩︎
2. Pokud by duchovní svět existoval ve čtvrté dimenzi, mohl by nám být velmi blízko a zároveň nepoznatelně daleko – srv. např. E. A. Abbott Flatland: A Romance of Many Dimensions, 1884 ↩︎
3. Běžná hmota ve smyslu, jak ji známe, tvoří pouze asi pět procent vesmíru. ↩︎
4. Specifická oblast !ve hře“ s jinými pravidly, než na zemi, obývaná specifickými duchovními bytostmi. Tamní bytosti mají ke Stvořiteli / Programátorovi větší přístup, než lidé „dole na zemi“. Andělé Boha do určité míry mohou vidět a komunikovat s ním napřímo. ↩︎
5. Bůh je totiž Trojicí již od samého počátku. Ježíš „nevznikl“ ani nebyl stvořen až jako reakce na potřebu vtělit se mezi lidi. V Edenu s lidmi pobýval pravděpodobně Ježíš. ↩︎
6. Nikdo neví, jak fungoval koloběh vody na zemi do potopy (voda v ráji spíše vystupovala ze země, než že by padala shora). ↩︎
7. Rozhodně je nemožné, aby se z atmosféry zkondenzovalo tolik vody, aby vznikla celosvětová potopa – zdroje vody pro potopu musely být jinde, pravděpodobně ve vodních zásobárnách pod zemskou kůrou. ↩︎
8. Slovo člověk / Adam má rovněž božský původ – Adam nemohl vymyslet jméno sám pro sebe. ↩︎
9. Slyšel jsem o programátorovi, jehož specializací bylo programovat co nejrealističtější kola aut. ↩︎
10. A jak byla zobrazena ve filmu Truman show s Jimem Carreym. ↩︎
11. Problematika zastánců ploché země se v poslední době stala nečekaně aktuální a rozšířenou. Na těchto stránkách se jí příliš nezabývám – dle mého názoru je víra v konspirační teorie takto hrubého zrna podmíněna démonicky a racionální argumentace na ni nemá vliv. ↩︎
12. Viry jsou zcela speciální skupinou – samy o sobě nejsou vlastně ani živé. Kdy a jak byly stvořeny, je naprosto nejasné. ↩︎
13. Taková pijavice má schopnost vstřikovat do rány látku bránící srážení krve spolu s lokálním anestetikem. Jde tedy o vysokou specializaci pro „vysávání krve“ z ostatních Božích stvoření. ↩︎
14. Analogicky se ptáme – co dělal v ráji lev a krokodýl? Na co měli své zabijácké zuby? Žrali jimi trávu a až po pádu se začali živit masem? ↩︎
15. Bůh má neuvěřitelnou fantazii ve vytváření životních forem: odhaduje se (wiki), že existuje 5 500 druhů savců, 10 000 druhů ptáků, 10 000 druhů plazů, až 15 000 druhů obojživelníků, 40 000 druhů ryb, milion druhů hmyzu, 85 000 dru měkkýšů a 47 000 korýšů. Údajne by mohlo existovat kolem 10 milionů druhů živých tvorů. ↩︎
16. tj. uhlík v živé hmotě; reálná „mokrá hmotnost“ by byla přibližně 5–10× větší. ↩︎
17. Znal jsem jednu ženu, která se po prvním porodu rozhodla, že šlo o natolik špatný zážitek, že už nechce mít další děti. Jde ale o spíše výjimku a navíc mluvíme o bolestivém porodu (což je důsledek prokletí) a ne o početí. ↩︎
18. A genetika změnila mnohé naše představy např. o příbuznosti. ↩︎
19. Mám rád videa, kde udělá majitel na své psa nějaký podraz (např. mu dá proti druhým nespravedlivě malou porci jídla) – naštvané a ukřivděné reakce psů dokáží být kouzelné. ↩︎
20. Např. uměleckým dílem – nad obrazem, sochou, filmem, hudební skladbou, knihou. ↩︎
21. Rostliny např. reagují na poškození elektrickými signály. Rozhodně ale nemají nervovou soustavu. ↩︎
22. Nebo by (jako v Cimrmanově hře) mohli existovat živočichové, kteří by se svých končetin pro konzumaci vzdávali ochotně a bezbolestně. ↩︎